Dvacátý šestý týden: Svatý nářek
Grace Ji-Sun Kim a Graham Hill vyzývají křesťany, aby se vydali cestou nářku, který zahrnuje i zpověď.
Rwanda ostuda církve
Emmanuel Katongole se ve své knize Zrcadlo církve zamýšlí nad genocidou ve Rwandě….. Před rwandskou genocidou byla většina Rwanďanů křesťany. Přesto v roce 1994, počínaje velikonočním víkendem, [Katongole píše] „křesťané zabíjeli jiné křesťany, často ve stejných kostelech, kde společně….. Nejchristianizovanější země Afriky se stala místem nejhorší genocidy.“ [1] ….
potřebujeme nejprve naříkat, truchlit a smutnit, abychom plně prožili a pochopili, co se stalo
Při úvahách o rwandské genocidě Katongole říká: „Vzkříšení církve začíná nářkem“. [2] To je pro mnohé Američany a další obyvatele západních zemí těžké pochopit. Naše kultura nás učí zaujímat triumfalistický a na úspěch orientovaný postoj. Tím se vyhýbáme nářku. Američané mají sklon k rychlým krokům, kterými se snaží věci napravit, a my často potřebujeme nejprve naříkat, truchlit a smutnit, abychom plně prožili a pochopili, co se stalo. V případech nespravedlnosti a krutostí, jako je genocida, je jedinou skutečnou reakcí, kterou můžeme zpočátku mít, nářek. Písmo nás učí, že nemůžeme směřovat k naději, pokoji, proměně a smíření, aniž bychom prošli smutkem, truchlením, lítostí a nářkem…..
Nářek je vyznání hříchu a spoluviny a smutek, volání Boha
Nářek (lamentování) je demonstrativní, silné a společné vyjádření hlubokého zármutku, bolesti, smutku a lítosti. Pláč a pokání se zabývají otázkami srdce. Dláždí cestu k vnější změně. Pláč je osobní i společnou reakcí na mnoho věcí: zlo, hřích, smrt, újmu, diskriminaci, nerovnost, rasismus, sexismus, kolonizaci, útlak a nespravedlnost. Jde o truchlení nad bolestnou, potupnou nebo smutnou situací, o vyznání hříchu a spoluviny a o smutek, o volání Boha, aby zasáhl a situaci změnil. Nakonec je nářek o vzdávání díků a chvály Bohu s vědomím, že Bůh zasáhne a přinese změnu, naději a obnovu.
Tyto lamentace od Kima a Hilla nabízejí křesťanům ve Spojených státech způsoby, jak uznat nespravedlnost a truchlit nad ní:
Nad čím máme truchlit?
Naříkáme nad vykořisťováním a ničením černošských životů a komunit, nad zneužíváním základních lidských práv a nad systémovou nespravedlností, která se projevuje v policejních, soudních, vzdělávacích, ekonomických, sociálních a dalších systémech a strukturách…..
Politika a byznys
Lamentujeme nad korupcí politiků, policejních složek a bankéřů, nad vojenskými intervencemi a militarizací společnosti a policejních složek, nad bezohlednými vládními agenturami a velkým byznysem, nad městskou chudobou a bezdomovectvím….. Lamentujeme nad povahou, rozsahem a důsledky bílých privilegií, nacionalismu, xenofobie a rasismu; nad nevítaným chováním vůči uprchlíkům a žadatelům o azyl; nad strachem, úzkostí a utrpením, které zažívají migranti bez dokladů.
Zacházení s ženami
Litujeme zacházení se ženami ve společnosti a církvi….. Litujeme genderové nerovnosti, diskriminace a obtěžování žen, sexualizace žen a dívek a domácího násilí, kterým mnohé ženy denně trpí…. Litujeme kolonizace, devastace a asimilace prvních národů a původních obyvatel a role, kterou v tom sehrálo křesťanství…..
Boží lid
Litujeme, že Boží lid o mnoha z těchto věcí mlčí. Litujeme spoluviny církve na mnoha z těchto věcí.
Tento nářek je nezbytný, chceme-li zažít uzdravení, naději a proměnu.
Přečtěte si tuto meditaci na cac.org.
Prameny:
[1] Emmanuel Katongole with Jonathan Wilson-Hartgrove, Mirror to the Church: Resurrecting Faith after Genocide in Rwanda (Grand Rapids, MI: Zondervan, 2009), 12, 19.
[2] Katongole, Mirror to the Church, 163.
Grace Ji-Sun Kim and Graham Hill, Healing Our Broken Humanity: Practices for Revitalizing the Church and Renewing the World (Downers Grove, IL: IVP Books, 2018), 41–42, 43, 44–45, 46.
Image credit and inspiration: Siim Lukka, untitled (detail), 2017, photo, Estonia. Unsplash. Click here to enlarge image. We make room for our personal and collective grief by letting the sorrow burn through.