Třicátý sedmý týden: Odpuštění a milosrdenství
Blahoslavení milosrdní, neboť jim bude prokázáno milosrdenství. -Matouš 5,7
Otec Richard pojmenovává, jak odpuštění vytváří příležitosti k růstu:
Touhu po odpuštění a smíření
Duch v nás vytváří neutuchající touhu po odpuštění a smíření. Celé evangelium odhaluje rozvíjející se tajemství odpuštění; je to začátek, střed i konec proměňujícího poselství evangelia. Energie odpuštění – v naší nehodnosti – nás nejprve vymaní z mentality zásluh. Neustálá zkušenost, že nám bylo odpuštěno, je nezbytná k obnově našeho ochabujícího ducha a k tomu, abychom se udrželi v nekonečném oceánu milosti. Ke konci života se univerzální odpuštění všemu za to, čím to je, stává jediným způsobem, jak můžeme vidět a pochopit realitu a konečně žít v míru.
naplní jen nezasloužená láska
Zachariáš řekl, že Bůh „dá Božímu lidu poznat spásu skrze odpuštění hříchů“ (Lk 1,77). Dané odpuštění a přijaté odpuštění je vždy čistým dílem nestvořené milosti. Takové nezasloužené a nezasloužené odpuštění je nezbytné k rozbití světa quid pro quo (př.: Svět protihodnot), který nazývám meritokracií. Teprve když zakoušíme nezaslouženou lásku, začíná tento tok dovnitř i navenek. Předtím jsme suché, mrtvé cisterny. Předtím se možná zabýváme „náboženstvím“, ale ve skutečnosti nemáme žádnou dynamickou představu o Bohu nebo dokonce o sobě samých.
a milost, která vše přetváří
Milost všechno přetváří, bez odpuštění se nic nového neděje. Jen stále opakujeme tytéž staré vzorce, iluze a polopravdy. Někdy milost nepřichází okamžitě, ale podobně jako Job „sedíme v popelu a škrábeme své boláky“ (Job 2,8). Někdy není přítomna ani touha, ani rozhodnutí odpustit. Pak musíme truchlit a čekat. Musíme sedět ve své bídě a možná přiznat svou neschopnost odpustit viníkovi. Tehdy se učíme, jak se modlit a jak „toužit a žíznit po spravedlnosti“ (Mt 5,6).
V odpuštění je skutečná a hluboká důstojnost
Skutečné odpuštění vedené Duchem vždy osvobozuje a uzdravuje alespoň jednu ze zúčastněných stran, a doufejme, že obě. Pokud pouze zachovává mou morální výšku – jako velkorysého „křesťana“ -, pochybuji, že je to vůbec pravé odpuštění. V odpuštění žijeme podle své skutečné a nejhlubší důstojnosti. Pak se řídíme silou a logikou, které nám nejsou vlastní.
– odpuštění znamená osvobození Kristem od logiky oběti a pachatele
V komunitě Nový Jeruzalém v Cincinnati jsem nechal nad hlavní vchod namalovat nápis „70 x 7“ [viz Mt 18,21-22]. Noví poštovní doručovatelé si mysleli, že je to adresa! Svým způsobem to byla naše adresa. Je to charakteristický znak lidí osvobozených Kristem. Společenství není tam, kde je odpuštění zbytečné nebo nepotřebné. Je to místo, kde se odpuštění děje velmi svobodně. A pokud k němu nedochází na denní bázi, alespoň nedokonale, nebude žádné společenství. Bez odpuštění vládne logika oběti a pachatele namísto nelogiky lásky.
Přečtěte si tuto meditaci na stránkách cac.org.
Translated with DeepL.com (free version)
Prameny:
Adapted from Richard Rohr, Near Occasions of Grace (Maryknoll, NY: Orbis Books, 1993), 102–104.
Image credit and inspiration: Riho Kitagawa, Kintsugi pottery (detail), 2021, photo, Unsplash. Click here to enlarge image. Kintsugi is the artform of repairing a break with gold; we allow the pottery to move forward in grace and beauty, not by discarding or erasing, but by transforming the break into art.