Desátý týden: Slzy věcí
Mirabai Starrová se dělí o to, co se dozvěděla o nenásilných přímých akcích jezuitského mírového aktivisty otce Daniela Berrigana (1921-2016). Inspirována rozhovory se svým přítelem a ikonopiscem otcem Williamem (Billem) McNicholsem se zamýšlí:
Daniel Berrigan : Úsilí o mír nikam nevede, a přesto se musí dělat.
Daniel Berrigan byl neutěšitelný, což mnozí z jeho následovníků možná nevěděli. Jako zastánce nenásilí Dan neviděl mnoho důkazů, že by kultura války někdy ustoupila. Přesto vytrval. Co jiného může dělat opravdový prorok? „Člověk je povolán žít nenásilně,“ říkal, “i když se změna, o kterou usiluje, zdá nemožná. Změnit Spojené státy nenásilnou revolucí může, ale nemusí být možné. Jedna věc však takovému pokusu přeje: naprostá neschopnost násilí cokoli změnit k lepšímu.“ [1] Řekl také: „Mírotvorba nikam nevede, a přesto se musí dělat.“ [2]
vzít na sebe Boží úzkost za svět a chodit s ní
Jako mladý jezuita žil otec Bill v komunitním domě s Danem Berriganem v New Yorku. Někdy, když Dan nepřišel dolů na večeři, šel Bill nahoru a zaklepal na jeho dveře. „Vypadal, jako by ho někdo přepadl,“ vyprávěl mi otec Bill. Nebyla to kritika, která ho tížila, protože když se ho Bill zeptal, jaké to je být neustále napadán, odpověděl: „Myslím, že musím dělat něco správně.“ „A co dělám?“ zeptal se Bill. Bylo to spíše o tom, co otec Bill popisuje jako „vzít na sebe Boží úzkost za svět a chodit s ní“. Otec Bill říká, že v těchto chvílích byl tak hluboce dojat Danovým zármutkem, že jediné, co mohl dělat, bylo tiše sedět vedle něj. „Bylo to jako návštěva u Joba,“ řekl mi…..
Všichni spočíváme v nevědomosti o budoucnosti
Prorok nemůže vědět, že všechno dobře dopadne, že se ti, kdo jsou u moci, probudí a napraví škody, které způsobili, a že zavládne mír. Mystik si nikdy nemůže být jistý, že spojení s Bohem bude výsledkem touhy po Bohu. Musí spočívat v nevědomosti. Nepoznání není vždy pohodlné. Ve skutečnosti se může hodně podobat smutku.
Jde jen o tiché naslouchání v sounáležitosti s Bohem
A přesto je tato prázdnota, toto čekání, tento mezní prostor posvátný. To je to, co odlišuje proroka-mystika od samolibého aktivisty nebo duchovního narcise. Právě ve vnitřní poušti, kde se krajina zdá být pustá, odhaluje trpělivost zázrak života, který se hemží těsně pod povrchem. Čím více pozorujeme to, co je, tím více krásy se nám dostává do centra pozornosti. Není tu nic rozbitého, nic, co by se dalo opravit. Prorok-mystik spíše praktikuje sezení s realitou takovou, jaká je. Z tohoto prostoru tichého naslouchání můžeme vnímat, co je nám vlastní, a čerpat vitalitu, kterou k tomu potřebujeme. Ujímáme se svého práva na sounáležitost a v duchu mystického židovského učení tikkun olam napravujeme rozbitý svět a obnovujeme celistvost sítě vzájemného bytí.
Přečtěte si tuto meditaci na stránkách cac.org.
Translated with DeepL.com (free version)
Prameny:
[1] Daniel Berrigan, The Trouble with Our State, edited by John Dear (Resource Publications, 2021), vii.
[2] As quoted in John Dear, “Daniel Berrigan, Apostle of Peace: An Introduction (of Sorts),” in Apostle of Peace: Essays in Honor of Daniel Berrigan, ed. John Dear (Wipf and Stock, 1996), 16.
Mirabai Starr, “Inconsolable: The Path of the Prophet-Mystic,” ONEING 12, no. 2, The Path of the Prophet (2024): 51–52, 53. Available in print and PDF download.
Image credit and inspiration: Noé Barnett, Untitled (detail), 2024, oil paint, Albuquerque. Click here to enlarge image. A painted image from art by Noé Barnett, inspired by Richard Rohr’s book The Tears of Things, a hand holds a single tear gently and with great care.