Kontemplace

Všudypřítomné milosrdenství

Dvacátý třetí týden: Ježíšova modlitba

Při výdechu řekněte: „Pane Ježíši Kriste, smiluj se nade mnou.“

-Svatý Symeon Nový Teolog

James Finley popisuje bezmeznou povahu Božího milosrdenství: 

Jsem ten kdo mám být?

Co znamená prosit Ježíše Krista, aby se nade mnou smiloval? Znamená to prosit Boha, aby se nade mnou slitoval ve svérázu mých cest. Podle vlastního jednání vím, že nejsem věrný osobě, kterou jsem skutečně povolán být. Vím to ve své slabosti, a proto prosím Krista, aby se nade mnou smiloval. V samém srdci této modlitby je Ježíšovo srdce, protože Bůh je láska, a když se láska dotkne utrpení, utrpení promění lásku v milosrdenství. Ježíš je jako pole bezbřehého milosrdenství….. Je v nás nekonečná láska, kterou nemůžeme nijak zvětšit – protože je nekonečná. Bůh je do nás nekonečně zamilovaný. Ale stejně jako ji nemůžeme zvětšit, nemůžeme ji ani ohrozit. Jsme nekonečně milovaný, zlomený člověk. V přijetí zlomení se nekonečnost lásky, která skrze zlomení září, stává stále jasnější. 

Je to však jen na mé vůli?

Existuje morální imperativ, abychom se snažili nepokračovat ve věcech, které zraňují nás i druhé. Vy máte svůj seznam a já mám svůj. To je důležité. Ale zakotvený je v nás vnitřní pokoj, který není závislý na schopnosti překonat zraňující věc. Svatý Pavel měl osten v těle a prosil Boha, aby ho odstranil, ale Bůh řekl: „Nech ho tam“ (2 Kor 12,7-10). Trn je učitel, místo, kde to nevypadá dobře, pokud je to všechno na vás. Ale není to na vás. Je to na Bohu, který se ti dává jako nekonečně milý ve tvé zlomenosti a neúplnosti. To je zkušenostní spása. [1]

Emeritní profesorka CAC Cynthia Bourgeaultová ilustruje stále přítomné Boží milosrdenství: 

Jsme ponořeni do milosrdenství

Na mysl mi přichází příběh o malé rybce, která celá v panice připlavala ke své matce: „Mami, mami, co je to za vodu? Musím najít vodu, jinak umřu!“. Žijeme ponořeni do této vody a důvod, proč nám chybí, není ten, že je tak daleko, ale paradoxně tak blízko: je nám bližší než naše bytí samo….. 

Boží milosrdenství je základem všeho

[Milosrdenství] je voda, v níž plaveme. Milosrdenství je délka a šířka a výška a hloubka toho, co víme o Bohu – a světlo, díky němuž to víme….. 

Boží milosrdenství nepřichází a neodchází, někomu je uděleno a jinému odepřeno. Proč? Protože je bezpodmínečné – vždycky je tu, je základem všeho.

Milosrdenství je Boží nitro obrácené k nám

 Je to doslova síla, která drží vše v existenci, gravitační pole, v němž žijeme, pohybujeme se a máme své bytí. Stejně jako ta malá rybka, která zoufale plave a hledá vodu, i my – slovy žalmu 103 – „plaveme v milosrdenství jako v nekonečném moři“. Milosrdenství je Boží nitro obrácené ven, aby udržovalo viditelný a stvořený svět v nezlomné lásce. [2] 

Tuto meditaci si můžete přečíst na stránkách cac.org.

Prameny:

[1] Adapted from James Finley and Kirsten Oates, “The Way of a Pilgrim: Session 3,” Turning to the Mystics, season 9, ep. 6 (Albuquerque, NM: Center for Action and Contemplation, 2024), podcast. Available as MP3 audio download and PDF transcript. 

[2] Cynthia Bourgeault, Mystical Hope: Trusting in the Mercy of God (Cambridge, MA: Cowley Publications, 2001), 20, 25. 

Image credit and inspiration: Vlad Bagacian, woman sitting on a grey cliff (detail), 2018, photo, Romania, UnsplashClick here to enlarge imagePrayer is a practice for the long road of life, remembering that we are accompanied even when we feel alone. 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *