Mystika Františka a Kláry – Čtvrtek, 13. srpna 2026
Františkánská mystika je ve své podstatě mystikou vtělení. Teoložka Ilia Delio zdůrazňuje, jak Františka z Assisi proměnily radikální důsledky vtělení, včetně jeho silného zážitku ze setkání s malomocným:
Bůh vedl Františka k lásce
František žil v duchu pokory a chudoby tím, že následoval chudého a pokorného Krista…. Stejně jako Bůh natáhl ruku, aby Františka objal v soucitné lásce kříže, tak i tentýž Bůh byl nyní přítomen v znetvořené postavě malomocného…. Malomocný se stal zdrojem Božího milujícího objetí, a tím i někým, s kým si František uvědomil, že je úzce spjat….
František se začal odevzdávat druhým lidem
Zkušenost s malomocným byla v Františkově životě zlomovým bodem. Jak se jeho život v Bohu prohluboval, neustále se snažil obětovat se v lásce tím, že se odevzdával druhým… V stopách Ježíše nalezl František Boha pokorné lásky nikoli mezi populárními a pyšnými, arogantními a bohatými či těmi, kdo ve společnosti „vynikají“, ale mezi obyčejnými, zapomenutými, chudými, nemocnými a marginalizovanými…
Bůh daruje sebe jako lásku
Nejjednodušší způsob, jak popsat Boží chudobu a pokoru, je prostřednictvím lásky. Láska se rozdává – to je Boží chudoba. Láska se obrací k druhému, aby se mu mohla darovat – to je Boží pokora. Ve vtělení se Bůh obrací k nám skrze Syna/Slovo a daruje nám sám sebe jako lásku. Tento dar Boží lásky k nám, tento dar lásky spočívající v úplném vyprázdnění sebe sama, nazýváme „kenóza“. Boží chudoba je kenóza, tedy vyprázdnění Slova, sestoupení Slova z bohatství božské slávy do naší křehké lidské přirozenosti. [1]
Delio nás vybízí, abychom stejně jako František prožívali Boží chudobu a pokoru:
Jak by vypadal svět, kdyby křesťané skutečně věřili v pokorného Boha? Kdyby následování Boha chudoby a pokory vedlo k tomu, že by se vzdali svých názorů, předsudků a soudů, aby mohli být otevřenější k tomu, milovat druhé tam, kde jsou, stejně jako Bůh? František putoval po světě ve stopách Krista, ne proto, aby se podobal Kristu, ale protože to byly stopy božské pokory. Objevil, že Bůh v lásce sestupuje, aby se s námi setkal tam, kde jsme, a našel Boha v těch nej neočekávanějších podobách… Boží pokora znamená přijetí – Bůh přijímá obyčejné, křehké lidské tělo, aby zjevil svou slávu, abychom i my mohli přijímat druhé jako zjevení Boha. Kristus odhaluje krásu světa jako Boží záři. Proto si každý člověk a každé stvoření zaslouží nejvyšší úctu a pozornost, protože v té živé bytosti přebývá Bůh. Můžeme být zmateni tajemstvím Boží pokory, pokud se ji pokusíme pochopit pouze rozumem. Boží pokora není abstraktní pojem. Je to způsob, jakým se Bůh projevuje v konkrétní realitě. [2]
Prameny:
[1] Ilia Delio, The Humility of God: A Franciscan Perspective (St. Anthony Messenger Press, 2005), 19–20, 25.
[2] Delio, The Humility of God, 31–32.
Image Credit and Inspiration: Pouya Hajiebrahimi, untitled, 2025, photo. Unsplash. Click here to enlarge image. Alone in the mist, we stand quietly before the mirror Saint Clare speaks of, waiting to be transformed.