Padesátý první týden: Vzájemné obývání
Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v nich, ponese hojné ovoce, protože beze mne nemůžete dělat nic. -Jan 15,5
Otec Richard Rohr chápe Ježíšovu metaforu o vinném kmeni a ratolestech jako ilustraci vzájemného přebývání: Kristus v nás a my v Kristu.
Skutečný motiv našeho konání
Motivace, smysl a vnitřní energie jakéhokoli jednání pochází z jeho konečného zdroje, kterým je základní a klíčový úhel pohledu člověka. Jaká je jejich skutečná a upřímná motivace? Co vidí? Je to odříznutá větev, egoistické já, které se snaží pracovat na vlastní pěst (Jan 15,5-6)? Je to člověk, který potřebuje mít pravdu, nebo člověk, který chce milovat?
Motiv z pozice mého Já
Větev, která zůstala láskyplně a vědomě spojena se svým Zdrojem (Bohem, Ježíšem, naší Vyšší mocí), nabízí zcela jiný pohled. Když Ježíš mluvil o odříznuté větvi, měl na mysli člověka, který se dokáže dívat pouze z pozice malého já a toho, co uspokojuje mé potřeby. Zdá se mi, že naše společnost je z velké části obydlena takovými odříznutými větvemi, kde se angažovanost pro společné dobro stala vzácností.
Motivace sv. Pavla
Vidění optikou přesahující naše vlastní já je to, čemu říkám participativní vidění. Je to nové já, které může s Pavlem nadšeně říci: „Už nežiji já, ne já, ale je to Kristus, který nyní žije ve mně“ (Gal 2,20). Toto prvotní společenství okamžitě sděluje prostornost, radost a tichou spokojenost. Není úzkostné, protože iluze propasti mezi mnou a světem již byla překonána.
Už nežiji jen pro sebe
Zralý věřící ví, že je nemožné nebýt spojen se zdrojem, neboli být „na vinném kmeni“, jak říká Ježíš. Ale většina lidí tam ještě vědomě není. Nejsou „zachráněni“ sami před sebou, což je to jediné, před čím skutečně potřebujeme být zachráněni. Ještě nežijí ze své objektivní, zcela dané a nezasloužené identity, „skryté s Kristem v Bohu“ (Kol 3,3).
Věřím ve společnou identitu v Bohu?
Pro většinu z nás je naše vlastní nejhlubší identita stále ještě dobře skrytá. Hlavním a nenahraditelným úkolem náboženství je přivést tuto základní pravdu o naší společné identitě v Bohu k plnému a vděčnému vědomí. To je jediný skutečný smysl svatosti.
Ironií je, že tato svatost je vlastně naší první přirozeností, ale my jsme ji tak znemožnili, že se nestala ani naší druhou přirozeností, kterou bychom mohli snadno a důstojně nosit. Z této základní Kristovy identity jsme udělali soutěž o důstojnost, neboli morální soutěž, v níž téměř nikdo nevyhrává. Je to něco, do čeho můžeme pouze spadnout a co můžeme přijmout – a nic, čeho bychom mohli dosáhnout, což naprosto ponižuje ego, svéhlavost a všechny přehnaně úspěšné lidi.
Přečtěte si tuto meditaci na stránkách cac.org.
Translated with DeepL.com (free version)
Prameny:
Adapted from Richard Rohr, Eager to Love: The Alternative Way of Francis of Assisi (Cincinnati, OH: Franciscan Media, 2014, 2024), 65–67.
Image credit and inspiration: Susan Wilkinson, Untitled (detail), 2021, acrylic paint, Unsplash. Click here to enlarge image. Just like the colors swirl together in this painting, we and God swirl in our dwelling/indwelling.