Sborník pramenů ke studiu díla JUDr. FRANTIŠKA NOSKA I. Text: © kolektiv autorů
Fotografie: © archiv autora, © Česká pošta, s. p., Poštovní muzeum, Praha
© www.clovekavira.cz, © Archiv města Plzně Grafika: TRINITAS © A.D. 2025
ISBN: 978-80-909004-2-4
Sborník pramenů ke studiu díla. JUDr. FRANTIŠKA NOSKA. Kolektiv autorů
OBSAH
- Úvod František Nosek dnes 16
- Kapitola 1
- Prameny k poznání života z víry JUDr. Františka Noska (1886–1935),politika a národohospodáře, člena 3. řádu sv. Františka 18
- Kapitola 2
- Člověk, křesťan, politik, osobnost a dílo ve vzpomínkách svých přátel 35
- Kapitola 3
- JUDr. František Nosek jako politik, poslanec a ministr 111
- Kapitola 4
- František Nosek a „Lidový hospodář“ 161
- Kapitola 5
- JUDr. František Nosek „Vzdělávací a výchovná činnost“ 247
„Je nutné změnit způsob myšlení a dát duši ekonomice. Chceme ji takovou, která přináší život nikoliv smrt, takovou, která je inkluzivní, nikoliv vylučující, humánní, nikoliv nelidská, takovou, která pečuje o životní prostředí a nedrancuje ho“. Papež František
I.
ÚVOD FRANTIŠEK NOSEK DNES
Když jsem v 90. letech minulého století slyšel občas mluvit kamaráda a františkánského spo- lubratra Mílu Müllera o „doktoru Noskovi“, udivovalo mě, že o tomto muži mluví s takovou úctou. Byl nepochybně pro něj velmi důležitý a nejspíš nebyl důležitý jen pro něj. Ale já jsem ho tehdy vůbec neznal. Posléze jsem pochopil, že to byl prvorepublikový lidovecký politik, dokonce též člen našeho sekulárního františkánského řádu, a že je s Mílou spřízněný přes Jana Janouška, Mílova tchána, který byl blízkým Noskovým spolupracovníkem. Nicméně to stále nebyl pro mě důvod, abych se o Františka Noska víc zajímal. Chápal jsem to spíš jako rodinnou tradici než jako něco, co by mělo přesah do dnešní české společnosti.
Jak zásadně jsem se mýlil!
Do poměrů po listopadu 1989 jsem (na rozdíl od mnohých) nevstupoval nikterak euforicky a s velikými očekáváními. Tehdy jsem pracoval ve Výpočetním centru Vysoké školy ekonomické a někteří moji kolegové například dobře znali Václava Klause, který v nových poměrech měl hrát – a také hrál – centrální úlohu. Ale náš skutečný vývoj – politický, ekonomický i společenský a ko- nec konců i náboženský – byl koncem 90. let (doby „Opoziční smlouvy“) pro mě tak skličující, že jsem na zmínky o Františku Noskovi, s nimiž přicházel můj další spolubratr ze SFŘ a kamarád Lubomír Mlčoch, byl už podstatně citlivější. Křesťan, politik, ekonom – téměř pravý opak toho, co jsem běžně viděl kolem sebe. Začal mě opravdu zajímat.
Situace, v jaké žil on – a v jaké žijeme dnes – se navzdory nepochybnému vědecko-technickému pokroku i poněkud jiným politicko-společenským „kulisám“ nikterak zásadně nezměnila. Žijeme stejně jako on v zemi s parlamentní demokracií a hospodářským kapitalismem. S obojím – stejně jako v jeho době – je většina lidí nespokojená. Karel Čapek ve svém komentáři z roku 1925 napří- klad o tehdejším politickém životě napsal: Ponižuje nás nedůstojnost parlamentu, který i státní nezbytnosti vyřizuje stranickým handlem, ponižuje nás parlamentní systém, v němž bez hrubé a honorované majority by potřeby státu nebyly uhájeny. Ponižuje a skličuje nás přízemnost politic‑ kého jednání, co jde vysoko nad domácí zájmy stran, je politickým exponentům tak lhostejno jako chalupníkovi aviatika. Ponižuje nás samozřejmost, se kterou političtí machři přijímají fakt, že stát je odevzdán stranám k exploataci. Ponižuje nás osobní úroveň mnohých, z nichž strany učinily vladaře nad věcmi národa. Ponižuje nás forma i duch politiky, jenž vládne pomocí nečistých kom‑ promisů mezi bezohlednými zájmy… Jsme‑li nespokojeni, volá se na nás: Pracujte ve stranách! NE; je‑li nám čeho třeba, tedy je to pracovat proti stranám, proti vládě stran, proti hlasovací ma‑ šinérii, proti inkompetenci, proti politice za zavřenými dveřmi, proti všemohoucnosti výkonných výborů, proti našemu ponížení, proti úpadku demokracie. Přesto v něm František Nosek obstál.
Stav tehdejší církve u nás dobře dokumentuje Noskův dopis jednomu z jeho mladých spolu- pracovníků: Pokud jde o Vaše smutné zkušenosti namnoze i s našimi lidmi, o kterých byste se jaksi přirozeně mohl domnívat, že se přece budou snažit, aby byli trochu slušní, tu prosím, abyste si uvědomil, že to právě je jedna z nejtěžších zkoušek života. Vím, jak to bolí. Nic si z toho nedělejte,
mně se nedařilo o nic lépe, nežli jsem se těžce prokousal k poznání, že všechny ty obtíže, o kterých se zmiňujete, patří k lidskému životu tak organicky jako spánek, jídlo, bolest, slzy a smrt. (Do- pis předsedovi SKM na Přibyslavsku Janu Duškovi.) Když přišel na arcibiskupství s velkorysým záměrem postavit na periferii Prahy dvanáct kostelů (inspirován myšlenkou biskupa Antonína Podlahy), místo podpory obdržel zákaz v tom cokoliv podnikat pod hrozbou exkomunikace. Přesto zůstal své katolické církvi věrný.
K tomu všemu podporoval – a velmi efektivně – chudé studenty, kteří přicházeli do Prahy, po- mohl vytvořit síť tzv. lidových záložen, které chudým lidem z venkova a malých měst umožnily dlouhodobě důstojný život. Vykonával v Čechách i na Moravě neúnavnou osvětovou činnost, rozdal přes 100 tisíc kvalitních knih. Budoval síť táborů a ubytoven pro chudou městskou mládež. Byl klíčovým zpravodajem pro státní rozpočet Československa. O spoustě dalšího se hovoří v ji- ných příspěvcích tohoto sborníku.
To nám klade otázku: Co za tím v Noskově životě vlastně bylo? Měl jistě určité předpoklady z domova a výchovy – ty ho připravily na docela tvrdý život. Měl věrnou a schopnou manžel- ku (původně schovanku, kterou jeho rodiče přijali za svou). Ale musel také s lecčíms bojovat – jak odhalil jeho přítel a zpovědník Jan Evangelista Urban: Bratr František Lev Nosek se ne‑ stal tak dokonale duchovním mužem najednou. Nikterak neublížíme jeho památce, přiznáme‑
‑li, že v mladších letech měl mnohé rysy povahy, které kazily jeho práci i jeho duchovní život: prudkost a netrpělivost v jednání s lidmi, kteří rychle nechápali jeho myšlenky, kteří se ochotně nepodrobovali jeho úsudkům, byla značná. Třebaže se vždycky snažil jít přímou cestou Božích přikázání, a byl v tom neúprosně důsledný, přece právě ve způsobu, jak to prováděl, bylo mnoho nedokonalého a příliš lidského. Nechtěl pochopit, že jiní lidé, ačkoliv vědí, že nesmí například užívat nepravdivá tvrzení, přece je užívají, a dokonce si to ani neuvědomují. Nechápal, že mohou být lidé, kteří hlásají křesťanský zákon, a přitom ve skutečnosti hledají vlastní zisk a čest – a že se jim to musí prominout, protože jsou prosyceni tímto smýšlením po vzoru svého okolí, takže to sami ani nepozorují. Velice přísný byl na pomlouvače a ty, kteří zneužívali katolické víry pro své cíle. Ale ve všem tom právě nerozlišoval věc samu od způsobu – a tak prudkostí v jednání poškodil ně‑ kdy i věc samu.
Vidím minimálně čtyři zásadní poselství Františka Noska pro naši dobu – bez ohledu na to, zda se proces jeho blahořečení pohne, nebo nepohne:
1) Být z jednoho kusu
Skutečné křesťanství vyžaduje nerozlišovat život „civilní“ a „náboženský“. Co to v životě Fran- tiška Noska znamenalo, vyjádřil Jan Evangelista Urban takto:
Celá síla náboženského života se projeví teprve v tom okamžiku, když se stane svatá pravda zažitou skutečností: když Bůh není už jen myšlenkou, ale je v nás i kolem nás – ještě reálněji než všechno, co vidíme a vnímáme. A to zcela nezávisle na našem poznání a vědomí. A právě toto je jádrem života doktora Františka Noska. Nemohl „odsunout“ Boha někam stranou, jako to běžně děláme s různými myšlenkami, protože Jej zažíval jako skutečnou Přítomnost.
Proto si také při uvažování a rozhodování o čemkoli vždy kladl otázku: Je to skutečnost, nebo jen nějaký obraz? A podle toho se ani v náboženském životě nedokázal nadchnout pro to, co je jen příkra‑ sou, lidskou potřebou či zvykem. A tak ani zde nemohl vystát vše, co nebylo tím, čím se jen dělalo.
Takový život – stále zahleděný na skutečnost – musel být ovšem plný mimořádné důvěry, v níž počítal s Boží pomocí právě tak určitě jako s penězi. V této živé víře se nemusel zhroutit pod od‑ chodem svého synáčka ani pod bolestnou nemocí své manželky. A stejně tak v této víře nemohl
ani o věcech zdánlivě profánních – tedy politických či hospodářských – soudit tak, jak bylo jinak všude kolem něj běžné. Právě tato orientace na skutečnosti, založená v důvěře v Pravdu samu, byla jádrem jeho myšlení i jednání a podává vysvětlení k jeho někdy nepochopitelnému chápání věcí: proč byl někdy strohý a jindy až slabošsky ústupný, někdy prudký a jindy až nápadně mlčenlivý. Proč si nevšímal sebekrásnějších náboženských projevů a měl naopak smysl pro drobné práce osvě‑ tové. Hledal skutečnost a vyhýbal se zdání. A tak mohl soudit ne podle okolností a ohledů, nýbrž podle pravdivého stavu věcí.
Ostatně tento život v pravdivosti byl především jistě tím, co k němu přitahovalo mládež.
Ta neomylně dokáže rozlišit opravdovost od falše a pokrytectví.
2) Zacházení s majetkem
Už od dětství, kdy domů vodil na obědy spolužáky a kamarády z chudých rodin, ač i u Nosků po smrti otce nebylo peněz nazbyt, projevoval vůči věcem a penězům zvlášť mimořádnou svobodu. V životě pak jeho „rukama“ procházely velké sumy peněz – ať už z pozice politika, nebo mece- náše – pro sebe z toho nevzal nic. Napsal: Pokušení, jak by se dalo těžit z funkce, je třeba zahnat předem jako velezrádný útok na základy státu. Současně si v tom všem počínal velmi kompetentně, opakovaně prokazoval schopnost sehnat peníze pro své či jiné dobročinné účely. Kvůli tomu také průběžně studoval a dál se vzdělával, aby si v tom všem vedl z hlediska profesionálního co nejlépe. On sám i jeho rodina v soukromém životě žil velmi skromně, dál podporoval chudé studenty,
z vlastních prostředků pořizoval vzdělávací literaturu pro mládež. Jak známo – nezbyly ani pení- ze na jeho vlastní pohřeb. My jako sekulární františkáni si klademe dnes občas otázku, jak by ta naše chudoba – jako identitní znak františkánů – měla v našem životě vypadat. Tady nám Franti- šek Nosek ukazuje, že pokud ji chceme vzít opravdu vážně, může to znamenat docela náročnou životní cestu.
3) Ocenění práce
Noskův kamarád a politický oponent, sociální demokrat Antonín Remeš u příležitosti Noskovy smrti napsal:
Doktor Nosek byl především člověk práce. Konal ji s obdivuhodnou houževnatostí a svědomitos‑ tí. Byl člověkem vzdělaným, mnoho věděl a v parlamentě patřil k těm, kteří se nehoní za slávou, ale dovedou se bez ohledu na svou popularitu tvrdě podívat pravdě do očí a nevyhýbají se odpověd‑ nosti. Dr. Nosek byl reálným politikem, který budoval na skutečnostech, nenáviděl fráze a sváděl odvážně a statečně zápas s každou neupřímností. Měl rád svůj stát a v pravém slova smyslu zemřel v jeho službách.
U Noska to nebyla jen přirozená schopnost aktivity a živý zájem druhým lidem pomáhat. Jeho přístup k práci byl totiž jen další oblastí nesenou v posledku vědomím života ve stálé Boží pří- tomnosti: V našich dobách jde ruku v ruce s úpadkem mravního nazírání také méně čestný názor na práci hmotnou, nebo alespoň snaha se jí vyhnout a nějakým jiným způsobem si opatřit lehčí zaměstnání. Odtud vychází nevážnost k práci vlastní i cizí a také povážlivý nedostatek smyslu pro její přesnost a svědomité vykonávání. Vím, že si svět necení práci jako takovou, nýbrž oceňuje teprve její výsledky, ani že se nepřihlíží k tomu, za jak obtížných okolností bylo výsledků dosaže‑ no. Zhodnotit práci zmařenou nebo svízele s prací spojené lze jedině obětováním této práce Bohu‑
‑tvůrci, který zase úplně opačně než tento svět nepřihlíží tak k jejímu výsledku jako k úmyslu, se kterým byla vykonána.
4) Zodpovědnost za svět a obecné dobro
Řehole nám, sekulárním františkánům, připomíná v článku 14 tento úkol: Spolu se všemi lidmi dobré vůle jsou povoláni k tomu, aby budovali svět, který je bratrštější a více odpovídá evangeliu, aby se tak uskutečňovalo Boží království. To je jeden z podstatných, nezbytných prvků našeho poslání jako františkánů sekulárních. Každý se nemusí angažovat ve veřejném prostoru jako po- litik, ale určitě se nějak v něm angažovat musí. O té základní povinnosti František Nosek napsal docela tvrdě: Rozhodně by nebylo správné, a dokonce už ne demokratické přihlížet s nechutí nebo s netečnou zdrženlivostí k události tak významné, jako jsou každé větší volby. Jevila by se v tom slabošská odhodlanost přenechat řízení veřejných záležitostí i těm, kteří by byli ochotni řídit stát bez ohledu na mínění širokých vrstev národa. Zodpovědná volební účast ale nutně znamená se i dobře o dění politickém informovat.
Pro dnešní dobu je pak dobrým vodítkem tato věta z Noskova parlamentního projevu před vol- bami roku 1929: Žádná strana se nesmí domnívat, že by bylo možno omezený stranický zájem sta‑ vět nad zájem celku a nekompromisně ho vnucovat všem ostatním. Běžně se totiž u nás lidé staví k volbám tak, že vyhrát musí jen ta „jejich“ strana, zatímco ostatní musí být na hlavu poraženi. Jenomže přesně takový přístup František Nosek odmítá. Pro něj je jediným ústředním smyslem politiky přispívat k obecnému dobru, zcela ve shodě se sociálním učením církve. A k tomu je nut- ná spolupráce aspoň části politických subjektů. V systému poměrného zastoupení je to nezbytné.
Tento svůj příspěvek jsem začal vzpomínkou na svůj původní přístup k Františku Noskovi. Za posledních 15 let jsem leckde na setkáních sekulárních františkánů o něm hovořil. A zdálo se mi, že naprostá většina přítomných na mě kouká s podobně nezúčastněným nitrem jako já teh- dy na Mílu Müllera. Mám aspoň malou naději, že by se to u některých mohlo změnit – tak jako i u mě.
Národní formátor SFŘ v ČR Jiří Zajíc
Editor – LubomírMlčoch OFS (vlevo) Úvod – Jiří Zajíc OFS (vpravo) Uprostřed busta Dr. Františka Noska
Kapitola 1
Prameny k poznání života z víry JUDr. Františka Noska (1886–1935),politika a národohospodáře, člena 3. řádu sv. Františka
Blíží se 90. výročí úmrtí křesťanského politika, který zemřel relativně mladý (49), ale za pou- hých 15 let veřejného působení odcházel na věčnost v pověsti svatosti. O tom byla přesvědčena skupina jeho spolupracovníků, ale i mnoho mladých, které oslovil jen jedinou přednáškou. A pří- znivce měl i v řadách ideových odpůrců. Legenda o životě svatého politika se udržovala dál díky výjimečné tradici poutí k jeho hrobu v Poříčí nad Sázavou kolem výročí jeho úmrtí (17. dubna). Mše svaté v kostele sv. Havla za ta léta sloužila řada významných představitelů církve i prvních františkánských řádů. Seznam hlavních celebrantů je uveden v samostatné příloze. Z nich je mož- né jmenovat tři z důvodů stojících za pozornost. Kardinál Vlk zahajoval v kostele sv. Václava v Praze-Dejvicích – sídle sester Apoštolátu sv. Františka – přípravný diecézní proces blahořečení.
P. Karel Pilík jako farář u sv. Cyrila a Metoděje v Praze-Karlíně, kde býval František Nosek farní- kem, jako představitel první kněžské generace hnutí Fokolare u nás, v zemřelém poznával před- chůdce „ekonomie společenství“ pro naši dobu. A papežský nuncius Giovanni Coppa, sám člen
3. řádu sv. Františka, v neformálních setkáních i na půdě Univerzity Karlovy otcovsky připomínal, abychom na Františka Noska nezapomínali.
Ale proč vlastně? Důvěra v instituce parlamentní demokracie dlouhodobě setrvale klesá, nejen u nás. U nás navíc již po léta v žebříčku vnímání prestižnosti povolání bývá politik na jednom z po- sledních míst. Vedle kněze (a uklízečky). A s tím souvisí i to, že křesťanská strana, k níž se František Nosek hlásil, je mediálně nemilovaná, dokonce vysmívaná. Tedy proč se vlastně zabývat nějakým politikem, který žil před sto lety? No právě proto. Právě proto, že žil svatý politik, který politice ro- zuměl také jako nové evangelizaci. Tedy pro politika, který žil „bláznovstvím pro Krista“.
Zemřelý byl ukládán do hrobu v řeholním hábitu františkánů, jak tehdejší regule připouštěly i pro laické bratry z 3. řádu. V jeho pozůstalosti „nezbylo na pohřeb“ – na ten se museli složit jeho přátelé. Poslanec, tři roky ministr ve vládě, byl současně zakladatelem a správcem hospodářských družstev a lidových záložen, dokonce banky. Po finančníkovi nezbylo na pohřeb? Přitom „jeho“ podniky prosperovaly, Nosek nebyl žádný „bankrotář“. Ne, jenom jako „tatíček Stojan“ věděl, že mu zůstane jen to, co rozdá.
Františkán bankéřem? Není to protimluv? Je a není. Záleží na tom. František Nosek svým životem z víry převedl duchovnost sv. Františka z 13. století do století 20. Penězům se již nešlo vyhnout, ale pořád zůstala ta šance zachovat si vůči nim úplnou osobní svobodu! Co mám navíc nad potřeby skromného života, není moje, je mi to jen svěřeno! František Nosek je zakladatelem nové ekonomické školy, školy křesťanské vzájemnosti a solidarity, zkráceně „ekonomie bližního jako sebe sama“. Lidové záložny byly původně františkánskou cestou, jak bránit křesťanský lid před chomoutem lichvy. Jejich zakladateli byli často katoličtí kněží.
Katolík družstevníkem? Není to omyl? Pro generaci, která už znala jen družstevnictví prosazo- vané mimoekonomickým, politickým přinucením a církvi nepřátelskou ideologií, se to tak může jevit. Před sto lety, ba ještě dříve, tomu tak nebylo. Hospodářská družstva si zakládali drobní zemědělci pro zajišťování nákupu a odbytu jako svépomocná zařízení v sebeobraně vůči ekono- mickému tlaku mocných. Dobrovolně, z přesvědčení živeného křesťanstvím.
„Družstevníkem se člověk nerodí“ – k solidaritě a vzájemnosti je třeba mladé vést a vychová- vat. František Nosek se stal přítelem Sdružení katolické mládeže, zakladatelem „Noskovy školy“ jako vzácné symbiózy odborného vzdělávání a duchovních exercicií. Od samého vstupu do veřej- ného života byl přispěvatelem do časopisu „Dorost“ – vychovatelem nové generace. Láskou za lás- ku odpovídali Noskovi mladí; není náhodou, že první knižní publikaci František Nosek mladým vydalo právě Sdružení katolické mládeže již k pátému výročí Noskovy smrti. (Reprint publikace v roce 2010 vydal Sekulární františkánský řád v Praze.)
Politika i hospodářství mají své „před-politické“ a „před-ekonomické“ společenské a kulturní předpoklady, hodnoty, k nimž vede náboženská výchova a vzdělávání. František Nosek byl prů- kopníkem v zakládání kostelů na předměstích Prahy: bez Církve to nejde. „Beze mne nemůžete dělat nic“ – tak věřil Kristu. Tato oblast Noskových aktivit je již zdokumentována a knižně a ča- sopisecky publikována v pracích Ing. Dr. Františka Reichela, CSc. („Všechno má svůj čas“, 2020) a PhDr. ThLic. Michala Sklenáře, Ph.D. et, Ph.D. (Osm z dvanácti hvězd. Výstavba nových řím- skokatolických kostelů pro Velkou Prahu v letech 1930–1938 – příklady Spořilova, Kbel a Lhotky, Documenta Pragensia, 2020, č. XXXIX, s. 117–140).
Když se před 10 lety konala konference k 80. výročí úmrtí Dr. Františka Noska (a na závěr roku sv. Ludvíka IX., krále a patrona Sekulárního františkánského řádu, Praha, 2015), bylo referujícím zřejmé, že v poznávání života z víry bratra Františka Lva Noska již nevystačíme se vzpomínka- mi jeho přátel a spolupracovníků, které kolovaly od r. 1977 v samizdatu prof. Antonína Nováka, že bude nutno jít do všech historicky dostupných pramenů. Generace, které bylo ještě dopřáno setkat se a slyšet svědectví několika posledních žijících současníků „svatého politika“, cítí jako svůj závazek v „předávání štafety“ odkazu Dr. Noska pokusit se o sebrání těchto pramenů. Vý- sledkem tohoto snažení je sborník, který tímto předkládáme zainteresované veřejnosti.
Sborník je členěn do těchto relativně samostatných částí:
- Vzpomínky přátel a spolupracovníků Dr. Noska, dosud tiskem nevydané. Zmíněný samizdat profesora Antonína Nováka (a dalších: P. Dr. Jana Ev. Urbana OFM, Bořivoje Benetky, Jana Ja- nouška, K. Davida, Františka Maria Horáka, Josefa Řezníčka, L. Peřicha, kanovníka a poslance Fr. Světlíka, Msgre Františka Vaňka, soc. dem. poslance Antonína Remeše, Antonína Šorma,
P. Václava Tichého, faráře z Poříčí, Dr. Josefa Bureka, probošta v Litomyšli, Dr. Josefa Pipka, přednosty min. pošt). Text v rozsahu přes 100 strojopisných (a mnohokrát přepisovaných a cy- klostylovaných) stránek bylo třeba převést do elektronické podoby. Za to patří dík paní Lud- mile, rozené Müllerové). Tento základ je doplněn o výběr z rozsáhlých vzpomínek na jednoho ze spolupracovníků Dr. Noska, komorního a bursovního radu Josefa Chudáčka. Antonín Novák, když krátce vzpomíná na tohoto významného muže (1977), podotýká, že by si rovněž zasloužil zpracování vlastního životopisu. K tomu došlo jen několik let poté, v míře nevídané: díky dcerám Josefa Chudáčka. Nejstarší dcera Anna měla na této obdivuhodné práci hlavní podíl. Její sestra Marie pak na vybídnutí P. Michala Pometla OFM sestavila z obří dokumentace výpisky a odkazy na Dr. Františka Noska. Čtyři stránky těchto odkazů pak velice usnadnily rešerši zachycující vztahy a spolupráci těchto dvou výjimečných osobností – na pouhých 10 stranách.
- Dr. František Nosek jako politik: poslanec Národního shromáždění (1920–35 a ministr, člen vlády 1926–29). Digitalizace jednání prvorepublikového parlamentu ČSR velice usnadnila tuto práci, podobně jako podklady z fungování Ministerstva pošt a telegrafů. Za zpřístupnění těch- to databází patří dík bratru Luboši Kolafovi OFS. Vlastní rešerše jsou doplněny komentáři, které usnadňují pochopení dobových souvislostí hospodářských, politických a sociálních.
- Dr. František Nosek v katolickém družstevnictví a lidovém peněžnictví. Základním pramenem zde byl časopis „Lidový hospodář“; zde bylo třeba pořizovat fotokopie a převádět je do PDF počítačové podoby. Tuto profesionální práci odvedl Mgr. et Mgr. Pavel Walter, doktorand his- torických věd na KTF UK, za finanční podpory z fondu Dr. Noska, který Národní rada Seku- lárního františkánského řádu mohla zřídit díky velkorysému sponzorskému daru manželů Müllerových, Miloslava a Ludmily, oba OFS. Z velice rozsáhlé dokumentace pořízené v zájmu zachycení celkových souvislostí byl zpracován výběr vztahující se přímo k osobnosti Dr. No- ska. Také tyto rešerše byly doplněny o odborný komentář zasazující osobní aktivity do rámce doby i poznatků národohospodářského vědění.
- Vzdělávací a výchovná činnost Dr. Noska ve prospěch mladých katolíků. Základním pramenem zde byl časopis „Dorost“ vydávaný Sdružením katolické mládeže. V tomto případě bylo opět nutno jít cestou fotokopií a jejich převodu do formátu PDF. V Klementinu a v knihovně KTF UK tuto profesionální práci odvedl opět Pavel Walter za obdobných podmínek (viz výše). Komentář k rešerši o roli Dr. Františka Noska ve výchově a vzdělávání mladých katolíků opět následuje.
autorem úvodu je Lubomír Mlčoch OFS
Noskova práce byla motivována starostí o prosté lidi, drobné rolníky, dělníky a řemeslníky. To jej vedlo k vzdělávací činnosti, k zakládání kampeliček a zemědělských výkupních a nákup- ních družstev. Snažil se lidem zajistit důstojnější život. Jako politik naplnil několik desetiletí před Druhým vatikánským koncilem myšlenku obsaženou v konstituci Gaudium et Spes: „Kdo je nebo se může stát způsobilým zastávat obtížné a zároveň vznešené umění, jímž je politika, má se k tomu připravit a snažit se ji vykonávat bez ohledu na vlastní zájmy a hmotné výhody.“
Politik může využít možnosti, které mu jeho postavení umožňuje. Záleží jen na tom, zda je využije k dobrému. Zde se projevila Noskova františkánská formace. Jaké jsou dnešní výzvy jak pro politiky, tak pro běžné lidi? Díky novým formám komunikace se nám rozšířily možnosti působení ve společnosti. A současně vzrostla naše zodpovědnost za svět. Je to pravda proti dezinformacím, ochrana Země proti lhostejnosti při jejím ničení, úsilí o mír, zvládnutí umělé inteligence, nová ekonomika, jak po ní volá papež František… Každá doba má své výzvy a Dr. Nosek by se ani dnes nezastavil a jako politik by se jistě naplno nasadil.
Jiří Šenkýř, emeritní senátor a Národní ministr SFŘ v roce konference k 80. výročí úmrtí Dr. Františka Noska (2015)
Hlavní celebranti při poutích do Poříčí n. S.
V době totality sloužili mši sv. za Dr. Františka Noska místní duchovní; od roku 1990 mohli přijíždět celebranti i odjinud. Hlavními celebranty pak byli tito kněží: P. Miloslav Fiala OPraem. (1994), P. Petr z Alcantary Houška OFM (1995, 1999), P. Karel Pilík (1996, 1997), P. Josef Smola (2007, 2009; viz níže ad 2), Ondřej Kapasný (2021; farář v Poříčí).
Byl-li přítomen biskup, byl hlavním celebrantem: Antonín Liška (1990, 1991; Otec Liška byl v 70. a 80. letech duchovním správcem v Poříčí n. S.), Jaroslav Škarvada (1992, 2000, 2003), František Lobkowicz (1993), Jiří Paďour OFMCap. (1995, 1996 jako představený české provincie řádu kapucínů, 1998, 2001 jako biskup, 2015 jako emeritní biskup), Václav Malý (2002), Josef Kajnek (2004), Karel Herbst (2005), kardinál Miloslav Vlk (2008), Dominik Duka (2011), Jan Vo- kál (2012), Jan Graubner (2013), Jan Baxant (2016), Pavel Konzbul (2018), Zdenek Wasserbauer
(2019), Tomáš Holub (2023).
Je potřeba vyzdvihnout, že se dvakrát účastnil jako hlavní celebrant apoštolský nuncius arci- biskup Giovanni Coppa (1993, 2000; později se stal kardinálem).
Nelze pominout účast provinciálů františkánských řádů; hlavními celebranty byli: Jan Ma- ria Vianney Dohnal OFM (2006), Jeroným Jurka OFM (2010), Bogdan Sikora OFMConv. (2014), Bonaventura Štivar OFMCap. (2017), Jakub Sadílek OFM (2022, 2024).
Pozn.: Otec Stanislaw Gryń OFMConv., provinciál řádu minoritů, celebroval v Poříčí r. 2004 pro účastníky jiné pouti – Cyrilometodějské, která v tom roce měla trasu přes Poříčí.
Poznámka: Mše svaté byly v tomto období slouženy každoročně, s výjimkou roku 2020. V tom roce a v době plánované pouti byl zákaz shromažďování – epidemie covid. Do Poříčí proto při- jela jen pětičlenná skupina k modlitbě u Noskova hrobu. Mši sv. celebroval u sebe v Nasavrkách u Chrudimi Otec Pavel Čtvrtečka, který jindy putoval do Poříčí.
Za správnost seznamu: Miloslav Müller, OFS 20. října 2024
FOTOGALERIE
Foto Dr. Noska z poslanecké sněmovny ČR Foto z archivu poslanecké sněmovny parlame tu: JUDr. František Nosek (https://www.psp.cz/sqw/detail.sqw?id= 3000&org=296)
Druhá vláda Antonína Švehly od 9. prosince 1925 do 18. března 1926. Dr. Nosek druhý zprava – ministr vnitra
Moderní hlavní pošta v Praze za dob Ministra pošt a teleg- rafů Dr. Noska 12. října 1926 – 7. prosince 1929
Snímek z uvedení telefonní ústředny do provozu Uprostřed snímku je minister- ský předseda Československé republiky Antonín Švehla (byl jím ve třech vládách, v období 1922–1929). Po jeho pravici je ministr Dr. Nosek.
Ministr Dr. Nosek sedí na balkoně ministerstva a poslouchá rozhlasové vysílání V létech 1926–1929 byl stále Československý rozhlas novinkou. Začal vysílat v r. 1923.
Návštěva ve firmě Telefunken (vyráběla zařízení pro dálkové spojení) Je zajímavé, že uprostřed sním- ku stojí Dr. M. Fatka, generální ředitel ministerstva. Po jeho pravici stojí ministr Dr. F. Nosek.
Tablo Ministerstva pošt a telegrafů: Snímek je z roku 1928. Dr. Nosek je ministrem (byl jím v období 12. 10. 1926 – 7. 12. 1929). Pod ním, avšak uprostřed snímku, je JUDr. Maxmilián Fatka. Dr. Fatka měl titul Generální ředitel pošt a telegrafů. Jeho úkolem bylo zajišťovat plynulý chod ministerstva, bez ohledu na změny ministrů. Šlo v podstatě o tzv. státního tajemníka.
. Svěcení Prázdninové dětské kolonie ve Dvorku u Přibyslavi Slovem „kolonie“ se rozumělo zařízení pro fyzické i duchovní zotavení chudé městské mládeže. O jejich vznik usiloval Nosek.
Ve Dvorku vzniklo prvé z těchto zařízení. Později ještě dvě. Tyto kolonie svěřil do péče Sdružení katolické mládeže (SKM). V koloniích působily také řádové sestry.
Osoby: v levé části snímku stojí děvče v národním kroji. Je to Anuška Nosková. Za ní stojí Dr. Nosek. Ministrant vedle Anušky je Fanouš Nosek.
V Hostomicích pod Brdy v r. 1929 u faráře P. Václava Chlumského (sedí uprostřed).
Toho uvolnil za I. světové války pražský arcibiskup, aby dělal sekretáře nově organizovaného Sdružení katolické mládeže (SKM). Pater Chlumský byl pak jedním z nejbližších přátel F. Noska. Nosek stojí; vedle něj stojí tajemník SKM Jan Janoušek (je menší než Nosek). Sedící zleva:
P. Ad. Pelikán SJ, generální duchovní rádce SKM. Po levici P. Chlumského sedí K. Sklenička, předseda SKM.
Vysvětlivky k fotografiím výše vypracoval 17. 12. 2024 Ing. Miloslav Müller
P. Regalát OFM, archivář u P. M.Sněžné. nalezl v knize profesantů terciářů III. Řádu sv. Františ- ka z Assisi při klášteře v Praze u Panny Marie Sněžné výše uvedený záznam z roku 1931 a 1932
Pamětní deska je umístěna na domě v Pec- kově ulici č. 3 v Praze 8 – Karlíně, kde Nosek žil a zemřel. (Za první republiky, konkrétně
v období mezi lety 1918 a 1938, se Peckova ulice v Praze jmenovala Ulice generála Štefá- nika)
Hrob Dr. Noska v Poříčí nad Sázavou u kostela sv. Havla Pouť ke hrobu Dr. Noska v květnu 2019. Autor fota Petr Synek www.clovekavira.cz
Foto Busty Dr. Fran- tiška Noska, umístěné v kostele sv. Anežky České V Praze Spořilov
Kostel sv. Anežky České v Praze na Spořilově, o jehož výstavbu se Dr. František Nosek za- sloužil. Kostel sv. Anežky České byl postaven v letech 1934-1935 podle návrhu projekční kance- láře architekta Stanislava Režného. Autor Jan Simknanin z www.clovekavira.cz
Mozaika s výjevem. P. Urbana OFM a Dr. Noska v kostele sv. Václava v Dejvicích
Burzovní rada Josef Chudáček AMP, Rodinný archiv Chudáčků, i. č. 30 062, sign. rkp. 22c195, Boží dělník – Josef Chudáček Životopis I.
Prof. Antonín Novák, jeden ze spolupracovníků dr. Františka Noska
Tajemník SKM Jan Janoušek
ZÁVĚREČNÉ SLOVO NÁRODNÍ RADY SEKULÁRNÍHO FRANTIŠKÁNSKÉHO ŘÁDU V ČR
Na své životní pouti za sebou každý z nás zanechá- vá stopu. Je dobře, pokud to není otisk zaměnitelné podrážky, přebraných názorů, ale pokud je to stopa vlastní píle, rozumu, otisk duše. Stejně osobitá jako taková životní daktyloskopie je trvanlivost zanecha- ného odkazu. Odvislá od toho, kolika srdcí se dotkne, kolika bližním prospívá, kolika z nás můžeme být i v časech následných příkladem a inspirací.
Trvanlivost takového otisku je v přímé úměře s jeho hloubkou. Dotknout se, pohladit, potěšit či poučit, způsobit radost a vnést pokoj je chvályhodné vždycky. Udělat to tak, aby se to skutečně vrylo do srdce, chce krom dobré vůle ještě něco navíc. Hlubo- kou lásku projevenou skutky, obětavostí, darováním se. K tomu je zapotřebí nejenom vnímat potřeby dru- hých, ale i naslouchat srdcem, přijímat dary Ducha.
Jaká je stopa našeho bratra Lva Františka Noska? Ve své době byla hodně výrazná skrze jeho působení v parlamentu, ve vládě, ale hlavně v mnoha dobročinných aktivitách založených na své- pomoci a solidaritě, jejichž byl neúnavným podněcovatelem. Vycházely z lásky k bližnímu, pod- porovaly sounáležitost, skutečné, trvalé hodnoty. Dnes po sto letech je to stopa poněkud zastřená. Bylo by však prospěšné ji připomínat, neboť je inspirující v tom, co ve správě věcí veřejných dnes tak postrádáme.
Přestože je hmotná sociální pomoc státu v současnosti nesrovnatelně rozsáhlejší než před oně- mi sty léty, často chybí v institucích, které poskytují právě to podstatné – laskavé, upřímné, trpě- livé přijetí. Bratr Lev František Nosek spolu s dalšími vnášel křesťanské hodnoty i odkaz svatého Františka z Assisi do veřejného působení, do politiky. Dělal to skrze svoji neúnavnou službu i obětování. A to stojí nejen za připomenutí, ale s pomocí Boží i za následování.
Vendelín V. Hájek – národní ministr SFŘ ČR
Motem života sekulárních františkánů podle řehole je přecházení ze života k evangeliu a od evangelia k životu… To se týká všech oblastí současného života. Františkáni hledají jednodu- chá, vstřícná řešení ve spojení s láskou a s úctou ke každému člověku.
Takový byl i terciář František Nosek. Podporoval solidaritu mezi lidmi. V životě se mu dařilo plnit nejen službu politika, ale vrchovatě i službu křesťana a františkána. Navíc dokázal podpořit stavbu mnoha kostelů v Praze. Jeho odkazem pro dnešní dobu je: nebojte se a snažte se udělat, co můžete. Dal ekonomice duši a lidskost.
Jak se to daří dnes nám, sekulárním františkánům? O sto let později nejde kopírovat to, co už bylo. Družstevnictví v kladném slova smyslu je něco jako bratrské společenství, a proto se po roce 1989 objevily nadšené pokusy sekulárních františkánů družstevnictví a záložny obnovit. Dařilo se to však jen nějaký čas. V politice se po roce 1989 také horlivě angažovalo několik terciá- řů a dá se říci, že v rámci svých možností úspěšně. I dnes dokážou někteří z našich řad obětovat své síly a mnoho času službě státu a v politice. Jsou to však výjimky, stejně jako byl za první re- publiky výjimkou mezi terciáři František Nosek.
Svět je dnes jiný než před sto lety. Duchem nedokážeme napodobit sv. Františka z Assisi, většinově nemůžeme ani fyzicky žít asketicky jako on. Stejně tak nedokážeme už opakovat to, co dokázal JUDr. František Nosek. Můžeme však převzít uvažování, zásady, odvahu, lásku a úctu a uplatnit je v situacích, kam dosáhne naše srdce podle našich okolností.
Luboš František Kolafa – zástupce národního ministra SFŘ ČR
PODĚKOVÁNÍ
Jménem Sekulárního františkánského řádu tímto vyjadřujeme upřímné poděkování všem, kte- rým uchování a popularizování odkazu bratra Lva JUDr. Františka leží na srdci a přičinili se o tuto formu jeho připomínky: Ing. Miloslavovi Müllerovi a jeho manželce Ludmile za trvalou péči, iniciování i finanční podporu, bratru Irenejovi prof. Ing. Lubomíru Mlčochovi, CSc. za iniciativu a hlavní část práce na tomto zpracování podkladů připravených přičiněním Mgr.et Mgr. Pavla Waltera, PhD, bratru Mgr. Jiřímu Zajícovi za průvodní slovo a bratru Lubošovi Kolafovi za zpracování podkladů z archivu poslanecké sněmovny a závěrečné zpracování.
Národní rada Sekulárního františkánského řádu v ČR
Přestávka na oběd v jednání národní rady 1.3.2025 v klášteře Kapucínů v Brně