zrání v nedokonalosti

Drobné příležitosti k lásce  

„Když nic necítím…, je to chvíle pro hledání příležitostí, nicotností, které potěší Ježíše. . . . Například úsměv, přátelské slovo, když bych nejraději neřekla nic nebo nasadila mrzutý výraz,“ napsala Terezie a dodala: „Netoužím jet do Lurd, abych prožívala extáze. Dávám přednost (monotónnosti oběti)!“

zrání v nedokonalosti

Objevování malé cesty

Na rozdíl od „velké cesty“ heroického perfekcionismu v podstatě učí, že jako malá „se všemi [svými] nedokonalostmi“ je přitahována Boží láskou. Bůh ji musí milovat a pomáhat jí, protože je „příliš malá na to, aby vystoupala po drsném schodišti dokonalosti“. [5] S naprostou důvěrou „uvěřila, že je nekonečně milována nekonečnou Láskou“.