Shrnutí jedenáctého týdne 9. března – 14. března 2025
Neděle
Milost není něco, co Bůh dává; milost je to, kým Bůh je. Milost je oficiální popis Boží práce. Milost je to, co Bůh dělá, aby udržel při životě – navždy – všechny věci, které Bůh stvořil v lásce. -Richard Rohr
Pondělí
Boží láska nám daruje novou smlouvu, kterou skutečně můžeme naplnit, jen ne dokonale a sami. Jen Bůh může vyplnit všechny mezery. Od této chvíle neexistuje nic takového, jako že si něco zasloužíme nebo vyděláme. Vše je milost. -Richard Rohr
Úterý
Výzvou pro nás je otevřít oči, uši, ruce, mysl a srdce, abychom přijali pravdu o skutečné, trvalé Boží přítomnosti, o Boží milosti. Když se jí otevřeme, jsme jí proměněni. -Serene Jonesová
Středa
„Jsem připraven, aby se ke mně přiblížili ti, kteří se se mnou neporadí, jsem připraven, aby mě našli ti, kteří mě nehledají. Říkám: ‚Jsem tady. Jsem zde!„ národu, který ani nevzývá mé jméno“ (Iz 65,1). To zní jako tak velká dostupnost a velkorysost z Boží strany, možná až příliš velká, než abychom v ni mohli doufat. -Richard Rohr
Čtvrtek
Boží milost a milosrdenství vyhazuje celý systém odměn a trestů z okna. Proto se mi někdy chce zařvat „neeeee“ a co nejrychleji se natáhnout, abych to dostal zpátky. Odpuštění může pálit, když se necítíme být „hodni“ jeho získání. -Nadia Bolz-Weber
Pátek
Proroci – a Ježíš – jsou ti, kteří mají odvahu učinit Boží způsob láskyplného jednání zdrojem, cílem, kritériem a měřítkem veškeré lidské morálky a chování. Otázky pro nás všechny by nakonec měly znít: Co dělá Bůh? a Jak jedná Bůh? -Richard Rohr
Milost ve stáří
Praktikum jedenáctého týdne
Novinářka Krista Tippettová popisuje ztělesněnou formu milosti – překvapivou milost stárnutí. Když se naše mysl a tělo zpomalují, vytváříme si prostor pro prostou spokojenost:
Rozhodla jsem se být spíše fascinovaná než vyděšená
To, že obývám své tělo ve vší jeho milosti a nedostatcích, se jeví jako dar pro nové/prozaické tělesné území, na kterém se nacházím ve středním věku. Stárnutí je konečná zpomalená ztráta, pro nás všechny nevyhnutelná, a přesto mě a všechny, které znám, nějak překvapila. Člověk narazí na bod, kdy už to není tak postupné a nedá se to zakrýt. Původní tanec mezi řádem a chaosem ovládne naše těla uvnitř i navenek – dokonce i při spoustě jógy. Když jsem sledovala, jak mé děti procházejí prvotní metamorfózou dospívání, rozhodla jsem se být spíše fascinovaná než vyděšená. Stejnou disciplínu se snažím vnutit i své reakci na sebe na tomto konci metamorfózy stárnutí.
zažívám zcela nečekaný dar spokojenosti
Jistě je tu smutek, strach a spousta prostého zděšení. Ale když se s tím vyrovnám, jak nejlépe umím, zažívám zcela nečekaný dar spokojenosti. Spokojenost je něco, co jsem v životě moc nepoznala, a něco, o čem jsem nikdy pořádně nevěděla, že chci.
stávám se pozornou vůči kráse v běžných, každodenních aspektech svého života
I to je milost těla – dar fyziologie, hned vedle mých ubývajících vlasů a pleti. V mladším věku jsou naše mozky nastaveny tak, aby se učily pomocí novinek. V této fázi života inklinují k většímu uspokojení z toho, co je rutinní. Zpomalení je doprovázeno prostorem pro všímání. Vtěluji se do vědomí, které mi unikalo, když byla moje pleť mnohem zářivější. Stávám se pozornou vůči kráse v běžných, každodenních aspektech svého života. Není nic lahodnějšího než můj první ranní šálek čaje; žádný zážitek není příjemnější, než když mě můj syn, nyní mnohem vyšší než já, obejme; žádný pohled mi nepřipadá úchvatnější, znovu a znovu, než bílá borovice, která stojí den co den za mým dvorem.
Přečtěte si tuto meditaci na cac.org.
Translated with DeepL.com (free version)
Prameny:
Krista Tippett, Becoming Wise: An Inquiry into the Mystery and Art of Living (Penguin, 2016), 72–73.
Image credit and inspiration: Geentanjal Khanna, Untitled (detail), 2016, photo, Unsplash. Click here to enlarge image. Unearned and unmerited generosity is an element or extension of the divine, revealing itself in our lived experience—spontaneous, unplanned, sometimes messy, as small as a drop of water—requiring open hands to receive it.