Sedmnáctý týden: Odpoutání
Buddhistická učitelka angel Kyodo williams zdůrazňuje, jak lidské je mít touhy – a jak můžeme snížit svou připoutanost k nim:
Každodenní touhy jsou součástí mysli
Z představy, kolikrát za den se vaše mysl honí za nějakou skutečnou nebo vymyšlenou touhou, vás může rozbolet hlava…..
Touha se může objevit okamžitě: BUM! A je to tady! Když myslíme na to, že touhy nemáme, bojíme se, že zmizí. Proč tomu tak je?… Protože naše touhy jsou tak vytrvalé a stálé, že si myslíme, že my jsme naše touhy. A to ukazuje, jak moc, ale opravdu moc jsme na nich připoutá…..
Nikdo z nás touze neunikne , ale nemusíme se jí držet jako klíště
Nikdo z nás touze neunikne a my jí uniknout nechceme. O to tu nejde. Jen bychom se jich rádi přestali držet jako klíště. Chceme je vidět takové, jaké jsou. Jsou to touhy. Jsou to touhy. Nevlastní nás. Nepotřebují nás nutit do všech možných směrů a křivit naše těla, abychom se hnali za další věcí. Nebudu zajatcem svých tužeb, bezmocným v jejich moci. A co je ještě důležitější, nebudu se kvůli svému lpění na svých touhách činit nešťastným… [1]
Williams nabízí návod na praxi „pouštění“ našich myšlenek, tužeb a soudů prostřednictvím meditace všímavosti:
Nemusíš dělat to co ti přijde na mysl
Nechat jít znamená jednoduše se zbavit myšlenek a představ, ke kterým si naše mysl zvykne připoutat, včetně představ o včerejšku a zítřku. Nechat odejít není těžké ani kruté. Měli bychom ho nechat proběhnout snadno a postupně. Náš navyklý způsob reagování v nás vyvolává pocit, že se musíme vydat na cestu s každou myšlenkou, která přijde, nebo že s nimi musíme zápasit, abychom je ovládli. To ale vůbec není pravda. Žádné z našich jednání nebude vynucené ani vymyšlené, pokud se nebudeme chytat všeho, co se před námi objeví…..
Myšlenky jsou jen v zrcadle – můžeš je nechat odejít
Myšlenky, které se objevují v naší mysli, můžeme vidět stejně, jako „vidí“ věci zrcadlo. Zrcadlo si jen všímá. Registruje vše, co před ním projde, aniž by se toho jakkoli drželo. Prostě to nechá jít. Nepřemýšlí o tom ani o tom nevede dlouhý rozhovor. Protože zrcadlo nelpí na předmětu, který odráží, když předmět zmizí, zmizí i odraz. Stejně tak je to s vaší myslí.
Uvolni se, začni myslet na svůj přítomný dech a myšlenka odpluje
Nelpíme na náhodných myšlenkách, které se v naší mysli objevují stále dokola a které nás mohou odvádět od plného prožívání přítomnosti. Chceme si uvědomovat pouze svůj dech a nic jiného. Ve chvíli, kdy si uvědomíme, že se nějaká myšlenka zformovala, prostě se uvolníme a necháme ji odejít. Myšlenky si prostě všimneme a vrátíme se ke svému dechu. Pokud se myšlenek při jejich vzniku nic nezachytí, budou pokračovat dál a nezanechají žádnou stopu, že tu kdy byly. Nechte svou mysl být jako zrcadlo. Čisté zrcadlo, čistá mysl. [2]
Přeloženo s deepl.com, mezinadpisy si dovolil vložit překladatel
Prameny:
(New York: Viking Compass, 2000), 71, 72.
[2] williams, Being Black, 160–161, 162–163.
Image credit: A path from one week to the next—Margi Ahearn, Exercise on Grief and Lamentation. McEl Chevrier, Untitled. CAC Staff, Untitled. Used with permission. Click here to enlarge image.
On retreat, the CAC staff used watercolors to connect to our collective grief. This is one of the watercolor paintings that came from that exercise.