Devátý týden: Rýnští mystikové
Zjistil jsem, že všechny mé myšlenky krouží kolem Boha jako planety kolem Slunce a jsou jím stejně neodolatelně přitahovány. Považoval bych za nejodpornější hřích, kdybych této přitažlivé síle kladl jakýkoli odpor. – Carl Jung, dopis, březen 1955
Otec Richard považuje švýcarského psychiatra Carla Junga za mystika, který měl hluboké spojení s božstvím:
Vnitřní život je zdrojem vnějšího života
Jednou z hlavních postav mého duchovního rodu je švýcarský psychiatr Carl Gustav Jung (1875-1961). Ačkoli nebyl křesťanem, který by chodil do kostela, a řekl mnoho věcí velmi kritických vůči organizovanému křesťanství, jak je ve své době vnímal, položil velmi pevné základy pro znovuobjevení duchovního světa v extrémně materialistické a stále více sekulární Evropě. Jung naprosto věděl a věřil, že vnitřní život je zdrojem toho vnějšího; na sklonku svého života na otázku „Věříte nyní v Boha?“ pevně a hrdě odpověděl: „Vím. Nepotřebuji věřit. Já vím.“ [1]
stín, paradox, archetypy, symboly a psychologický charakter
Jung pronesl výroky, které by mnohé křesťany, konzervativní i liberální, překvapily. Například považoval Ježíšův život a mnohé církevní nauky za úplnou a dokonalou mapu a návod k lidské proměně. Věřil v ústřední význam rituálů, mýtů a symbolů, což dokázali ocenit katolíci i pravoslavní křesťané. Přestože Jung dával biblickým pasážím větší význam a věrohodnost, většina protestantů ho vnímala jako nevěřícího. Jeho rozvinutí pojmů jako stín, paradox, archetypy, symboly a psychologický charakter lidské transformace v božství z něj učinilo skutečného proroka duše a učitele hlubokého, vnitřního sakramentalismu. [2]
Používal slova vztažené k našim myšlenkám
Jung věřil, že pokud k nám chce Bůh promluvit, musí použít slova, která budou především působit jako naše vlastní myšlenky. Jak jinak by k nám mohl Bůh přijít?
Proto se musíme učit, jak rozpoznat, ctít a připustit, že někdy jsou naše myšlenky myšlenkami Božími.
Naslouchat hlasu uvnitř nás
Tato vnitřní důvěra a autorita je nezbytná k vyvážení téměř výlučného spoléhání se na vnější autoritu, kterou prosazuje hlavní linie křesťanství. I když Písmo, kněží, pastoři a papež mohou být nezbytní, Jung rozpoznal, že všichni jsou vůči sobě vnější a nabízejí nám náboženství zvenčí. Jung nás chtěl naučit ctít tytéž symboly, ale zevnitř ven, rozpoznat, že v našich nejhlubších hlubinách již existují numinózní hlasy. Pokud nemáme hluboký kontakt se svým hloubkovým já, nemohli bychom podle něj poznat Boha.
Viděl svět i jeho utrpení v celku
Jung napsal: „Celý svět je Božím utrpením.“ [3] To je poznání mystika a je to jedna z mých nejoblíbenějších jeho vět. Mystik vidí věci v celcích, ne jen v částech. Dokáže propojit všechny anekdoty a vytušit velké zákonitosti. Křesťanští mystikové si uvědomují, že každý případ utrpení je účastí na tom, co bychom my křesťané nazvali věčným ukřižováním Krista. Když vidíme v celcích, můžeme vždy najít místo pro každou z částí. [4]
Přečtěte si tuto meditaci na stránkách cac.org.
Translated with DeepL.com (free version)
Prameny:
[1] Carl Jung, interview with John Freeman for BBC Television, March 1959. See “The ‘Face to Face’ Interview,” in C. G. Jung Speaking: Interviews and Encounters, ed. William McGuire, R. F. C. Hull (Princeton University Press, 1977), 428.
[2] Adapted from Richard Rohr, “The Rhineland Mystics,” The Mendicant 5, no. 3 (2015): 1, 6.
[3] C. G. Jung, “A Psychological Approach to the Dogma of the Trinity,” in Psychology and Western Religion (Princeton University Press, 1984), 75.
[4] Adapted from Richard Rohr, Rhine Talks, 2015. Unpublished.
Image credit and inspiration: Augustin Fernandez, Untitled (detail), 2020, photo, Unsplash. Click here to enlarge image. With the Rhineland mystics, we share the ability to gaze with love at the plants of the earth, appreciating the food we eat, and across time and place, we are invited to step through the doorway into the Great Mystery.