Padesátý druhý týden: Svaté vtělení
Spisovatelka a aktivistka Kelley Nikondeha nám připomíná místo Ježíšova narození na okupovaném území:
Bůh zakouší realitu konkrétního místa
adventní vyprávění ukazují Vtělení jako něco víc než jen Boha, který vstupuje do lidského rámce. Jsou také zjevením Boha, který se zapojuje do lidského traumatu konkrétního místa a konkrétních lidí. Bůh zakoušel mučivou realitu říší a ekonomik z pozice slabých a bezmocných. Bůh v tomto těle vstřebával ztrátu a bolest.
Bůh je se všemi lidmi
Vtělení staví Ježíše mezi ty nejzranitelnější lidi, ztracené a ohrožené členy společnosti. První příchod ukazuje Boha, jak zápasí se zápasy, které jsou společné mnoha lidem na celém světě. A z této znevýhodněné pozice Ježíš prožívá Boží program míru jako opak císařského míru. [1]
Teolog osvobození Gustavo Gutiérrez (1928-2024) nás vybízí k zamyšlení nad důsledky toho, že se Ježíš narodil jako součást utlačované komunity:
Dějiny se stávají Slovem
Můžeme však také říci, že tímto stáváním se dějiny samy, naše dějiny, staly Slovem“. [2]
Vtělení není symbol, ale skutečnost
O Vánocích se často říká, že Ježíš se narodil do každé rodiny a do každého srdce. Tato „narození“ nám však nesmí dát zapomenout na prvotní, masivní skutečnost, že Ježíš se narodil z Marie mezi lidmi, které v té době ovládala největší říše tohoto věku. Pokud na tuto skutečnost zapomeneme, stane se Ježíšovo narození abstrakcí, symbolem, šifrou….. Pro oči křesťanů je vtělení vpádem Boha do lidských dějin: vtělením do malosti a služby uprostřed panovačné moci, kterou vykonávají mocní tohoto světa; vpádem, který zavání stáj…..
Vtělení do konkrétního života
Právě v konkrétním prostředí a okolnostech našeho života se musíme učit věřit: za útlaku a represe, ale také uprostřed bojů a nadějí, které jsou živé… za diktatur, které rozsévají smrt mezi chudé, i za „demokracií“, které často nespravedlivě nakládají s jejich potřebami a sny. [3]
Nikondeha sdílí posilující naději vtělení:
Bůh kráčí v hluboké solidaritě s lidstvem
To je příběh adventu: připojujeme se k Ježíši jako vtělení Božího pokoje na této zemi, ať už to trvá jakkoli dlouho. Bůh kráčí v hluboké solidaritě s lidstvem, sdílí naše utrpení i okamžiky naděje. Uprostřed našich těžkostí je Bůh s námi. Jméno Emmanuel zůstává na našich rtech v neklidných časech.
I my vstupujeme do solidarity s ním
Advent není přijetím míru status quo, ale vtělením Božího míru, který žijeme ve světě. Tvůrci pokoje formovaní adventem jsou ti, kdo se brání impériu, kdo praktikují pohostinnost vůči bližním a kdo vstupují do solidarity s Bohem v díle osvobození pro všechny.
Jsme tvůrci pokoje
Kéž jsou před námi klidné a světlé noci pro tvůrce pokoje, pokorné a všechny lidi, které Bůh skrze advent stále doprovází. [4]
Tuto meditaci si můžete přečíst na stránkách cac.org.
Translated with DeepL.com (free version)
Prameny:
[1] Kelley Nikondeha, The First Advent in Palestine: Reversals, Resistance, and the Ongoing Complexity of Hope (Minneapolis, MN: Broadleaf Books, 2022), 182–183.
[2] Manuel Díaz Mateos, El Dios que libera (Lima, Peru: CEP, 1985), 273.
[3] Gustavo Gutiérrez, The God of Life, trans. Matthew J. O’Connell (Maryknoll, NY: Orbis Books, 1991), 85.
[4] Nikondeha, First Advent, 183.
Image credit and inspiration: Nathan Dumlao, Untitled (detail), 2020, photo, Unsplash. Click here to enlarge image. We are born into this world a holy incarnation.