Umění je prorocké

Dvacátý šestý týden: Rozjímání o krizi

Barbara Holmesová zdůrazňuje, že umění je nedílnou součástí kontemplace krize a hojení komunitních ran. 

Umělci jsou proroky.

Umělci jsou proroky. Říkají to, co se nedá říct, způsobem, který je slyšet. Tančí to, rapují to a píší to v dramatech. Jsou pro komunitu předskokany. Během Hnutí za občanská práva bylo to, co hnutí stmelovalo, umění a písně.

Všichni se shodli na starých písních

Všichni se neshodli na postupu a strategiích, ale shodli se na starých písních. Všichni je znali a uměli je zpívat. Umění stmelilo komunitu, aniž by se o tom muselo hodně mluvit. Poezie a rapové rytmy nabízely přežití lidem, kteří se ocitli na okraji chudoby. Prostřednictvím umění mohli tuto chudobu vzít a postavit ji na hlavu. V našich komunitách nabízíme graffiti obrazy lidí, kteří byli zabiti. Tančíme. Necháváme svá těla odhalit naše utrpení a naši vytrvalost. Když všechno ostatní selže, zpíváme si při smyslech. 

Umění otevírá novou realitu

Umění otevírá portály k novým realitám….. Umění je prorocké. Umění zlidšťuje. Říká pravdu moci, a je tak dalším způsobem, jak se může komunita spojit a vyjádřit se způsobem, s nímž mocenské struktury nemohou nic dělat. Co uděláte s rapovou písní, která hovoří o brutalitě systému?

Umění přichází skrze umělce- je vyjádřením ducha

Umění je vyjádřením ducha. Mnohé, co z umělců vychází, nepochází od nich. Vychází to skrze ně. Důvod, proč je umění tak mocné, je ten, že když projevy umění přicházejí skrze skupinu lidí, vesnici, komunitu, máte k dispozici velkou tvůrčí a strategickou sílu, kterou může každý využít. Společné vytváření umění je aktem tvorby, který považuji za povzbuzující. Mé oblíbené komunity jsou umělecké komunity, protože jsou vždy na špici. Nevedou tím, co si myslí. Vedou tím, co jimi prochází, a to je vždycky tak ozdravné. [1]

Pracovník CAC Drew Jackson píše poezii inspirovanou Biblí.

 V této básni píše o andělu Gabrielovi a prorocích, kteří čelí nespravedlnosti Boží uzdravující mocí.