Nejen pro sebe

R.Rohr: žádnou duchovní věc doopravdy nepochopíme, dokud se jí nevzdáme. Duchovní dary se zvětšují pouze tím, že je „používáme“.
Thomas Merton mi kdysi v klášteře řekl: „Nepřišli jsme sem, abychom dýchali raritní vzduch mimo utrpení tohoto světa. Přišli jsme sem, abychom v srdci nesli utrpení celého světa. Jinak nemá smysl žít na takovém místě, jako je toto“. Co se děje kolem, to se děje a v praxi to krouží nejprve kolem nás samých.

Mystika a sociální změna

[Thurman učil, že] „mystikův zájem na imperativu společenského jednání nespočívá pouze ve zlepšování společenských podmínek. Nejde jen o to nasytit hladové, nejde jen o to zmírnit lidské utrpení a lidskou bídu. Kdyby to bylo všechno, samo o sobě by to bylo jistě důležité. Ale to není všechno. Základní úvaha souvisí s odstraněním všeho, co v životě jednotlivce brání tomu, aby k němu [k Božímu Já] přišel Bůh. Cokoli, co tomu brání, volá po akci.

zrání v nedokonalosti

Drobné příležitosti k lásce  

„Když nic necítím…, je to chvíle pro hledání příležitostí, nicotností, které potěší Ježíše. . . . Například úsměv, přátelské slovo, když bych nejraději neřekla nic nebo nasadila mrzutý výraz,“ napsala Terezie a dodala: „Netoužím jet do Lurd, abych prožívala extáze. Dávám přednost (monotónnosti oběti)!“