Otec Richard vysvětluje, proč podle něj musíme mluvit o Bohu a pravdě s pokorou:
Mnoho věcí nejde pochopit jen slovy
Německý učenec Heinrich Zimmer (1890-1943) se zabýval posvátnými obrazy a jejich vztahem ke spiritualitě. Řekl: „O nejlepších věcech se nedá vyprávět: ty druhé nejlepší jsou nepochopeny“. [1] A tak se spokojujeme s tím, že mluvíme o „třetích nejlepších věcech“, což jsou v naší kultuře asi věci jako sport, televize, počasí a další bezpečná témata.
Dají se jen prožít
O těch nejlepších věcech se nedá mluvit – ty se dají pouze prožít. A když se pak o nich snažíme mluvit, víme, že vidíme „skrze tmavé sklo“ (1 Kor 13,12 EKU: „jen v hádance“). Naše sebelepší pokusy budou stále jen koktáním, chytáním se za dostatečně dobrá slova. Jedním z velkých úskalí teologie a spirituality však je, že jejím předmětem jsou právě ty „nejlepší věci“, o kterých se nedá mluvit. Pokud náboženství nemá pokoru k poznání, skončí jako samolibé, hloupé a pověrčivé.
Slova a rituály a víra jsou jen prsty které ukazují na měsíc
Druhé nejlepší věci, které jsou podle Zimmera „nepochopeny“, jsou ty, které pouze poukazují na první nejlepší věci. Ty patří k filozofii, teologii, psychologii, umění a poezii, které jsou – podobně jako Písmo svaté – tak snadno nepochopitelné. Přesto jsem se ve své práci snažil používat ty druhé nejlepší věci, které poukazují na první nejlepší věci a objasňují je. Co jiného můžeme dělat? Všechna naše slova, víra a rituály jsou jen „prsty ukazujícími na měsíc“. [2]
Ježíš místo slov pravdy nabízel sdílení sebe
Věřím, že Ježíš jde stejnou riskantní cestou, která umožnila, aby byl vykládán tolika různými způsoby. Zřejmě byl ochoten toto riziko podstoupit, jinak by své učení sepsal sám. Proč si myslíme, že máme právo na jistotu nebo naprostou jasnost? To je nutná a dobrá bída všech duchovních řečí. Ježíš přece nikdy neřekl: „Musíš mít pravdu!“ nebo dokonce, že je důležité mít pravdu. V tom spočívá genialita biblické tradice.Ježíš místo toho nabízí sám sebe jako „cestu, pravdu a život“ (Jan 14,6) a najednou se vše stává sdílením naší osoby namísto jakéhokoli boje o ideje.i boje o ideje. Někteří lidé se s tímto tvrzením setkají s odporem a kritikou, protože se cítíme mnohem více pod kontrolou, když máme pravdu, než když jsme ve správném vztahu.
Přiznej si chudobu slov a ber vážně hledání a otázky
Takto přiznaná chudoba ve slovech by nás měla udržovat v pokoře, zvědavosti a hledání Boha, ačkoli dějiny náboženství byly zcela opačné. Ve skutečnosti jsme z velké části, a to i v církvi, mluvili o věcech třetího řádu. Soustředění se na věci, jako jsou finance, oblečení, stavby, role, úřady a to, kdo má autoritu, nám dává pocit jistoty, řádu a kontroly. Podle mých zkušeností jsou lidé, kteří najdou Boha, obvykle lidé, kteří své hledání a otázky berou velmi vážně, více než aby si byli naprosto jisti svými odpověďmi. To nabízím jako těžce nabytou moudrost.
Translated with www.DeepL.com/Translator (free version)
Prameny:
[1] As quoted in Joseph Campbell, The Inner Reaches of Outer Space: Metaphor as Myth and as Religion (New York: Alfred van der Marck, 1985), 21.
[2] Traditional Buddhist saying found in the Lankavatara and the Shurangama.
Adapted from Richard Rohr, Things Hidden: Scripture as Spirituality (Cincinnati, OH: St. Anthony Messenger Press, 2008), 69, 119, 121–122.
Image credit: Chaokun Wang, 夜 night (detail), 2017, photograph, China, Creative Commons. Unknown Author, Close-up of New Growth (detail), 1970, photograph, British Columbia, Public Domain. Chaokun Wang, 竹子 bamboo (detail), 2015, photograph, Heifei, Creative Commons. Jenna Keiper & Leslye Colvin, 2022, triptych art, United States. Click here to enlarge the image.
This week’s images appear in a form inspired by early Christian/Catholic triptych art: a threefold form that tells a unified story.
Image inspiration: Moonlight, dewdrops, the overnight growth of bamboo. Nature reveals the great mystery of the Divine in the cycles and patterns of life.