Třicátý devátý týden: Spiritualita nedokonalosti
Memoáristka Heather Kingová se rok modlila s vhledy Terezie z Lisieux a popisuje, jak Terezie praktikovala svou „malou cestu“ skrze vztahy:
Malá cesta Terezie skrze vztahy
Některé z nejznámějších anekdot o Terezii se týkají jejího svatého, i když zdánlivě malého úsilí vůči spolusestrám:
1. Překonala svůj instinktivní odpor ke konkrétní jeptišce a … . [projevovala] takovou lásku, že si sestra skutečně myslela, že k ní Terezie cítí zvláštní náklonnost.
2. Potlačila téměř nutkavou touhu otočit se a pohlédnout na jeptišku, která za ní v chóru vydávala cvakavé zvuky (zřejmě poklepáváním růžencem o zuby), a uvědomila si, že dobročinnějším činem by bylo předstírat, že ten zvuk je hudbou pro Kristovy uši, a mlčky snášet nepříjemnost.
3. Každý večer u večeře si Terezie vzala za úkol vyprovodit obzvlášť otravnou starší jeptišku z kaple na její místo u stolu v refektáři, a dokonce udělala něco navíc, aby jí láskyplně ukrojila chleba.
Svatost žijeme v přízemním světě
Svatí nežijí v nějakém jiném světě. . . . Žijí ve stejném světě jako my a ukazují nám, že spiritualita je velmi přízemní. Učíme se milovat skrze frustraci, zklamání a neúspěch. Učíme se skrze zdánlivě banální události našeho každodenního života.
tím, že hledáme malé příležitosti k lásce
„Když nic necítím…, je to chvíle pro hledání příležitostí, nicotností, které potěší Ježíše. . . . Například úsměv, přátelské slovo, když bych nejraději neřekla nic nebo nasadila mrzutý výraz,“ [1] napsala Terezie a dodala: „Netoužím jet do Lurd, abych prožívala extáze. Dávám přednost (monotónnosti oběti)!“ [2]
King aplikuje ducha Tereziiných drobných, láskyplných skutků na svůj vlastní život:
I malé skutky potřebují velkou sílu ducha
Začala jsem si všímat téměř nadlidské síly, která je zapotřebí k tomu, abych například neopakovala šťavnatou pomluvu, nepřevracela oči nebo nedovolila, aby můj hlas zněl ostře, když jsem rozrušená. Začala jsem také tušit, že právě proto, že jsou tak obtížné, přinášejí takové činy možná mnohem více dobra, než si kdy dokážeme představit. Trpělivé stání ve frontě pomáhalo ostatním lidem ve frontě, aby byli také trpěliví. Požehnání druhému člověku v zácpě, i když to nikdo neslyšel ani neviděl, nějakým způsobem povzbudilo někoho dalšího, aby požehnal dalšímu člověku. Když mě obtěžoval hluk ze sousedství, někdy jsem začala s jedním rohem svého bytového komplexu, představila si člověka nebo lidi, kteří tam žijí, a postupovala jsem kolem dokola a modlil se za obyvatele každého z nich. (Jindy jsem si rval vlasy a nadával.) . . .
a je nutné nechat Krista, aby v nás konal a napravoval
Můžeme se za cenu velkých osobních obětí snažit být dokonale spravedlivý, dokonalý přítel, dokonale vnímavý, dokonale dostupný, dokonale odpouštějící. V jádru našeho úsilí však musí ležet vědomí, že sami nic nezmůžeme, neuzdravíme ani nenapravíme. Nejde o to být dokonalý, ale „dokonale“ přenechat Kristu, aby v nás konal, uzdravoval a napravoval, co chce.
Translated with www.DeepL.com/Translator (free version), mezinadpisy vložil překladatel
Prameny:
[1] Therese to Céline, July 18, 1893, in Thérèse of Lisieux: General Correspondence, vol. 2, 1890–1897, trans. John Clarke (Washington, DC: ICS Publications, 1988), 801.
[2] Thérèse to Agnes of Jesus, May 10, 1890, in Thérèse of Lisieux: General Correspondence, vol. 1, 1877–1890, trans. John Clarke (Washington, DC: ICS Publications, 1982), 620.
Heather King, Shirt of Flame: A Year with Saint Thérèse of Lisieux (Brewster, MA: Paraclete Press, 2011), 71–73, 76.
Image credit: Arthur Allen, Daily Meditations 9 (detail), 2022, photograph, France, used with permission. Katrina Lillian Sorrentino, Entelechy 8 (detail), 2022, photograph, Spain, used with permission. Belinda Rain, Frost (detail), 1972, California, public domain. Jenna Keiper & Leslye Colvin, 2022, triptych art, United States. Click here to enlarge image .
This week’s images appear in a form inspired by early Christian/Catholic triptych art: a threefold form that tells a unified story.
Image inspiration: We pause to appreciate the seemingly insignificant and experience the awe of the simple and unexpected.