Padesátý druhý týden: Svaté vtělení
Otec Richard identifikuje Boží přítomnost u nás – tady a teď – ztělesněným způsobem.
Bůh není někde jinde, je tady
Většina věřících lidí, které jsem potkal – od upřímných laiků až po kněze a jeptišky – si stále představuje Boha někde jinde. Než budeme moci brát vážně „teď“, musíme se posunout od myšlení o Bohu „tam venku“ k poznávání Boha „tady“. Zde je vlastně ten nejlepší přístupový bod! Pouze vnitřní zkušenost může přinést uzdravení rozkolu mezi člověkem a Bohem.
Je potřeba osobní prožitek
K proměně dochází tím, že si uvědomíme své spojení s Bohem právě tady a teď – bez ohledu na jakýkoli náš výkon nebo úspěch. To je základní smysl milosti a my to musíme poznat sami. Nikdo toto poznání nemůže udělat za nás. Mohu říkat, kolikrát chci, že Bůh není jinde a nebe není později, ale dokud to někdo osobně a pravidelně nezažije, neuvěří tomu.
Vtělení a přítomný Duch svatá
Autentické křesťanství překonalo myšlenku „Bůh je jinde“ přinejmenším dvěma hlavními a základními způsoby. Skrze vtělení se Bůh v Ježíši stal tělem; Bůh se viditelně přestěhoval do hmotného světa, aby nám pomohl překonat iluzi oddělenosti (Jan 1,14). Za druhé, Bůh jako Duch svatý je přesně znám jako přebývající a oživující přítomnost.
Osobní milování
Intelektuální souhlas s těmito dvěma pravdami sám o sobě mnoho neznamená. Vtělení a přebývajícího Ducha poznáváme pouze skrze účast a praxi, kdy aktivně čerpáme z těchto nekonečných zdrojů. Představte si to jako situaci „použij, nebo ztratíš“!
Dobrá teologie nám pomáhá poznat, že díky vtělení a Duchu v nás můžeme plně důvěřovat „teď“. Doufám, že to nikoho nešokuje, když to řeknu: je to jako milování.
Nemůžeme být s někým plně intimní prostřednictvím neurčité, amorfní energie; potřebujeme blízké, konkrétní, konkrétní spojení. Tak jsou naše lidské mozky nastaveny.
Minulost i budoucnost odevzdej Bohu
Ježíš učí a sám je poselstvím přítomnosti, zde, konkrétnosti a tohoto. Prakticky jediným okamžikem, kdy Ježíš mluví o budoucím čase, je chvíle, kdy nám říká, abychom si s ním nedělali starosti (viz Mt 6,25-34). Nedělejte si starosti o časy a doby, nedělejte si starosti o to, kdy se Bůh vrátí, nedělejte si starosti o zítřek. Přemýšlení o budoucnosti nás drží v našich hlavách, daleko od přítomnosti – s Bohem, se sebou samými i mezi sebou navzájem. Ježíš mluví o minulosti ve smyslu odpuštění. Ježíš nám říká, abychom minulost odevzdali Božímu milosrdenství a jednání. [1]
Vánoce jsou o důvěře v dítě proměněné v dospělé Kristovo tělo
Plný a účastný význam Vánoc spočívá v tom, že toto jediné univerzální tajemství Božího vtělení je určeno i nám a pokračuje v nás! Nejde jen o důvěru v pravdu o Ježíšově těle, ale o důvěru v její pokračování skrze pokračující Tělo Kristovo – což je ještě větší akt víry, naděje a lásky a který jediný má moc měnit dějiny, společnost a všechny vztahy. Držet se pouze mentální víry v Ježíše jako „Boží dítě“ má v reálném světě malý nebo žádný účinek. [2]
Přečtěte si tuto meditaci na stránkách cac.org.
Translated with DeepL.com (free version)
Prameny:
[1] Adapted from Richard Rohr, Living the Eternal Now (Albuquerque, NM: Center for Action and Contemplation, 2005). Available as MP3 audio download.
[2] Adapted from Richard Rohr, “The Continual Incarnation,” Daily Meditations, December 25, 2016.
Image credit and inspiration: Nathan Dumlao, Untitled (detail), 2020, photo, Unsplash. Click here to enlarge image. We are born into this world a holy incarnation.