Vyvíjející se víra

Čtyřicátý devátý týden: Víra

Pastorka a autorka Molly Basketteová popisuje, jak Ježíš žil z místa růstu a začlenění namísto jistoty a obětního beránka, a vyzývá nás, abychom dělali totéž:

Ježíš žil jinak než většinová společnost

Ježíš nekázal z místa zatuhlých dvojakostí a soudů, ale z místa neustálého stávání se. Přátelil se s vyděděnci a žil na okraji společnosti, zatímco zůstával ve vztahu s bohatými a mocnými lidmi, z nichž někteří se stali jeho patrony a učedníky. Žil v patriarchální společnosti, ale nechal se korigovat ženami a rozšiřoval své chápání svého poslání. Nevinný z vykonstruovaných obvinění se nechal zavraždit státním násilím, aby odhalil nespravedlnost tohoto násilí. Žádal nás, abychom milovali své nepřátele a žehnali těm, kdo nás proklínají [Lk 6,27-28]. Varoval, že ti, kdo žijí mečem, jím zemřou [Mt 26,52].

Nabídl třetí cestu pokory a víry

Církve, kterým jsem sloužila, se snaží následovat Ježíše touto “třetí cestou”: ani neoplácet zlo zlem, ani se mu nepoddávat. Náš Bůh nenávidí všechny stejné lidi jako my, ani nijak zvlášť nechce, abychom byli bohatí nebo obdivovaní. Naše víra, jakkoli je někdy křehká, je také pružná. Sama se koriguje, když se hluboce setkáváme s lidmi, kteří jsou jiní než my, a jsme vystaveni novým zkušenostem a myšlenkám. Jsme-li ochotni být pokorní, můžeme neustále vykořeňovat své vlastní předsudky, plevel bílé nadřazenosti, který je hluboce zasetý do půdy naší kultury, náboženství a země.

Žít vírou znamená žít na pomezí nejistoty

Setrvávat na pomezí svaté nejistoty je hluboce nepříjemné. Ale jistota v životě víry nám neslouží dobře. V určitém okamžiku se idea, teologie nebo obraz Boha, který jsme přijali, může stát prokazatelně falešným. Pak se budeme muset rozhodnout, zda ji zdvojnásobíme, nebo opustíme, což nám může připadat jako úplné opuštění Boha nebo víry a zanechá nás to zcela neukotvené. [1]

Pro otce Richarda jsou evoluční myšlení a víra neodmyslitelně spjaty:

Mnohé je skryto ve světě kolem nás, ale přesto důvěřujeme Bohu

Evoluční myšlení je pro mě jádrem víry, kdy věříme, že Bůh sám řídí tento tajemný vesmír, kde je toho zjevně mnoho skrytého před námi a mnoho ještě před námi – a kde “oko nevidělo, ucho neslyšelo a lidské srdce si neuvědomilo, co Bůh připravil těm, kdo milují Boha” (1 Kor 2,9).

Víme i nevíme zároveň a navíc se pohybujeme s nejasným cílem

Evoluční myšlení je kontemplativní myšlení. Ponechává celé pole budoucnosti v Božích rukou a souhlasí s tím, že pokorně podrží přítomnost s tím, co jen předběžně zná s jistotou. Evoluční myšlení souhlasí s tím, že ví i neví zároveň. Posílá nás na trajektorii, kde jízda je sama o sobě cílem a cíl není nikdy jasně na dohled. Zůstat na jízdě, důvěřovat trajektorii, vědět, že se pohybuje, a pohybovat se někam, kde je vždy lépe, je jen jiný způsob, jak popsat víru. Zdá se mi, že všichni jsme neustále ve vývoji. [2]

Translated with www.DeepL.com/Translator (free version), mezinadpisy si dovolil vložit překladatel

Prameny:

[1] Molly Phinney Baskette, How to Begin When Your World Is Ending: A Spiritual Field Guide to Joy Despite Everything (Minneapolis, MN: Broadleaf Books, 2022), 113–114.

[2] Adapted from Richard Rohr, “Evolution Is Another Name for Growth,” Oneing 4, no. 2, Evolutionary Thinking (Fall 2016): 112, 115–116. Available as PDF download .

Image credit: Benjamin Yazza, Untitled 09 (detail), United States, photograph, used with permission. Tory Hallenburg, Walking on Water (detail), 2018, United States, photograph, Unsplash. Carrie Grace Littauer, Untitled 10 (detail), 2022, United States, photograph, used with permission. Jenna Keiper & Leslye Colvin, 2022, triptych art, United States. Click here to enlarge image.

Image inspiration: Venturing beyond the monochrome of certainty, we walk into water and on ground we cannot always see. Our ripples spread beyond ourselves into this movement of faith.