Druhý týden: Transformující hnutí
Ježíš řekl: „Lidé nedávají nové víno do starých měchů, jinak kůže prasknou, víno se vylije a kůže se zničí. Spíše nalévají nové víno do čerstvých měchů a obojí je zachováno.“ -Matouš 9:17
Richard Rohr se na základě Ježíšova učení o důležitosti nových měchů zamýšlí nad tím, jak těžké je být skutečně otevřený něčemu novému:
Jak poznáme znovuzrození?
Křesťané často hlásali evangelium, které se skládalo převážně ze slov, postojů a vnitřních zážitků spásy. Lidé říkají, že jsou spaseni, že jsou „znovuzrozeni“, ale jak skutečně poznáme, že je někdo spasen? Následují skutečně Ježíše? Milují chudé? Jsou osvobozeni od svého ega? Jsou trpěliví tváří v tvář pronásledování?
Osobní „spásu“ nelze oddělit od sociálních a systémových důsledků.
Nestačí mluvit o nějakém novém opojném víně, o nějakých nových myšlenkách. Tvrdím, že bez nových měchů vína – změněných institucí, systémů a struktur – nemůže být proměna hluboká ani trvalá. Jak napsala Dorothy Dayová svým nenapodobitelným stylem: „Musíme svrhnout … tento prohnilý … průmyslový kapitalistický systém, který plodí takové utrpení.“ [1] Osobní „spásu“ nelze oddělit od sociálních a systémových důsledků.
Západní společnost je založena na běžném modelu nadvlády a kontroly
Je snazší mluvit o víně bez měchů, mluvit o teoriích spásy bez jakéhokoli nového světového řádu. Bohužel křesťanství nemělo vždy pozitivní dopad na západní civilizaci a národy, které kolonizovalo nebo evangelizovalo. Takzvané křesťanské národy jsou často nejvíce militaristické, chamtivé a nevěrné učiteli, ke kterému se hlásíme. Naše společnosti jsou častěji založeny nikoli na služebném vedení, které Ježíš modeloval, ale na běžném modelu nadvlády a kontroly, který produkuje rasismus, třídní a sexistický přístup, snahu o získání moci a příjmovou nerovnost.
Předci měli víru, ale bez radikálních skutků
To neznamená, že naši předkové neměli víru, že naši prarodiče nebyli dobří lidé nebo že církev neudělala mnoho dobrého. Ale až na světlé výjimky jsme my křesťané nepřinesli radikální změny v kultuře nebo institucích, ani jsme nefungovali až tak odlišně.
Církev sama se bránila myšlenkám světců a proroků
Křesťanství zformovalo několik úžasně osvobozených světců, proroků a mystiků. Ti se snažili vytvořit některé nové nálevy, ale často se sama církev bránila jejich výzvám ke strukturální reformě. Vezměme si například svatého Františka z Assisi, otce a zakladatele mé vlastní řeholní komunity. Hlavní linie katolicismu ho odsunula na okraj jako tak trochu fanatika nebo excentrika, což ilustruje fakt, že až do našeho současného papeže Františka žádný papež nikdy nepřijal jeho jméno.
.Zdá se, že čím více o Ježíši mluvíme, tím méně času máme na to, abychom dělali to, co řekl.
I dnes mnozí křesťané drží Ježíše na zdánlivém piedestalu, uctívají karikaturu na kříži nebo slogan na nárazníku, zatímco se vyhýbají tomu, co Ježíš řekl a udělal. Stále říkáme: „Milujeme Ježíše,“ ale spíše jako postavu Boha než jako někoho, koho bychom měli napodobovat. Zdá se, že čím více o Ježíši mluvíme, tím méně času máme na to, abychom dělali to, co řekl.
Přečtěte si tuto meditaci na cac.org.
Translated with DeepL.com (free version)
Prameny:
[1] Dorothy Day, “On Pilgrimage,” The Catholic Worker 23, no. 2 (September 1956): 6.
Adapted from Richard Rohr, Jesus’ Alternative Plan: The Sermon on the Mount (Franciscan Media, 1996, 2022), 30–32.
Image credit and inspiration: Earl Wilcox, Untitled (detail), 2021, photo, Unsplash. Click here to enlarge image. Like a potter creating a bowl out of clay, this moment shapes us.