Dvacátý čtvrtý týden: Intimita a sexuální celistvost
Richard Rohr uctívá božský rozměr ztělesněné lásky:
Lásku lze propojit s Božskou
Autentická láska spočívá v tom, že druhému dávám kousek sebe – a tímto odevzdáním vzniká něco nového. Proudění lásky je božskou zkušeností, která odráží vztah v Trojici. Je možné propojit naše rozmanité zkušenosti ztělesnění – prostřednictvím pohlaví, sexuality a tělesnosti – se samotným Božím životem, který skrze nás proudí. Jsme spolutvůrci s Bohem, ne jen pasivní pozorovatelé ve světě, který se neustále vyvíjí a rozvíjí.
Bezpodmínečná, nesobecká láska
Uprostřed autentického milování (fyzického a/nebo emocionálního) si uvědomujeme, že existuje třetí prvek, který nás nebo našeho milovaného přesahuje. V trinitárním pojetí nazýváme tuto třetí energii Duchem svatým. Bezpodmínečná, nesobecká láska se odehrává tehdy, když druhého miluji a starám se o něj kvůli němu samému. Hledám jeho potěšení více než své vlastní, a to i do té míry, že pro jeho dobro trpím. Taková láska nás přivádí za hranice oddělenosti na místo, kde jsme jedno, i když jsme od sebe vzdáleni fyzicky nebo časově.á láska
Jsme součástí božského milování
Byl jsem svědkem této věčné, nezlomné blízkosti u lidí, jejichž partner zemřel. Nejeden pozůstalý manželský partner mi řekl: „On je pro mě teď vlastně skutečnější, přítomnější, než když žilo jeho tělo.“ A já jsem mu to řekl. To znamená, že plně prožili „svatební komnatu“ nebo božské zasnoubení, abychom použili mystický jazyk Terezie z Avily. [1] Jsme součástí božského milování, v němž se milujeme a zároveň jsme milováni při stejném úkonu (viz Píseň písní 1). To prožíváme jako energii a život, který je větší než náš vlastní. Jsme pouze účastníky této jízdy!
Moralistické směrnice církve
Samozřejmě platí, že čím větší je v něčem světlo, tím větší stín to vrhá. Sexualita a falešná intimita mají také moc ničit a zraňovat. Není divu, že kolem sexuality panuje tolik tabu. Říká se: „Kde není nic zakázáno, tam není nic vyžadováno.“ To je pravda. Od duše se vyžaduje něco tak významného, aby se mohla milovat a oddat se lásce, že se nedivím, že tolik kultur a náboženství vytvořilo tolik moralistických směrnic – i když mnohé z nich nebyly příliš užitečné ani léčivé.
Ovládání impulzů je jistě cenná dovednost, kterou se dospívající člověk musí naučit, ale příliš často církevní učení vedlo jen k zahanbení nebo preventivnímu potlačení, nikoli ke zdravé sexualitě. (Tím nechci říci, že všechny svobodné projevy jsou úžasné, morální nebo dokonce užitečné!)
Cožpak nevíte, že jste chrám Boží a že ve vás přebývá Duch Boží?
Co je zde tak důležité a podstatné? Domnívám se, že jednoduše toto: Každý z nás je posvátným obrazem Boha. Jsme spolutvůrci Boha, a proto musíme respektovat své vlastní ztělesnění i posvátné ztělesnění druhého. Nechte Pavla, aby zde řekl svou pravdu: „Cožpak nevíte, že jste chrám Boží a že ve vás přebývá Duch Boží?…? Boží chrám, kterým jste, je svatý“ (1 Kor 3,16-17).
Tuto meditaci si můžete přečíst na stránkách cac.org.
Prameny:
[1] Teresa, The Interior Castle, Fifth Mansions 4.3.
Adapted from Richard Rohr and Cynthia Bourgeault, God as Us! The Sacred Feminine and the Sacred Masculine (Albuquerque, NM: Center for Action and Contemplation, 2011). Available as MP3 audio download.
Image credit and inspiration: Nina Hill, untitled (detail), 2020, photo, Unsplash. Click here to enlarge image. The connective energy of human touch, entwining our hands and our hearts. We are not alone.