Čtvrtý týden: Integrace negativního
Teoložka Dr. Chanequa Walker-Barnesová popisuje tlak, který je na černošské ženy vyvíjen, aby byly silné, k dispozici druhým a bez vlastních potřeb. Toto kulturní očekávání označuje jako archetyp „StrongBlackWoman“(silná černoška):
Brzy jsem se starala o rodinu
Brzy v životě jsem se naučila být StrongBlackWoman. Jsem nejstarší dítě svobodné matky a mám o osm let mladšího bratra. Matka pracovala dlouhé a náročné hodiny, aby nás uživila (často dvanáctihodinové směny na třetí směně), a tak jsem musela zaskočit a pomoci se starat o rodinu…..
Ve 14 letech jsem zastávala mámu
Ve čtrnácti letech se moje odpolední rutina skládala z jízdy městským autobusem pro bratra ze školky, pomoci mu s domácími úkoly (a s těmi svými), dozoru, když si hrál venku, vaření večeře, úklidu kuchyně a jeho koupání a ukládání do postele…..
Časem jsem se starala i o přátele
V průběhu let se moje pečovatelské sklony rozšířily na všechny kolem mě – rodinu, přátele, spolupracovníky. Byl to přirozený (a očekávaný) vývoj. Neustále jsem se starala o potřeby druhých, vždy jsem se snažila být nápomocná….
nadměrné sebeprosazování
Mým modus operandi se stalo nadměrné sebeprosazování. Žil jsem ve stavu vážného zanedbávání péče o sebe. Samozřejmě jsem to nenazýval zanedbáváním. Říkal jsem tomu zodpovědnost. Ve skutečnosti jsem se pyšnil tím, že jsem nejzodpovědnější člověk, kterého znám. A můj vysoký smysl pro zodpovědnost byl často odměňován ostatními, kteří měli radost ze mě a z věcí, které jsem pro ně dělal…..
Postarat se o všechno – plnohodnotné ženství
V mém světonázoru byla nadměrná aktivita normou. Černošky to tak dělaly. Černé ženy byly koneckonců silné. Dokázat, že jsem schopná postarat se o všechno a o všechny ve své sféře existence, jsem považovala za obřad přechodu k plnohodnotnému černošskému ženství.
Walkerová-Barnesová si představuje, jak se o svou „závislost“ na přetěžování a síle dělí v nápravné skupině:
Jen pro dnešek prostě budu
Kdyby se jednalo o dvanáctistupňové setkání StrongBlackWomen, začala bych slovy: „Ahoj, jmenuji se Chanequa a jsem StrongBlackWoman. Zotavuji se už více než deset let. Ale nejspíš jsem najednou nasbírala jen pár týdnů čistoty. Recidivuju neustále, možná dokonce denně. Nevím, jestli se toho někdy zbavím. Ale jsem tady. A jen pro dnešek udělám alespoň jedno rozhodnutí ve prospěch svého fyzického, duchovního, emocionálního a vztahového zdraví. Jen pro dnešek se pokusím zbavit se své potřeby kontroly, uvědomit si, kdy potřebuji pomoc, a požádat o ni, když ji potřebuji. Jen pro dnešek si dám svolení plakat, když jsem smutná, křičet, když jsem frustrovaná, usmívat se a smát, když jsem šťastná, a tančit, jako bych měla křídla, když mě Duch pohne. Jen pro dnešek odmítám mandát být StrongBlackWoman. Jen pro dnešek prostě budu.“
Přečtěte si tuto meditaci na webu cac.org.
Translated with DeepL.com (free version)
Prameny:
Chanequa Walker-Barnes, Too Heavy a Yoke: Black Women and the Burden of Strength (Cascade Books, 2014), 1–2, 185–186.
Image credit and inspiration: Nadya Spetnitskaya, Untitled (detail), 2018, photo, Unsplash. Click here to enlarge image. Making bread requires the integration of dry and liquid ingredients that must be kneaded and combined. They move from messiness to a cohesive form, just like any kind of integration process.