Přijmout negativní

Nehodnost je vstupenkou

Čtvrtý týden: Integrace negativního

Richard Rohr zkoumá naše lidské a náboženské pokušení skrývat vlastnosti, které považujeme za negativní nebo „méněcenné“, abychom si připadali lepší, než jsme. 

Elitářství nás obklopuje

Vstup do duchovního hledání pravdy a sebe sama skrze takzvanou negativitu, zabývání se přímo tím, co je – v nás, v druhých nebo ve světě kolem nás – zbavuje spiritualitu veškerého elitářství (jejího nejčastějšího pokušení).

Vědomá potřeba milosrdenství je cesta

 To do značné míry znemožňuje arogantní náboženství a odhaluje jakékoliv násilnické nebo sebeprosazující náboženství jako oxymóron (…protimluv) (i když to bohužel nebylo široce rozpoznáno). V tomto převráceném rámci je nejrychlejší vstupenkou do nebe, k osvícení nebo ke spáse samotná nehodnost, nebo alespoň ochota čelit vlastní malosti a neschopnosti. Naše vědomá potřeba milosrdenství je naší jedinou skutečnou vstupenkou. Egu se to příliš nelíbí, ale duše to plně chápe.

  Duální myšlení nám brání

My lidé různými způsoby falešně dělíme svět na čistý a nečistý, na zcela dobrý a zcela špatný, na dokonalý a nedokonalý. Začíná to dualistickým myšlením a pak už se nikdy nedokáže dostat dál. Takové úplné rozdělení či čisté rozdělení není ve skutečné zkušenosti nikdy pravdivé. Všichni víme, že realita je mnohem smíšenější a „neuspořádanější“ než toto; takže abychom mohli nadále vidět věci takto falešně a binárně, musíme se skutečně uzavřít.

a je charakteristický znakem nezralého náboženství

To je charakteristickým znakem nezralého náboženství. Vyžaduje popírání, rozštěpení a mentální přetvářku. Od prvního falešného předpokladu čistoty či dokonalosti se posouvá k celému etickému kodexu, jakémusi kněžstvu a různým rituálům a tabu, které nás udržují na straně zdánlivě čistého, pozitivního či dokonalého – jako by to vůbec bylo možné. 

Vytváří pokrytce- herce

Tento další bod myslím laskavě: Organizované náboženství téměř jistě strukturálně vytváří pokrytce (to slovo doslova znamená „herce“), ty, kteří se snaží vypadat jako čistí a dobří, nebo alespoň lepší než ostatní. Jen v Matoušově evangeliu používá Ježíš toto slovo nejméně desetkrát!

Předstíráme, že žijeme podle ideálů

Jsme podvědomě vycvičeni k tomu, abychom chtěli vypadat dobře, abychom se snažili o morální vyvýšenost a abychom poukazovali na „smítko“ v očích druhých lidí, zatímco „poleno“ ve svých vlastních očích ignorujeme (Mt 7,3-5). Nikdo z nás nežije podle všech vyslovených ideálů, ale musíme předstírat, že ano, abychom se cítili dobře a aby si nás ostatní z naší vybrané skupiny vážili. 

Cestou je poctivé sebepoznání, boj se svým stínovým já

Poctivé sebepoznání, práci se stíny, terapii a nástroje, jako je Enneagram, mnozí horliví věřící někdy odmítají s nepřátelstvím, možná proto, že se něčeho bojí nebo něco skrývají. Opovrhují touto prací jako „pouhou psychologií“. Je-li tomu tak, pak se „pouhou psychologií“ zabývali už pouštní otcové a matky, autoři Filokalie, Tomáš Akvinský a Terezie z Avily, stejně jako Ježíš. Bez zcela jasného boje se svým stínovým já a bez určité formy pokorného a upřímného vyznání své nedokonalosti se nikdo z nás nemůže a nechce postavit svému pokrytectví. 

Přečtěte si tuto meditaci na stránkách cac.org. 

Translated with DeepL.com (free version)

Prameny:

Adapted from Richard Rohr, Eager to Love: The Alternative Way of Francis of Assisi (Franciscan Media, 2014, 2024), 109–112. 

Image credit and inspiration: Nadya Spetnitskaya, Untitled (detail), 2018, photo, UnsplashClick here to enlarge image. Making bread requires the integration of dry and liquid ingredients that must be kneaded and combined. They move from messiness to a cohesive form, just like any kind of integration process.