Desátý týden: Slzy věcí
Otec Richard Rohr ve své knize Slzy věcí popisuje cestu slz jako cestu, která vede k soucitu s utrpením a ke společenství se skutečností.
Poselství slz
Jsme jediným zvířetem, které pláče a roní slzy jako emocionální reakci? Zdá se, že ano, ale jakou funkci pro nás plní? Ježíš říká, že bychom měli být šťastní, když můžeme plakat (Lk 6,21), ale proč? Zdá se, že slzy se objevují v situacích smutku, štěstí, úžasu i strachu – a obvykle přicházejí bez vyzvání. Jaké je jejich svobodné poselství pro nás a pro ty, kdo je pozorují? Pochopilo už lidstvo toto poselství? Ať už je to cokoli, je to jistě poselství příliš hluboké na to, aby se dalo vyjádřit slovy.
Slzy nás mohou posunout dál
V první knize Vergiliovy Aeneidy (řádek 462) se hrdina Aeneas dívá na fresku zobrazující bitvu z trojské války a smrt jeho přátel a krajanů. Je tak dojat smutkem nad tragičností toho všeho, že mluví o „slzách věcí“ (lacrimae rerum). Jak to překládá Seamus Heaney: „V srdci věcí jsou slzy“ – v srdci naší lidské zkušenosti. [1] Pouze slzy mohou Aenea i nás posunout za hranice zaslouženého a ochromujícího hněvu na zlo, smrt a nespravedlnost, aniž by tento hněv ztratil hlubokou legitimitu.
Slzy věcí
Tato věta „slzy věcí“ se v průběhu staletí stále cituje a rekvalifikuje v mnoha kontextech. Najdeme ji na válečných pomnících, v poezii, v hudbě Franze Liszta i v nedávném encyklickém listu papeže Františka Fratelli Tutti. (Já sám si ji pamatuji díky uštvanému, sehnutému učiteli latiny, který často vstupoval do třídy a několikrát zasténal „Lacrimae rerum“, než nás začal zkoušet.)
a slzy pro věci
Protože tato věta nemá v latině žádné předložky, umožňuje dva významy zároveň: Vergilius jako by říkal, že existují jak „slzy ve věcech“, tak „slzy pro věci“. A každá z těchto slz vede k té druhé. Ačkoli se překladatelé často cítí nuceni zvolit jeden nebo druhý význam, domnívám se, že básník naznačuje, že jde o oba.
Je těžké útočit, když pláčete
Téměř ve všech situacích je obsažen smutek a tragédie: v našich vztazích, chybách, velkých i malých selháních, a dokonce i v našich vítězstvích. Musíme si pro tuto skutečnost vypěstovat skutečnou empatii, protože víme, že nemůžeme věci zcela napravit, zcela změnit nebo je upravit podle svých představ. Tento „způsob slz“ a hluboká zranitelnost, kterou vyjadřuje, je v protikladu k našim běžným způsobům snahy o kontrolu prostřednictvím vůle, příkazů, síly, odplaty a násilí. Místo toho začínáme ve stavu empatie s věcmi, lidmi a událostmi a pro ně, což může být právě opakem odsuzování. Je těžké útočit, když pláčete.
soucit
Proroci a mystici si uvědomují to, co většina z nás ne – že všechny věci mají slzy a všechny věci si slzy zaslouží. Soucit, který vyvěrá, když pláčeme, může také změnit náš život a vytáhnout nás ze sebe samých do společenství s lidmi kolem nás.
Přečtěte si tuto meditaci na stránkách cac.org.
Translated with DeepL.com (free version)
Prameny:
[1] Seamus Heaney, shared in a 2008 essay broadcast on BBC Radio 3 as part of the Greek and Latin Voices series.
Adapted from Richard Rohr, The Tears of Things: Prophetic Wisdom for an Age of Outrage (Convergent, 2025), 96, 3–4.
Image credit and inspiration: Noé Barnett, Untitled (detail), 2024, oil paint, Albuquerque. Click here to enlarge image. A painted image from art by Noé Barnett, inspired by Richard Rohr’s book The Tears of Things, a hand holds a single tear gently and with great care.