Boží ruka v mé ruce

Čtyřicátý osmý týden: Prorocká cesta: Motivem je láska: Prorocká cesta: Motivem je láska

Dnes nikdy nevím, co se mi dnes stane, ale vím, že když jdu sama, jdu s rukou v Boží ruce.

-Fannie Lou Hamerová, shromáždění Freedom Vote, 1963

Učitelka CAC Barbara Holmesová popisuje prorocké svědectví bojovnice za občanská práva Fannie Lou Hamerové (1917-1977):

Duchovní zaměření

Fannie Lou Hamerovou jsem si vybrala jako příklad kontemplace pro její duchovní zaměření a odhodlání. Její praxe vypovídala o hloubce jejího kontemplativního ducha. Tváří v tvář katastrofálnímu utrpení Hamerová pracovala, milovala, zpívala a vzdorovala mocným. Poté, co se zaregistrovala k volbám, byla uvězněna, zbita a pronásledována vykonavateli společenského řádu…..

Vstup do hlubšího poznání

Hamerová byla soustředěná; čerpala sílu z příkladu svých rodičů v jejich boji za překonání nemožné životní situace. Čelila skličujícím překážkám, protože neměla co do činění se zneužívajícím jedincem, ale s mocí federální, státní a místní vlády a kulturními tradicemi, které ji nepovažovali za osobu. Toto označení ne-osoby ji neodradilo, neboť její kontemplativní vstup do hlubšího “poznání” se uskutečnil prostřednictvím jejího odhodlání k nenásilí. Dodržování duchovních disciplín občanskoprávního aktivismu vyžadovalo, aby milovala ukřižovaného, žehnala mučiteli, objímala vězně a modlila se za jeho spásu. To vše a ještě mnohem víc dělala. [1]

Hamerová často zakládala svá slova na Písmu a na své víře, že Bůh a Boží spravedlnost jsou s ní.

Písmo mluví jasně – na barvě pleti nezáleží

Je to jed; je to jed pro nás, když nemluvíme to, o čem víme, že je správné. Jak říká Kristus ze sedmnácté kapitoly Skutků apoštolských a dvacátého šestého verše, říká: “Z jedné krve učinil všechny národy, aby přebývaly na povrchu země.” A tak se stalo, že Kristus řekl: “Z jedné krve učinil všechny národy, aby přebývaly na povrchu země.” Pak se to neliší, jen máme jiné barvy.

A cítila jsem Boží pomoc, sounáležitost

A bratře, můžeš tomu věřit, nebo ne: Co si pamatuji, je mi z tohoto systému špatně….. Byla jsem tak hladová – je to zvláštní věc od té doby, co jsem začala pracovat pro Krista – je to něco jako ve dvacátém třetím žalmu, když říká: “Připravuješ přede mnou stůl před mými nepřáteli. Pomazal jsi mi hlavu olejem a můj kalich přetéká.” To je pravda.

Přestala jsem se bát smrti

A já jsem prošla stíny smrti, protože to bylo desátého září v šedesátém druhém, kdy v jednom domě šestnáctkrát vystřelili a nad postelí, kde jsem měla hlavu, nebyla ani noha. Ale tu noc jsem tam nebyla – copak nevidíte, co Bůh dokáže? Přestaň běhat kolem a snažit se vyhnout smrti, protože v téhle knize se píše: “Kdo se snaží zachránit si život, stejně o něj přijde!” A taky se to stalo. [Lukáš 9,24] …

A byla otevřená a čitelná

Vše, co musíme udělat – proto miluji píseň “This Little Light of Mine” – z páté kapitoly Matoušova evangelia. Říká: “Město, které je postaveno na kopci, se nemůže skrýt.” To je to, co říká Matouš. A mně nevadí, že mé světlo svítí; neskrývám, že bojuji za svobodu, protože Kristus zemřel, aby nás osvobodil. [2]

Prameny:

[1] Barbara A. Holmes, Joy Unspeakable: Contemplative Practices of the Black Church, 2nd ed. (Minneapolis, MN: Fortress Press, 2017), 125–126, 127.

[2] The Speeches of Fannie Lou Hamer: To Tell It Like It Is, ed. Maegan Parker Brooks and Davis W. Houck (Jackson, MS: University Press of Mississippi, 2011), 4–5, 6.

Image credit: A path from one week to the next—Loïs Mailou Jones, Shapes and Colors (detail), 1958, watercolor on paper, Smithsonian American Art Museum. Madison Frambes, Untitled 4 (detail), 2023, naturally dyed paper and ink, Mexico, used with permission. Madison Frambes, Untitled 1 (detail), 2023, naturally dyed paper and ink, Mexico, used with permission. Click here to enlarge image.

For this series of pieces for CAC [I explore] the loneliness of grief, and the fleeting moments of beauty, grounding, and community that make it bearable.
Madison Frambes, artist