Shrnutí dvacátého třetího týdne – 2. června – 7. června 2024

Neděle

Lze se divit, že se tolik lidí s nadšením učí o kontemplativní mysli? Opravdu je nebo může být změnou, která všechno změní.  -Richard Rohr

Pondělí

Jak můžeme dosáhnout toho, aby modlitba nebyla jen něčím, co děláme, ale něčím, čím jsme? To je totiž to, co svět potřebuje: ne osoby, které se čas od času modlí, ale osoby, které jsou modlitbou neustále.  -Kallistos Ware

Úterý

Bůh právě teď promlouvá ke všem věcem, a kdyby Bůh s tímto promlouváním přestal, všichni bychom zmizeli. Snažíme se tedy ztichnout natolik, abychom slyšeli, jak Bůh promlouvá k našemu bytí. -James Finley 

Středa

Pane, abych viděl, jak se tvá přítomnost zpřítomňuje a rozdává jako důvěrná bezprostřednost milosti a zázrak naší vlastní přítomnosti. Pomoz nám pochopit, že velkorysost Nekonečného je nekonečná a že my jsme velkorysost Boží. Jsme píseň, kterou zpíváš. -James Finley 

Čtvrtek

Ježíšova modlitba – tento neustálý návrat k přítomnému vědomí lásky – mě začala uzdravovat. Vždycky budu vděčná za to, že jsem si tuto modlitbu mohla opakovat, dokud jsem necítila, jak se mi duše opět sblížila. -Carmen Acevedo Butcherová

Pátek

V samém srdci této modlitby je Ježíšovo srdce, protože Bůh je láska, a když se láska dotkne utrpení, utrpení promění lásku v milosrdenství. Ježíš je jako pole bezbřehého milosrdenství. -James Finley

Odložení našich myšlenek

Praktikum dvacátého třetího týdne

V knize Cesta poutníka odpovídá moudrý ruský pravoslavný mnich na hlubokou touhu poutníka „modlit se bez přestání“ těmito pokyny svatého Symeona Nového Teologa: 

Sedni si sám a v tichu. Sklop hlavu, zavři oči, jemně vydechni a představ si, že se díváš do svého srdce. Přeneste svou mysl, tedy své myšlenky, z hlavy do srdce. Při výdechu vyslovte větu: „Pane Ježíši Kriste, smiluj se nade mnou.“ Při výdechu si uvědomte, že jste se nad sebou smilovali. Vyslovte ji jemným pohybem rtů nebo ji prostě vyslovte v duchu. Snažte se odložit všechny ostatní myšlenky stranou. Buďte klidní, trpěliví a tento proces velmi často opakujte. [1] 

Učitel CAC James Finley nabízí doporučení, jak se modlit Ježíšovu modlitbu a přitom „odložit všechny ostatní myšlenky“:

Symeon říká praktikujícím, aby se „snažili odložit všechny ostatní myšlenky“. To je důležité, protože když sedíme a modlíme se tímto způsobem, není to tak, že by všechny ostatní myšlenky zdvořile ustoupily, abychom to mohli dělat. Neudělají to. Stane se spíše to, že naše myšlenky krouží po okrajích a stále se nám pletou do naší praxe. Sedíme a modlíme se: „Pane Ježíši Kriste, smiluj se nade mnou,“ a myslíme si:

„Ježíšmarjá, zapomněl jsem zavolat tetě Mildred!“ A pak si řekneme: „Ježíšmarjá, já jsem zapomněl zavolat tetě Mildred!“ Modlíme se: „Pane Ježíši Kriste, smiluj se nade mnou,“ a najednou nás napadne: „Co asi bude k obědu?“. Děláme, co můžeme. 

Pokaždé, když dojde ke sklouznutí k jiným myšlenkám, než je Ježíšova modlitba, je to milostivá příležitost, jak se znovu obrátit k Bohu, který nás miluje v naší neschopnosti. Klid této modlitby není klidem, který bychom zdokonalovali ve své schopnosti sedět v klidu. Tento klid je vnitřním klidem, v němž nás Bůh nevysvětlitelně proměňuje v Boží lásku v naší nicotě bez Boha. Jsme tím ztišení a je v tom jakýsi tichý úžas, úžas nad milostí, která se v nás rozvíjí uprostřed všech nevyřešených věcí v našem srdci. [2]

Přečtěte si tuto meditaci na stránkách cac.org.

Prameny:

[1] From The Way of a Pilgrim; and, The Pilgrim Continues His Way, trans. R. M. French (San Francisco, CA: HarperOne, 2010), 10–11. This paragraph summarizes key teachings from St. Symeon’s “Three Methods of Attention and Prayer” in the Philokalia.  

[2] Adapted from James Finley and Kirsten Oates, “The Way of a Pilgrim: Session 3,” Turning to the Mystics, season 9, ep. 6 (Albuquerque, NM: Center for Action and Contemplation, 2024), podcast. Available as MP3 audio download and PDF transcript.

Image credit and inspiration: Vlad Bagacian, woman sitting on a grey cliff (detail), 2018, photo, Romania, Unsplash. Click here to enlarge image. Prayer is a practice for the long road of life, remembering that we are accompanied even when we feel alone.