Čtyřicátý osmý týden: Prorocká cesta: Motivem je láska: Prorocká cesta: Motivem je láska
Jsem totiž přesvědčen, že ani smrt, ani život, ani andělé, ani knížectví, ani věci přítomné, ani věci budoucí, ani mocnosti, ani výška, ani hlubina, ani žádná jiná stvořená věc nás nebude moci odloučit od Boží lásky, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu.
-Římanům 8,38-39
Tento týden se zaměříme na lidi, kteří nás vyzývají, abychom jednali z láskyplného spojení s Bohem pro dobro druhých. Otec Richard považuje sjednocení s Bohem za něco, co se již uskutečnilo, ať už ho prožíváme, nebo ne:
Jsme již ve spojení s Bohem!
Jsme již ve spojení s Bohem! Mezi Bohem a duší všeho existuje absolutní, věčné spojení. Na nejhlubší úrovni jsme „skryti s Kristem v Bohu“ (Kol 3,3) a „celé stvoření … je uváděno do stejné slavné svobody jako Boží děti“ (Řím 8,21). Problém je v tom, že západní náboženství nás tomu neučila.
Věřím tomu?
Pro většinu křesťanů, se kterými jsem jako kněz pracoval, je Bůh stále oddělený a „tam venku“. Většina lidí se stále snaží zajistit si Boží schválení. Naše ego příliš zdůrazňuje naši individualitu a oddělenost od Boha i ostatních. Boží vykoupení jsme omezili na lidský druh – a v rámci tohoto druhu není příliš mnoho jedinců! [1]
Dělám si starost o své malé já?
Každodenní kontemplativní modlitba nám pomáhá znovu objevit naši přirozenou jednotu a naučit se setrvávat v přítomnosti s důvěrou, že v Bohu jsme již dobří a v bezpečí. Nemusíme si dělat starosti o své malé soukromé, oddělené a nejisté já.
Všichni jsme spojeni
Ježíš učil: Já jsem jedno s tebou a ty jsi jedno se svým bližním a všichni jsme jedno s Bohem. To je evangelium! To je celý smysl přijímání neboli eucharistie; účastníme se chleba a vína, dokud nás nepřesvědčí, že jsme ve společenství. Zdá se, že pro Boha je snazší přesvědčit chléb a víno o jejich identitě než přesvědčit nás.
Evangelium nás osvobodilo – už jsme Boží děti
Věřte tomu nebo ne, ale my tu nejsme proto, abychom spasili svou duši. To už bylo jednou provždy učiněno v Kristu, skrze Krista, s Kristem a jako Kristus (viz Ef 1,3-14). Díky Boží lásce, milosti a milosrdenství jsme již Tělem Kristovým: jediným univerzálním tělem, které existuje od počátku věků. My dva jsme tu jen několik desítek let, tančíme na jevišti života a možná bereme svou samostatnost až příliš vážně. To malé a zjevně nedokonalé já prostě nemůže uvěřit, že by mohlo být Božím dítětem.
Musíme být tím čím opravdu jsme
Doufám, že nás evangelium osvobodí, abychom žili uvnitř života, který je větší než ten, který si naše malé já představovalo. Větší život Těla Kristova nám nelze vzít. Je to samotný Boží život, který nelze zničit. [2]
Jak napsal Thomas Merton ve svém deníku: „Už jsme jedno. My si však představujeme, že nejsme. A to, co musíme obnovit, je naše původní jednota. To, čím musíme být, je to, čím jsme.“ [3]
Prameny:
[1] Adapted from Richard Rohr, Emotional Sobriety: Rewiring Our Programs for “Happiness” (Albuquerque, NM: Center for Action and Contemplation, 2011), webcast. Available as MP3 audio download.
[2] Adapted from Richard Rohr, “There Is Only One Suffering; There Is Only One Happiness,” homily, September 13, 2015.
[3] Thomas Merton, The Asian Journal of Thomas Merton, ed. Naomi Burton, Patrick Hart, James Laughlin (New York: New Directions, 1973), 308. Rohr’s emphasis.
Image credit: A path from one week to the next—Loïs Mailou Jones, Shapes and Colors (detail), 1958, watercolor on paper, Smithsonian American Art Museum. Madison Frambes, Untitled 4 (detail), 2023, naturally dyed paper and ink, Mexico, used with permission. Madison Frambes, Untitled 1 (detail), 2023, naturally dyed paper and ink, Mexico, used with permission. Click here to enlarge image.
For this series of pieces for CAC [I explore] the loneliness of grief, and the fleeting moments of beauty, grounding, and community that make it bearable.
—Madison Frambes, artist