Dvacátý čtvrtý týden: Intimita a sexuální celistvost
Richard Rohr se zamýšlí nad naší potřebou lidské a božské intimity:
Bůh skutečně hledá a touží po intimitě s lidskou duší
Velkým tajemstvím je toto: nekonečný Bůh skutečně hledá a touží po intimitě s lidskou duší. Jakmile takovou intimitu zažijeme nebo po takovém spojení zatoužíme, teprve intimní jazyk milenců popisuje, co se děje: tajemství, něha, výjimečnost, zvláštnost, nahota, riziko, extáze, neustálá touha a samozřejmě utrpení. To je slovník svatých. Naše největší tajemství a touhy se druhým odhalují, a dokonce je sami objevujeme, pouze v přítomnosti smutku, selhání, nouze, když jsme velmi zranitelní a když se cítíme zcela v bezpečí v náručí lásky. Když se tak stane, vždy dojde k rozšíření bytí na obou stranách. Jsme potom většími lidmi. Ti, kdo tam nikdy nedošli, zůstávají malí.
Bůh nám může bezpečně zjevit své „nitro“.
Teprve když jsme na takovém citlivém místě, může nám Bůh bezpečně zjevit své „nitro“. Ti, kdo jsou soběstační, zůstávají cizinci tajemství Boží lásky, protože ji vždy zneužijí. Pouze potřeba milovaného umí přijmout potřebu a dar milujícího a pouze potřeba milujícího umí přijmout potřebu a dar milovaného.
K intimitě dochází, když odhalíme své nitro
Jak se toto tajemství intimity stane neskrytým? Jedině tehdy, když se přestaneme skrývat – před Bohem, před sebou samými a alespoň před jedním dalším člověkem. Takové riskantní sebeodhalení je to, co mám na mysli pod pojmem intimita, a je to způsob, jakým se předává láska. K intimitě dochází, když odhalíme své nitro – a to je vždy děsivé. Musíme být připraveni na to, že budeme odmítnuti, a bolest z odmítnutí po sebeodhalení je tak velká, že někdy může trvat roky, než se odhodláme znovu riskovat.
Richard se s vámi podělí o to, co mu praxe celibátu odhalila o intimitě:
víme, jak být intimní s Bohem, pokud jsme nikdy nepraktikovali vzájemné sebeodhalení alespoň s jedním člověkem ?
Zajímalo by mě, zda víme, jak být intimní s Bohem, pokud jsme nikdy nepraktikovali vzájemné sebeodhalení alespoň s jedním člověkem. Upřímně o této možnosti pochybuji. Sexualita vytváří zřejmou a ideální nádobu pro opravdovou intimitu, alespoň občas. Celibát odhaluje, že strašná spousta sexu vůbec není o intimitě. Zdravý celibát a zdravá sexuální setkání vyžadují hlubokou, opravdovou intimitu; nezdravé projevy často přispívají k jejímu účinnému vyhýbání se. (Píšu to po téměř padesáti letech strávených v celibátním společenství mužů a po poradenství spoustě dalších lidí v sexualizovaném světě).
zranitelná intimita je vstupem do veškeré lidské a božské lásky a spojovacím článkem mezi ní
Intimita není jen dobře střeženým tajemstvím duše, není jen tajemstvím, které se vzpírá logice, není jen chudobou, které se vyhýbáme; věřím, že zranitelná intimita je vstupem do veškeré lidské a božské lásky a spojovacím článkem mezi ní. Ve skutečnosti nezáleží na tom, co je dřív; důležité je jen to, abychom prošli touto branou strachu a našli to, co žije uvnitř. Intimní láska je tím pravým chrámem, po kterém všichni toužíme. Myslím, že musíme chtít milovat a být milováni – jinak tam nikdy nedojdeme.
Přečtěte si tuto meditaci na stránkách cac.org.
Prameny:
Adapted from Richard Rohr, “Human Intimacy and Divine Union,” Radical Grace 25, no. 2 (Spring 2012): 3, 22.
Image credit and inspiration: Nina Hill, untitled (detail), 2020, photo, Unsplash. Click here to enlarge image. The connective energy of human touch, entwining our hands and our hearts. We are not alone.