Týden čtyřicátý první: Osm základních zásad CAC
Třetí základní zásada CAC: Nejlepší kritika špatného je praxe lepšího. Týden denních meditací o této zásadě najdete zde.
Čtvrtý základní princip CAC: Praktická pravda se nachází spíše dole a na okrajích než nahoře nebo ve středu většiny skupin, institucí a kultur. Otec Richard zkoumá sílu tohoto prorockého postoje:
Fungovat na hranici duchovního prostoru nás učí pohybu tam a zpět
Okraj věcí je liminální prostor – svaté místo nebo, jak říkali Keltové, „tenké místo“. Většinu z nás je třeba naučit, jak v něm žít. Fungovat na duchovním okraji věcí znamená naučit se bezpečně pohybovat dovnitř a ven, tam a zpět, přes a zpět. Je to pozice prorocká, nikoliv vzpurná nebo asociální. Když jsme ve středu něčeho, snadno zaměňujeme podstatné za nepodstatné, necháváme se svazovat malichernostmi, testy loajality a jistotou zaměstnání. Tam se mnoho pravdy odehrát nemůže. Když žijeme na okraji čehokoli, s respektem a ctí (a to je rozhodující!), jsme v příznivé a výhodné pozici.
První učedníci museli opouštět bezpečný prostor u Ježíše a jít kázat vně
V evangeliích Ježíš posílá své první učedníky na cestu, aby kázali „všem národům“ (Mt 28,19; L 24,47) a „celému stvoření“ (Mk 16,15). Jsem přesvědčen, že je vychovával k tomu, aby riskovali opuštění vlastních bezpečnostních systémů, a přitom pro ně paradoxně byli strážci bran. Řekl jim, aby opustili svou domovskou základnu a spojili se s jinými světy. Ještě zřetelnější je to v jeho pokynu, aby si „nebrali žádná zavazadla“ (Mk 6,8) a podřídili se pohostinnosti, a dokonce i nepřátelství druhých (Mk 6,10-11). Totéž o sobě Ježíš říká v Janově evangeliu (10,7), kde sám sebe nazývá „branou“, kudy lidé „budou volně vcházet a vycházet“ (10,9). Jaké úžasné svolení! Sám sebe vnímá spíše jako místo vstupu a výstupu než jako místo usazení.
Proroci (jako Ježíš) stojí často na okraji vnitřku mezi dvěma perspektivami
Jedinečné a vzácné postavení biblického proroka je vždy na okraji vnitřku. Prorok není outsiderem házejícím kameny ani insiderem pohodlně hájícím status quo. Místo toho prorok žije nejistě se dvěma perspektivami, které drží pevně pohromadě. V této pozici není člověk bezpečně usazen uvnitř, ani se nenachází tak daleko vně, aby ztratil soucit nebo porozumění. Proroci musí tyto perspektivy udržovat v láskyplném a nezbytném tvůrčím napětí. Je to jedinečný způsob vidění a života, který proroka do značné míry zanechá „bez místa, kam by mohl složit hlavu“ (Lk 9,58), a snadno přitáhne „nenávist všech“ – kteří se vždy postavili na stranu protichůdných skupin (Lk 21,16-17). Zdá se, že prorok mluví za Boha a téměř za nikoho jiného.
Být uvnitř i vně dobře poslouží reformám a pozvaným
Když jsme uvnitř i vně, jsme konečnou výzvou, možnými reformátory a trvalým pozváním pro mnohem větší svět.
Translated with www.DeepL.com/Translator (free version), mezinadpisy si dovolil vložit překladatel