Čtyřicátý devátý týden: Víra
Brian McLaren ve své knize Faith After Doubt (Víra po pochybnostech) popisuje čtyři fáze cesty víry – jednoduchost, složitost, zmatek a harmonii – kterými v průběhu života opakovaně procházíme. Jak rosteme ve víře, naše konkrétní přesvědčení se stávají méně důležitými než revoluční láska, ke které jsme povoláni:
Dvojice sloganů o víře před a po pochybnostech
V souvislosti s hesly mám všelijaké smíšené pocity. Často příliš zjednodušují, a proto zavádějí. Jsou však výstižná a zapamatovatelná, a proto mají určitou hodnotu. A tak, uznávajíc své smíšené pocity, bych rád nabídl tuto dvojici sloganů, které shrnují jádro našeho dosavadního poselství:
Víra před pochybnostmi: jde o správné přesvědčení.
Víra po pochybnostech: jde o revoluční lásku.
Cesta víry skrze jednoduchost a složitost za hranice osobního přesvědčení
Jinými slovy, cesta víry skrze jednoduchost a složitost zahrnuje učení a zdokonalování přesvědčení. Cesta pochybností skrze Složitost zahrnuje zpochybnění nejen konkrétních přesvědčení, ale celého přístupu k systému víry. Cesta do Harmonie je pak cestou za hranice přesvědčení do revoluční lásky.
Revoluční láska znamená nechat Boží lásku proudit skrze mne
Revoluční láskou mám na mysli lásku přesahující: lásku, která přesahuje mě samotného k bližnímu, přesahuje bližního k cizinci, cizinci, jinému, vyvrženci a outsiderovi; přesahuje outsidera ke kritikovi, protivníkovi, oponentovi a nepříteli; a dokonce přesahuje člověka k mým ne-lidským bližním. Stručně řečeno, revoluční láska znamená milovat tak, jak by miloval Bůh: nekonečně, milostivě, extravagantně. Řečeno více mysticky, znamená to milovat s Bohem, nechat se naplnit božskou láskou a proudit skrze mě, bez rozdílu a omezení, jako výraz srdce milujícího, nikoli zásluh milovaného, včetně správnosti přesvědčení milovaného.
Zastávat jakýkoliv soubor přesvědčení není totéž co víra
Na tomto místě musím jasně říci, že nejsem proti přesvědčením. Přesvědčení jsou nezbytná. Jsou zajímavá. Jsou nevyhnutelná. Ale přesvědčení, akt zastávání souboru nebo systému přesvědčení, není totéž co víra, i když tato slova často používáme nepřesně a zaměnitelně. Abychom tento rozdíl prozkoumali, zamysleme se nad postřehem Alana Wattse [1915-1973], filozofa východních náboženství dvacátého století, který se pokusil vystihnout rozdíl mezi vírou a přesvědčením takto:
Víra znamená otevřít mysl pravdě bez předpojatosti a osobních přání
Je třeba jasně rozlišovat mezi vírou a přesvědčením, protože v obecné praxi se přesvědčením rozumí stav mysli, který je téměř opakem víry. Víra, jak zde toto slovo používám, je trvání na tom, že pravda je taková, jakou by si ji člověk „přál“ nebo jakou by si ji přál mít. Věřící člověk otevře svou mysl pravdě pod podmínkou, že odpovídá jeho předpojatým představám a přáním. Víra naproti tomu znamená bezvýhradné otevření mysli pravdě, ať už se ukáže být jakákoli. Víra nemá žádné předsudky, je to ponoření se do neznáma. Víra lpí, ale víra se pouští. V tomto smyslu je víra základní ctností vědy a stejně tak každého náboženství, které není sebeklamem. [1]
Translated with www.DeepL.com/Translator (free version), mezinadpisy si dovolil vložit překladatel
Prameny:
[1] Alan W. Watts, The Wisdom of Insecurity (New York: Vintage Books, 1951, 1968), 24.
Brian D. McLaren, Faith after Doubt: Why Your Beliefs Stopped Working and What to Do about It (New York: St. Martin’s Essentials, 2021), 116–117.
Image credit: Benjamin Yazza, Untitled 09 (detail), United States, photograph, used with permission. Tory Hallenburg, Walking on Water (detail), 2018, United States, photograph, Unsplash. Carrie Grace Littauer, Untitled 10 (detail), 2022, United States, photograph, used with permission. Jenna Keiper & Leslye Colvin, 2022, triptych art, United States. Click here to enlarge image.
Image inspiration: Venturing beyond the monochrome of certainty, we walk into water and on ground we cannot always see. Our ripples spread beyond ourselves into this movement of faith.