JUDr. František Nosek a „Lidový hospodář“

1928 – První ročník nové verze časopisu „Lidový hospodář“ (XIX. ročník původní verze s názvem „Věstník zemědělský a družstevní“ – ten je dostupný v knihovně Antonína Švehly od r. 1922–27)

Č. 2, str. 13–14, „XVIII. řádná valná hromada Svazu hospodářských družstev českosloven- ských v Praze“ (dále Svaz), 15. ledna 1928, Praha, Spálená ul. 15

Má 438 členů s 1801 podílem závodním; přítomno 56 delegátů zastupujících 75 přičleněných družstev, 5 osob fyzických s úhrnným počtem 725 členských podílů. Schopna usnášení.

Starostou Svazu je poslanec J. Adámek. Poslanec Dr. Novák navrhuje ověřovatele zápisu (Ště- pán Nešpor, Josef Penkava). Ředitelem Svazu je Svačina. Za dozorčí radu Fr. Píč.

Dr. Nosek, ministr, odůvodňuje změnu Stanov, a to změnou peněžních zákonů i praxí. Ruší se členství fyzických osob (ve Svazu). Hospodářská družstevní jednota zprostředkuje pro členy Svazu nákup a prodej zboží. Tato činnost je nyní vyloučena z náplně Svazu, ten je jen vyrovnáva- cím a revizním ústředím členů (jednotlivých družstev). Stanovování úrokových měr a podmínek úvěrových smluv bude v působnosti představenstva (vzhledem k častým změnám na peněžním trhu). To uděluje i „prokuru“ důvěryhodným úředníkům Svazu. Dozorčí rada má právo jmenovat náhradníka za vystouplého člena Výboru (před uplynutím jeho funkční doby). Svaz se vedle re- vize Zemského správního výboru podrobuje též revizi Centrokooperativu (jehož je Svaz členem). Dr. Nosek jménem předsednictva sděluje, že 10. ledna se výbor i dozorčí rada rozhodly hro- madně rezignovat (změny stanov, nemoci, trvalé zaneprázdnění). Valná hromada volí nový výbor

i dozorčí radu (Nosek čte kandidátní listinu).

Č. 5, str. 12 „Na cestě ku zlaté měně“

Komentář hospodářského vývoje země vychází ze záměrů vlády a z 2. výroční valné hromady Národní banky československé (z projevu guvernéra Dr. Pospíšila); nejblíže k „makroekonomii“ měl z „lidových hospodářů“ poslanec a ministr Nosek. Příznivý vývoj posledních dvou let dává argumenty pro optimismus, a dokonce pro strategii země dosáhnout postupně tak silné měny, aby koruna mohla mít plnohodnotné krytí zlatem. Této vize se čsl. politické reprezentace dr- žely po celou 1. republiku, státní poklad měnového zlata se snažily postupně navyšovat. Vývoj ale brzy optimismus vystavil těžké zkoušce a vize cesty ke zlaté měně se ukázala být nereálná. (Poznámka: nicméně měnové zlato jako rezerva opět upoutává pozornost ČNB: ta po letech, kdy velkou část zlatých rezerv odprodala, v současné době opět volí strategii navyšování zásoby

„zlatých cihel“. Racionalitu těchto prodejů a nákupů si netroufám posuzovat.)

Č. 5, str. 13 Strojní družstva

Vedle společného nákupu hnojiv a semen: nákup secích a žacích strojů. Několik hospodářů dle stanoveného pořadí užívá a přísl. odbočka na účet spolku nakoupí a pak za přiměřený popla- tek (zohledňující zúročení a umoření kupní ceny) propůjčí členům spolku. (Též mlátičky, luční brány, sušičky ovoce, odstředivky apod.) Doporučuje se dojednat pořadí užívání s minimalizací převozů strojů. Poplatek by měl zahrnovat i amortizaci a náklady na údržbu. Také určení jednoho zasvěceného „řidiče“ či „strojníka“. Doporučení i zápůjčky potahů. Čelení konkurenci na vel- kostatcích využívajících „výnosů a úspor nákladů z rozsahu“.

Statistika zahraničního obchodu dovozu obilí a mlýnských výrobků: 192/27 konstatuje ra- dikální nárůst (124 tisíc q proti 60 tis. u pšenice, mlýnské výrobky 1418 vagónů proti 965).

Časopis tak informoval lidové hospodáře o makroekonomii sektoru základních zemědělských komodit a potravinářství.

Valná hromada odsouhlasila povinné odebírání nového časopisu „Lidový hospodář“ pro všech- ny členy Svazu (po dvou výtiscích). Do té doby, jak již bylo uvedeno, vycházel „Věstník“ uvádějící konkrétní oznámení o valných hromadách, zakládání a likvidaci spolků, družstev, členů Svazu.

Rubrika „Družstevnictví a Hospodářství“: „Družstevní idea“ (č. 5, str. 11)

Myšlence družstevnictví na křesťanských základech je věnována pozornost dlouhodobě. Jde o novou vizi, kterou sdílel okruh přátel a spolupracovníků Dr. Noska. Ten sám byl na Valné hro- madě osvobozen z funkce předsednictva Svazu hospodářských družstev pro trvalé zaneprázdnění (byl ministrem). Do dozorčí rady byl ale zvolen P. František Bernard Vaněk, děkan pelhřimovský, blízký druh Dr. Noska. Ten (1924) inicioval založení „Chrámového družstva Pelhřimov“. Redakč- ní úvodníky či články do rubriky psali další Noskovi spolupracovníci (Dr. J. Novák, Š. Nešpor).

„Družstevní idea“ je nejen myšlenkovou konstrukcí ekonomického kalkulu, jde o duchovní zá- klad veškerého podnikání. Vzniká jako obranná organizace, je snahou o vymanění „drobného člověka z područí spekulujícího obchodního kapitálu; tomu jde o využití směny k vlastnímu obo- hacení na úkor širokých vrstev spotřebitelů. Kapitálově slabé vrstvy se sdružují ke společnému podnikání jak ve výrobě, tak v obchodu. Tam jde o prospěch všech na podniku zúčastněných členů (a ne o prospěch několika jednotlivců). „Stejnou měrou, jakou zde každý pracuje pro sebe, pracuje i pro ostatní. Osobní sobecké zájmy nenalézají půdy ve hnutí družstevním. A pokud zde někdy byly, bývaly společným úsilím zavčas odstraněny. „Družstevní hnutí je vlastně prováděním příkazu lásky k bližnímu v praxi a jeho vítězství lásky a solidarity.“

„Družstevní idea“ je tedy spojena s výchovou. Vyžaduje i propagaci na veřejnosti a podporu ze strany politiky. Důležitými spojenci jsou odboráři (ve skladištních podnicích, mlékárenství). Prodej zemědělských plodin by tak mohl zkrátit cesty od výroby ke spotřebiteli. Vize směřuje i k jatečním družstvům a vývozním družstevním podnikům. „Proti nezřízené spekulaci nepomá- hají ty nejlepší zákony, ale svépomoc a na jejím podkladu vybudované podniky.“

Stať je realistická: tento družstevní duch mnoha členům schází („jdou jen za sobeckým osobním zájmem“). Ekonomie křesťanského družstevnictví tedy programově není „value free“ (od hodnosti osvobozená – jak si namlouvá hlavní liberální proud ekonomie), ba naopak: nepo- stradatelnou součástí vzdělávání „lidových hospodářů“ je jejich výchova v křesťanském duchu. Není náhodou, že P. František B. Vaněk založil (1922) a po léta z Pelhřimova vedl homiletický časopis „Kazatelna“. Na jeho stránkách si kněží vyměňovali svá nejlepší kázání. Odborné školení vedená Dr. Noskem měla vysokou profesionální úroveň; současně a zcela organicky byla jakými- si „duchovními cvičeními“ pro přítomné účetní a ekonomy družstev a záložen. Družstevnictví na křesťanských základech je tak jakousi „spiritualitou svého druhu“.

„Samosprávná korespondence“ – „Obec a lidovýchova“ (č. 8, str. 7–9)

Redakční programový dokument vyúsťuje v ideu „Lidové akademie“ (1922), vzdělávacích in- stitucí na nejzákladnější úrovni obcí, a to na křesťanských základech. Využít je třeba zákonné úpravy „lidovýchovy“, s níž přišel nový stát hned krátce po svém vzniku (7. únor 1919, dále pak 22. dubna 1919). Osvětová činnost spadající pod Ministerstvo školství a národní osvěty má být organizována okresními komisemi, s ohledem na politické strany činné v příslušných obcích, a je subvencována státem. Článek podporuje myšlenku, že školní vzdělávání nestačí ke vzniku osob-

ností nadaných životní moudrostí a že občanská samospráva a politická demokracie potřebuje vzdělávání a osvětu (Masaryk: demokracii už máme, teď ještě ty demokraty). Současně však va- ruje před světonázorovým ukotvením hlavního proudu tehdejší osvěty, který je protináboženský a proticírkevní (snaha, aby bylo náboženství čistě soukromou záležitostí každého občana, tedy není vůbec nová). S odkazem na zákon je třeba užívat i možností pro křesťanskou politickou stranu a organizovat kurzy vzdělávání a osvěty všude, kde se k tomu najdou vzdělaní kněží i lai- kové– věřící inteligenti. Dr. Nosek – jako další důležitý směr svých snah – pak proslul i jako řečník na přednáškách SKM (Svazu katolické mládeže) – viz „František Nosek mladým“. Redakční člá- nek pak organicky pokračuje radami, jak se podílet na volbách do místních školních rad.

Členství obcí v Kampeličkách (Univ. Prof. Drachovský), (č. 9, str. 7–8)

Odborné pojednání o výkladu platného zákona o lidových záložnách (kampeličkách, raiffei- senkách) ve vztahu k místním samosprávám. Jde o účast měst a obcí při zakládání záložen, o je- jich účastech na záložnách jiných zakladatelů a o podmínkách poskytování úvěrů obcím a měs- tům tak, aby nevznikala rizika ohrožující neomezené ručení těchto ústavů lidového peněžnictví (zachování mobility vložených vkladů, nutná volnost při vyplácení vkladů). Dlouhodobé úvěry mohou poskytovat obcím spíše jen velké záložny, omezeno je také poskytování úvěrů obci, kte- rá sama kampeličku založila. „Lidový hospodář“ je tak na venkově současně „lidovým střádalem“ a učí se zacházet s finančními instrumenty lidového peněžnictví. Dnes bychom řekli, že se podílí na výchově a vzdělávání k finanční gramotnosti.

O správě veřejných knihoven obecních (č. 9, od str. 8)

Nový stát (už 22. července 1919) zákonem o veřejných knihovnách učinil obce povinnými zři- zovateli veřejných knihoven. Tím i ve složení „knihovní rady“ měli zastupitelé svá místa. Lidová strana se měla starat, aby tam měla své zástupce, a tím i vliv na nákupy knih a činnost knihoven. I tam šlo o jakousi podobu „kulturního boje“, v němž křesťanství muselo hájit už tehdy své místo ve společnosti. Článek tedy informuje a poučuje čtenáře Lidového hospodáře i v této vzdělávací činnosti. Prozíravost politiků 1. republiky nese ovoce dodnes (máme jednu z nejhustších sítí ve- řejných knihoven v Evropě), na druhé straně dnes je křesťanský vliv na činnost knihoven (volba titulů k nákupu) na venkově církvi odcizeném často nepatrný.

Místní školní rady (č. 9, str. 9–10)

Výklad nových předpisů (1924) zákona o místních školních radách má opět za úkol informovat i drobné zemědělce a jejich rodiny o tom, jak se takové rady ustavují. Je to důležité nejen z hle- disek věroučných a světonázorových, ale i jazykových a národnostních (vztahy menšinových jazyků a „jazyka národní většiny“ – jímž měl být „národ československý“).

Lidovci, ukládejte úspory do svých peněžních ústavů (č. 10, str. 12–13)

Lidové peněžnictví mělo v Rakousku dlouhou tradici (zákony 1852, 1867, 1889). Poslední ver- ze přejímala i 1. republika. Po poválečném útlumu (všeobecná krize důvěry) nastal zase vzestup lidových záložen. Článek je apelem na členy Lidové strany, aby zakládali své záložny a své úspo- ry ukládali do nich. Svaz hospodářských družstev měl ve svém sídle ve Spálené ulici č. 15 také své ústředí spořitelních spolků (raiffeisenek). Argumentuje jistotou, že o své vklady nepřijdou. Z vkladů nabízejí sice nižší úrok než některé jiné peněžní ústavy, ale s nižším rizikem. Přebytky jednotlivých spolků ukládá a investuje ústředí opět tak, aby vkladatelé měli jistotu, že o své vkla- dy nepřijdou. Lidoví zemědělci se mají přičinit, aby vznikl silný vlastní kapitál Svazu hospodář- ských družstev. „Nutí-li nás doba k pevnému semknutí sil politicky a kulturně, tím spíše se musí-

me semknouti hospodářsky. Bez hospodářské jednotnosti není ani politická.“ Pokyny k založení spořitelních spolků udílí uvedené ústředí.

Z činnosti technické kanceláře zemědělské rady (za rok 1927):

Jedná se převážně o meliorační, regulační a vodovodní projekty.

Politické pozadí snah o zřízení ústřední živelní pojišťovny (č. 12, str. 11)

Jde o citace z článku v Lidových novinách (Dr. Jiří Hejda). Ten poukazuje na to, že Ministerstvo zemědělství zřizuje „státní krupobitní pojišťovnu“ jako svůj ústav. Jelikož toto ministerstvo je dlou- hodobě v rukách agrárníků – republikánů, je celá osnova zákona formulována tak, aby do Republi- kánské strany „dobrovolně povinně“ nahnala pokud možno všechny zemědělce, celý venkov. Tím, že obsadí rozhodující místa a pozice likvidátorů pojistných událostí, bude mít v hrsti i ty zemědělce, kteří nepatří k jejich straně. Kritika využívání výhod „stranické legitimace“. Článek ukazuje na to, že Lidová strana je sice ve vládě vedené agrárníky, ale přitom je vnímá jako nebezpečné politické konkurenty usilující o to podrobit si celý venkov, diktovat i drobným zemědělcům. Podobnost se situací dnešních zemědělských velkopodnikatelů a drobných farmářů není náhodná.

Potřebujeme družstevníky (vzdělané), (č. 14, str. 14)

Výzva k zápisu do vyšší zemědělské školy družstevní (Dům Zemědělské Osvěty, Chocholouš- kova 7, Praha XII). Přijímáni jsou především úředníci družstev a Svazu na studium vyslaní. Musejí mít maturitu na střední škole, obchodní akademii, střední hospodářské škole; nebo – mají-li jen nižší vzdělání – aspoň dva roky praxe v družstevnictví. Škola je otevřená i soukromě hospoda- řícím rolníkům se středoškolským vzděláním, kteří jsou ochotni šířit myšlenku družstevnictví. Svaz podporuje tuto školu a nabízí i stipendia.

Družstevní solidarita (č. 15, str. 11) – potřebujeme družstevníky solidární

Hospodářská Družstevní Jednota – obchodní Ústředí lidového družstevnictví činilo cenové nabídky jednotlivým družstvům pro nákupy umělých hnojiv, uhlí, benzinu, jakož i pro obchod s moukou. Ve všech těchto komoditách ovšem čelilo konkurenci: družstevníci „socialističtí“ měli svoji Velkonákupní společnost, svoji ohromnou „Včelu“, republikáni – agrárníci, měli svou „ma- mutí“ Kooperativu. Družstevní hnutí tedy bylo vázáno na konkurenční politické strany a konku- rovalo si i cenovými nabídkami. Konkurence byla i ze strany jednotlivých podnikatelů („židov- ských obchodníků“). Kritika do vlastních řad: pokud jednotlivá družstva nejsou solidární a licitují s nabídkou ústředí u konkurence, oslabují hospodářskou sílu svého vlastního ústředí.

Hospodářská síla (č. 15, str. 11–12) je argumentem i pro Oznámení o zahájení působnosti Ústřední lidové záložny (opět Spálená 15).

Cílem je ukládání přebytků jednotlivých záložen a vznik veliké záložny, která by svou struktu- rou, vlivem na peněžním trhu byla s to čelit konkurenci. V Čechách lidové záložny trpěly finanční nesoustředěností (na Moravě už byla tehdy velká Cyrilo-Methodějská záložna v Brně).

Začátek družstevní výchovy (č. 15, str. 13–14) – skupinová fotografie – Dr. Nosek uprostřed

Kurs Svazu hospodářských družstev (17.–19. května: Dr. Nosek jako hlavní přednášející každého ze tří dnů (Funkce státu v národním hospodářství dle zásad křesťanských. Vývoj a systém daní v Čes- koslovensku, zvl. s ohledem na hospodářské sdružování. Cenné papíry). Dalšími přednášejícími byli Dr. Novák, řed. Svačina, V. Knotek, prof. Škarek SJ (Důvod a cíl našeho snažení – Světem k Bohu).

30 mladých mužů připravovaných pro to, aby se stali vůdci družstevního hnutí ve svých regio-

nech. Další semináře v plánu (Benešov, Německý Brod, Litomyšl). Duchovním centrem byl kostel sv. Ignáce, seminář zahrnoval příležitosti ke sv. zpovědi a nedělní bohoslužbu.

V družstevnictví je síla (Ing. Ferdinand Buzrla), (č. 16, str. 11–12)

Citace zahraničních autorů mají jedno společné: družstva vychovávají, zušlechťují, hroma- dění bohatství není jejich cílem. Jeho vývoj je limitován duševními a mravními slabostmi těch, kdo se v něm prakticky angažují. Výchova k poctivosti a k práci i pro bližní, nejen pro sebe a svou rodinu. Družstevnictví potřebuje lidi nepodplatitelné, takové, které bohatství neláká. Kteří jsou poctiví v malých i velkých věcech. Lidi, kteří nejsou obojetní, chovají se stejně v soukromí jako ve veřejném životě. Nemalomyslní při neúspěších. Vlastní práce je jim nad osobní blaho. Kteří zájem osobní kladou nad zájem vlastní a soukromý. Kteří drží slovo a svým přátelům jsou věrní ve štěstí i v neštěstí. Pokusme se ze světa lži a vykořisťování učinit svět spravedlnosti a bratrství.

Významní národohospodáři o spořivosti (č. 21, str. 12–13)

Karel Engliš (profesor a ministr financí) zdůrazňuje spořivost jako základ pro tvorbu vlast- ního kapitálu. Spořivost tehdy odhaduje na 5 % národního důchodu. Nelze spoléhat jen na cizí kapitál. Spořivost musí být motivována reálnou úrokovou měrou z vkladů, ale je podlamována sklonem k utrácení i za věci zbytné. Těžce se spoří při nedostatečných výdělcích, ale škoda je nespořit, když hospodářství prospívá.

Cyril Horáček (profesor a emeritní ministr financí): spořivost je předpokladem každé kul- tury a každého hospodářského pokroku. Hrubý materialismus, požitkářství, chtivost zábav a hý- ření, inflace, to vše zavládlo po válce, která ničila hodnoty materiální i duchovní. Jedině obrácení národa ke ctnostem, pracovitosti, píli, skromnosti a šetrnosti je východiskem ke zlepšení.

Dr. Josef Lucek (ředitel státního dluhu): kdo šetří, má za tři – a má pro tři: pro sebe, pro bliž- ní, pro stát. Spořit je třeba vším – zdravím, silami, časem, majetkem: ale rozumně, bez výstřelků lakoty, přepychu či požitkářství. Lidé potřebují své potřeby rozumně vymezit… A k tomu je třeba výchovy už od mládí.

Péče o získání vkladů v raiffeisenkách (č. 21, str. 14) zkušenost z Moravy: naše ústavy nepotřebují nedůstojné shánění vkladů slibováním vysokých úrokových sazeb nebo jiných ne- možných výhod a vychloubáním; svým neomezeným ručením poskytují jistotu, že střádalové o své peníze nepřijdou (kromě dobrého hospodaření samotných záložen ještě mají aspoň čtvrtinu svých vkladů uloženu u svého ústředí – pro případ zvýšené likvidity). Peníze venkova nechť patří opět venkovu a jeho hospodářským potřebám (v podobě laciného krátkodobého provozního úvě- ru svým členům). Potřebujeme slušnou a poctivou reklamu, osvětu…

Karel Nerad (přednosta Svazu hospodářských družstev): Československé peněžnictví pod státní kuratelu (?), (č. 21, str. 12–13)

Kritická reflexe nad záměrem vyhlášeným ministrem Englišem v podobě návrhu zákona o Pe- něžní radě. Ten v nevinném dodatku má zřizovat instituci vládních komisařů u peněžních ústavů (a zřízení Ústředí revizních svazů). Pro lidové záložny v tom vidí uvalení státní kurately, omezení jejich dosavadních statutárních práv a samosprávného vedení – které nikdy nezneužily. Má dojít i k omezení zakládání nových ústavů i k možnostem likvidace dosavadních. Ministerstvo vníma- lo už tehdy rizika konjunktury – rizika zvláště ve velkých bankách – ale zákon by dopadal i na záložny, které nejsou viníky rodících se rizik. Velký kapitál se tak snažil omezit rozvoj lidového peněžnictví (za 10 let republiky vzniklo kolem 200 záložen a asi 350 kampeliček – a ty jako „štiky v rybníku“ konkurovaly velkým rybám). Jde tedy o protestní článek. Snaha povinně ukládat 15, či dokonce 25 % vkladů do státních cenných papírů jakož i povinnost vést své účty u velkých bank

by omezila likviditu lidových záložen a zvýšila jejich náklady (z běžných účtů u bank už tehdy nebyly žádné úroky). Samotné zřízení Peněžní rady je opět problematické: polovina členů podlé- há přímé ingerenci státu a poplatky na její činnost by byly jen novou daní z vkladů.

Ročník 1929

Potřebí jest vůdců (Josef Novák), (č. 1, str. 1–2)

Jeden z vůdčích duchů „družiny“ Františka Noska formuluje požadavky na vedoucí osobnosti hnutí: křesťanský pojem služby je centrální myšlenkou.

• „Vůdcem být znamená sloužit věrně a vytrvale, plnit úkol Prozřetelností určený.“
• Z požitkářských vrstev vůdci nevyrostou; mohou vzejít jen jako plod křesťanské výchovy.
• Každý, kdo cítí v sobě touhu vést druhé, musí se bedlivě zkoumat, zda jej Bůh volá k této vysoké službě.
• Vůdce musí cítit s tím, kdo trpí nouzí, musí cítit sílu žít skromně jako ti, které chce vést („ze stej- ného kotle s podřízenými jísti, ze stejné studny píti“).
• Musí mít nábožensky pevnou víru, že všechny obtíže vůdcovské služby rád převezme a přemů- že. Nesmí ustat ve zdokonalování.
• Žádná služba mu nesmí připadat malá, je-li potřeba, aby ji vykonal.
• Vůdce nesmí čekat, že jeho působení ponese hned ovoce. Nesmí se u něho dostavovat zklamání nad neúspěchem, nespokojenost nad pomalým postupem, o nevděčnosti ani nemluvě. Bůh ne- chává zrát plody práce a obětavosti jednou rychle, jindy zvolna.
• Vůdce se musí stát co nejvíce neosobním, zaujatým jen pro službu.
• Vůdce nesmí nikdy, ani na okamžik, ztratit pevnou víru ve vítězství dobra nad zlem. Nemůže-li dobrem zlo přemoci, má je nechat.
• V říši Boží nepřijde žádná práce vniveč. Vůdce si musí všímat všech dobrých stránek lidských povah a s nimi dál pracovat.
• Vůdce tedy musí především pracovat o křesťanskou náplň vlastního nitra. Chce-li spravovat veřejný život, musí dříve pečovat o pořádek ve své rodině, za níž především nese zodpovědnost a v níž má být vůdcem.
• Působení vůdce se nezakládá především na rozkazech a zákazech. Vůdce musí být sám vzorem věrného plnění povinností a služby té myšlenky, které se rozhodl věnovat.
• Práce v družstevnictví je vůdcovskou službou v tom nejkrásnějším smyslu. Je to uskutečňování principu křesťanské solidarity. Chceme být služebníky křesťanského řádu při budování Králov- ství Božího, a vůdci při tomto snažení současně.

Požehnaná práce (č. 1, str. 2–3) Bilancování jubilea dvaceti let lidového družstevnictví (1909–29). Případová studie z Pravonína na Podblanicku. Klíčová role místního kaplana… Sněmování Jednoty lidových pěstitelů osiva a sadby (8. a 9. 12. 1929 v zasedačce Svazu,

Spálená ul.). Mše v nejbližším kostele Nejsv. Trojice. Za SKM již vystupuje tajemník Jan Ja- noušek. „Zlatým hřebem celého sjezdového jednání byla hluboká, krásná přednáška ministra Dr. Františka Noska ‚Odborová práce jako služba veřejnosti‘. Z hroudy po otcích zděděné máme prací a péčí vytěžit co nejvíce ne tak pro svůj vlastní prospěch jako ve prospěch svých bližních. Řeč pana ministra zanechala u všech přítomných hluboký dojem.“

Jan Janoušek: Zemědělství v Holandsku (č. 1, str. 8) Za skupinu mladých absolventů hosp. škol referuje o studijní cestě „na zkušenou“.

Co lidovec, to družstevník (č. 4, str. 2–3) Úvodník přednosty Karla Nerada. Vize činnosti křesťanské politické strany opírající se o hospodářské organizace typu družstev a záložen. Vize zahrnuje rozšiřování aktivit i do průmyslu a vlastních obchodních podniků, v zájmu redukce cizích zprostředkujících článků.

Družstevní kurs v Německém Brodě (č. 4, str. 4) byl rozšířen o praktické vyučování k za- pracování do účetního vedení spořitelních a záložních spolků. 200 účastníků vyslechlo odborné a družstevně výchovné přednášky. Vstupní přednášku měl ministr Dr. František Nosek. Vyzvedl mravní hodnoty družstevního sdružování v porovnání s různými útvary kapitalistického pod- nikání, a to z hlediska národohospodářského a celostátního. „Krásnou a cennou přednášku vy- slechli všichni přítomní s nelíčeným zájmem a obdivem, kterému po ukončení řeči dali průchod bouřlivým potleskem.“ Dr. J. Novák v roli úřadujícího náměstka starosty Svazu rozvinul hospo- dářský program hnutí. Vize zahrnovala rozšiřování družstevní myšlenky i do zpracovatelského průmyslu (škrobárny, lihovary). Kurs byl zakončen překrásnou přednáškou P. Vaňka, děkana Pelhřimovského a předsedy Dozorčí rady Svazu „Zřizujte okresní lidové záložny“. Obdivuhodné výsledky Pelhřimovské záložny se promítají i do podpory hospodářských a kulturních aktivit v místě. „Řeč našeho milého pana děkana zanechala v přítomných trvalý dojem“ a posloužila jako příklad pro zakládání záložen v dalších okresech. 10 frekventantů si osvojilo účetní znalosti na základě praktických lekcí revisorů Svazu.

Ústřední záložna lidová v Praze (č. 5, str. 3–4) Valné hromadě (za rok 1928) ve Spálené ulici předsedal ministr Dr. František Nosek. Původní Družstevní Zemědělské záložny bylo užito před rokem k přetvoření do nového podniku, v němž mají zastoupení všechny přičleněné lidové záložny. Rok byl úspěšný, stav vkladů ke dni valné hromady dosáhl 15 milionů Kč.

Do každého okresního města Lidovou záložnu (P. František B. Vaněk), (č. 6, str. 1–2)

Text proslovu předsedy Dozorčí rady Svazu na kursu v Německém Brodě. Pojednává o statutár- ních rozdílech záložen a historicky starších raiffeisenek, s tradicí ještě rakouskou. Nejde o podniky navzájem si konkurující, ale spolupracující. (V červnu 2023 se v Muzeu Pelhřimov konala přednáš- ka „František Bernard Vaněk, kněz, vlastenec, podnikatel“. Město má v někdejší Děkanské zahradě park s bustou kněze, spisovatele, mučedníka z Dachau a s jeho „domečkem“, kde psal, zakládal, podnikal. Úžasná kombinace hřiven ke služně bližním, úžasné svědectví a odkaz.)

O plodinových burzách / Josef Chudáček), (č. 6, str. 2–3) Další z „družiny“ přátel a spolu- pracovníků Dr. Noska byl znalcem a expertem činnosti Plodinové burzy (burzovní rada) v Praze. Školí lidové družstevníky, jak burza funguje a jak je třeba držet se daných pravidel, aby při odbytu svých komodit dosáhli dobrých výsledků.

Časové úvahy – k posledním událostem (Antonín Hrbáček), (str. 10)

Kulturní a politický boj na venkově mezi agrárníky – republikány, „pokrokáři“ a „zpátečníky“ – jak lidovce oponenti titulovali. Heslo agrárníků „venkov, jedna rodina“ lidovci mění na „stát, jed- na rodina“. Stavovské uspořádání vedené myšlenkou obecného dobra je překonáním snah o po- stavení třídních zájmů a třídních bojů jako hlavní občanské a politické motivace. V boji zájmů byli už tehdy katolíci „na tapetě“. Myšlenky jakoby předjímají encykliku „Quadragesimo anno“ (1931), která již nastavši krizi radila léčit „stavovským uspořádáním“. To však selhalo, resp. bylo zneužito totalitami v Itálii i Německu.

Oč jde v družstevnictví – Dr. Josef Novák (č. 10, str. 1–2)

Přítel, spolupracovník a poslanec – kolega Dr. Noska píše programový úvodník a podá- vá argumenty ze zahraničí o formách konkurence, horizontální i vertikální integraci na trzích a o družstevnictví jako konceptu, díky kterému mají i drobní zemědělci a živnostníci šanci obstát.

Družstevnictví – 20. výroční shromáždění Svazu hospodářských družstev českosloven- ských (č. 11, str. 7–8) se konalo ve velkém sále České ligy akademické ve Spálené ulici (svátek sv. Jana Nepomuckého 1929). Vystupují poslanec Stašek, Dr. Josef Novák, Mons. Vaněk, Karel Nerad, bilancují úspěchy hnutí. „Sjezdové jednání zakončil na všeobecné přání Dr. František No- sek. Do každého okresu Lidovou záložnu, do každé obce raiffeisenku… Každý haléř, který katolí- ci nesou do ústavů cizích, pracuje proti nám. Pracujme proti nevědomosti… Uvědomění politické musí být doprovázeno uvědoměním hospodářským: Ve státě si vybojujme místo, které nám spra- vedlivě náleží.“

Radostné dny lidového peněžnictví a družstevnictví (č. 19, str. 8–9) Zprávy z regionů o za- kládání nových organizací. V Benešově, ve Dvoře Králové nad Labem, Chlumci nad Cidlinou, České Skalici byly zakládající schůze lidových záložen (září 1929), na nichž měl proslov ministr Dr. František Nosek. Byl hlavním řečníkem, vykládal základní pravidla řádné správy záložen, zdůvodňoval zvýšenou zakladatelskou činnost. Poslání lidového peněžnictví viděl v tom, že vnáší do hospodářského podnikání zdravé zásady („víme, že pracujeme na dlouhá léta, ale to naše úsilí jenom posílí“). Zprávy oceňují úroveň proslovů („více jak hodinová řeč pana ministra plně zauja- la – svým známým a výstižným způsobem – přijatá s plným souhlasem“).

1930

Družstevní den v Milevsku (č. 3, str. 4–5). Krajská družstevní a hospodářská konference trvala celý den (23. ledna). Vedoucí činitelé hnutí seznamovali místní funkcionáře se záměry vedení, a to osobním stykem, jezdili do regionů za řadovými členy, „pozoruhodná byla také účast katolické mládeže“. František Nosek mluvil o mravních základech lidového podnikání: veškeré naše snahy třeba posuzovat pod zorným úhlem náboženského přesvědčení („družstevní a hos- podářská práce vůbec nám bude prostředkem, jehož pomocí povedeme celý národ Bohu blíž“). Na přání posluchačů pak přešel Dr. Nosek k čistě odborným otázkám té doby (obilní monopol, celní ochrana, uvolnění vývozu). Podobně poslanec a místopředseda Svazu Dr. Josef Novák uvá- děl důvody zemědělské krize a politické rozpory s agrárníky v těchto otázkách). Konkrétní věc- nou politiku Svazu pak vysvětloval přednosta Karel Nerad.

Svépomocné podnikání křesťansko-sociálního dělnictva (č. 4, str. 8–9) Tentýž Karel Ne- rad pojednává o konzumním družstevnictví na křesťanských principech v dělnických oblastech (družstva Svépomoc, Vzájemnost, Budoucnost, Včela). Důvěra, kterou mají, se projevuje i v tom, že některá konzumní družstva slouží současně i jako záložny pro ukládání úspor. Hospodářská svépomoc jako lék na krizi (soustředěné nákupy snižují ceny). Svaz tak nabízí ruku ke spolupráci i s družstevnictvím jiných ideových orientací (soc. dem.).

Významný krok v hospodářské práci na Mělnicku (č. 4, str. 9) K lidové záložně po třech letech přibylo v Mělníku lidové hospodářské družstvo. (Již jen) poslanec Dr. Nosek zde mluvil o řešení zemědělské krize z pohledu Národohospodářské komise klubu Lidové strany.

Anketa význačných pracovníků lidového hnutí k řešení krize v zemědělství (č. 5, str. 1–2)

17. února debata v lidovém klubu. Poslanec Fr. Nosek přispěl referátem a shrnul závěry.

Další Lidová záložna v Opočně (č. 5, str. 4) JUDr. F. Nosek referoval o poslání a organizaci lidových záložen na okresní hospodářské konferenci, při níž došlo k založení další záložny.

Katolická mládež česká si vybuduje v Praze svůj vlastní dům (č. 5, str. 11) Do výboru k uskutečnění záměru zvoleni mj. přednosta Svazu Karel Nerad, tajemník SKM Jan Janoušek a poslanec Dr. František Nosek.

Několik poznámek k řešení zemědělské krize – hlas čtenáře (č. 5, str. 11) v rubrice „Ča- sové úvahy“ vystihuje situaci „lidových hospodářů“ v krizi, jež propukla: co do ekonomické síly

„nemají“ na velkostatkáře a burziány, kteří disponují velkými zásobami obilí a schopností získat úvěry na financování těchto zásob – aby je poté mohli výhodně prodat „v pravý čas“. A politic- ky „nemají na to“, aby se v parlamentní demokracii domohli finančních podpor a dotací – jako

„cukrovarníci“, kterým stát sleví na daních, nebo vývozci technologických zařízení pro cukrovary (Škodovka). Výsledkem „rozložení sil“ je to, že „ve městě je stále draho, zemědělec dře skoro za- darmo, sotva že se nají“. „Ven vnucujeme cukr za směšně nízké ceny, zatímco doma platíme ne- možně mnoho.“ Stát „vyhazuje peníze“, aby pomohl cukrovarníkům a „burziánům“ zúročit jejich kapitály. Voličský základ Lidové strany tvořili především drobní zemědělci, kteří byli v systému

„na odpis“. „Lidový hospodář“ byl svou hodnotovou orientací – voláním po sociální spravedlnosti a „družstevní myšlenkou“ – de facto „na levici“ politického spektra. S „levicí“ hlásající třídní boj a násilné vyvlastnění „ekonomicky mocných“ se ale zase nemohl spojit. V tom situace vyznívala jako „neřešitelná“. Protože řešení nebylo v politice, ale v „obrácení srdcí“.

Družstevní výchova katolické mládeže (č. 6, str. 5) Skupinová fotografie přednášejících a po- sluchačů z družstevního kurzu okresního SKM v Litomyšli 8.–11. února 1931.

Výroční valná hromada Svazu hospodářských družstev čsl. 16. března 1930 (č. 6, str. 10–13) se konala ve „Výstavní síni Chrámového družstva“ v Praze, Spálená 15. Pozoruhodná byla účast 50 členů zemědělského odboru Sdružení katolické mládeže (SKM). Poslanec Dr. Josef Novák (náměs- tek starosty) podal výroční zprávu, Zprávu dozorčí komise přednesl děkan Fr. Vaněk z Pelhřimova, který „jménem katolických družstevníků českých poděkoval v první řadě neúnavným pracovníkům Svazu, Dr. Františku Noskovi a Josefu Novákovi…“ Tito dva odpovídali také na vznesené dotazy v následné debatě. Schvalování podkladů pro valnou hromadu „provázely spontánní projevy důvěry a oddanosti všech družstevních pracovníků“. „Celé lidové družstevnictví je vedeno správnou myš- lenkou sloužiti členstvu, nesledovat myšlenku nejvyšších zisků, nýbrž poskytovati členstvu dobré zboží za cen režijních. Dodržování této zásady přináší již všude své požehnání.“

Podkrkonoší se probouzí (č. 7, str. 3) 12. dubna se v Semilech konala hospodářská konfe- rence. Ministr „m. sl. “ (mimo službu) Fr. Nosek zde podrobně referoval o současných hospodář- ských poměrech ve státě, o přípravách celní unie mezi Německem a Rakouskem. Přístupná a jas- ná forma proslovu byla po skončení jednání důvodem k ocenění a poděkování přednášejícímu.

Počátky propagace myšlenky družstevní (č. 7, str. 11–12) Josef Zapletal čtenář, rolník a ab- solvent hospodářské školy z Velkých Bílovic vzdělává ostatní: svépomoc a vzájemnost je ostatně základní myšlenkou „otců zakladatelů“ družstev i záložen (Robert Owen, Bedřich Vilém Raiffeisen, Hermann Schulze-Delitzach, MUDr. František Cyril Kampelík). Dobročinnost nestačí. Jde o prak- tické uskutečňování křesťanství v hospodářském životě. „Co jednomu nemožno, to všem dohroma- dy snadno“ – „Spořitelny po farských kolaturách, orbě a řemeslu…“ (Kampelík, 1861). V republice třeba myšlenku rozvinout. Vlastenecký náboj z Rakouska někdy nabýval podobu antisemitismu. („Naše trhy venkovské ovládají povětšině židé a dělí se tak s rolníkem nejméně o polovinu zisku, žijí přepychově z jeho práce.“ „Náš rolník dovede plodiny vypěstovat, ale nedovede je zpeněžit.“)

Za myšlenkou družstevní svépomoci (Dr. Josef Novák, č. 8, str. 1–2)

V distribuci – v obchodních „řetězcích“ mezi rolníkem a spotřebitelem se ztrácí nejvíce zisku. Vize „družstevních řetězců“ – od „výkupních“ a „skladištních družstev“ přes družstevní mlýny, pekárny, prodejny pečiva. Nejdále je Svaz ve výkupních, skladištních a nákupních družstvech.

Okresní hospodářská konference a ustavující schůze Lidového hosp. družstva v Chotěbo- ři 30. dubna 1930 (č. 8, str. 5) Hlavní přednášející Jos. Novák (Organizace lidového družstev- nictví) a František Nosek (Zemědělská krize a svépomoc). Dr. Nosek je titulován jako ministr

m. sl. (mimo službu).

Výroční valná hromada Ústřední záložny lidové v Praze (č. 9, str. 11) Pozvánka na 1. 6. 1931 podepsána JUDr. Františkem Noskem, ředitelem.

Zemědělci řepaři zřizují družstevní cukrovar (č. 9, str. 6–7) Cukerní kartel a „Venkov“ agrárníků vedou proti zakládání v Bohuslavicích kampaň…

Družstevní životní pojištění, pojištění pohřebného (dtto 7–8) Národní pojišťovna činí návrhy Svazu.

Celodenní okresní hospodářská a družstevní konference v Prachaticích (15. 5. 1930) – str. 11

Referují poslanec Frant. Nosek a Karel Nerad, přednosta Svazu. Oba referují i 15. 5 v Lišově

(Druhou padesátku Lidových záložen zahajuje Lišov v jižních Čechách).

Vkladatelům bezpečnost, dlužníkům mírné podmínky úrokové: Zasedání Poradního sbo- ru Lidových záložen (č. 11, str. 1–2) Poslanec Dr. Nosek referuje o rozhodnutí Národní banky snížit diskontní sazbu na 4,5 %.

Družstevní zprávy

– usnesení výboru Ústřední záložny lidové z 27. května 1930 (č. 11, str. 10)

Usneseno lidovým záložnám, aby 25 % své mobility (peněžní hotovosti) uložily u ústředí a aby jejich zápůjčky nepřesahovaly 75 % vkladů. Jde o čelení rizikům v čase krize. Podepsán JUDr. František Nosek, ředitel (Dr. Josef Novák, pokladník).

Valná hromada Ústřední záložny lidové (č. 12, str. 2–3) 1. června 1930 Mj. vyslechla infor- mativní přednášku Dr. Františka Noska o aktuální československé konverzní půjčce.

V jižních Čechách pronikáme hospodářsky (č. 13, str. 2) Založení Lidových záložen v Ne- tolicích a v Prachaticích; zde hlavní referent Dr. Nosek hovořil o mravních základech lidového podnikání jako jedné z forem uplatňování křesťanského názoru na svět ve všech oborech hospo- dářského života. To doložil i na praktických otázkách úrokové politiky a řízení likvidity záložen. Poradní sbor Lidových záložen (č. 18, str. 11) – celodenní konference – porady vedoucích či- nitelů lidových záložen v zasedací síni Svazu hospodářských družstev v Praze se za Dozorčí radu

Svazu zúčastnil Dr. František Nosek.

Zasedání Poradního sboru Lidových záložen (č. 19, str. 2–3) dne 23. září; vedle organizač- ního a revizního referátu (Karel Nerad přednosta) přednesl referát národohospodářský poslanec a ředitel Ústřední záložny lidové Dr. František Nosek. Argumentuje, že v době hospodářské de- prese je třeba dbát především bezpečnosti vkladů, a ne snaze přepjatými sliby úrokových sazeb lákat další vkladatele („nepachtit se po čtvrtině či půlce procenta vyššího výnosu, nýbrž dbát na bezpečné uložení peněz a žádat, aby peníze též trochu pracovaly ve smyslu křesťanských zá- sad národohospodářských a sloužily za mírný úrok těm, kdož si je zase vypůjčují“).

Lidová záložna v Hořovicích (č. 21, str. 11–12) K ustavení záložny (26. října 1930) připravil již půdu Dr. František Nosek tři týdny předtím na konferenci duchovenstva a na okresní konfe- renci důvěrníků.

Několik kapitol o našich záložnách (č. 22, str. 1–2) Redakční lamentace a apel na katolí- ky: lamentace na to, že neuvědomělí rolníci – i věřící – volí často strany socialistické či liberál- ní, a v ještě větší míře než v politice dávají přednost ideově nepřátelským peněžním ústavům při ukládání svých úspor. „Katolíci nosí střelivo nepřátelským bateriím – které potom hromadně střílejí na naše kulturní, politické a hospodářské pozice.“ Apel, aby svěřovali své úspory lidovým záložnám, které poskytují třeba i nižší úrok, ale bez „rizikové prémie“ (která je obsažena v nabíd- kách konkurence). Heslo: „Přiměřená úroková míra při úplné bezpečnosti.“

Krajská hospodářská konference v Č. Budějovicích (č. 22, str. 12) v neděli 30. listopadu 1930.

Konferenci předchází mše sv. v seminárním kostele (Mons. J. Melka celebrant) se společným přijímáním katolické mládeže i dospělých.

Referuje jako hlavní řečník poslanec Dr. František Nosek. Téma – o státním rozpočtu, nových daních vč. přirážek samosprávným korporacím v době světového poklesu cen v zemědělské pr- vovýrobě a stagnaci v průmyslu. Mravní základy hospodářského podnikání. Hospodářská činnost sociální službou. Člověk pro Boha a svět pro člověka pracujícího ve společnosti. Kritika liberálně kapitalistické výrobní anarchie i varování před komunistickou demagogií, jíž napomáhá trvalá ne- zaměstnanost. Záchranu vidí jen v solidaristickém výrobním a distribučním systému, v organiza- ci lidových záložen a hospodářského družstevnictví. Skladištní družstva a konsumy, hospodářská družstevní jednota. Demagogie nebezpečím demokracie.

Lidové záložny musí být vždy likvidní (č. 23, str. 1–2) Zákonem stanovenou likviditu ve výši 15 % vkladů ústředí zvyšuje na 30 %; některé záložny jdou dobrovolně ještě nad tuto hranici.

Ústřední záložna lidová shromažďuje vklady jednotlivých záložen a využívá pak velikosti vkla- du u bank k získání vyššího úroku (výnosy z rozsahu) – přitom má minimální režii, a tak zvýhod- něný výnos zpět předává záložnám. Je však z principiálních důvodů proti tomu, aby v místech vznikaly pouhé „sběrny vkladů“ – peníze mají primárně sloužit v místech a regionech, kde se kli- enti znají a mají k sobě důvěru. „Jinde ať pomáhají pouze přebytky.“ Je to filosofie později v kato- lickém sociálním uřčení formulovaná jako princip subsidiarity. Funkcionáři lidových záložen jsou si vědomi plné osobní zodpovědnosti za vedení peněžního ústavu. To nelze čekat od námezdně najímaných „sběračů vkladů“ pro velké peněžní domy. Navíc tím dochází ke skrytému zdražová- ní peněz – podnikatelé v místech se pak těžko dostávají k úvěru.

Vánoce katolických družstevníků (č. 24, str. 1–2) Bilancování uplynulého roku: článek argu- mentuje kroky solidaristického snažení o překonání důsledků světové krize a deprese: křesťanské sociální učení je jediným lékem na krizi. Následuje naučný článek o pojmech obchodní, hospo- dářské a platební bilance (ilustrace 1929:1925).

Sněmování vůdců Sdružení katolické mládeže v Praze (č. 24, str. 10) 6. a 7. prosince 1930 se sešlo 60 členů ústředního výboru SKM, aby rokovali o dosavadní činnosti a dělali plány do bu- doucna. SKM má 12600 členů ve 424 skupinách. Spolkový čtrnáctideník „Dorost“ vychází v nákla- du 9 400 výtisků. Rokování poctili návštěvou čelní představitelé Lidové strany, církve, Dr. Nosek uváděn na prvním místě. Zprávu o činnosti podal Jan Janoušek, zemský tajemník SKM. Nových skupin vzniklo za uplynulý rok 70. SKM chystá na r. 1931 manifestační oslavy ke 40. výročí ency- kliky Rerum novarum.

1931

Úspěšný Hospodářský den ve Vlašimi (č. 3, str. 3) proběhl v neděli 18. ledna 1931 ve Vlašimi. Zde Dr. Nosek přednesl proslov „Co může čekat zemědělec od státu v dnešní hospodářské kri-

zi“. Po popisu fází krize přešel k historii projednávání smlouvy s Maďarskem a nastínil směrnice pro hospodářskou a svépomocnou práci. Věcná a přístupná forma si zasloužila ocenění a potlesk.

Zemská konference katolických družstevníků českých (č. 7, str. 2–3) se konala 16. března v Praze. Ustavila Poradní sbor lidových záložen, Mons. Vaněk jako předseda Dozorčí rady Svazu předával slovo Dr. Chocovi (o směnkách), Janu Janouškovi (k 10. výročí Zemědělského odboru SKM a k Týdnu hospodářské práce. SKM má v časopisu Dorost stálou rubriku – hlídku – s tím- to zaměřením). Závěrečný proslov měl Dr. František Nosek. „Konečným cílem veškerého našeho hospodářského snažení není hromadění zisku… hospodářské uplatnění katolíků přispěje díky své- pomocným družstevním podnikům k hospodářskému povznesení členstva. Veškeré nám svěřené hospodářské hodnoty – které dosud často sloužily nepřátelům – postavíme do služeb katolické věci: udržování kostelů a svatyň, podpora budování nových kostelů na periferii měst, katolická charita.“ Řeč pana ministra zanechala na přítomných hluboký, trvalý dojem, se kterým všichni odjížděli do svých domovů – a ku své práci, těžké, úmorné, ale vykonané za vyšším cílem, a proto úspěšné!

Lidová záložna v Německém Brodě (č. 7, str. 8) Od konsumního družstva se zde rozšiřuje družstevní hnutí ustavující valnou hromadou nové lidové záložny. Dr. František Nosek ve svém proslovu objasnil nejen právní otázky založení a způsobu úřadování a činnosti správních orgánů, ale i věcné otázky, stanovování úrokové míry a řízení likvidity.

De Rerum novarum (Ing. Vinko Košir, č. 7, str. 2–3) Zamyšlení ke 40. výročí první sociální encykliky. Družstevní hnutí mezi Slovinci (tamtéž, str. 5–6).

Výsledky zakladatelské činnosti (č. 10, str. 5). 11. května 1931 na ustavujících schůzích lido- vých záložen v Klatovech a Domažlicích referoval poslanec Dr. František Nosek.

Záloženský den v Hradci Králové (14. května 1931, č. 11, str. 3) Dr. František Nosek jako statutární předseda Ústřední záložny lidové „v obsáhlé programové řeči pojednává o základních směrnicích veškerého našeho snažení na hospodářském poli. Referát plný hlubokých myšlenek o křesťanské službě hospodářských hodnot“. Na referát navázána věcná debata.

Družstevnictví (Ing. Vinko Košir, č. 11, str. 1–2) Koncentrace kapitálu, který chce blahobyt do nekonečna, bez ohledu, že svou akcí ohrožuje a ničí existenci chudých, a jde ve své bezohled- nosti přes oběti… Touha po kolektivismu, který nezná samostatného jedince a jeho práva při do- bývání statků. Tyto způsoby nejsou řešením dnešního sociálního problému, protože se příliš vzdalují od sebe.

Družstevnictví je svépomoc lidí, kteří chtějí sami sobě pomoci tím, že pomáhají jiným. Druž- stevnictví je kolektiv práce a výrobce, a nejen kapitálu, a osobní účasti se přiznává větší přednost než mrtvé hmotě kapitálu. Místo hromadění kapitálu k cíli obohacení, kde je držitelem pouze je- dinec, představuje družstevnictví koncentraci kapitálu k cíli skupinových akcí. Nejde nám o shro- mažďování velkých kapitálů, ale chceme docíliti jejich pravidelnou dělbu a zmenšení velkého čistého zisku tím, že organizujeme široké vrstvy před bezmezným vykořisťováním velkokapitálu. Jako jedinci neznamenali bychom nic, jako dobře organizovaný celek představujeme mnoho. V družstevnictví panuje práce, a kapitál nám jenom slouží k dosažení cíle. Družstevnictví má za sebou teprve 80 let práce za sebou, ale jistě bude mít plný úspěch při urovnávání sociálních a hospodářských poměrů.

Sněmování lidových družstevníků (Valná hromada Svazu, 1. červen 1931, č. 12, str. 1–2)

Dr. Nosek uváděn mezi nejvýznamnějšími hosty (po předsedovi Lidové strany v Čechách Staš- kovi). Na Výroční zprávě za rok 1930 je podepsán jako ředitel.

Zvýšená činnost lidových družstevníků (č. 12, str. 9) Založení Hospodářského družstva v Jablonném n. Orl. se zúčastnil i p. ministr. m. sl. Dr. Nosek hlavním referátem. (Dr. Nosek byl pro lidové hospodáře dále „panem ministrem“ – i když už jeho mandát skončil.)

Raiffeisenky nejlepší oporou zemědělce v hospodářské tísni (č. 19, str. 8) Tajemník Svazu konstatuje všeobecnou zadluženost rolníků v krizi a argumentuje svépomocnou silou lidového peněžnictví, které může zemědělcům nabízet levnější úvěry. Podmínkou však je, aby rolníci veš- keré peněžní přebytky ukládali u svých vlastních peněžních ústavů.

Důležitost propagace našich záložen a jak ji provádět – Odbočky hospodářského sdružení základem svépomocné práce na vesnici (tamtéž, str. 2–3)

Katolická dělnická internacionála (č. 12, str. 16–17) Informace o mezinárodním kongresu katolických dělníků (Holandsko, Utrecht, září 1931). Ten se sešel nad novou encyklikou Pia XI. Quadragesimo anno. Druhým bodem programu byl boj proti bolševismu. Německý katolický so- ciální myslitel Joos v encyklice viděl směrnici pro katolíky a východisko z krize: ani individualis- mus v podobě nespoutané individualistické konkurence, ani přemrštěná koncentrace bohatství. Národohospodářská moc musí být podřízena přísné kázni spravedlnosti a sociální charity: v tom je řešení krize. Solidarismus – katolický socialismus – má svůj vlastní prapor (ani liberalismus, ani marxistický socialismus). Kongres odhlasoval usnesení, které žádá lepší vývoj mezinárodní spravedlnosti, lepší práci mezinárodních institucí, zlepšení obchodních styků, rovnost a recipro- citu (vzájemnost) mezi všemi národy, odzbrojení a spolupráci na sociálním poli. (Bylo příliš pozdě – většinu dělníků ztratila katolická církev už v 19. století. Stojí za pozornost, že „lidoví hospodáři“ se hlásili k socialismu – ale na křesťanských základech. A ještě větší pozornosti si zaslouží fakt, že usnesení kongresu je žhavě aktuální i dnes!)

Projednává se rozpočet na rok 1932 (č. 20, str. 2–3) Výtah z vystoupení ministra financí Dr. Trapla a referát min. m. sl. Dr. Františka Noska o situaci v důsledku pádu anglické libry. Ta bý- vala dlouho považována za nejbezpečnější platidlo. Anglie přestává být financována koloniemi a musí si přestat hrát na světového financiéra. ČSR je na tom líp, cizině dluží méně než cizina republice. Přesto propadají lidé panice a vybírají vklady. Národní banka, aby tomu čelila, zvýšila diskontní sazbu a po ní i komerční banky. Při 12% úvěru na provozní kapitál však nelze podnikat. Poradní sbor lidových záložen apeluje na činitele Národní banky, aby sazby snížila. Sama jde příkladem a na nynější zvýšení nereagovala, nemění ani debetní, ani kreditní sazby. Požaduje devizová omezení.

Rozpočet na r. 1932 a rozdělení národního důchodu (č. 21, str. 6–9) – poslanec Dr. F. Nosek jako zpravodaj rozpočtového výboru Parlamentu informuje a vzdělává i lidové hospodáře. Historie a současnost sestavování státního rozpočtu. Příjmové položky nejsou naplňovány, a tak ani předpoklady na rok 1932 zřejmě nedojdou splnění. Také zahraniční obchod stále klesá. Pesi- mismus ale není na místě, zadlužení státu, zvláště zahraniční dluh, je relativně nízké v porovnání s jinými zeměmi. Máme vyspělejší zemědělství než v Německu či Rakousku. Šetrnost je otázkou mravní; životní úroveň u nás není příliš vysoká, není důvodu k radikálním omezením, ale jen natolik, co si nezbytná úspornost sama vynutí.

Sociální kursy SKM (č. 21, str. 14) Během listopadu a prosince mají na různých místech probíhat sociální kursy pro vzdělávání skupin mladých katolíků. V týmu přednášejících nechybí Dr. František Nosek s tématy „Kompetence státu a společné zájmy Církve“ a „O prázdninových koloniích a dětských patronátech“.

Úspěšný poradní den lidových raiffeisenek v Pardubicích (č. 23, str. 2) 19. listopadu se v Pardubicích sešlo 72 zástupců 40 raiffeisenek. První mluvil Dr. Nosek (Vliv národního hospo- dářství na blahobyt národů. Peněžní politika světová, státní půjčky). Na příkladech Francie a An- glie ukázal, že i ty nejvyspělejší státy nezvládají ochotu k přizpůsobení se zhoršeným poměrům. Žití nad poměry má tendenci pokračovat i v krizi. U nás po poválečných letech deficitů od r. 1922 začala snaha o snižování výdajů rozpočtu, snižovaly se dávky, splácel se veřejný dluh. Ve volbách

1929 zvítězilo nezodpovědné slibování nemožností. Když se již jinde snižovaly platy, zemědělci trpěli krizí, dělníci nezaměstnaností, u nás se zavedl 13. plat pro státní úředníky, na který teď ne- jsou prostředky. Každý poctivý pracovník by měl mít nárok na svůj podíl na národním důchodu. Naše peněžnictví znemožňuje zneužívání úvěru vykořisťováním potřebných a vyrovnává hospo- dářské nerovnosti.

Poslanec Nosek o situaci (č. 24, str. 2–3) Na krajském sjezdu Lidové strany v Olomouci (6. prosince 1931) měl obšírný projev bývalý ministr Dr. Nosek. Kritizoval demagogii anglických labouristů i českých socialistů; když se dostali k moci, sliby splnit nemohli. Přizpůsobování se k horšímu jde hůře než k růstu blahobytu. Žijeme v zemi úrodnější než jinde, musíme se vracet k morálním hodnotám, pomáhat trpícím, řešit spravedlivě sociální otázky. Trpíme marxistickým bludem, že za všechno může stát a že všechna starost patří státu. Je třeba zjednodušit správu, ne vše uvalovat na bedra státu. Odvrátili jsme se od křesťanství a nebude lépe, pokud se k němu ne- vrátíme. Vyřizuje pozdravy předsedy Mons. Šrámka. Musíme hlásat regeneraci národního, mrav- ního i sociálního života ve smyslu křesťanském a v tom smyslu usilovat i o změnu hospodářských poměrů. Tím budeme pracovat pro nadějnou budoucnost národa i čsl. státu.

Zemědělský a družstevní den v Milevsku a v Humpolci (č. 24, str. 5) 22. listopadu 1931 měl hlavní slovo poslanec Dr. František Nosek. Komentuje aktuální stav hospodářství ve státě i ve světovém kontextu. Měnové a rozpočtové problémy z pohledu poslanecké skupiny Lidové strany (správná úroková politika usnadňující výrobní kalkulace, úspornost ve státním hospoda- ření, udržení rozpočtové rovnováhy za každou cenu.) V druhé části komentoval předlohu zákona o míchání lihu do benzinu. Družstevní lihovary by mohly najít nový odbyt, zemědělci náhradu za rušené cukrovary. (V republice bylo 252 družstevních lihovarů a 629 nedružstevních; 189 tis. ha: 238 tis. ha co do výměry půdy, jež reprezentovaly.)

1932

Do nového roku jenom na odvěkých správných základech (č. 1, str. 1–2) Úvodník, v je- hož autorovi poznáváme bratra Františka Lva Noska, cituje italského poslance Ancona, který na po- válečné obchodní konferenci v Paříži řekl: „Poválečná Evropa by potřebovala více sv. Františka z Assisi, nežli sebevětšího počtu vynikajících finančníků a národohospodářů.“… Činy svatého Františka nemůže široká veřejnost napodobiti co do litery, ale bylo by velice prospěšno, kdyby je dovedla napodobiti co do základního ducha… Svoboda může existovati jenom v naprosté ne- odvislosti od pozemských statků… S mamonismem v jeho nesčetných rafinovaných formách se setkáváme všude tam, kde je byť jen skrytá touha napodobiti život lidí lépe situovaných, zúčast- nit se všech jejich radovánek, zájezdů do mořských lázní, nákladných cest, přepychové výpravy bytu, jak se tyto chorobné symptomy ukazují v nejrozmanitějších formách, někdy i ve vrstvách docela nezámožných. V takovém prostředí nemůže se tak docela dobře a plně dařit správným zá- sadám národohospodářským… Peněžní ústavy nesvědomitostí dlužníků utrpí často citelné ztráty a musejí je pak vyrovnávati zvýšením úroku u jiných… Kde je pak při takovém smýšlení zásada nízké úrokové míry? Smýšlení jak klientely, tak úřednictva hospodářských i peněžních podniků se potřebuje spíše blížit zásadám sv. Františka, nežli zásadám valné většiny dnešní společnosti… Kořenem všeho zla je lakota (sv. Pavel, 1. Tim, kap 6, verš 6. Lakota je modloslužba…)

Významné sněmování: společné jednání Poradního sboru lidových záložen a výboru Sva- zu hospodářských družstev (č. 1, str. 2–4) 22. prosince 1931 se sešlo přes 70 funkcionářů li- dových hospodářů v budově Svazu a při prohlídce nové budovy Poštovní spořitelny. Poslanec Dr. František Nosek měl referát k novému bankovnímu zákonu.

Poradní sbor lidových záložen vybízí k důvěře v československou korunu (č. 1, str. 3) Družstevní účetnický kurs v Českých Budějovicích (č. 2, str. 2). Praktické školení

3.–6. 1. 1932

vyvrcholilo přednáškou Dr. Františka Noska „Vzájemná závislost států evropské kultury na poli měnovém: co by mohlo ohrozit čs. korunu“. Populární historizující výklad (před – bě- hem – po válce) byl veden k argumentaci, co dělat nyní, aby koruna nebyla stržena do víru všeo- becného zmatku a poklesu. Zvenčí (něm. marka, rak. šilink, angl. libra, měny severských států) čs. koruně nebezpečí nehrozí. Bezpečnost koruny je v přímé souvislosti s úměrností státního rozpočtu. Řečník varoval před nepravdivými zprávami i před neuváženým vybíráním vkladů z pe- něžních ústavů.

Výroční shromáždění lidového peněžnictví (č. 5, str. 1–2) Jednání Poradního sboru Lido- vých záložen a současně řádná Valná hromada Lidové záložny v Praze (25. února 1932). Dr. Roos, tajemník Národní banky československé, má referát o organizaci centrální banky, centra a mozku státu. Věnuje se krytí měny (zlatem, devizami a obchodním krytím). Na něho navazuje ředitel Li- dové záložny v Praze Dr. Nosek vlastní informací o vzniku papírových peněz, jejich dnešní funkci a o vývoji krytí měny v různých státech.

Ve volbách Dr. Nosek zvolen opětovně ředitelem Lidové záložny v Praze.

Poslanec Dr. Nosek o účelu bankovního zákona (č. 7, str. 1–2)

Text vystoupení na Plenární schůzi Národního shromáždění (17. března 1932). Zpravodaj roz- počtového výboru Parlamentu současně informuje a poučuje lidové hospodáře o cílech zákona, který má zvýšit bezpečnost vkladů.

Záloženský den v Praze (č. 12, str. 2) Vedoucí záložen vyslechli referáty Poradního sboru Lidových záložen Dr. František Nosek jako první referent pojednal o vývoji hospodářských a mě- nových poměrů u nás a v sousedních státech. Státní rozpočet už i na r. 1932 předpokládá propad příjmů a deficit bude zřejmě ještě větší než dosud. Vyslovuje již varování, že pokud se v Německu dostane k moci Hitler, dojde k uzavření se Německa vůči veškerému cizímu dovozu. Dále refe- roval o politice Národní banky a úvěrech na obchodní směnky. Skončil konstatováním, že lidové záložny dále bezpečně hospodaří s vklady, a apeloval na to, aby nadále dodržovaly směrnice Ústředí a spolupracovaly tak dobře jako dosud.

Ústřední záložna lidová v roce 1931 (č. 12, str. 11) Zpráva o výsledcích hospodaření za uply- nulý rok. 68 lidových záložen k 31. 12. 1931 má 6801 členů, vydáno 31 tisíc vkladních knížek, průměrný vklad činí 4 350 Kč. Předsedou Poradního sboru Lidových záložen zvolen Msgre Fran- tišek Vaněk. Zpráva podepsána JUDr. Františkem Noskem jako ředitelem, Dr. Josefem Novákem, účetním, a Dr. Josefem Chocem, pokladníkem.

K šedesátinám Msgra Františka Vaňka (č. 14, str. 1) Laudatio pelhřimovského děkana a předsedy dozorčí rady Ústřední záložny lidové i Svazu. Zakladatel Lidového družstva, Lidové záložny a „Chrámového družstva“ v Pelhřimově, které dodalo od svého založení mj. již 2 tisíce hodnotných zvonů.

Valná hromada Moravské banky (č. 17, str. 1) Fúzí čtyř menších bank vznikla v Brně Mo- ravská banka zastřešující lidové peněžnictví. Svaz z Prahy byl zastoupen Karlem Neradem, před- nostou ve správní radě, a Dr. Františkem Noskem v dozorčí radě.

Ministr Dr. Karel Engliš na zasedání Poradního sboru Lidových záložen (č. 19, str. 2–3)

Přednášku „Úrok a dnešní krize“ přednesl již jako „bývalý“, ale několikanásobný ministr fi- nancí (a kolega Dr. Noska) 29. září. Po debatě následovala mimořádná valná hromada Ústřední záložny lidové. Schůzi řídil Dr. Nosek jako statutární ředitel. V úvodu ocenil práci a život zemře- lého advokáta Svazu a věrného spolupracovníka Dr. Josefa Choce.

Připravte dobře propagaci ke dnům spořivosti (č. 20, str. 1) – řeč je dokonce o „svátcích spořivosti“ a základem propagace je tvoření důvěry – v daný ústav, v peněžnictví vůbec.

Moravské družstevnictví proti zřizování okresních hospodářských záložen na Moravě (č. 21, str. 6–7) JUDr. Šimek argumentuje rozdílnou tradicí a situací; družstevnictví v Čechách a na Moravě jelo po samostatných kolejích i v rámci Lidové strany. (Dr. Nosek byl vždy poslancem za české volební okresy, a na Moravě tak byl a je méně znám.)

Hospodářský den Svazu a SKM středních Čech v Benešově (8. prosince 1932), (č. 23–24, str. 1) Hlavní referát Dr. Františka Noska „Cesta k hospodářskému ozdravení státu a občanstva“. (Hos- podářská politika evropských států v posledních letech a její důsledky. Těžké kasovní potíže naše- ho státu a jí způsobené peněžní obtíže. Snížení hospodářských čísel: daní, cel dávek – nebo zvýše-

ní množství oběživa? Škrty v rozpočtu. Co udržuje stabilitu koruny – zlato, nebo výroba?)

Další referáty: Družstevnictví peněžní a hospodářské základem svépomocné činnosti katolíků. Poslání a uplatnění mladých katolíků ve svépomocném hnutí.

Následoval praktický účetní kurs pro pokladníky raiffeisenek.

Soukromý majetek ve světle okružních listů Lva XIII. a Pia XI. K sociálním encyklikám Rerum novarum a Quadragesimo anno (č. 23–24, str. 4–6). Msgre Ant. Melka, duchovní pojed- nání o sociálním učení církve zakončené seznamem doporučené literatury (Dr. Bedřich Vašek: Spravedlnost v životě hospodářském).

1933

v Klementinu není k dispozici – získán v knihovně Antonína Švehly

Hospodářsko-družstevní kurs naší mládeže (č. 2, str. 9) se konal 14.–16. ledna 1933. Zúčast- nilo se přes 30 mladých rolníků, členů SKM. Dr. Fr. Nosek zde měl přednášku „Křesťanský po- měr k hmotným statkům“. Šlo především o křesťanský pohled na práci. Vysoká nezaměstnanost vyvolává zásadní požadavek: právo na život převyšuje všechna ostatní práva. Společnost stojí před přestavbou na společnost stavovsky solidaristickou.

Poslední den zakončen mší sv. u P. M. Sněžné, kterou slavil P. Jan Urban OFM, pak měl ještě přednášku o základech veškerého snažení mladých katolíků „S Bohem pro Boha konejme všech- nu naši práci“. Na závěr Dr. Fr. Nosek pronesl „několik otcovských slov“.

Pravda v demokracii (č. 3, str. 4–6) Stenografický záznam projevu Dr. Fr. Noska v rozpočto- vém výboru parlamentu věnovaný problému vypsání státní investiční půjčky. Věcná argumentace odhaluje demagogii v záměru, který nemá šanci na realizaci.

Zájezd katolických družstevníků českých na Moravu (č. 4, str. 1) Mezi 80 účastníky je Dr. Nosek jeden z vedoucích činitelů, v Moravské Ostravě mj. promlouvá za hosty z Čech. Zájezd zakončen třídenním duchovním cvičením na Velehradu (16.–18. února 1933).

Poradní den lidového peněžnictví (č. 7, str. 1–2) se konal 16. března 1933 ve Spálené 15 při příležitosti Valné hromady Ústřední záložny lidové. Dr. Fr. Nosek referoval o posledních udá- lostech v peněžnictví (změny úrokové míry) i o novém zákonu, který peněžním ústavům ulevil zrušením dosavadních doživotních smluv pro jejich zaměstnance a umožňuje kolektivní vyjed- návání o nových smlouvách.

Poradní den Svazu hospodářských družstev čsl. (č. 8, str. 12) se konal 23. dubna 1933 v Ně- meckém Brodě. Dr. Fr. Nosek zde měl přednášku „Stát v tísni“.

Významný den katolických družstev na Horácku (č. 9, str. 8) Setkalo se zde 120 čelných představitelů záložen a raiffeisenek z Vysočiny. První referát měl Dr. Fr. Nosek o aktuální situaci v Národní bance československé a o dění v parlamentu. Je třeba jednat vždy pravdivě, podle křes- ťanských zásad. Jen tak lze odčiňovat těžké následky krize.

Družstevní zprávy (č. 9, str. 13) přinášejí výzvu, aby peněžní ústavy lidové při rozdělování čistých zisků za rok 1932 pamatovaly na Dílo Blahoslavené Anežky Přemyslovny v Praze. Mnozí již tak učinili, což je povzbuzením pro ostatní.

Devět krajských porad katolických družstevníků pro posílení hospodářských pozic (č. 11, str. 3–4) se během pěti týdnů (duben–květen 1933) uskutečnilo v krajských městech (Hradec Králové, Pardubice, České Budějovice, Klatovy, Tábor…). Dr. Fr. Nosek zde hovořil o hospodář- ských obtížích státu, způsobených mj. ideologií poslední koalice, podle které by měl stát každého zaměstnat, každému přispívat – i za cenu schodků ve veřejných rozpočtech. Nosek věří na živo- taschopnost soukromého podnikání, které jediné může odstranit stagnaci, ale „stát mu nesmí vzít všechnu mízu“. Vyslovuje přesvědčení, že zásady, na nichž bylo a je postaveno lidové peněž- nictví, se osvědčily, a není třeba na nich měnit „ani písmenko“: bezpečnost vkladů, nepřeplácení úroků z vložených vkladů a pro dlužníky levný úvěr.

Přehlídka výsledků a úspěchů hospodářské práce (č. 14–15, str. 1–2) 2. července 1933 se konala Řádná valná hromada Svazu hospodářských družstev čsl. Na Poradním dnu lidových zá- ložen Dr. Fr. Nosek promluvil jako člen Dozorčí rady o aktuálních finančních a hospodářských problémech.

Nástup vůdců katolické mládeže k podzimní práci (č. 18, str. 14) Na neděli 24. září 1933 je do Spálené 15 svolána Zemská pracovní konference okresních SKM. Po mši svaté ve Svatováclav- ské kapli v katedrále sv. Víta měl Dr. Fr. Nosek přednášku „Naše úkoly ve státě plynoucí ze sou- časné politické a hospodářské situace“.

Podzimní zasedání Poradního sboru Lidových záložen (č. 21, str. 9) bylo svoláno na 9. lis- topad 1933 do Spálené 15. Dr. Nosek zde měl přednášku „Situace státu v obraze rozpočtovém“, v níž využil své zkušenosti člena „úsporné a kontrolní sedmičky“ parlamentu.

„Stát nesmí ochromit soukromé podnikání“ (č. 22, str. 4–5) Výňatky z proslovu Dr. Noska ve schůzi rozpočtového výboru parlamentu.

Poradní sbor Lidových záložen (č. 23–24, str. 4–5) se konal 9. listopadu 1933. Dr. Nosek

„ukázal na rozpočtu právě projednávaném v poslanecké sněmovně, jak výnosy státních podniků i daní přímých i nepřímých stále klesají“. Příjmy předpokládané v návrhu jsou nereálné. V závěru živé debaty poslanec Dr. Nosek odpovídal uspokojivě na vznesené dotazy.

1934 – vychází již jako týdeník

Besedy mladých družstevníků – nová rubrika s podtitulem „Připravujme nový společen- ský řád“. Vzdělávací činnost SKM (č. 1, str. 3) Program vzdělávacího kursu pro Sdružení kato- lické mládeže 7.–14. ledna 1934 v budově Svazu, Spálená 15, Praha. Z programu: Dr. Jan Ev. Urban OFM: Sociální práce a charita získává masy Království Božímu. Jan Janoušek: Dějiny a vývoj SKM od r. 1918. F. Nosek: Sociální soulad z doby cechů vzorem nového sociálního řádu. P. F. Nesrov- nal SJ interpretace encykliky QA. F. Nosek: Národní hospodářství dle zásad křesťanské morálky.

P. M. Klement OSB: Výchova k sociální práci. F. Nosek: Popřevratový boj o práva katolíků a jejich uplatnění v životě veřejném.

Přípravy pro ustanovení Sdružení lidových absolventů hospodářských škol (Brno, 28. led- na 1934), (č. 2) Předpoklady lepšího hospodářského řádu v encyklice QA.

Stanovisko našich dělníků ke krizi (č. 2, str. 3) Na výroční schůzi křesťanských odborových organizací (za rok 1933) hovořil předseda a poslanec Al. Petr. Kritika vládní deflační politiky i návrhů prof. K. Engliše a Dr. Preise. Vyzvedá návrh Dr. Františka Noska. Ten spočíval v odstra- nění dovozních cel na suroviny a polotovary určené pro zpracování na vývoz. Snížení výrobních nákladů by snížilo nejen vývozní, ale i domácí ceny. Větší zaměstnanost by státu vrátila to, co by ztratil na clech, a ČR by dala dobrý příklad světu k ukončení obchodních válek za pomoci celních hradeb. Také nadhodnocená koruna musí být vyrovnána na evropskou úroveň.

Ale teď jak do toho? Úvodník č. 5 (po konfiskaci opravené vydání), str. 1: Velikou odezvu vzbudil hospodářský plán člena úsporné a kontrolní komise Dr. Františka Noska.

Kromě výše uvedeného plán obsahuje návrhy opatření Národní banky: snížení zlatého krytí koruny z 30 na 25 % k uvolnění úvěrové tvorby. Stát musí také konečně své hospodaření uvést do rovnováhy. „Návrh Dr. Noska byl akceptován se souhlasem mnoha stran.“

Manifestace práce, důvěry, svornosti: Valná hromada Ústřední záložny lidové – za říze- ní Msgre Františka Vaňka, předsedy Dozorčí rady, potvrdila dva hlavní funkcionáře: Dr. Nováka a Dr. Noska ve funkcích. Na jeho návrh byl také Dr. Nosek požádán, aby na Poradním dnu Lido- vých záložen pronesl proslov o současných finančních problémech a jeho plán, jak ven z krize. Výtah z projevu na téže straně.

Dvacet let ve svém – ke 20. výročí koupě domů ve Spálené ulici pro Svaz hospodářských družstev – s ilustrační fotografií (pův. č. p. 90 a 91 – naproti kostelu Nejsvětější Trojice). Zahájení družstevní školy (č. 9, str. 5) 28. 2.–4. 3. 1934. 78 družstevních pracovníků se v sále

Vyšší družstevní školy účastnilo školení. To bylo zahájeno nedělní mší svatou a homilií Dr. Jana Ev. Urbana OFM. Úvodní přednášku měl Dr. František Nosek (pořád ještě ministr m. sl) na téma

„My ve státě“. Katolický tábor splní své poslání ve státě, jen když se bude držet za každých okolností zásadami katolického učení. Díky službě státu a národu, jež část katolického tábora pod vedením ministra P. Dr. Šrámka za uplynulá léta vykonala, pominulo již popřevratové tažení proti katolíkům. Družstevní práce musí být stejně opravdovou a stejně svědomitě vykonávanou.

P. Jan Ev. Urban a Dr. Nosek byli i v dalších dnech hlavními přednášejícími: Dr. Nosek mluvil o vlivu státního rozpočtu na soukromé podnikání, dále o oboru pojišťovnictví. Otec Urban vedl duchovní konferenci a sloužil závěrečnou mši svatou s exhortací. Praktické kurzy účetnictví se střídaly s duchovní tematikou. Kurs zahrnoval i exkurze (do Plodinové burzy, telefonní centrály, továrny na umělé tuky…).

Průběh a zakončení družstevní školy (č. 9, str. 2) Došlo k založení Zemského sdružení lidových absolventů hospodářských škol. Úvodní promluvu měl poslanec Josef Šamalík „vůdce zemědělského lidu moravského“ (foto) – Absolventi nastupují (tamtéž, str. 3)

Socialistické družstevnictví (č. 13, str. 6) Informace: Sociální demokraté mají na 400 dělnic- kých a lidových domů (Praha 30, Plzeň 20, Ostrava 10). Jsou sdruženy v Ústředním svazu česko- slovenských družstev v Praze, mají přes 20 tisíc členů, na jejich podnikání se podílí cca 100 tisíc osob (vlastní jmění a vkladů 22 mil., tržby přes 16 mil. Kč). Po převratu měli sociální demokraté 70 mandátů v Parlamentu.

Čsl. reeskontní a lombardní ústav (č. 14, str. 4) Posl. Dr. Fr. Vaněk poskytuje výklad důvo- dové zprávy ke zřízení nové centrální peněžní instituce, a tím současně podává odpověď funkci- onářům lidových záložen a raiffeisenek na dotazy, proč mají ukládat 10 % přírůstků svých vkla- dů do této instituce, a to prostřednictvím jejich Svazu (aby při tak početném rozšíření malých ústavů lidového peněžnictví neměla centrální instituce přílišnou byrokratickou agendu). Nosek o zákonu referoval již v Parlamentu, a tak kvalifikovaně odůvodňuje ustanovení, jejichž cílem je zvýšení záruk pro likviditu celého sytému. Svazy zde představují zastoupení jednotlivých záložen před státem (a jako protiváha velkých bank, které jsou na instituci vázány přímo). Pokračování konzultace Dr. Noska na str. 2, č. 15: Tyto vázané vklady však budou vkládajícím záložnám úroče- ny sazbou obvyklou u běžných bankovních účtů s nejdelší možnou výpovědní lhůtou (prakticky 4,5 %). Porušení povinnosti těchto vázaných vkladů je na druhé sankcionováno pokutami.

Zákon o záložnách má být novelizován (č. 16, str. 6) V ČR je asi 7500 lidových záložen vše- ho druhu! Dobře plní svou roli, ale jsou „trnem v oku“ velkým peněžním ústavům. Odtud plyne snaha omezit zakládání nových záložen („aby se netříštilo peněžnictví?“).

Sjezd katolické mládeže a XVII. Valná hromada SKM 23.–24. května 1934 v Litomyšli (č. 16, str. 8) Místo zvoleno ke 40. výročí prvního katolického sociálního sjezdu tamtéž. Dr. No- sek jeden ze tří hlavních referentů.

Požadavky Svazu lidových zemědělců (č. 20, str. 3) Schvalování v celé řadě okresů probíhalo v květnu 1934. Dr. Nosek referoval v Milevsku a v Pacově (za který byl aktuálně zvolen poslan- cem).

Zemská konference zástupců okresních Svazů lidových zemědělců (č. 21, str. 3) Dr. Nosek zde měl obsáhlou přednášku „Monopoly a syndikáty“. O roli státních zásahů do hospodářského života: zastává zde názor kritický vůči liberalismu ničím nevázaného. Nejsme Robinsoni. Hledá myšlenkové podněty i ve středověku a vyjadřuje přesvědčení, že reglementace hospodářského života a vázané hospodářství všude proráží, a považuje za jisté, že liberalismus nahradí. Dává se – z nutnosti – souhlas k omezování svobody. Bude také nutno vybudovat mezinárodní organizace. Tyto nové myšlenkové proudy nepovažuje za neslučitelné s křesťanstvím. (Pozn. Vývoj v Evropě tímto směrem ovšem nastal až po válce.)

Svaz lidových zemědělců – šik dobře spořádaný (č. 21, str. 7) Dr. Nosek jmenován do dvou z pěti zřízených odborů: do odboru zemědělsko-průmyslového a do odboru správní vědy (zde jako první z členů).

O problému generací, zemědělských komorách a hospodářské svépomoci (č. 22, str. 1): Ministr Dr. J. Šrámek promluvil na valné hromadě Svazu lidových zemědělců v Brně (3. červ- na 1934). Zmínil mj. velkolepý sjezd katolických rolníků na Velehradě r. 1899, o němž prof. UK Albín Bráf napsal do „Hlasu národa“, že mladé hnutí katolických rolníků se od ostatních politic- kých směrů liší tím, že klade důraz na uplatnění hospodářské svépomoci. Ministr Šrámek označil svépomoc za nejdůležitější úkol.

Poradní sbor Lidových záložen pokračuje v tradici dobré práce (č. 22, str. 4) Prvním refe- rentem byl poslanec Dr. Fr. Nosek, hovořil o důsledcích měnových opatření v hospodářském živo-

tě – naléhavé otázky. Devalvací koruny došlo ke zlepšení vývozu a k omezení dovozu, a tím sníže- ní obchodního deficitu, zejména s Německem. Dopad na vnitřní cenovou hladinu nebyl – k inflaci nedošlo. Zpožďuje se však realizace zákona o Reeskontním a lombardním ústavu, tím nedošlo ke zlepšení peněžní mobility, a nedostatek úvěrových zdrojů pro soukromé podnikání dál trvá.

„Po referátu p. Dr. Noska se rozpředla živá debata… na řadu dotazů, které referent podrobně a k plnému uspokojení zodpověděl. Předsedající Msgr. Vaněk děkuje za obsáhlý a odborný referát a žádá pana poslance Dr. Noska, aby hřivny od Pána Boha svěřené používal dále ve službě našeho hnutí, našeho Lidového peněžnictví i celého státu, přičemž ho bude provázet naše pevná důvěra.“ Sjezd SKM v Litomyšli (č. 22, str. 7) ve dnech 26.–28. května 1934. Dr. Nosek prvním referují- cím o aktuálních hospodářských problémech. Dr. Bedřich Vašek z Olomouce zaujal skvělou řečí, obsahem i formou. „Nesmíme být katolíky fasády a odznaku. Není doba manifestací, ale práce.“

Právě pro takovou obětavou práci byl čelnými představiteli SKM oceněn tajemník Jan Janoušek.

Zemřela křesťanka (č. 30, str. 3) Manželka ministra m. sl. Dr. Noska zemřela (†51). Paní Anna Nosková byla „věrnou pomocnicí svého muže, který své zodpovědné poslání mohl zastávat jen proto, že dobrá jeho žena na sebe brala část jeho starostí. Vykropena byla v karlínském chrá- mu Páně a převezena do Poříčí nad Sázavou, kde dřímá věčný sen její synáček a sestra p. minis- tra, také předčasně do hrobu sklácená. Více než dvacet kněží přišlo doprovodit nebožku, u jejíž rakve kromě přečetných přátel stála čestná stráž katolických skautů a katolické mládeže. Nad hrobem promluvil kvardián františkánského kláštera P. Dr. Urban, který dal zemřelou za vzor křesťanské manželky. Denně přijímala Tělo Páně, a ač její bolesti byly nesnesitelné, nikdy si ne- postěžovala, že Bůh na ni naložil více, než může unést. Křížek z ruky nepouštěla a také zápas se smrtelnou nemocí hrdinně křesťansky dobojovala. Pak několik milých slov útěchy pozůstalým pronesl poříčský pan farář, jemuž poděkoval pan poslanec… Pana Dr. Noska, jehož stihlo tolik ran, nechť posiluje příklad starozákonního Joba.“

Lidové peněžnictví se drží (č. 30, str. 6) „Hospodářská krize zle ohrozila banky, takže stát musel mnohé sanovat, aby uchránili drobné vkladatele od ztrát. Lépe se držely svépomocné pod- niky lidové, raiffeisenky a kampeličky.“ Následují statistiky za uplynulá léta i podle zemí, které tvrzení dokládají. Ztrátu 1,224 mil. Kč celkem vykázalo 226 ústavů (z 4 384), zisk celkem z ústavů ostatních pak byl 17,471 mil. Kč.

Počet družstev v naší republice (č. 30, str. 8) Statistický úřad sděluje: ke konci roku 1933 bylo u nás 17221 družstev, z toho úvěrních 7685, kampeliček 4,4 tisíce, občanských záložen 1,6 tisíce, Živnostenských záložen 532, na Slovensku a Podkarpatské Rusi 1,2 tisíce. Neúvěrních hospodář- ských družstev bylo 9 536.

Zasedání Poradního sboru Lidových záložen v Olomouci (č. 38, str. 7) 12. září 1934 v prv- ním referátu Dr. Fr. Nosek, poslanec a člen úsporné Parlamentní komise podal zprávu o aktuální hospodářské a finanční situaci ve státě, o stavu příprav státního rozpočtu na rok 1935, fungování obilního monopolu. Referát byl formálně i obsahově dobře připraven a velice příznivě přijat vše- mi přítomnými delegáty.

Je možná na našich školách družstevní výchova? (č. 38, str. 7) Článek argumentuje po- třebou zavést do programů školního vzdělávání nový předmět. Mládež potřebuje být poučena, že družstevnictví vyjadřuje onu správnou syntézu mezi sobectvím jednotlivce a zájmem celku, ideu pokroku, z něhož má užitek nejen jednotlivec, ale celé společenství. Mládež již z obecné školy by si měla přinést toto poznání.

Pro svobodu zemědělce v demokratickém státě (tamtéž) Zatím demokracie funguje tak, že klíčové funkce ve státních úřadech, obilním monopolu, obsazují vládnoucí strany a omezují svobodné lidové hospodaření, jednají ve prospěch agrárníků diktováním, komu mají drobní rol- níci obilí a další plodiny prodat (zákaz volného prodeje sousedům? Družstva a spolky – jen svým

vlastním členům!)… Všude je úžasná nevědomost a zaostalost v těchto věcech. Družstevnictví na Slovensku (tamtéž, str. 3) Československá lidová strana (Mičurova – na Slovensku jen men- šinová) založila pár raiffeisenek. Ľuďáci (Hlinkova strana) však v tomto směru naprosto zaspali, o svépomocnou práci se slovenští katolíci nestarají. Pro tento nedostatek smyslu pro svépomoc hospodářskou na to katolické slovenské hnutí doplatí.

Katolíků je v republice 11. 416737 (č. 39, str. 2) z necelých 15 milionů naprostá většina – z definitivních statistických výsledků sčítání náboženského vyznání za rok 1930. „Autonomis- mus“ Slovenské Ľudové strany byl příčinou neúspěchu v politické spolupráci (s německými a ma- ďarskými katolíky spolupráce „nepřipadala ani v úvahu“?).

Dvě cesty (tamtéž, str. 1) V Německu a Rakousku byli nekřesťanští socialisté poraženi. U nás dosud drží své pozice, spojují se s agrárníky. „Agrární kapitalismus není o mnoho hu- mánnější než kapitalismus měšťáků. Úkolem katolíků v republice je sílit odborové a družstevní organizace, aby v rozhodné chvíli čelily dravému a bezohlednému kapitalismu, který se u nás ničemu z ciziny nenaučil.“

Lidové družstevnictví hájí svobodu zemědělců (č. 39, str. 4) Znění petice odhlasované na schůzi Ústředního svazu lidových zemědělců a zaslané předsednictvu vlády. Petice protestuje zejména proti diskriminaci svých družstev při výkupu obilí, proti rozdělování práv dle stranické- ho klíče a korupce.

Posvěcení nové záloženské budovy Lidové záložny ve Vodňanech (č. 39, str. 7) Na sv. Václa- va L. P. 1934 se konala tato akce. Po posvěcení budovy byly do úřadoven a na schodiště zavěšeny kříže vyrobené a dodané Chrámovým družstvem z Pelhřimova. Z proslovu JUDr. Františka No- ska při této příležitosti je publikován obsažný výtah. „Obraz ukřižovaného Spasitele bude zdobit tuto budovu. Nesmí jít o formalitu. Kříž musí mluvit ke správě záložny. Pamatujte, že peníze ústavu nejsou vaše. Je to majetek vašich bližních, vám svěřený. Je to ovoce práce a námahy lidské, často těžko ušetřené, vy je máte opatrovat jako hřivnu vám svěřenou, vždy pamětliví Božího při- kázání „Nepokradeš“! Vždy pamatovati na to, aby vaší vinou nepřišlo nic ke ztrátě, co s důvěrou vám bylo svěřeno. Peníze sem uložené mají zase pomáhat jiným, kteří jich potřebují, proto rádi a s láskou pomáhejte jimi těm, kdož jejich služby potřebují. Bude mluviti kříž ten i k těm, kdo sem budou přicházeti pot své práce uložiti. Pochválí jejich šetrnost, péči o dobro dětí, starost o své vlastní stáří, ale připomene také, aby nelpěli s úzkostí na svém majetku, aby dovolili jej užívat ke cti a slávě Boží, k dobru vlastnímu i svých bližních. Vždyť již jen tím, že svůj peníz sem při- nášejí, vykonávají skutek lásky k bližnímu, neboť nemá zde marně ležeti, ale pomáhati dále v ži- votě hospodářském, kde je zapotřebí. Musí důrazně připomenouti ten obraz trpícího Krista Pána všem, správný pojem o majetku a penězích vůbec. Nesmí nám nikomu se státi cílem pro sebe, ný- brž jen prostředkem k životu, neboť i zde bude volat: Nemůžete sloužit Bohu i mamoně! Dobrým křesťanským používáním peněz, jež nám bude svatý kříž hlásat, učiníme sobě přátele z mamony klamné, aby, až dokonáme, přijali nás do stanů věčných!“

Podzimní zasedání sboru Lidových záložen (č. 40, str. 7) řídil Msgre F. Vaněk jako předse- da Dozorčí rady. Dr. Fr. Nosek ve svém referátu zhodnotil činnost Reeskontního a lombardního ústavu, který již rozběhl svou činnost. Z dat o vázaných vkladech vyplývá, že lidové záložny a raiffeisenky vykazují nejrychlejší vzrůst vkladů ze všech ústavů lidového peněžnictví. Vysoká mobilita prostředků v našich ústavech je zárukou pokračování úspěšného vývoje i do budoucna.

Nová praktická příručka (č. 40, str. 7) přednosty revizního oddělení Svazu poskytuje rady a pokyny pro účetní a funkcionáře záložen, řešení složitějších případů, pravidel styku se státními úřady. Záložna v praxi, 400 str. K dostání ve Spálené 15 za 60 Kč.

Nový obor tvořivé práce (č. 42, str. 1) Na ustavující schůzi Odboru Kampelíkových zálo- žen (16. října 1934) referoval ministr m. sl. poslanec Dr. Nosek o předpokladech hospodářského

oživení ve světle hospodaření státu. Snížení deficitu veřejných rozpočtů je pozitivním krokem, schodek však trvá a odčerpává zdroje kapitálové hotovosti. Služba reeskontního ústavu vykazuje též pokrok; na něm se lidové záložny podílejí rychlejším nárůstem svých, a tedy i ze zákona vá- zaných vkladů, než je průměr lidového peněžnictví.

Katoličtí zemědělci o plánování v zemědělství (č. 44, str. 1–2) Předseda komise pro země- dělské plánování při Čsl. zemědělské akademii (Ing. Dr. K. Bahrach) prezentoval vizi nového řádu v zemědělské výrobě a odbytu. Dr. František Nosek byl hlavním komentátorem Svazu k předlože- nému návrhu. Stanovisko z pozice katolické nauky je k myšlence v zásadě pozitivní v tom smyslu, že může zabránit cenovému rozvratu. Spekulace a anarchie zemědělcům škodí. Nadprodukce si volá po regulaci. Jen nařizovací přístup komise je důsledkem skepse k cestě výchovné a k dob- rovolným dohodám. Všechny řády znamenají omezení svobody. Pro nás plán znamená pořádek, jde ale o nový hospodářský řád, ke kterému je třeba směřovat. Plán Zemědělské akademie však směřuje ke státnímu socialismu. Hospodářství nelze usměrňovat jen od zeleného stolu. Cestou je pozitivní spolupráce k celkovému hospodářskému povznesení. V následné debatě padly další připomínky: Záchrana není v donucení, ale v rentabilitě a ve spravedlivých kontingentech.

Poradní den pro funkcionáře Kampelíkových záložen (č. 45, str. 1) Pozvánka na sérii po- rad v desítce měst v závěru roku 1934 Dr. František Nosek veden na pozvánce jako první referu- jící. K tématu hospodářského oživení a státního rozpočtu.

Katoličtí zemědělci a plánování (č. 45, str. 3) Ministr m. sl. a poslanec Dr. Nosek na porad- ním dnu (4. 11. 1934) promluvil na téma „Plánování se nepodaří bez mravních základů“. Svoboda se nesmí stát modlou, člověk nakloněný ke zlému byl vždy v pokušení zneužít svobodu ke svému prospěchu a na úkor bližních. I dnes vidíme, jak jedni by se nerozpakovali využít tísně druhých k jejich úplnému ovládnutí. Je třeba, abychom zachovávali spravedlnost a svobodně prokazovali účinnou pomoc všem, zachovali svobodu jim i sobě.

Poslanci a ministři mluví (č. 46, str. 3) Při projednávání rozpočtu promluvilo několik minis- trů a poslanců. Dr. F. Nosek promluvil k fungování obilního monopolu a k problému autonomie Slovenska. Lidový hospodář přetiskuje hlavní části proslovu svého vedoucího činitele a informuje i venkovskou čtenářskou základnu o dění v Parlamentu, a i tím pomáhá překonávat narůstající nedůvěru k politické reprezentaci země.

Solidarism a totalism (č. 47, str. 1) Úvodník listu polemizuje s ministrem zemědělství Ho- džou z pozice katolické sociální nauky; a doporučuje mu seznámit se se sociálními encyklikami RN a QA.

I v hospodářských otázkách to půjde bez diktatury (č. 47, str. 3) Stát začíná intenzívně zasa- hovat do hospodářských otázek. Poslanec Dr. F. Nosek měl v rozpočtovém výboru velkou řeč, kte- rou se souhlasem otiskly politické orgány všech stran. Ve zřízení Obilního monopolu vidí začátek přerodu k novému hospodářskému řádu, přestavbu k regulovanému hospodářství. Zemědělci to přináší záruku odbytu jeho sklizně za předem stanovenou cenu. Zemědělství tak bylo oddále- no od přímého vlivu nejprve zahraničního a poté i od domácího trhu. To má dalekosáhlé důsled- ky. A je to něco, co začíná být touhou také ostatních výrobních vrstev, aby se něco podobného do- stalo i jim. Je zde jenom nebezpečí, aby se z toho nevyvinul státní socialismus, což by jistě nebylo přáním velké většiny československého národa. Již v příštím roce nebude tak jednoduché udržet stanovenou cenu – kdyby se dostavila větší kvanta produkční. Pak by obilní společnost musela řešit, kdo se postará o konečné zpeněžení těchto zemědělských produktů za cenu, která se země- dělci vyplácí, aniž by bylo třeba dopláceti na to z prostředků státních. Formu monopolu považu- je Dr. Nosek za něco mimořádného. Jakmile má monopol výhradní dispoziční právo nad celou produkcí, musí zásadně hlídat každý metrický cent obilí. Ohromný aparát, režie s tím spojená, odtud snahy počty úředníků omezovat. A potom nářky na vylučování slabších, ba i v podnikání

družstevním, jakoby byla snaha, aby jeho vývoj byl v budoucnu zastaven. Dr. Nosek má i návrh na alternativní řešení: z pověření státu by silná společnost vykupovala nabídkové špičky na vol- ném trhu, a tím by ceny udržovala na určité výši, jim by se přizpůsoboval veškerý drobný obchod, a reglementace by se tak vyřešila bez nákladného byrokratického aparátu ke spokojenosti všech zemědělců. Úspěch by ovšem závisel i na schopnosti prodat potom přebytky na světovém trhu.

Ve druhé části svého proslovu se Dr. Nosek vyjádřil k otázce: Co s autonomií Slovenska?

O administrativní decentralizaci státu je možno uvažovat, ale ľuďáci by se měli starat, aby Slo- vensko bylo vybaveno jako Čechy a země Moravskoslezské. V tom jim chceme radostně pomá- hat. Nikdo však nepřipustí zákonodárnou (legislativní) autonomii, která by proměňovala náš stát na útvar dualistický, jakým bylo Rakousko-Uhersko, což by znamenalo podlomení pevných zá- kladů státu.

Německý způsob plánování nemůžeme potřebovat (č. 48, str. 1) Úvodník kritizuje snahy agrárníků – republikánů – kopírovat německé státem řízené hospodářství, které znamená válečné hospodářství de facto. Německo je v situaci, kdy nemá úvěr v cizině a marka je před zhroucením. Odtud snaha po úplné soběstačnosti Německa. „Němec je zvyklý poslouchat.“ Nesmíme napodo- bovat diktátory. Úvodník tak konkretizuje hrozbu státního nacionálního socialismu, před níž va- roval Dr. Nosek v kauze Obilního monopolu.

Další znevolňování zemědělců (tamtéž) Obilní monopol ustanovil povinnost zemědělců nabídnout do 31. 12. konkrétním komisionářům závazně obilí ke koupi. Touto vyhláškou pad- la předchozí volnost rolníka nabízet své obilí kterémukoli komisionáři, pokud nebyli spokojeni s jednáním toho dosavadního (ve věcech hodnocení kvality obilí a ceny). Dosavadní ochrana před diktátem tak padla. Zemědělci v tom vidí chomout nového nevolnictví.

Program zemědělské školy SKM Dvorek 7. 12.–10. 12. 1934 Závěrečný den měl přednášku Dr. Fr. Nosek na téma „Zemědělské zákonodárství“. Škola nabízela přednášky předních odborní- ků na jednotlivé zemědělské obory i na družstevní formu podnikání. Tajemník SKM Jan Janoušek měl hned úvodní den přednášku na téma „Dějiny zemědělství a jeho význam pro stát“. Země- dělská škola SKM byla specifická spojením duchovní a odborné formace mladých. Jednotlivé dny začínaly mší svatou, večerní besedy mladých s odborníky i duchovními končily hodinovým rozjímáním.

1935

Chudým evangelium se zvěstuje (č. 1, str. 1) Vpravdě chudým je ten, kdo dovede se oprostiti od věcí tohoto světa, odolati kletbě mamonu a být chudým, i když vládne statky tohoto světa. Být uvědoměle chudým – z lásky k Bohu.

Program se splňuje jen činem – Dr. Jos. Novák, poslanec a starosta Svazu (tamtéž) „Při prá- ci na poli kulturním jsme sami, ostatní stojí opodál, a musíme je přesvědčovati, že zachová- ní křesťanského odkazu minulých věků jest nejlepším tmelem a zabezpečením našeho státu… I na hospodářských a sociálních úsecích veřejné práce vedle nás pracují i jiní, a jsou dokonce silnější než my. Nemáme tu vedení… Nezáleží na tom, kdo má vedení, ale o to, aby bylo skutečně pomoženo ať zemědělcům, nebo dělníkům… Nesmíme být nespravedliví při oceňování práce druhého. Ti, kdož budovali družstevní hnutí socialistické, nebo to jež jest orientováno k politické

straně agrární, jistě nebyli ve svém celku vedeni důvody nadpřirozené povahy – že konají tím službu Boží a pomáhají bližnímu, jako to máme dělat my. Ale poctivě – byť z hlediska prospěchu osobního, neb i kolektivního za uplatněním myšlenky družstevní šli, a dočkali se proto úspěchů, které je postavily na první místo v tomto úseku práce a vlivu… Katolíci u nás se mnohdy podobali tomu synovi z evangelia, který otci řekl, že půjde k práci na vinici – a potom nešel. Ale Kristus chválí toho druhého… Proto se nyní katolíci dívají se smutkem na mohutnou družstevní organi- zaci, ať socialistickou, ať agrární.“

Vztah mladých zemědělců k otázkám sociálním (č. 3, str. 14 „Naše mládež“) SKM organi- zuje sociální studijní kroužky, jejichž členové studují sociální otázky, hlavně encykliku „Quadr- agesimo anno“. Encyklika má i mladým zemědělcům co říci, i oni jsou povinni ji studovat a její zásady v životě uskutečňovat a tak pomáhat budovat nový hospodářský řád. K dosažení tak veli- ké, vše pronikající obnově… je třeba společného úsilí všech.“

Československý výbor obecného blaha – Práce úsporné parlamentní komise (č. 3, str. 5) Odkaz na článek soc. dem. poslance Remeše z vánočního čísla „Nové doby“. Úsporná Parlament- ní komise – jejímž členem byl i Dr. Nosek – pracuje se vzácnou jednomyslností mezi jejími členy bez ohledu na jejich stranickou příslušnost. Nejvíce času je věnováno řešení nezaměstnanosti…

Budujeme nový hospodářský řád (č. 4, str. 2) Citace z projevu poslance Dr. Fr. Noska v Parlamentu. Liberalistické metody, které pomocí racionalizace dovedly vysát dělníky a pak je propustit nebo jim utrhovat mzdy, našly v jeho projevu ostrého odsouzení… Podnikatel a za- městnanci se musejí dostat na společnou bázi ve společných korporacích, kde by se měli radit o společných zájmech… Nemohou být považováni za dvě bojovné formace, které spolu musejí nevyhnutelně zápasit.

Schůze odboru Kampelíkových záložen (č. 5, str. 3) Poslanec Dr. Nosek na schůzi 14. 1. re- feroval o potížích s dodržováním vyrovnaného státního rozpočtu; na číslech dokládal, že vládní činitelé mnohdy nemají odvahu říci otevřeně, že rozpočet je dále ztrátový. Dále řešil otázku dovo- zů a vývozů a potíže s podnikáním při snaze oživit hospodářství.

Posl. Dr. Fr. Nosek: Na obranu lidového peněžnictví (č. 5, str. 4) „Zákon 44 z 2. března 1933 zakazoval zřizování nových peněžních ústavů, a to do konce roku 1934. Vládním nařízením z 22. prosince 1934 byla platnost zákona prodloužena do roku 1936. Snažili jsme se zavčas o to, aby zákaz tento nebyl nadále prodlužován, snažili jsme se ovšem marně, poněvadž pro správnost našeho stanoviska nebylo dostatečného pochopení ani ve vlastních řadách. Poněvadž ‚České slo- vo‘ vytýkalo Lidové straně, že svým odporem chce rozmnožovati soutěž vkladovou a přispívat k dalšímu chaosu v peněžnictví, vracíme se k zákazu zřizovati nové peněžní ústavy. Ve skuteč- nosti byl vývoj takový:

Popřevratový vývojem politickým stalo se u nás, že spořitelny ve službách politických stran, ovládajících radnice, angažovaly se v různých úvěrech nespořitelní povahy, mimo to, že jejich osobní režie vzrůstala v některých případech způsobem, který jim nebyl nikterak zdravý. To mělo za následek úpornou snahu o získání nových vkladů, a proto spořitelny nevlídným okem se díva- ly na každý nový peněžní ústav, který někde v jejich okolí vznikl. Stísněný svůj stav nevykládaly z pravdivých příčin právě naznačených, nýbrž opakovaly neustále, že nové peněžní ústavy nedo- volují vzrůst vkladů spořitelních a mimo to že odsávají starší vklady, které političtí stoupenci nově zakládaných ústavů od nich vybírají. Svaz spořitelen v Praze vyvinul po této stránce horečnou činnost a podařilo se mu informovat v tomto smyslu i Ministerstvo financí a zejména také před- sednictvo ministerské rady. Když přišla osnova zákona 44 do Poslanecké sněmovny, tu koaliční výbor rozpočtového výboru jednomyslně přednesl vládě žádost, aby zákon… nebyl vydán. Tento návrh však byl vládou zamítnut, zato však bylo slíbeno ministerským předsedou Malypetrem, předsedou rozpočtového výboru a nynějším ministrem vnitra Dr. Černým i panem ministrem

Šrámkem, že žádosti o povolování nových peněžních ústavů budou blahovolně posuzovány. Sku- tečnost je ovšem taková, že po celou dobu platnosti zákona nebyla vyřízena příznivě ani jedna žádost… I Ministerstvo spravedlnosti poukazovalo na to, že zákon je restrikční – přestože vládě dává možnost udělování výjimek.

Odborní lidé z okruhu úvěrních družstev a s nimi celá veřejnost nemusejí mít žádné potěšení z prodloužení platnosti zákona. My jsme legitimováni mluviti do věci, a to z toho důvodu, že celá naše obec úvěrních družstev i raiffeisenek, tedy všech okresních záložen, ze své strany uvítala a všemožně podporovala každou snahu zavést pořádek do peněžnictví. Uvítali jsme všechna usta- novení o zřízení všeobecného i zvláštního fondu peněžních ústavů i všechny normy bankovního zákona, protože máme pochopení, že je zapotřebí regulovat všemožné hospodářské dění ve stá- tě, a tedy i v peněžnictví. Takováto požehnaná reglementace však neznamená pojmově žádné ujařmení. A takovým ujařmením a mnohdy i politickým nevolnictvím, když někde na venkově peněžní ústav spravovaný činovníky jedné politické orientace přijímá blahovolně vklady od celé veřejnosti, úvěry však poskytuje jenom politickým straníkům, anebo osobám, na které chce poli- tický vliv teprve získat. Je nespravedlivé znemožňovat žádoucí demokratickou svobodu na tomto poli peněžním. Leč je to i krátkozraké od těch, kteří zákaz podporovali… protože… zítra takový zákaz postihne i družstva skladištní, výrobní i konsumní… Bude-li se každý sobecky dívat jen na užší úsek svých osobních zájmů, může se najednou probudit před tím faktem, že má vlastně všechny možnosti soukromého podnikání uzavřeny státními zákazy, protože jiný byl do té míry obratný a prozíravý, že sám pro sebe všechno už zařídil, a ostatním pak to zakázal.

Budeme systematicky poučovat a přesvědčovat naše stoupence, že je nesprávno věcně a mrav- ně povážlivé nosit munici do cizích baterií, ze kterých se potom střílí do vlastních našich pozic. U nás není žádné adorace zlatého telete, ale hmotné prostředky hospodářské musejí jako všechno ostatní sloužit kulturním cílům. Tuto devizu chápou radostně naši družstevní přátelé tím spíše, učiní-li se jim jasným, že nepřinášejí vůbec žádnou osobní oběť, svěří-li majetek naší správě, protože úrok dostávají podle obecně platných norem jako kdekoliv jinde a celková bezpečnost vkladů také u nás není horší.“

Zemědělská škola SKM v Hradci Králové (č. 6, str. 6) 2.–5. ledna. Poslední den, Dr. Fr. Nosek: Zemědělské zákony.

Sociální studijní kroužky při zaměstnaneckém odboru SKM, Orlu a Všeobecném sdruže- ní křesťanského dělnictva (č. 9, str. 6) Od roku 1933, kdy idea vznikla, pracuje už 32 kroužků. Čtou Dr. Bedřicha Vaška a P. Metoda Klementa. Poptávají populární studijní text k sociální ency- klice QA.

Umění organizovati mládež (tamtéž) Mládí má své ideály, chce činnost, a neptá se, co jí to vynese. Tyto snahy usměrnit je úkolem organizátora.

Dr. František Nosek (č. 12, str. 1) Dr. Josef Novák píše o nemoci svého přítele a vyvrací zprá- vy, že znechucen opouští politiku, že již nebude delegován, dokonce že hodlá vstoupit do kláš- tera. „Dr. Nosek je pravý muž Katolické akce, který se přímo stravuje osobními oběťmi z lásky k Bohu a k bližnímu na každém úseku, na nějž jej Prozřetelnost Boží postavila. Křesťan hluboké víry, člen III. řádu sv. Františka, který jest mu nejen jeho patronem, nýbrž i vzorem života. Člo- věk zlatého srdce, prostý v myšlení, hluboký znalostmi pravdy, nezáludný, přítel nejvěrnější. Nejvyšším vodítkem jeho života jest vždy jen pravda a právo. Není ovšem politikář, nedovede říci politickou lež, nedovede dáti planý slib, který nelze splnit. Jest mu cizí machiavellismus a jeho metody politické. Kdo ho pozná, ten k němu pocítí hlubokou úctu. Někteří chtějí na politikovi ovšem vlastnosti jiné. Noskovi nikdy nebyly ničím funkce, odmítal vždy chválu a potlesk. Tolikrát opakoval: „Služebníci nedokonalí jsme.“

Celý svůj život věnoval Dr. Nosek dvěma směrům. Učil a pomáhal. Seznámili jsme se spolu

r. 1908 v České lize akademické a jsme od té doby spolupracovníky. Hned ve studentském spol- ku cítili všichni, že Nosek jest mimořádný zjev. Vyvolává za účasti P. Jemelky SJ velkou debatu o sociálním pojištění, zakládá národohospodářský kroužek a přednáší v něm, uveřejňuje články v Sociální hlídce. A již r. 1910 jest tvůrcem podpůrného fondu pro studenty. Opatřuje příspěvky na taxy apod. Předsedou byl opat Zavoral, ale duší byl Nosek.

Kolik práce pak vykonal Dr. Nosek v politické činnosti, toho jsme všichni svědky. Kam byl postaven, tam odvedl kvalitní práci. Žádný také nevykonal tolik schůzí, přednášek, kursů jako on. Dal správný směr hnutí mládeže a odvedl ji od mlhavého estétství katolického k účinné práci, hlavně hospodářské, když jezuitské vedení dalo jí správné vedení náboženské. Učil viděti ve všem službu Boží, i v politice.

V tomto listě nemusíme se zmiňovati, čím jest Dr. Nosek družstevnímu hnutí a velké obci záloženské.

Dr. Nosek se někdy setkává s tím, s čím se setkávají ti, kteří předběhli současnou dobu. Jeho věřící a láskou k Bohu roznícená duše viděla smutnou periferii pražskou bez kostelů. Chce pomá- hat při budování. Staví kapli na Spořilově a zajišťuje místo pro definitivní kostel. Kupuje za Dílo blahoslavené Anežky pozemky ve Strašnicích, Žižkově, Kobylisích, Letňanech, Troji a Kbelích, aby tak bylo zajištěno místo pro kostely a katolické ústavy, když se Praha bude šířit. Jako věncem pevností měla být obklopena rostoucí Praha. Nevím, zda bude úplně realizován velký Noskův plán.

Jedním z nejkrásnějších činů Dr. Noska jsou práce vykonané ve Družině svaté Kláry. Zřizuje domy pro opuštěné ženy, pro útulky mládeže a exerciční domy a s pomocí Laického apoštolátu Třetího řádu aktivuje pro tuto charitativní činnost. V Litomyšli jsou tři domy, dále jsou to domy v Nasavrkách, Březnici, Hostomicích a ve Kbelích u Prahy, kde jest vybudována při domě i kaple. Mládež pak dostává exerciční dům ve Dvorku u Přibyslavě, Jílovicích u Čes. Budějovic a ve Skali- ci. Na všechno opatřil Dr. Nosek peníze.

Takový jest pan Dr. František Nosek. Jemu podobného hnutí lidové nemá. Jak možno tedy mluviti, že půjde do ústraní nebo že nebude kandidovat? Je to hrdinská křesťanská duše, přemá- hající protivenství a utrpení a pracující radostně na vinici Páně.

Vzpomeňme si naň v modlitbách a prosme Boha, aby uzdravil tohoto věrného služebníka své- ho. Mohl jsem využíti příležitosti jeho nemoci, kdy nemůže zásahem zameziti uveřejnění těchto řádek, abych jen povzbudil české katolíky k vřelejší modlitbě za jeho uzdravení!“

Dr. Josef Novák

Posl. Dr. Fr. Nosek je stále velice vážně nemocen. Prosíme všechny, kdož ho znali, o modlitbu za jeho uzdravení (č. 13, str. 1).

Parlamentní úsporná komise (č. 14, str. 3) Několik členů komise onemocnělo chřipkou, ale všichni, až na Dr. Noska, se vrátili k práci. Novelu důchodkového trestního řízení, která by odpovídala na stížnosti na finanční orgány, připravil ještě Dr. Nosek.

Ženská hlídka. Ženy naše, modlete se za posl. Dr. Frant. Noska! (č. 15, str. 7)

Zdravotní stav p. posl. Dr. Fr. Noska (č. 15) Množství dotazů, které denně přicházejí ze všech stran, co je s p. posl. Dr. Noskem nutí nás, abychom několika slovy vylíčili stav jeho nemoci. Posl. Dr. Nosek nachladl počátkem února na schůzích (měl tři ve dvou dnech) a z nachlazení se vyvinula chřipka. Poněvadž p. poslanec trpěl asthmou, probíhala chřipka těžce. Začalo vypoví- dat srdce, přidružila se trombosa do jedné, pak do druhé nohy a k dovršení nastal hnisavý zápal plic, který ohrožuje život pana poslance. Srdce se sice drží, také trombosa na jedné noze zmizela, ale dostavila se celková slabost jako následek krvácení z plic a nechutenství. Pan Dr. Nosek je si

plně vědom stavu, v němž se nalézá, a snáší nemoc s heroickou odevzdaností do vůle Boží. Ne- můžeme nic jiného dělat než se za pana poslance vytrvale a zbožně modlit.

Zemřel nám Dr. František Nosek (č. 19, str. 1 – 15. dubna 1935), (Velký portrét)

Stalo se to, čeho jsme se celé dva měsíce báli. Odešel z našeho středu člověk, za nímž jíti, s nímž pracovati bylo radostí, ba více, bylo vyznamenáním. Dr. Nosek nebyl obyčejný člověk. Ve všech svých životních zastaveních upozorňoval na sebe jako zjev mimořádný.

Již jako student dostal k vyznamenání mimořádnou pochvalu. Totéž platí o jeho universitních studiích a jeho působení v České lize akademické. A když byl vývojem událostí stržen do politiky, kde vzdělaných laiků, jako byl on, bylo naléhavě třeba, i zde zanechal takovou památku po sobě, že nebude a nesmí být zapomenuta. Byl ministrem, ale opět lze napsati, že způsob, jak on pojí- mal a zastával tuto čestnou funkci ve státě, byl jedinečný.

Když byl stranou poslán do hospodářských podniků ve Spálené ulici, dovedl i na tomto úseku vykonati tolik dobrého, že celá naše družstevní obec nemá a nebude nikdy míti nad něho lepšího. Dnes nebudeme podávat výčet jeho činů. Nejsme toho schopni pod dojmem velikosti rány,

jež nás potkala. Jen stručně naskicujeme jeho lidskou podobu.

Dr. Nosek byl člověk spravedlivý a zemřel jako světec. Nepřeháníme. Jeho stonání bylo právě tak velké a vznešené jako jeho smrt. Ba možno říci, že jeho velikost zářila teprve v utrpení plným světlem. Nebylo to první utrpení, které ho potkalo. Snesl ran jako starozákonní Job. Před 17 lety se oženil a Bůh svěřil jeho otcovské péči dvě děti Fanouška a Anušku. Byly jeho a matčinou ra- dostí a prospívaly na duchu i na těle. Měl také milou sestru.

Do této pohody zadul náhle severák. Zemřela mu sestra v nejlepším věku. Pak několik málo let se obešlo bez neštěstí a v této době rozvinul Dr. Nosek velkou činnost v Díle bl. Anežky a Druži- ně sv. Kláry. Nikdo se neubránil pohnutí, když ho viděl s rodinou přiklekat ke stolu Páně v nově vysvěcených a jím vybudovaných kaplích na pražské periferii: na Spořilově, ve Kbelích a v Troji. Kolik duší zachránil Dr. Nosek postavením těchto kaplí, ví jen Bůh!

A Bůh ho dále zkoušel. Vzal mu Fanouška. Z nepatrné oděrky ve čtyřech dnech nadějný sy- nek dostal sněť a zemřel. Dr. Nosek však nezakolísal. Pán Bůh dal, Pán Bůh vzal, budiž jméno Hospodinovo pochváleno. A pochoval milého synka v Poříčí nad Sázavou, kde pobýval v létě o prázdninách.

Než nezůstalo při tom. Začala churavět jeho předobrá žena nemocí nevyléčitelnou – rakovi- nou. Těžká byla její nemoc a dlouhá. Při jubilejním sjezdu mládeže šli ještě spolu v průvodu. Pak už zbývalo bolestné umírání a před sedmi měsíci jsme ji pochovávali po bok synáčka.

Zbývala mu jen dcerka primánka. Vodíval ji do ústavu a sledoval otcovsky růst jejího intelektu. Ale práce veřejné nenechal, třebaže k tomu měl sto důvodů. Ba zdvojnásobil své úsilí, jako by tušil, že jeho života je namále. Byla to přímo horečná činnost, kterou vyvinul v našich hospodář- ských podnicích. Však ho naši družstevníci znají z jeho přečetných schůzí a konferencí.

A přitom zasedal dlouhé hodiny v úsporné a kontrolní komisi, v rozpočtovém výboru, jezdil po schůzích politických i kulturních. Jak si našel tento člověk, který měl v diáriu celé týdny předem zadané, ještě čas, aby např. koupil med a nějaké dobroty a zavezl to osobně stařenkám do Litomyšle? Takových pro svět nepochopitelných skutků vykonal Dr. Nosek přemnoho.

A teď zásadní otázka: Odkud čerpal Dr. Nosek sílu k opravdu heroickému životu? Řekl to pěkně v kázání při pohřbu P. Jan Urban. Byl to křesťan činem, ne slovy. Dr. Nosek žil podle víry. Je to věc, která se zdá mnohým nepochopitelná. Ve XX. století se našel člověk, který ve všem hledal Boží vůli a cele se milosti Boží podřizoval. Zní to tak prostě, ale tak vypadá život světců. Nikomu neselhal, nikomu vědomě neublížil. Byl prostý, pokorný, přímý, přísný k sobě, shovívavý k jiným. Celý život zasvětil Boží věci, a proto jeho díla ho přečkají a budou zářit jako světlý vzor všem, kdož v jeho stopách půjdou.

Jak dovedl pracovat, tak dovedl i stonat. Věděl, že jeho stav je beznadějný. A přece slovo netr- pělivé nepřešlo přes jeho rty, když nemoc se prodlužovala. Chtěl zemřít již na svátek sv. Josefa, pěstouna Páně. Myslil na svou dcerku. Před svátky, v úterý, řekl svému zpovědníku, že by si přál slavit Vzkříšení v očistci. A Bůh tentokráte neodepřel splnění prosby. Zemřel o 22,30 hod., kdy v Jeruzalémě začínal Zelený čtvrtek. Kdyby nebyl Svatý týden, byl by pohřben skutečně na Bílou sobotu před Vzkříšením. Tak se zpodobnil s Kristem Pánem.

Dr. Nosek může být vzorem i jiným národům (č. 19, str. 2) Dr. Nosek zemřel, a teprve nyní vycházejí najevo mnohé vzácné vlastnosti jeho duše, dýšící františkánskou láskou. Mlčením byla dlouho zakryta podivuhodná jeho práce. Chtěl-li a unikal-li vždycky slávě, jest nyní povinností těch, kdož ho znali, seznámiti svět s vroucností a opravdovostí jeho života, aby každý věděl, ja- kým byl zastáncem „opravdové katolické politiky“. Jest skutečně výmluvným hlasem pro ty, kteří ve své vášni vzpomínají, že politika není cílem, nýbrž jen prostředkem ke konání dobra a službě vlasti. Hlavně katolickým politikům připomíná, že musí postaviti nad egelum strany vše Víry pro dobro celého státu, neboť jenom tímto způsobem budou moci spojiti v bratrské spolupráci všechny věřící pro vítězství vlasti a Víry. Nosek, jak správně napsal Formánek v moravském dení- ku „Našinci“, je osobností, která v historii katolického politického života českého zaujímá první místo, takže právem ho lze postavit k velkým katolickým postavám jiných národů. Připojujeme: Myslíme, že nepřepínáme, tvrdíme-li, že Dr. Nosek může býti krásou svého života dáván za vzor nejen československému lidu, nýbrž i jiným národům.

Holandský katolický tisk o Dr. Fr. Noskovi (tamtéž) Bývalý ministr Dr. F. Nosek †. Vyni- kající postava v čsl. politice (De Morgan, Dagblad voor Nederland, 23. dubna)… Jeho smrt není jen těžkou ranou pro jeho stranu, nýbrž pro celý hospodářský a kulturní život čsl. katolíků. Zejména na těchto dvou polích byl Dr. Nosek vůdcem a pečlivým předákem.

Želíme smrti Dr. Františka Noska (č. 20, str. 1) Dr. František Nosek, apoštol Katolické akce. Překlad z oficiálního listu sv. Stolce „L’Osservatore Romano“, 26. dubna 1935:

Dnes vzdalo hlavní město Československé republiky nejvyšší poctu bývalému ministru Dr. Františku Noskovi, který zemřel po dlouhé nemoci v noci ve středu Svatého týdne. Spíše než žalostný hlas umíráčku nad velikou bolestí, jež zasáhla srdce tolika lidí, kteří poznali vzácné vlastnosti zesnulého terciáře sv. Františka, ozývá se v mysli jásavý zvuk velikonočních zvonů ohlašujících zmrtvýchvstání Páně. Zemřel Dr. František Nosek pro svět, pravda, ale narodil se pro věčnou odměnu nového života. A to těší každého v tomto bolestném odloučení. On skutečně patří k těm lidem, jimž jedině smrt může poskytnouti odpočinek a zastavit je v ustavičné a tiché práci pro dobro vlasti a vítězství svaté víry.

Řekl to svému příteli několik týdnů před svou smrtí: „Uzdraví-li mne Bůh, vrátíme se opět se vší silou do práce.“ Ježto byl ještě mlád – narodil se roku 1886 – tato jeho slova jsou tím krásnější a jejich krása více zazáří, uvážíme-li, co vytrpěl, když mu smrt vyrvala jediného jeho synáčka, v něhož kladl tolik nadějí, a zanedlouho potom i jeho drahou ženu. Toto utrpení nejen nezničilo jeho životní síly, jak se často stává v takových případech tolik tragických, nýbrž posílilo přímo he- roicky jeho smysl odevzdanosti do vůle Boží a podněcovalo jej, aby s neutuchající energií vykoná- val dále v apoštolském duchu svou politickou činnost, jak mu kázala odpovědnost, již s ní přijal.

Dr. FRANT. NOSEK, MUŽ KATOLICKÉ AKCE

Dr. František Nosek byl opravdovým mužem Katolické akce; přinášel všechny oběti ve svém životě, plodném na činy, z lásky k Bohu a z lásky k bližnímu. Jako muž zlatého srdce, prostý v myšlení, ale hluboký v poznání pravdy, byl a zůstal vždy přímým a věrným přítelem. Zákonem

jeho života byla pravda a spravedlnost. Nezakládal si na potlesku a vychvalování, říkávaje: Jsme služebníci nedokonalí. Nikdo, jako on, nevykonal snad tolik přednášek, neměl tolik schůzí a kur- sů, a hlavně mezi mládeží, kterou chtěl vychovati v řádné lidi, mající odpovědnost za své činy nejen před sebou samými, nýbrž i před rodinou a před vlastí.

Jednou z jeho nejkrásnějších prací byla činnost v Družině svaté Kláry. Stavěl domy pro opuště- né ženy, útulky pro mládež, domy pro duchovní cvičení a udržoval pomocí třetího řádu všechny tyto charitativní ústavy. Měl ducha vpravdě křesťanského. Dovedl přemáhati nepochopení i bo- lesti a radostně pracovati na vinici Páně. A jak žil, tak zemřel, chud jako oddaný syn svatého Františka. Toť jeho činnost nepolitická.

APOŠTOLEM I V ŽIVOTĚ POLITICKÉM

A nevedl si jinak ani ve své činnosti politické. Jmenován doktorem práv na Karlově Universitě v Praze vstoupil do státní služby a bylo mu brzy svěřeno důležité místo ve finanční správě. Pilně studoval finanční problémy i problémy hospodářské a k prohloubení svých studií podnikl několik studijních cest do Rakouska a Německa.

Když národ nabyl svobodu po skončení světové války, zanechal Dr. Nosek milovaných studií, které musil omeziti již za války, a věnoval ochotně všechny své síly hájení práv katolíků v re- publice. Byl vyslán československou lidovou stranou do revolučního Národního shromáždění, kde brzy vynikl při tvoření prvých zákonů nové republiky. V prvých volbách byl pak zvolen po- slancem do parlamentu a od té doby byl volen i v každých volbách dalších. Roku 1925 mu svěřil president republiky správu Ministerstva vnitra, které však řídil jen kratší dobu, poněvadž tato vláda byla vystřídána vládou úřednickou. Roku 1926 byl jmenován podruhé ministrem, a sice pošt a telegrafů, a zůstal jím až do roku 1929.

V parlamentu byl členem četných komisí, hlavně hospodářské a finanční. Jako člen vlády se zúčastnil několika mezinárodních hospodářských konferencí a spolupracoval v časopisech, do nichž napsal mnoho studií.

Dr. Nosek je z těch, kteří dokázali činy, že i v politice je možno zastávati zásady křesťanské morálky, hájiti pravdu a právo. Nebyl politikářem, nedovedl demagogicky využívat svého posta- vení, nesliboval nikdy nic, co by nemohl splnit. Všichni, kdo ho znali, nevyjímaje jeho politické odpůrce, měli k němu hlubokou a upřímnou úctu, poněvadž v každém úkolu, který mu byl svě- řen, vždycky vynikal vědomostmi a poctivostí své práce.

Dovolte, abych připomněl jednu zajímavou episodu z jeho života. Před nedávnem se jednalo v parlamentu o jedné finanční předloze, již bylo nutno rozřešit, poněvadž toho vyžadovala ros- toucí hospodářská krize. Komise, jejímž členem byl Dr. Nosek, setkala se s takovými obtížemi, že po dlouhých debatách převládl názor, že veškerá práce je marná a že by bývalo lépe nezabývati se prostě tímto problémem, když jej nelze stoprocentně a kladně dořešit. A tehdy se ujal slova Dr. Nosek a svým kolegům, zástupcům různých politických směrů a vyznání náboženských, uká- zal na životě sv. Františka, jak světec přes nesmírné překážky, jež mu všude byly házeny do cesty, opět a opět se pokoušel o jejich odstranění, až konečně se mu podařilo nad nimi zvítěziti. Slova poslancova zapůsobila tak mocně na všechny členy komise, že všichni, i ti nejpesimistěji naladě- ní, byli přesvědčeni o své povinnosti oběti a služby pro dobro národa a s novou chutí se pokračo- vali ve svých pracích. Význačná jedna politická osobnost z opačného tábora nedávno řekla: „Byli jsme zvikláni ve své nevěře, vidouce jeho příkladný život.“

Památce Dr. Noska (č. 20, str. 2) Jan Jiří Krejčí použil jako motto vzpomínky citát z textu křížové cesty, jak byla otištěna v tehdejší reguli Třetího řádu sv. Františka: „Žádám zbaven býti všeho, což pozemského jest, a pak smrt otevře mi u Tebe život věčný.“

Tuto modlitbu se jistě Dr. Nosek – jako terciář – modlíval a Bůh ho vyslyšel. Jedno za druhým, co zde na zemi může těšiti, mu odnímal. Zemřela mu sestra, synáček, choť. Od nějakého času o jeho práci nebylo nikde psáno. Nebyla práce jeho zmenšena, naopak, rostla do rozsahu i uži- tečnosti, ale stává se tak, že někdy se zapomíná na práci toho či onoho. Dr. Nosek toho nedbal, ale pracoval tím usilovněji. Že by mu to bývalo vhod, to nevěřím, vždyť každý je rád, jestli po vy- konané práci někdo řekne: dobře to děláš. Ale nikde nedal toho na sobě znát, pracoval pro věc, pro Boha a pro své bližní, a nikoli pro chválu lidskou.

Umřel úplně chud. 15 let byl poslancem, po dvakrát ministrem, při tom měl plat finančního rady, a přece po něm ničeho nezbylo. Žil velmi skromně, nevypil sklenku piva ani vína, pil vodu, i v jídle se uskrovňoval. Kam dal peníze, které přijímal? O tom ví pouze Bůh, protože u Dr. Noska nevěděla levice, co dělá pravice.

Zemře-li poslanec, vlaje na budově parlamentu černý prapor a v nejbližší schůzi sněmovní vě- nována jest mu posmrtná vzpomínka a zmíněny jsou jeho zásluhy. Tato vzpomínka jest uložena v archivu sněmovním, jeho místo v poslanecké sněmovně zakryto jest věncem.

I toto Dr. Noskovi bylo odňato. Zemřel několik hodin poté, kdy rozpuštěním sněmovny přestal fakticky býti poslancem, a jeho místo ve sněmovně je určeno pro někoho, koho pošlou voličové v nové volbě…

Tak zbaven byl všeho, což pozemské jest, aby smrt otevřela mu u Boha život věčný.

A ještě něco. Čas od času proběhne novinami zpráva, kolik milionů zbylo po tom či onom politicky činném muži. Umřel poslanec Ing. Pospíšil. Zbyla po něm žena se dvěma dětmi bez pro- středků – šla světem v holé bídě. Zemřel poslanec Myslivec a zbylo po něm 15,50 Kč. Rodina jeho odřekla skrovný pohřeb na Strahovském nádvoří, aby si najala skrovnější a lacinější.

Umřel poslanec Dr. Nosek a své dcerušce krom životní pojistky nezanechal ničeho…

Pohřeb Dr. Noska (tamtéž)

Pohřeb Dr. Noska ukázal, jaké úctě se těšil zesnulý. Prostorný chrám františkánský zdaleka nestačil pojmout návštěvníky, kteří se sjeli z celých Čech a Moravskoslezské země. Byli to lidé, kteří se s Dr. Noskem osobně znali, s ním jednali nebo z jeho rukou nějaké dobrodiní přijali. Všechněm bylo na očích vidět, jak hluboce se jich dotýká smrt tohoto spravedlivého. Modlili se vroucně, a když byla rakev vynášena, žehnali aspoň ve vzduchu rakev křížkem. Prostá černá ra- kev, bez ozdob, stála v gotické lodi chrámové. A v ní Dr. Nosek v hnědém františkánském hábitu a s kapucí na hlavě a nebesky krásným úsměvem na rtech. Těm, jimž bylo dopřáno uzřít ve čtvrtek jeho ostatky v otevřené rakvi, nikdy z mysli nevymizí šťastný, do jiných světů zahleděný úsměv.

Po výčtu dvacítky zúčastněných politických osobností následuje text: „Dále se zúčastnili se- nioři z České ligy akademické, terciáři, Sdružení mládeže, četné duchovenstvo řádové i svět- ské – mezi nimi opat M. Zavoral a velmistr křižovníků Vlasák a Msgre Fr. B. Vaněk, děkan pel- hřimovský, který přijel s celou deputací městské rady v čele se starostou řed. Hrubanem. Dále bylo zastoupeno úřednictvo Svazu, Ústřední záložny lidové a Hospodářské družstevní jednoty se starostou Dr. Novákem, téměř všech záložen a družstev a celé desítky osobních přátel zesnulého ze všech vrstev společenských. Věnce věnovaly presidium Poslanecké sněmovny, Ministerstvo pošt a telegrafů, president Moravské banky Müller, banka a její pražská filiálka.“

„Po smuteční mši sv., sloužené kvardiánem P. Dr. Urbanem, vystoupil tento na kazatelnu, aby vřelými ze srdce jdoucími větami oslavil Boha za to, že tak krásnou, křesťanskou duši stvořil a že ta duše žila mezi námi.

Dr. Nosek žil jako křesťan ze století katakomb, a proto byl mnohými nechápán. Vyzdvihl jeho základní ctnosti, ze kterých prýštily jeho činy, které ho přežijí. Shromáždění vyslechlo zbožně tuto chválu Boží, skrze služebníka božího Noska zjevenou, a mnozí, přemnozí poprvé byli pře- neseni do jiného světa.

Mohutný průvod kráčel Jungmannovou ulicí, Žitnou a před kostelem sv. Štěpána vykropil vel- mistr Vlasák ještě jednou tělesné ostatky Dr. Noska a pražští katolíci se rozloučili s pohnutím se svým poslancem, jenž neměl býti kandidován.

Po 12. hodině konal se pohřeb v Poříčí nad Sázavou. Všichni ti, kdož vážili dlouhou cestu do Prahy (viděli jsme deputaci z Opavy, z Náchoda, z Nového Města nad Metují), doprovodili ješ- tě p. Dr. Noska ke hrobu. Čtyři autobusy a řada osobních aut doprovázely pohřební vozy. Na ze- snulého tu čekalo kněžstvo z okolí, mládež a místní občanstvo. Také orelská četa doprovodila ho až ke hrobu. Po výkropu v krásném poříčském kostelíčku byly ostatky v Pánu zesnulého uloženy po bok manželky. Řečí nad hrobem nebylo. Podle přání zesnulého řekl několik slov Dr. Urban a místní farář poděkoval jménem rodiny všem přítomným. Do Poříčí dostavila se řada lidí, kte- ří nemohli jeti do Prahy. Viděli jsme tu např. opata vyšebrodského Jaksche. Byl to pohřeb opravdu křesťanský. Bez pompy, a přece slavný.

Na smuteční oznámení byl citován žalm 111 „V paměti věčné bude spravedlivý“. Závěr žalmu byl vynechán. Zní: „Řečí zlých a pomluv se nemusí báti.“ Také zesnulý se jim neubránil – a nebrá- nil, pamětliv příkladu Kristova, který, když mu bylo spíláno, nelál. Vysvětlili jsme, k jakému cíli směřovaly ty řeči: osočování. Dr. Nosek všem odpustil a odpouštíme jim i my, kteří jsme všechny ty šlehy cítili, jako by na nás dopadaly. Chceme, aby v paměti věčné byl. Odešel, ale jeho krásný příklad a jeho dílo nám tu zůstalo. Za celé generace práce vykonal zesnulý a celé generace z něho budou žít, protože v jeho šlépějích půjdou jeho věrní spolupracovníci. Není jich málo.

Věříme-li, že osud každého z nás je řízen Prozřetelností Boží k určitému cíli, pak život Dr. No- ska, v nejkrásnějším věku 49 let přervaný, byl Bohem předurčen k tomu, aby ukazoval katolíkům, jak se dělá Katolická akce a jak má vypadat katolický politik. V úvodníku „Dvojí lidé“ jsme slovy Tomáše Kempenského vylíčili dvojí typ lidí veřejně činných. Jeden typ, lidí nadpřirozeného živo- ta, představoval dokonale Dr. Fr. Nosek. Pročtěte si pozorně tento článek! Najdete tam také typ těch druhých lidí, docela světsky smýšlejících i jednajících, a nebudete ani na okamžik na pochy- bách, kterému typu se máte přidržeti a kterých se varovati jako moru.

PAMÁTKA NOSKOVA ZAVAZUJE

Odpočívej v pokoji, po boji! (tamtéž) Msgre Fr. B. Vaněk, děkan pelhřimovský, spolupracov- ník a přítel zesnulého

„Jestliže chci svou pohřební řečí oceniti význam zesnulého křesťana Františka Noska,“ tak za- čal náš františkán Jan Urban nad rakví ministrovou v Praze v přeplněném kostele P. Marie Sněžné,

„vím, že toho nepotřebuje; ale chci v něm chválu vzdát Bohu, že našemu národu poslal muže, který by nás všechny učil, jak máme věřit a žít a pracovat.“

A potom srovnával jeho život s velkými světci jednotlivých národů a skončil sdělením, že bylo splněno jeho přání, aby odpočíval zde v rakvi oblečen do řeholního roucha sv. Františka a v něm očekával svého zmrtvýchvstání.

Úžas naplňoval za této řeči duše všech přítomných nad velikostí života a díla zesnulého a nad malostí života a díla našeho, zvláště bude-li jednou srovnáno na věčnosti s jeho životem a dílem. Milost Boží dotýkala se v této chvíli mocně všech přítomných svými perutěmi, velká chvíle posvěcení ovládala všechny a slavila tu hody sváteční.

Je po pohřbu. Tisícové vrátili se z něho do celých Čech a roznášejí slávu a pokoru ministra No- ska. I také já, chci-li vyzvednouti těmito řádky význam v Pánu zesnulého, vím, že toho nepotře- buje; ale potřebujeme toho my, abychom se od něho, laikové i kněží, učili, abychom nezavřeli oči před světlem, které jako jasná hvězda zasvitlo do temnot a bludiště naší doby.

Význam jeho života nelze ovšem vystihnouti krátkým článkem, celé série knih by bylo k tomu třeba, když chystá Dr. Urban jen knihu o jeho náboženském smýšlení a životě.

A proto vzpomínám tu jedné události, která tolik charakterizuje jeho skálopevnou důvěru v Prozřetelnost Boží. Bylo to několik dní potom, co do posvátné země uložil svého jediného sy- náčka Františka a kdy měl podle programu již dříve stanoveného konati přednášku na jedné naší valné schůzi delegátů Lidových záložen a družstev. Soudili jsme po cestě, že nebude ani mocen slova, že přednášku odloží, ale když jsem ho uviděl stát na jeho obvyklém místě k přednášce při- praveného, oslovil jsem ho jako předsedající jménem všech přítomných a ujistil naší soustrastí, ubezpečil, že jestli jsme ho měli rádi v dobrém, že ho budeme mít ještě více rádi v jeho kruté boles- ti; a naopak tato jeho bolest že ztužila pouta, kterými lneme k němu, k svému vůdci, otci a příteli. Zdálo se nyní všem, že vylíčí hlubokou ránu své bolesti, že se bude lámat jeho hlas lítostí a sl-

zami, že bude chtít, po lidsku řečeno, vykřesati v našich srdcích ještě více soustrasti.

Ale stáli jsme tu jako ohromeni, když poděkoval mně a nám několika slovy a potom dodal, snad takto doslova: „Přátelé, jsme přece křesťané a jako křesťané se modlíme denně Otče náš a v něm také: Buď vůle tvá jako v nebi tak i na zemi! A jestliže se tak modlíme upřímně, musí- me si přát, aby tato vůle Boží tady se plnila, tj. abychom my ji plnili a ji zde poslouchali. Proto já jsem také poslechl této vůle Boží, když Pán Bůh chtěl, abych mu odevzdal své dítě, tedy jsem je odevzdal, a to tím spíše, že sedmileté dítě bylo nevinné, a jestli přece mělo nějakou skvrnu na du- šince, jistě ji očistilo sv. zpovědí a několikerým přijímáním Těla Páně v nemoci. Nebojím se tedy o jeho spasení, odešlo do lepšího života, než bych mu mohl já dáti, a já si nepřeji nic vroucněji, než abych také já a my všichni zde přítomní mohli odejít z tohoto života také tak zbožně, krásně a čistě jako nevinné dítě.“

A nyní, po těchto slovech, ihned začal svoji přednášku hlasem tak pevným, jakoby se mu ne- bylo nic stalo, a z té své duše, naplněné universálním vzděláním, chrlil svoje myšlenky takovým proudem, že jen jeho příslovečná výmluvnost dovedla je zvládnouti. My tu dívali se potají jeden na druhého, jeho národohospodářskou přednášku jsme téměř ani neposlouchali, protože byli jsme cele zaujati jeho obdivuhodnou důvěru v Prozřetelnost Boží, kterou jsme si takto vysvět- lovali. Jsme jen dělníci na vinici Boží, každý musíme pracovat tam, kde nás Pán Bůh postavil, a vykonávat práci, která je nám určena. A tedy nač zdržovati se nějakou soustrastí, nač litovat člověka, jako jsem já, na úkor důležitější práce. Škoda každé hodiny, každé minuty! A pro- to zapomněl na sebe, stiskl, zakřikl svou bolest, jen aby mohl jiné poučovat a jim prospívat. Takový byl Dr. Nosek. Všechno byl mu Bůh, všechno bližní, sám sobě nebyl nic. To byla svíce na oltáři, která sebe spaluje, aby Bohu a člověku sloužila. To byla země, jak píše Zeyer, kte-

rá čím více pluh člověka ji zraňuje, tím více plodů pro něho vydává.

A proto nic se nemůžeme divit, že když z Doudlevce u Plzně ho zvou, aby přijel přednášet a získávat pro sbírky na stavbu chrámu Páně, nedbal horeček, kterými se nemoc hlásila, neboť běželo o čest a slávu Boží a o prospěch bližních, jel, v horečce přednášel, přinesl si domů hnisavý zánět plic, který dva měsíce na něm hlodal, až mu podlehl.

Není divu, že po něm, ctiteli chudého sv. Františka, nezůstalo ani na pohřeb, ani na lékařské ošetřování. Bývalý ministr vnitra a pošt umírá chudý jako sv. František, jeho miláček, o němž sta přednášek vykonal. Ale tato jeho chudoba není jen obdivuhodná sama o sobě; uvážíme-li však, že byl význačným finančním činitelem, že řídil naši Ústřední záložnu lidovou a Svaz hos- podářských družstev, jejich přičleněné ústavy s 332 miliony, že miliony byly stále na dosah jeho ruky, a přece tato jeho ruka zůstala čistá a chudá; pak můžeme teprve oceniti jeho štít a velikost jeho charakteru. V kostele mi zašeptal poslanec Dr. Novák: Hleďte, tomu před námi v jeho nemoci zaplatil sanatorium, tomu tam zas to a to prokázal, žebrákům do ruky stokorunu dával. Ti ovšem, pomyslil jsem si, odejdou. Ale kostely, kostely zvláště na periferii Prahy, sirotčin- ce, exerciční domy budou hlásati vždycky světlou památku muže, jakých málo rodí století.

Odešel od nás chud na statky pozemské, ale bohatý na ty, které mol a rez nekazí. I protivník jako poslanec Remeš v sociálně demokratické „Naší době“ plzeňské, ministr Bradáč ve svém pro- jevu, nár. sociální „Lidové noviny“ a jiné časopisy hluboce se sklánějí před ministrem oblečeným nyní v roucho řeholní.

My družstevníci, seskupení kolem Svazu a Ústředí lidových záložen, dávno poznali jsme tvůr- čí sílu jeho osobnosti, dříve než zasvitl paprsek poznání jiným. Nelitujeme toho jistě dnes, ne- boť nešťastný, kdo nevidí růst člověka do výšin a neslyší hlas proroka!

V době, kdy rozkvétá tolik pomněnek, kladu tuto pomněnku na čerstvý hrob, zaházený hlínou v Poříčí nad Sázavou a prolitý slzami jeho ctitelů, kladu ji jménem svým i jménem set účastníků, kteří se ze všech koutů naší vlasti sjeli vzdát hold obnoviteli katolického hnutí v Čechách.

A nejen se sjeli tito ctitelé vzdát hold svému vůdci. Také se za něho pomodlit. Modlil se celý kostel, modlil se celý hřbitov.

A kteří přijít nemohli a snad nebudou již nikdy moci, snad mi dají tichý souhlas, abych za ně za všechny, až pojedou kolem jeho hrobu (jezdím tudy často), zastavil se u něho, za ně za všech- ny, poznamenal tuto prostičkou tvou postel, milejší než ministerské křeslo, svatým křížem a za- šeptal: Odpočívej v pokoji, po boji!

Poslední přednáška Dr. Frant. Noska (č. 20, str. 3), (Josef Chudáček) Plzeňák, přítel a blíz- ký spolupracovník Dr. Noska na družstevním poli popisuje okolnosti začátku jeho onemocně- ní. A co je pro oba příznačné, pan rada Plodinové burzy a bývalý ministr mají společný zájem na stavbě kostela. „Dr. Nosek při své intensivní činnosti politické vždycky měl pochopení pro vše, co znamenalo zvroucnění náboženského života. A co by mohlo pro náboženský život zname- nat více nežli kostel. Proto ihned, jakmile jsem mu vylíčil skutečné poměry náboženské v okolí Plzně, jmenovitě ve Škvrňanech, kde je skutečná náboženská poušť, a v Doudlevcích, jež dnes činí součást Velké Plzně, a když jsem přišel s myšlenkou stavět v těchto místech kostely, ihned jsme v něm měli velkého pomocníka.“ Ustavující schůze kostelního spolku se odehrávala v bytě, v kuchyni bývalého dělníka Škodových závodů pana Šika – už r. 1934 za účasti Dr. Noska, a tento poslanec pak psal několikrát dopisy presidentu Škodovky ve věci darování pozemků pro stavbu kostela. V lednu 1935 pravil Dr. Nosek svému příteli, že by se ještě jednou rád podíval do těch Doudlevec a přednášel tam o sv. Alžbětě Duryňské. V neděli odpoledne 3. února 1935 skutečně přijel rychlíkem z Prahy. Kašlal tak, že mu pan Chudáček navrhoval, aby Doudlevce vzdal, že tam zajede sám a omluví ho pro nemoc. Ten si ale nedal říci, nemoc bagatelizoval, že bronchitidu měl už mnohokrát. „V Doudlevcích se sešlo mnoho lidí a Dr. Nosek přednášel svým krásným způso- bem o sv. Alžbětě. Bylo již na něm znáti, že mu není dobře. Po přednášce ze své těžké tašky začal vyndávat knihy a řekl: „Koupil jsem knihy, aby byly základem vaší katolické knihovny.“ Krásně promlouval o významu čtení náboženských knih… Sám pak předčítal úryvky z předmluvy z Ber- trandovy knihy „Krev mučedníků“. Když dokončil toto čtení, vytáhl ze své tašky několik tiskopisů a řekl: „Často se stane, že někdo chce odkázati kostelu peníze nebo nějakou věc, a neví dobře,

jak to učiniti. Sestavil jsem vám proto návrh poslední vůle, dal jsem to rozmnožiti a prosím, abys- te si je rozebrali.“ Přečetl ještě potom několik úryvků z tohoto návrhu poslední vůle. To byla jeho poslední slova… V pondělí 4. února byl ještě v úsporné komisi a den na to ulehl. V Doudlevcích bude mít tamní kostelní spolek vzácnou památku na Dr. Noska, knihy, které jim tam zanechal. Předseda kostelního spolku, rolník (jménem Josef Chudáček! – příbuzný?) řekl svému jmenovci:

„Na něm bylo tehdy znáti, že mu není dobře. On vlastně tedy dal život za náš budoucí kostel.“ Ano, dal život – a to zavazuje nás všechny, abychom nezapomněli jeho životních zásad,

ale podle svých sil v nich pokračovali.

Z novinářských projevů (tamtéž)

„Národní politika“ z 20. dubna 1935 píše: Právě zesnulý poslanec a bývalý ministr JUDr. Fr. No- sek patřil k význačným mužům v naší popřevratové politice. Úlohu politického pracovníka bral s veškerou opravdovostí. Jeho oborem byly zejména státní finance, v nichž se zejména rozho- vořil vždycky za projednávání státního rozpočtu. Mluvíval klidně a bez patosu, ale s krásnými a nenapodobitelnými gesty rukou. Za posledního projednávání státního rozpočtu – byla to jeho poslední činnost v parlamentě – probral starostlivě předložený návrh a pozastavil se nad cifrou výnosů daní, která předpokládala pro rok 1935 větší výnos, než byl v roce minulém. Nechtělo se mu věřiti, že by skutečnost mohla splniti toto očekávání, a připomenul tehdy, že před snížením platů státních zaměstnanců prohlásil jeden z velmi kompetentních činitelů státně zaměstnanec- ké deputaci, že žádných srážek nebude, ale hned druhý den na to, že všechny koaliční kluby se usnesly na provedení snížení. To je nesmírná úhona – prohlásil poslanec Dr. Nosek ve své roz- počtové řeči – kterou může autorita utrpěti, a dodal pak k svým pochybnostem o vyrovnanosti státního rozpočtu: „Naše veřejnost již jest tak vyspělá, že by se jí mohlo říci, že příštího roku bude nám chyběti tolik a tolik milionů. Je potřeba, aby v demokracii – zvláště v nynější době – autorita státních činitelů byla ještě více posilována než dosud. Jest si přáti, aby pro budoucnost byla vtisk- nuta všemu našemu snažení pečeť vnitřní pravdivosti.“ To byla jedna z posledních řečí poslance Dr. Noska. I z těch několika starostlivých a nabádavých slov je viděti, jak se díval na odpovědnost politického činitele a jak šel za cestami pravdy. Takových politiků právě naše doba potřebuje, a je škoda, když odcházejí předčasně.“ – Ano, to jest správné hodnocení Dr. Noska, politika.

Poslanec kanovník Světlík v „Našinci“ (tamtéž, str. 3–4)

Fr. Světlík – Předčasným skonem poslance Dr. Noska odchází z našich řad muž velkého for- mátu, jakých dnes nikde není mnoho a jaké možno jen těžko nahrazovat. Ztrátu jeho pociťujeme všichni tím bolestněji, ježto smrt Dr. Noska následuje rychle po skonu jeho vzácné ženy a naděj- ného syna. V tomto světle jeví se jako bolest a tragédie celé rodiny, zmírňované jen křesťanskou věrou v nové shledání nad hvězdami, jíž tato vzorná katolické rodina hluboce byla oddána. Jako celý život Dr. Noska, tak i celé jeho rodiny byla věrná služba Boží do všech důsledků, která nezů- stane bez bohaté odplaty.

Poslanec Dr. Nosek, bývalý ministr vnitra a pošt, člen úsporné a kontrolní komise parlament- ní a vynikající člen výboru rozpočtového a našeho parlamentu vůbec, byl určen svou pražskou úřednickou rodinou pro dráhu vědeckou, na niž se jako finanční komisař zemského úřadu již pilně připravoval, chtěje se habilitovat na universitě. Byl však znám ze studentských spolků kato- lických některým pracovníkům politickým z Lidové strany, kteří na něho upozornili. A tak místo další vědecké přípravy dal se získati pro politiku. Vstoupil do Lidové strany, kde rychle postupo- val. Byly to jeho velké vědomosti národohospodářské a finanční, jeho vroucí nadšení pro kato- lickou věc, jeho energie a houževnatost neméně než jeho ucelený charakter a pevný křesťanský názor světový, jimiž se uplatňoval. Záhy se dostal do vedení strany a zvolen byl poslancem.

Jeho vědecká příprava národohospodářská a finanční určila mu i postavení v klubu, výborech a parlamentě. Dr. Nosek, který patřil k nejsvědomitějším členům klubu, referoval v něm pravidel- ně o všech předlohách zákonů rázu národohospodářského a finančního. Jeho stanoviska bývala vždy dána jednak duchem křesťanské sociologie, jejímž byl znalcem, jednak potřebami státu, neboť byl absolutně prost jakékoli demagogie nebo stranicko-agitačních zřetelů. Toto jeho věcné pojímání zákonodárné práce mu sjednalo i pozici ve výborech a parlamentě, a když se jednalo o místo lidového ministra z Čech, byl to mladý ještě poslanec Dr. Nosek, který byl určen zastu- povati klub ve vládě. A jako ministr postupoval věrně podle svých velkých zásad, takže se mu až zazlívalo jeho nestranické řízení svěřených mu resortů.

Dr. Nosek vedle své činnosti v parlamentě rozvinoval i velkou činnost v družstevnictví a finanč- ních institucích strany. Byl duší a morálním sloupem našeho hnutí a v tomto úseku v Čechách, kdež v době krise vykonal pro záchranu našeho družstevnictví práci přímo nadlidskou. Kvetoucí lidové záložny v Čechách, které zapustily i kořeny na Moravě, jsou především jeho dílem. Dr. No- sek byl vždycky pro nejužší spolupráci s Moravou a začal budovati organizaci lidových zeměděl- ců v Čechách jako větev celostátní organisace lidových zemědělců. List této organisace „Lidový hospodář“ dosáhl velkého rozšíření a je redigován velmi důmyslně.

Než nejen na poli hospodářsko-finančním uplatnila se energická osobnost Noskova. Dr. Nosek už byl odchovancem katolických studentských spolků, byl úplně proniknut katolickými zása- dami, katolicismus jeho byl osvícený a zásadní, takže srdce jeho nutkalo ho v době, kdy je ne- dostatek kněžstva a velká potřeba laického apoštolátu, ke Katolické akci. Dr. Nosek byl ctitelem sv. Františka z Assisi, svaté Kláry a její duchovní dcery blahoslavené Anežky České – proto založil Dílo blahoslavené Anežky, které nabylo značných pozemků v Praze – chystalo se ke stavbě chrá- mů na pražské periferii tak potřebných. Zúčastňoval se podniků katolické charity a vůbec vše- možně podporoval akci o náboženskou obnovu v Čechách přes to, že to nebylo všude uznáváno. Hluboce proniknut katolickou věrou, stoje sám vysoko mravně i intelektuálně, Dr. Nosek vzdaloval se jakékoli všední zábavy, vyhýbal se spíše společnosti, než ji vyhledával, a věnoval se ve dne v noci modlitbě, práci a studiu. Tím se do značné míry osamotil, takže měl více obdi- vovatelů než přátel, a způsobil si jistou nepřístupností také osobní nesnáze a obtíže, které vedly k tomu, že v poslední době strana v Čechách ho částečně odstavila. Dr. Nosek, i když ho to bole- lo, nevyvozoval z toho žádných důsledků a pracoval snad tím obětavěji a nadšeněji, stoje věrně na posicích nejohroženějších. A pro to všecko: pro jeho odborné vzdělání a znalosti, neúmornou pracovitost a energii, šlechetnou obětavost až do krajnosti, zůstane Dr. Nosek snad delší dobu v naší straně a v našem poselství nenahraditelný, oplakáván dlouho všemi, kteří měli štěstí státi vedle něho blízko a znáti až do tajemných hlubin duši křesťanského rytíře, který hořel a čestně

bojoval vždy jen pro pravdu a dobro, spravedlnost a právo.

Dva citáty ze „Života“ (tamtéž, str. 4)

Sv. Klement Hofbauer říkával: „Chce-li Bůh některý národ potrestati, dopustí, aby měl nehod- notné vůdce.“

Dr. Lueger, vídeňský starosta, chtěl vybudovat na periferii zpohanštělé Vídně nové kostely. Plán jeho se nezdařil. Proti Dr. Luegrovi pracovali nejvíce jeho vlastní lidé, kněží i laici. Závist a zášť rozhodovaly. Nebožtík Dr. Nosek chtěl udělati totéž. Plán jeho nebude dokončen, protože jsou tu stejné příčiny. Dělal to Dr. Nosek.

Čtěte a odebírejte revui „Život“, Praha II, Spálená ul. č. 15.

Ohlas šlechetného života a příkladné smrti Dr. Fr. Noska (č. 21, str. 3)

„Přehled“, ilustrovaný čtrnáctideník Svatováclavské ligy, píše o Dr. Noskovi, rozsáhle cituje z pohřební promluvy P. Dr. Urbana nad rakví zesnulého.

„Serafínský prapor“, věstník českých terciářů, přináší v 5. čísle vřelou vzpomínku svého spo- lubratra z pera Dr. Jana Urbana, duchovního rádce rodiny Noskovy. Zde jsou výňatky z tohoto dušezpytného článku: „Bratr František Lev Nosek byl mužem zcela mimořádným, takže nelze o něm mluviti ani souditi jako o jiných lidech. Jako se občas zjevují v jiných národech osobnosti, které zazáří jako světlo v temnotách, jako má Itálie v poslední době právníka Contarda Ferriniho, lékaře Dr. Necchi, technika Pierra Giorgio Frassatiho, tak i nám dal dobrý Bůh muže, který tím spíše vyniká nad jiné, že neměl podobných podmínek ve svém okolí a výchově, jako mají lidé v prostředí zcela katolickém a prosyceném duchovním životem a blízkostí mnoha světců.

Bratr František Lev Nosek nestal se tak dokonale duchovním mužem najednou. Nikterak ne- ublížíme jeho památce, přiznáme-li, že v mladších letech měl mnohé rysy povahy, které kazily jeho práci i jeho duchovní život. Prudkost a netrpělivost v jednání s lidmi, kteří rychle nechápali jeho myšlenky, kteří se ochotně nepodrobovali jeho úsudkům, byla značná. Třebas vždy se snažil jíti přímou cestou Božích přikázání a byl v tom neúprosně důsledný, přece právě ve způsobu, jak to prováděl, bylo mnoho nedokonalého a příliš lidského. Nechtěl pochopiti, že jiní lidé mo- hou věděti, že se například nesmí používati různých nepravdivých tvrzení, a přece jich užívají, aniž by si to uvědomovali – nechápal, že mohou býti lidé, kteří hlásají křesťanský zákon, a přitom vlastně hledají vlastní čest a zisk, a že ani nejsou tak vinni, že se jim musí prominouti mnoho, ježto jsou prosyceni smýšlením mnoha podle jiných, aniž toho snad pozorují. Velice přísným byl na pomlouvače a ty, kteří zneužívali katolické víry pro své cíle. Ale ve všem tom právě nerozlišo- val věc od způsobu a prudkostí v jednání poškodil někdy i věc samu. Ale to vše jsou maličkosti, jakých máme my daleko více a větších, které však právě proto bylo příliš viděti, že se silně odrá- žely od jeho vynikajících duchovních vlastností.

Dr. Nosek stále duchovně rostl a tento vzrůst bylo možno viditelně pozorovati od té doby, kdy vstoupil do Třetího řádu. Již předtím sice miloval svatého Františka a stálým studiem jeho du- cha přetvářel svůj vnitřní život tak dalece podle něho, že vtiskl jeho smýšlení a jeho názor na život celé své osobnosti; ale od okamžiku vstupu do Třetího řádu rostl v duchovním životě souměrně a pravidelně od ctnosti ke ctnosti, a to do té míry, že v posledních letech byl rozhodnut dosíci bez odporu toho stupně dokonalosti, kolik bude od něho požádáno milostí Boží. A Pán Bůh si ho vychovával sám: Veliké proměny v jeho rodině a tím i hluboké rány do jeho srdce, když ztratil pro tento život svého synáčka a zakrátko i svou drahou ženu, sestru Annu Marii, byly jako rány sochařovy, které vytvářejí dokonalou sochu v podobu podle vzoru, jak si ji sochař přeje.

Duchovnost Dr. Noska byla po výtce františkánská, a to jej učinilo poslední dobou osobností, jež vyrostla nad průměr všeho okolí a dosáhla výše, která všem mužům věřícím jest vzorem. Ale výslovně pravím, za obyčejných okolností nedosažitelným. Nedostižitelným, protože bratr František Lev myslil stále nadpřirozeně. Nedovedl nikdy a v ničem zapomenouti dívati se na vše jen a jen v celém světle, do jakého jest postaveno lidstvo po Vykoupení, a proto ono světlo evangelia patřilo do všeho. Myslil stále pod zorným úhlem své touhy po dokonalosti, takže proto se chudě odíval, jen proto si žádal o požehnání ke svým jednotlivým podnikům a proto snášel nepravdy o své osobě i tam, kde již vládlo všeobecné přesvědčení, že jest nutno se brániti, dáti pravdě průchod. Přijal v poslední době dokonale úkol smíru, a jak smrt své manželky, tak i svou nemoc snášel vysloveně jako oběť smíru za hříchy národa, za kněze, za Apoštolát a za určité jed- notlivce. Byl k Pánu Bohu jen vděčný. Neprosil ani v nemoci své ženy, ani ve své vlastní za zdraví

ani za smrt, vůbec si ničeho nežádal, nýbrž jen pokorně a důsledně děkoval za každou Boží pozornost. Bylo to právě na Květnou neděli, když jsem mu přinesl svaté přijímání teprve v půl jedenácté dopoledne. Po něm, když jsme se modlili a děkovali Spasiteli, pravil najednou: Důstoj- ný otče, dnes je nejkrásnější neděle mého života. Viděl jsem ráno v Jeruzalémě mnoho poutníků, přicházeli ze severu, jihu, z daleka, nesli větve, mávali jimi a šli pak společně do Jeruzaléma. Dů- stojnosti, a nyní ještě Spasitel poslal svého sluhu, aby mi přinesl Jeho, živého; to moje tělo už jen sotva dýchá, ale ta duše, ta duše, ta je blažená, šťastná.

Nejsou tyto vlastnosti, nadpřirozeně stálé smýšlení, stálá touha po dokonalost a vděčnost – ně- čím zvlášť františkánským? A přitom ovšem teprve v posledních dnech života že mluvil, předtím nikdo nevěděl a nikdo netušil, jak tento muž stále myslí na sebezápor tam, kde by na to každý jiný zapomněl a kde by se řídil zcela jinými pohnutkami. Jak i v oborech zcela a zcela hmotných a pozemských nezapomíná na Boží pomoc, jak s ní věčně počítá a v ni živě věří. A proto ovem nemohli mu mnozí rozuměti, lépe řečeno, jen málo lidí mu dobře rozumělo.“

O člověku, který zabloudil do našeho století (Msgre Fr. Vaněk, tamtéž)

Čím více se zamýšlím nad životem zesnulého Dr. Fr. Noska, tím více se mi zdá, že tento Bohu i lidem milý člověk zabloudil do našeho století, ač patřil do jiného. Proto nebyl chápán, že před- stihl dobu.

Řekl to nad rakví sám františkánský kazatel a měl pravdu. To nebyl student jako jiný student našeho století. Nejen studoval, ale látku pronikal do dna a před studiem se modlil. Nikdo ho neviděl kouřit, pít a bavit se. Každé slovo, každý krok svého mládí vážil na vážkách odpovědnosti a věčnosti. Jako profesoři v kvalifikační tabulce nemohli najít dost vynikající známky, které zaslouží,

tak také jeho představení neměli úředníka, který by ho předčil svědomitostí, pílí a přesností.

Chtěl rozsívat vzácné símě z katedry universitního profesora. Ale uprosili ho, aby šel zápasit na politické kolbiště. Ač tam postavil pomník nehynoucí ceny, přece byl šťastnější, když se mohl rozjeti a přednášeti se světelnými obrazy o sv. Františku, jeho lásce k Tvůrci a k jeho stvoření; o sv. Alžbětě Duryňské, jak snímala korunu královskou, kladla ji v kostele na zem před obrazem Toho, který nosil trnovou.

A v těchto vzorech se shlížel a stále byl nespokojen, že je jim tak málo podoben. Proto se denně prostíral pro něho stůl Páně, a na kolenou před svatostánkem nebyl řídkým hostem sám ani s oběma dětičkami po své straně jak s andělíčky; a když si je večer domů přivedl, předčítal jim životopisy svatých, než usnuly. To bylo zrcadlo, do kterého chtěl, aby se večer i ráno dívaly. Často si stěžoval jako sv. Filip Nerejský: Proč, ó Bože, tolik lásky hodný, chceš býti milován, když jsi nám dal jen jedno srdce, a k tomu ještě tak malé?

A tak láska k Bohu ho pudí dál a dál, výš a výš. Rád by ohniskem své lásky k Bohu celý svět zapálil. Proto je mu nejvíce líto zástupců, kteří na periferii Prahy nemají ani kostelů, ani kaple a žijí jako pohané. Kupuje pro ně pozemky a staví svatyně Boží na Spořilově, Strašnicích, Žižkově, Kobylisích, Letňanech, Troji, Kbelích aj.

A protože apoštol lásky napsal: Kdo říká, že miluje Boha, ale bližního nemiluje, je lhář, staví ještě sirotčince a útulky pro zestárlé ženy v Litomyšli, Nasavrkách, Kbelích, Hostomicích, Březni- ci, Dvorku, Přibyslavi, Jílovicích, zatímco jiní stavěli továrny, kasárny, věznice a biografy.

Jeho ruka je stále otevřená, aby zachmuřená čela hladila a ústa sytila, ale oči úzkostlivě se ohlí- žejí, aby ji nikdo nespatřil otevřenou. Bylo to po válce, nebylo chleba, nebylo čím zatopit v jed- nom lidumilném ústavě, když tu se zastavila fůra s uhlím před domem, zaplacená neznámým dárcem. Na vánoce a častěji jindy po několik let neznámá paní zazvonila večer, položila krabice potravin, láhve a několik větších bankovek a zmizela. Až ji jednou zastavili a přinutili, aby odha- lila své jméno. Jsem „N…“ zašeptala (Štít 25. 4. t. r.).

Nedivte se, ji také, sirotka, si přivedl k oltáři u sv. Havla její ženich.

A když pochoval jediného svého synáčka Františka, bere si do rodiny hned sirotka, aby mu nyní nezbývalo a nemusel ukládati! Nikdo o takových skutcích nevěděl, nikdo to nedal do novin. Naše doba plná frázovité demokracie staví čínskou zeď společenskou mezi bohatším a chud- ším. Jeho, ministra, jsem u nás zastihl v hotelu, jak s rodinou posadil za společný stůl šoféra

a služku, a když bylo třeba, jim posloužil.

Nechápali ho. Nehodil se mezi ně. Byl jim příliš zbožný, příliš dobrý a málo politický. Ne- uznával, že politikaření není politika. A byl příliš spravedlivý. Nechtěl jmenovat v úřadě stra- níka, kdy by jinému ublížil. Nesliboval státnímu úřednictvu, co nebylo možno splnit, zatímco jiní, co jednoho dne slibovali, druhého dne hlasováním zmařili a ani se nezačervenali. Protekci- onářství, intrikaření, záškodnictví oblečené v diplomacii se ho nedotklo. Nechtěli mu odpustit, že si dobře přečetl v Písmě sv.: Buď řeč vaše: ano, ano; ne, ne, co pak nadto více jest, od zlého jest (Mt 5,37). Že se nechtěl bavit duchamornými řečmi a do společnosti a do hospody chodit, to také ohrožovalo jeho politickou kariéru.

Byl docela takový fanatik, že před schůzí duchovenstva v Pelhřimově za dveřmi, než vstou- pil, měl ruce sepjaté a modlil se za osvícení Duchem svatým (přicházející terciářka ho spatřila), nebo, ač nemocen, že jel přednášet o potřebě nového chrámu Páně, a tak si z náboženské horli- vosti přinesl zárodek smrti.

A nejen po sobě nic nezanechal, ale ještě rozdal víc, než měl. To přece je příliš mnoho. Nebo že se vtíral do kanceláře peněžních velmožů s výčitkou: Na vašich milionech může lpít lec- která svízel nevinných, věnujte také něco na kostel, pro požehnání Boží!

A korunu všeho podivínství si na hlavu postavil, když on, ministr, si přál, aby byl po smrti ob- lečen v drsné řeholní roucho františkána s kapucí na hlavě! Udělal to už některý ministr na celém světě? Ani ne ve středověku!

Škoda dalších slov! Nehodil se ten snílek do našeho praktického, pokrokového století, zablou- dil jen do něho!

Překážel. Tedy odešel.

Z evangelia sv. Jana 1, 8-12: On nebyl Světlem, nýbrž přišel, aby svědectví vydal o Světle. Bylo světlo pravé, které osvěcuje každého člověka, přicházejícího na tento svět. Na světě bylo, a svět povstal skrze ně, ale svět ho nepoznal. Do vlastního přišel, a svoji ho nepoznali…

Ministr a vrátný. Kytička na hrob (Josef Svoboda, tamtéž)

Když byl zesnulý p. poslanec Dr. František Nosek ministrem pošt a telegrafů, pozval Svaz katolických novinářů a dopisovatelů k prohlídce Radiožurnálu, strašnické vysílačky a meziměst- ské telefonní centrály na Žižkově. Byl jsem tenkrát také na této exkursi a budovu meziměstské centrály jsem opouštěl předposlední. Posledním byl pan ministr. U dveří stál vrátný. Držel dveře, aby účastníci, kterých bylo přes sto, mohli volně odcházeti. Pan ministr se ve dveřích zastavil, podal vrátnému ruku a se slovy „Děkuji vám, zaplať Pánbůh!“ loučil se s nejnižším podřízeným svého resortu.

Tak mně bylo tehdy nějak divně u srdce! Ministr a vrátný! Jaký to rozdíl ve společenském postavení obou!

Před Bohem jsme si všichni rovni: ministr i vrátný! Pod tímto zorným úhlem jeví se mi nyní tehdejší počin pana ministra samozřejmý a přece: v kolika případech něco podobného samozřej- mostí není?!

Naše mládež: Mládež a Dr. Nosek (č. 21, str. 6)

Odešel nám učitel a otec… (Karel David, Hojanovice, p. Zahrádka u Ledče nad Sázavou)

Bolestným úderem ohromila mne zpráva, že Dr. Nosek zemřel. Hrdlo se mi do bolesti stáhlo a zatoužil jsem být sám, neb do očí tlačily se mi slzy… Padl jako bojovník, vojín Kristův… v době, kdy by bylo jej, jeho práce a jeho lásky tolik, tolik třeba… Jsem jen vesnický chlapec z řad katolic- ké mládeže, ale cítím, že ztrácíme v něm přítele nejvěrnějšího, laskavého, do krajnosti obětavého učitele, že ztrácíme v něm otce.

Odešel nám učitel! Učil nás stavěti celé své životní podnikání na žulových základech víry, učil nás hleděti na všechno „sub specie aeternitatis“ očima věčnosti, učil nás křesťanskému hodnoce- ní každé, i té zdánlivě nejposlednější práce, učil nás pravému hodnocení majetku. Tomu učí nás mnozí, ale on učil nás nejen slovem, ale i příkladem, celým svým životem, i svou smrtí nás učí.

Chtěl z nás mladých míti opravdové vojíny Kristovy, chtěl, abychom jeho Království šířili všude ve veřejném i soukromém životě, chtěl z nás míti především křesťany, opravdové, uvědomělé, živé, vzdělané, a sám svým životem ukazoval nám cestu uskutečňování.

Mám v poznámkách ze sociálně organizačního kursu SKM v N. Brodě r. 1931 jeho věty: „Zá- kladem spásy je bezvýhradné se oddání Boží vůli – nejsvětější poctou Bohu je plné odevzdání do Jeho vůle“ – jak dovedl je doložit životem!

Jeho láska k nám mladým byla bez sentimentality, byla i bez lichocení – on vychovával nás především k řádnému křesťanskému životu, pak ku práci. Tolik nám vždy imponoval jeho klidný věcný přednes, prostý všech frází a demagogie, podložený hlubokou vírou a zbožností. Pamatuji, jak řekli jsme si tehdy v N. Brodě s přítelem Filipem po jeho úchvatné přednášce o přítomnosti Krista Pána v Eucharistii, že po jeho přednášce dovede se člověk modlit celou duší. Jak působilo na nás, že přijímal s námi každodenně Tělo Páně, jak dojemně modlil s námi večerní modlitby. Dlouho jsem marně pátral po krásné večerní modlitbě, kterou se s námi tehdy modlil. Zněla:

„Když záruku mi dříve podáš, shlédni – tu poslední má hodino se zvedni – až v noc se přiblížím, ó Ježíši – Eucharistie! – Na Srdci, které bije –, se v spánek pohřížím. – V blankytnu – ó, Ježíši – Eucharistie! – Na Srdci, které bije, já procitnu!“ Byla to báseň z Verdaguerovy knihy „Eucharis- tie“ pod názvem „Poslední hodina“. A věřím, že takovou byla poslední hodina pana Dr. Noska, že po pozemském utrpení procitl na Srdci Božím – a že bude za nás prositi.

Odešel nám učitel. Ukažme svým životem, že neučil nás nadarmo, že nadarmo neobětoval své zdraví, že učil nás dobře. Bratři a sestry, jeho památka nás zavazuje!

Jak nám píší mladí? Týž čtenář a dopisovatel v průvodním dopise k hořejšímu textu píše: Ač mluvil jsem s Dr. Noskem v životě jen několik vět, dal mi mnoho pro můj duchovní život, více snad než kterýkoli duchovní… Přijměte, pane redaktore, můj článek jako kytičku na jeho hrob od vesnického chlapce.

Malá vzpomínka na Dr. Fr. Noska (tamtéž) P. V. Laštovička, kněz – katecheta z obecné školy v Chotěboři, vzpomíná, jak r. 1920 na zemské konferenci Lidové strany v Praze se k němu přihlá- sil mladý politik Dr. Nosek, že ho kdysi před léty učil náboženství (Poznámka: rodák z Chrudimi a pak i student a maturant na gymnáziu v Chrudimi jako chlapec následoval otce respicienta fi- nanční stráže na jeho štacích – tedy i do Chotěboře –, kde byl otec Dr. Noska i pohřben)…

Katecheta po zprávě o úmrtí Dr. Noska si vybavuje v mysli chlapce Noska, čiperného, nada- ného, přirozeně veselého, a přece také vážného… zbožný a milý hoch. 4. června 1896 Františkův otec zemřel. Matka, zdrcená, žádala kněze o zaopatření manžela svátostmi… V bytě pacient seděl za stolem oblečen v parádní uniformě finančního komisaře. Tak přijímal sv. svátosti… V takovém náboženském ovzduší, v takové rodině vyrůstal syn. Nedivno, že byl tak věřícím mužem…

Chotěboř bude na Dr. Noska dlouho vzpomínat: častěji tu vystupoval na lidových schůzích, měl tu zásluhu na založení Hospodářského družstva a Lidové záložny i na zřízení střediska strany

v tamním „Panském domě. „Tu jeho nezlomnou víru a blahodárnou činnost kéž odmění Hospo- din!“ končí dávný katecheta zesnulého.

Mládež a Dr. Nosek (tamtéž)

Dokladem naší opravdové lásky k Dr. Noskovi byla skvělá účast mládeže na jeho pohřbu…

Ze služebních důvodů jsem se pohřbu nemohl zúčastniti. Právě o velikonočním pondělí pro- hlížel jsem ročníky našeho milého „Dorostu“ a skoro v každém čísle viděl jsem jeho články, fo- tografie a viděl jeho jméno. Jak se mi zastesklo, když jsem si uvědomil, že právě v ten den má pohřeb. Nemohl jsem stále tomu uvěřiti.

… Byl nám mnohým učitelem, vychovatelem a rádcem. Neviděli jsme jej jinak než v kruhu mladých, jak s nimi debatuje. Měli jsme ho rádi mezi sebou a vždy jsme ho srdečně vítali. Jsme mu v mnohém zavázáni, hlavně za naše kolonie – exerciční domy, které budoval pro nás… Naší jedinou odměnou bude pokračování v jeho snahách podle jeho příkladných zásad a pokorného do vůle Boží vždy odevzdaného života. Dnes teprve mnozí chápou, co pro nás znamenal, a oce- ňují náležitě jeho zásluhy. Budeme se častěji vraceti k oněm článkům dosud napsaným o jeho životě a z nich se učiti.

Projevy soustrasti nad úmrtím poslance Dr. Fr. Noska (tamtéž) Mezi řadou formálních kondolencí státních a politických představitelů a institucí nechybí projev soustrasti Dr. Fatky, ge- nerálního ředitele pošt a telegrafů a ministra vnitra Černého. Presidium čsl. strany lidové k uctění památky zesnulého Dr. Fr. Noska věnovalo Svazu katolické charity 500 Kč a redakce „Lidového hospodáře“ složila místo věnce k dobročinným účelům Družin sv. Kláry v Praze 200 Kč. Zve- řejněním došlo k odstartování laviny institucionálních i čistě osobních příspěvků s podobným určením, opět k uctění zemřelého.

Mimořádná valná hromada Ústřední záložny lidové uctívá památku svého prvního ředitele

† Dr. Františka Noska (č. 22, str. 3)

V sobotu 11. května 1935 sešli se zástupci celé široké obce lidových záložen, aby uctili dů- stojným způsobem památku svého zakladatele a prvního ředitele. Na pódiu přednáškového sálu v háji palem a květin umístěno bylo poprsí zesnulého, krásné to dílo katolického sochaře mistra Čeňka Vosmíka. Tak měli delegáti dojem skutečné přítomnosti oblíbeného prvního funkcionáře v jejich středu.

Dr. Josef Novák, starosta a nejbližší spolupracovník zesnulého, promluvil o vzorném životě Dr. Noska a jeho příkladu: „Scházíme se poprvé bez pana doktora Noska. Víme však všichni, jak jeho odchod do lepších světů není provázen jako u jiných lidí drásavou bolestí, pláčem a be- znadějí. To proto, že cítíme živě, že nás neopustil, že jeho duch a jeho vzor je stále mezi námi. Odešel člověk, který vynikal v katolickém táboře i jinde vysoko nad průměrem. V životě a smrti Dr. Noska odráží se mnohé ze života světců, za jejichž příkladem kráčel. Odešel prostý a chudý jako oni. Ale věříme pevně, že tak jak jejich dílo a jejich práce začala po jejich odchodu více žít, tak že my všichni a celý katolický tábor, rozněcován vzorem a příkladem tohoto věrného služeb- níka Božího, vydá nové květy křesťanské pracovitosti, obětavosti a lásky. Je pozoruhodno, že mo- derní doba má v katolické církvi mnoho vzorů a světců charity, utrpení, modlitby, nejsvětější svátosti oltářní, ale málo vzorů veřejného a politického života. Od dob Tomáše Mora, anglického ministerského předsedy v šestnáctém století, jehož svatořečení se nyní uskutečňuje.

Do politiky jde mnoho čistých lidí, ale málo se jich čistých vrací. Dr. Nosek to dokázal, jak shodně zjišťují i jeho odpůrci. Prozřetelnost ukazuje na takovém příkladu Dr. Noska, kde jest třeba skutečného prohloubení. Jeho zásada, aby každý čin i v politice a ve veřejném životě odpo-

vídal vnitřní pravdivosti, to bude nejvyšší naše směrnice pro veškerou další činnost, ať veřejnou, ať hospodářskou. Doktor Nosek, statečný, přímý a odvážný muž, mohl odevzdati svou duši Bohu se slovy básníka: Já k svému Bohu přec, jak voják jdu a poctivec.

Celé shromáždění v hlubokém dojmu povstává a památku slavného muže uctívá. Jednomyslně usneseno na návrh z mnoha záložen, poříditi obraz Dr. Noska do všech úřado-

ven našich peněžních ústavů.

Po provedené doplňovací volbě zvolen byl za nového předsedu ředitelství Ústřední záložny lidové J.M. Dr. Josef Vlasák, generál a velmistr řádu křižovníků, význačná osobnost katolického, veřejného i hospodářského života, který Dr. Noskem opuštěnou kleč přejímá a ochotně se v čelo našeho snažení staví… Přečten je přípis předsedy výboru Msgre Fr. Vaňka, který vítá a doporu- čuje volbu tak významné osobnosti, jako jest J.M. pan velmistr, který jediný může nám nahradit představitele snah, které zde zesnulý zakladatel Dr. František Nosek uplatňoval. (Vedle článku je fotografie, portrét Dr. Josefa Vlasáka.)

Pro Škvrňany (tamtéž) Frant. Maria Horák popisuje neutěšenou duchovní situaci obce s 8 000 obyvateli a informuje o záměru postavit zde kostel zasvěcený sv. Antonínu z Padovy. Výzva ke sbírce na stavbu kostela je ukončena pietním uctěním památky zesnulého Dr. Fr. Noska, „kte- rý ve službě plzeňské periferie život si ukrátil“.

Chotěbořsko uctívá památku Dr. Fr. Noska (tamtéž, násl. str.) V neděli 12. května 1935 se v „Panském domě“ v Chotěboři – který Dr. Nosek zakoupil pro Lidové hospodářské družstvo – konala pietní vzpomínka na zesnulého. Mši sv. sloužil děkan P. Vincenc Laštovička, přes 200 organizovaných členů SKM přistoupilo ke sv. přijímání. Redaktor Dr. J. Krlín pak měl krásnou přednášku o Dr. Noskovi, po něm ředitel Nerad a další informovali o jeho činnosti. Bylo připome- nuto, že Dr. Nosek měl rád Chotěboř a její lid, neboť zde zemřel a je pochován jeho otec.

Venkovský varhaník – duše kolatury (č. 23, posl. str.) František Lang, varhaník z Ml. Bříště u Humpolce, vzpomíná na návštěvu ministra Noska v Humpolci. Tehdy se mu svěřil se svým záměrem založit organizaci venkovských varhaníků. Dr. Nosek mu na to tehdy řekl: „Výborná myšlenka. Vždyť varhaník je duší celé kolatury, a jsou to lidé, na které se zapomnělo. Jen v této akci pokračujte, nechá se v tom vykonati mnoho.“ Pan Lang navštívil 85 farních úřadů v Čechách a na Moravě, ocenil obnovu mnohých chrámů a přínos Chrámového družstva v Pelhřimově za- loženého Msgre Fr. Vaňkem. K organizování bezplatných kursů pro varhaníky se mu už dostalo odezvy z 500 míst!

Valná hromada Družiny sv. Kláry (č. 25, posl. str.) Zesnulý Dr. Nosek vybudoval si vedle obrody hospodářských institucí našeho hnutí nejlepší památník v charitativním díle – Družině svaté Kláry. Bylo v našem časopise již vzpomenuto, že Družina svaté Kláry vybudovala několik domů pro staré, opuštěné lidi, že zřídila a vydržuje na pražské periferii velikou stanici laického apoštolátu sester III. řádu svatého Františka ve Kbelích u Prahy, kde ze staré stodoly vybudova- la krásnou kapli v komunistické obci s 5 000 obyvateli. Doktor Nosek věnoval činnosti Družiny všechny volné okamžiky, aby toto dílo křesťanské lásky k bližnímu a nesmrtelným duším plnilo své poslání v míře co největší.

Teď je na jeho spolupracovnících, aby toto krásné dílo bylo dále vedeno v duchu zesnulého zakladatele a aby bylo podle možností ještě dále rozšiřováno.

Tímto úkolem zabývala se mimořádní valná hromada spolku svaté Kláry dne 14. května t. r. Po krátké vzpomínce na zesnulého Dr. Noska usneseno věrně jíti dále v šlépějích tohoto velkého křesťana všude, tedy i v Družině svaté Kláry, a přičiňovati se o uplatňování království Božího mezi strádajícími tělesně i duševně.

Novým předsedou Družiny svaté Kláry zvolen duchovní vůdce a přítel zesnulého Dr. No- ska starosta Svazu Dr. Josef Novák. Řádná valná hromada bude se konati každoročně na svátek sv. Kláry 12. srpna.

K uctění památky † Dr. Fr. Noska věnovali (č. 26, posl. str.): seznam dárců – drobných i insti- tucionálních. Státní příjmy stále klesají (tamtéž): statistika daňových výnosů potvrzuje skepsi k návrhu rozpočtu vyjádřenou v posledním proslovu Dr. Noska v parlamentu: schodek veřejných rozpočtů je pětapůlkrát vyšší, než předpokládal ministr financí…

Dr. Nosek na úmrtním loži (č. 27, str. 3) 18. t. m. se sešel parlament. Místo, ve kterém se- dával náš milý Dr. Nosek, je prázdné, a jen kytice růží vzpomíná tohoto vzácného zákonodárce. On v Pánu odpočívá na hřbitůvku poříčském. Přinášíme poslední snímek jeho lidské podoby (foto pod titulkem článku). Nebeský úsměv a klid zírá z jeho tváře. Zahleděl se příliš do království Božího, pro které pracoval celý život, a věříme, že z tohoto slzavého údolí odcházel rád. Říkával Dr. Urbanovi: Nezdráhám se zemříti – a my při pohledu na jeho posmrtný obrázek tomu věříme.

Františkánské roucho, v němž se dal pochovat, symbolizuje opravdovost jeho pozemského snažení a nám, kteří se ještě lopotíme na pozemské hroudě, nabádavě říká: Jdi a čiň podobně!

Snažme se, přátelé, abychom žili a umírali jako náš nezapomenutelný Dr. Fr. Nosek.

Radujte se! (Frant. Maria Horák, tamtéž, pod posmrtným snímkem Dr. Noska)

Jsou to slova apoštola sv. Pavla – o radosti v Pánu! Křesťanství nesmí být věrou svěšených hlav a zamračených tváří, ale má a musí být věrou radostných lidí, kteří dovedou a chtějí také radost dáti jiným, rozsévati ji všude.

S radostí je to něco zvláštního. Již dítě ji zná a plné touhy vztahuje ručky své ke všemu, co je jasné, pestré, lesklé a zářivé. Hvězdičky z nebe by chtělo, i jas slunce odrážející se ze stěny či pod- lahy. Květiny a hračky a tyto, čím pestřejší, tím lepší, jsou předmětem jeho touhy. A dosáhlo-li takové dítě toho, po čem dychtilo, pak jeho očka září obzvláštním leskem – a onen lesk vypravuje o tom, že v srdci dítěte se uhostila radost nad splněním tužby.

A tato touha po radosti, po všem, co se leskne a co přináší změnu v životní všednosti a co přináší zábavu, roste s člověkem. A čím větší a čím vážnější člověk je, tím více potřebuje radosti, té správné, hluboké, pravé radosti. Má-li v nás býti a zůstati síla a odvaha k životnímu boji i ku práci, pak občas musíme se ze srdce zaradovati. Kdo neví, co je radost, kdo se radovati nedovede, je chudák z nej- chudších. A není málo takových lidí za našich dnů. I v nich je touha po radosti, ale oni stěží ještě vědí, co to radost je, poněvadž by jinak na bludných cestách nehledali tuto radost.

Jsou lidé, kteří se domnívají, že zlatem se dá koupiti radost nebo vkladními knížkami a akci- emi, a neznají nic jiného než mamon a zase mamon a jedině shon po tomto mamonu. Postavili si oltář zlatého telete a klanějí se mu a obětují mu všecko, prostě všecko, co jen se obětovati dá – a aniž by si toho byli vědomi, obětují této modloslužbě i vlastní život a všechno jeho štěstí. V bo- hatství, ve vzrůstu číslic a majetku ubíhá jejich život. A bez pravé radosti ubíhají léta, Tvůrcem jim určená k pobytu na této zemi, a nic, pranic nesmí si vzíti s sebou, když duše jejich odletí…

A jsou zase jiní lidé, ti ve vědě hledají cestu k radosti. Den za dnem a často i noc za nocí obětují knihám, obětují studiu, svým plánům a myšlenkám, až mrtvá jejich díla udusí všechen živý cit v nich.

A jiní zase se domnívají, že radost k nim přilétne odkudsi z neznáma a čekají a čekají, a nedo- čkají se jí.

A zase jsou jiní, a ti se domnívají, že v hluku slavnosti a zábav najdou radost, v lidské, četné společnosti, a vnitřní prázdnota je jejich údělem. Tam, kde oni radost hledali, tam jí prostě není proto, poněvadž u takových slavností a zábav je doma neupřímnost, rozpustilost, závist a ješit- nost, jen ne láska – a radost přece není ničím jiným než dítětem lásky. Jen v lásce a láskou a skrze lásku najdeme radost a žádným jiným způsobem! A žádnou jinou cestou.

Význam lidových úvěrních družstev (Václav Svoboda, č. 27, str. 6) Kvalitní odborně argu- mentující pojednání o lidovém peněžnictví, jeho principech a filosofii: „Pro úspěch družstva není směrodatným zisk, přebytek, ale souhrn služeb, kterými může prospět svému členstvu, a tyto pro ně vykonati: tj. poskytovati za nejlevnějších úrokových sazeb jednotlivé úvěry tím způsobem, že riziko ztráty je pokud možno co nejmenší.“

Marie a Marta (č. 28, str. 1) Praha očekává příjezd kardinála Jana Verdiera, arcibiskupa paříž- ského jako zástupce sv. Otce na Katolickém sjezdu. Očekává se kolem 100 tisíc účastníků a na or- ganizaci celé akce se významně podílí členové Lidové strany – Katolická akce v ČR není příliš vy- budována. Probudit náboženský život a povzbudit katolíky v zemi je hlavním cílem manifestace. Ale platí i obrácený vztah, politická aktivita ve prospěch lidu může přivést mnohé i k nábožen- ství. Uveďme příklad: „Ve Kbelích měli v r. 1925 lidovci asi 5 hlasů. Dr. Nosek tu jménem Družiny sv. Kláry koupil objekt, vystavěl tu ze stodoly pěkný kostelíček a P. Dr. Urban tu založil terciář- skou stanici. Užitek těchto podniků byl stonásobný. Lidé se vraceli do církve (asi 300 přestupů za rok) a o minulých volbách téměř sto katolíků volilo lidovou stranu, ač v místě není politická organizace, ani tu nebyla lidová politická schůze… Evangelijní podobenství o Marii a Martě lze vztáhnout na tyto aktivity: Ježíš jen varuje, aby zájem politický nepřevážil i zájem náboženský.“ K I. celostátnímu sjezdu katolíků (tamtéž, str. 2) Výňatky z textu: „Zemědělský lid je již od přirozenosti nábožensky založen… V posledních letech se však poměry na venkově změnily. Kapitalistický materialismus, podporovaný a hlásaný těmi, kteří se vydávají za vůdce a spasitele venkova, odvádí pomalu, ale jistě venkovský lid od statků duchovních. Je to tím hroznější, poně- vadž to venkovský člověk často ani nepozoruje a mnohdy ani nechápe… Velkou vinu nesou také ti, kteří se hlásí ke katolicismu… ale nedávají dobrý příklad… metodami uplatňovanými v hospo- dářství, ba jsou někdy horší ostatních… Naše činnost musí směřovat k výchově lidí, jejichž vzo- rem mohl býti náš zemřelý poslanec Dr. Nosek, který svým jednáním, vpravdě křesťanským, si dovedl získat úctu i u protivníků. Tak musíme jednat také my, chceme-li docíliti úspěchů, a ne být

obílenými hroby, o nichž řekl Kristus Pán, že jsou na povrchu pěkné, ale uvnitř plné nečistot.“

Náboženské umění při sjezdu katolíků (tamtéž) V levé kapli kláštera františkánů na Jung- mannově náměstí zahájil výstavu náboženského umění (soch a obrazů) předseda Sjezdu J.

E. Dr. J. J. Rückl. Prezentace děl Chrámového družstva v Pelhřimově se zúčastnil jeho předseda Msgre F. B. Vaněk. Výstava od 22. června do 7. července je bezplatná a má velký praktický vý- znam pro účastníky Sjezdu: krásná díla českých mistrů směřují k uměleckým cílům, které mohou i v daleké budoucnosti každého uspokojit.

Potřeba vzdělání (č. 31, str. 3) Autor J. K. se při příležitosti tzv. „sociálních týdnů“, které prá- vě probíhají v západofrancouzském Angere, zabývá otázkou významu vzdělávání pro jednotlivé stavy společnosti. Odkazuje při tom na list státního sekretáře sv. Stolce k tomuto tématu a vyzve- dá potřebu spojení vzdělání s nadpřirozenou láskou k Bohu. Lidé, kteří mají vzdělání, a přitom své činy konají a měří pod zorným úhlem víry, pak „nehledí sobecky na své vlastní dobro, nýbrž na dobro všeobecné. Ti lidé konají opravdu vznešené dílo, stávají se dobrodinci společnosti“… Svatý Otec Pius XI. doporučuje Katolickou akci jako „lék k vyhojení těžkých nemocí současného lidstva; Katolická akce znamená přetváření prostředí v duchu Kristově“.

„Takovými musíme býti my, chceme-li býti apoštoly… Jednak musíme hledět co nejvíce pronik- nout učení Evangelia, jednak musíme hledět sestoupit co nejhlouběji ke světskému poznání sta- vovskému. – Vzpomeňme na přednášky velikého muže Dr. Františka Noska, jichž tolik vykonal. Bylo v nich vždycky obojí: Mluvil třeba o pojištění a nikdy se nespokojil s povrchností, vyčerpal úplně předmět. Ale vždycky jste zároveň ze všech jeho řečí vycítili nábožensko-mravní základ. A jestliže tento muž tak čistého života a tak ohromné práce tolik vykonal a též byl ve veliké úctě

i u největších nepřátel jeho programu, bylo to proto, že mnoho věděl a že žil podle příkazů Bo- žích. V tom obojím se stává po své smrti nádherným příkladem nám všem. To byl jeho apoštolát.“ Jubilejní valná hromada Lidové záložny v Litomyšli (č. 34, posl. str.)… Přesídlení záložny do vlastních úřadoven v domě Družiny svaté Kláry na náměstí v Litomyšli oslaveno bude dne

28. září t. r., kdy za přítomnosti sezvaných hostí a zástupců ústředí posvěcen a zavěšen na čest- ném místě bude kříž.

Valná hromada Svazu hospodářských družstev (č. 38, str. 2) Konala se za účasti 93 delegátů zastupujících 117 členů s 644 podíly. Před provedením doplňovacích voleb vzpomenul starosta po- slanec Dr. Novák odchodu na věčnost „nejlepšího našeho družstevního funkcionáře a pracovníka Dr. Noska.“ „Nad předsednickým stolem byla umístěna busta zesnulého poslance Dr. Fr. Noska. Přítomní jakoby jeho skutečnou přítomnost tušili a v jeho duchu vyznělo také celé jednání. Radost z vykonané práce, chuť do další, trpělivé odstraňování překážek a nesrovnalostí a nad vším služba, pokorná služba tomu, kdož nás na odpovědná místa družstevnictví našeho povolal.“

V čem vidí pokrok křesťan a v čem materialista? (č. 39, str. 6) Američan H. E. Fosdick vy- počítal, že průměrný člověk měl před sto lety asi 72 potřeb, z nichž 16 považoval za nezbytné k životu, zatímco dnešní člověk má na 484 potřeb, z nichž za naprosto nezbytné považuje 94 po- třeby. Zatímco tehdy obchodníci prodávali asi na dvě stě různých druhů zboží, dnes jich musí míti na 32 000. Socialistický tisk pokládá tuto věc za vymoženost a pokrok. Člověk prý stává se bohatším, může se plně vyžít, a socialismus musí se postarat o to, aby co nejširší vrstvy byly účastny tohoto „pokroku“.

My tomuto pokroku nerozumíme. Plný a hodnotný život nezáleží v tom, kolik druhů nacpeme do žaludku, kolik hadříků na sebe navlečeme, kolika zbytečnostmi naplníme se.

Ideál sv. Františka oprostiti se co nejvíce všech těchto malicherností lidských, které člověka zotročují, je to, co může přivést ozdravení. Nežijeme pro tento svět, pro břicho, žijeme pro nebe. Kolik nespokojenosti by zmizelo, kdyby lidé smýšleli a žili jako sv. František! Žij duchovním ži- votem, ne tělesným, animálním – to je pravý pokrok hodný člověka.

Význam našeho družstevnictví v dnešní době – Dr. Josef Novák, starosta Svazu hospodář- ských družstev (č. 46, str. 1–2) Řeč na konferenci sdružení lidových absolventů hospodářských škol v Brně. Poslanec a koncepčně uvažující spolupracovník Dr. Noska rozvíjí vizi nového hospo- dářského řádu. Vymezuje se proti totalitám pravým (Německo, Itálie) i levým (Rusko), vládnutí se má opírat o konzultace a spolupráci se stavovskými organizacemi, komorami, sdruženími, svazy, odbory. Družstevnictví mezi nimi potřebuje najít své místo a hájit své zájmy. Zvláštní část proslovu je věnována mladým. „Vy mladí… musíte stavět positivně, ale nikdy ne negací. V druž- stevnictví je otevřený rajon pro všechny, kteří chtějí poctivě pracovat a drobnému člověku pomá- hat… je to služba členům.“

Hospodářská akce – citace z „Rukověti křesťanské sociologie“ Dr. Bedřicha Vaška (tamtéž, str. 6) 1. Katolíci mají povinnost v životě společnosti uplatňovat se také hospodářsky. 2. Tím více je třeba této hospodářské činnosti katolíků, protože moderní hospodářský život je dnes ovládán principy nekřesťanskými, a proto zhoubnými. 3. Ve všech poctivých oborech hospodářského ži- vota se mají katolíci uplatniti. Kruh této povinnosti jde tím dále, čím přiměřenější schopnosti člo- věk pro to má. 4. Hospodářské činnosti se má katolík věnovat s láskou, s horlivou soustředěností ducha, s promýšlivostí; ale nemá v hospodářských statcích vidět nejvyšší cíl života.

Lidové záložny a svátky spořivosti (tamtéž) Na zasedání Poradního sboru Lidových záložen promluvil Msgre F. Vaněk; kvitoval rychlý růst vkladů v lidovém peněžnictví. „Vzpomněli jsme při tom, jakou radost by měl z těchto zpráv náš zesnulý zakladatel Dr. Fr. Nosek. Vzestup vkladů lidových záložen a stálé zdokonalování jejich záloženské služby svědčí o tom, jaké zdravé a prů- bojné hnutí hospodářské vyvolal v život. Hnutí nesené hlavně celou řadou mladých pracovníků

hospodářských. Hnutí, které chce do budoucna budovati na těch nejmladších. Svědčí o tom úsilí, s jakým byla provedena myšlenka Msgre Fr. Vaňka, oblíbeného předsedy Poradního sboru lido- vých záložen, o zavedení dárkových vkladních knížek dětských, kterých bylo od počátku května tohoto roku vydáno již dvanáct tisíc… Dvanáct tisíc malých střádalů za půl roku je radostný zjev… svátky spořivosti pak novou metou pro další práci.“

Spořivost a píle základem blahobytu selských rodin v Holandsku (Jan Janoušek: poznám- ky k svátkům spořivosti) Jeden z oněch mladých následovníků Dr. Noska píše o zkušenostech ze svého pobytu v Holandsku. Katolíci tu jako ve všech oborech mají i v peněžnictví samostatné peněžní ústavy a jejich ústředí přičleněné ke Svazu katolických zemědělců a zahradníků… I u nás máme již Ústřední záložnu lidovou s 85 místními záložnami a 330 kampeličkových záložen se vklady obojích ve výši 355 milionů Kč.

Jan Janoušek: Braňte vylidňování venkova (tamtéž, č. 46) Dlouholetý tajemník SKM na- stiňuje svou představu, jak by šlo podpořit osamostatňování mladých rolníků. Stát by k tomu měl zřídit zvláštní fond k poskytování zápůjček pro mladé. Státní statky by byly rozparcelovány na menší výměry 8, 10, 15 a 20 ha a prostřednictvím společnosti veřejnoprávního charakteru na- bízeny mladým zájemcům a ti by byli osvobození od daně z převodu nemovitostí…

Družstevní den v Litomyšli (č. 47, str. 2) Družstevní den se zde slavil na Slavnost Krista Krále. Msgre Fr. Vaněk (spolu s Dr. Jos. Novákem), hlavní host Ústředí, posvětil kříž a zavěsil ho nad portrét Dr. Fr. Noska do čela úřadovny. Kristus Král nechť opravdu vládne všemu podnikání záložny!

Naše mladá generace (č. 49, str. 1) 16. listopadu 1935 přijeli do Spálené ulice mladí čtenáři a dopisovatelé „Lidového hospodáře“, aby se radili s jeho redaktory, jak dál týdeník vést a zdoko- nalovat. Návrhy jen pršely. Ze všech vyznívala láska k listu, touha sloužit poctivě našemu druž- stevnímu ideálu a novému spravedlivému hospodářskému řádu. Poctivě a věcně, jak nás k tomu nabádal zesnulý Dr. Nosek – to byl tenor všech účastníků. Starší účastníci konstatovali, že „Lidový hospodář“ obnovil tradici oblíbeného „Lidu“.

„Bez dopisovatelů by list ztratil bezprostřední aktuálnost, stal by se koženým a nečetl by se.“

Msgre Vaněk podruhé letos ve východních Čechách (tamtéž, str. 6) Odpoledne 10. listo- padu 1935 se v Litomyšli konala schůze přátel Družiny svaté Kláry. Msgre Vaněk tu promluvil překrásně o praktické lásce k bližnímu a o křesťanské charitě a o nejmilejším díle zemřelého Dr. Fr. Noska, o Družině svaté Kláry. „Sdělil, že se mnoho kněží i laiků modlí za to, aby zesnulý Dr. Nosek povýšen byl v brzku do řádu blahoslavených a světců. Zpráva tato zanechala u všech přítomných nejhlubší dojem.“

Před novými úkoly (č. 52, str. 1) Poslanec Dr. Josef Novák píše: „Probírám se pozůstalostí Dr. Františka Noska. Byli jsme věrnými druhy od roku 1906, kdy jsme se poprvé setkali v katolic- kém studentském spolku a rozpravou o sociálním pojišťování určili jsme si směr života. Dr. Nosek měl úžasnou intuici. Viděl budoucí vývoj na hony před ostatními, a proto nebyl hned chápán… V jeho spisech nalezl jsem přesně vypracovaný plán reorganizace naší čsl. strany lidové.“ Dr. No- vák je přesvědčen, že plán Dr. Noska, vypracovaný před dvěma roky, je zralý k realizaci, doba pokročila. Jde v něm hlavně o to, aby delegování do funkcí lépe odpovídalo potřebám strany a doby, a to ve směru stavovského zastoupení. Kolik kde zaplatí daně strany, nemůže být dobrým řešením. Jednotnost ve straně musí být také dokumentována jednotnou organizační formou.

Měníme systém vládnutí (tamtéž, str. 2) Poslanec Dr. Josef Novák v koncepční úvaze argu- mentuje potřebou vzniku a fungování stavovských komor a svazů, neboť dosavadní formy demo- kracie nestačí na komplikovaný hospodářský život. Tyto nové formy nemají znamenat „stavovský stát“, musejí mít demokratickou podobu, aby občanstvo v nich mělo stále větší vliv, aby organisa-

ce takových autonomních sborů lidí stejné práce mohly komunikovat s orgány státu. Je tu šance na lepší vzájemnou informovanost a dosažení větší harmonie.

Dr. Nosek a vylidňování venkova (tamtéž, str. 3) I z lidového tábora se ozývaly hlasy, že Dr. Nosek byl blázen. Ano, blázen pro Boha, jako všichni světci. Dopisovatel St. Lněnička ar- gumentuje, že příklady ze života svatých, které ve svých politických i hospodářských projevech Dr. Nosek užíval, padly u mnohých posluchačů na úrodnou půdu, pod dojmem Noskovy řeči se mnozí mladí životně rozhodovali. Také proto, aby na venkově a při rolnické práci setrvali. „Bylo by dobře, aby ti, kdož Dr. Noska znali, stavěli věčné vzory práce a dokonalosti proti vzorům mrav- ní laxnosti, panovačnosti, hrabivosti a nenasytnosti.“

O uplatnění křesťanských zásad v řízeném hospodářství (tamtéž, rubrika „Družstevní zprá- vy“) Svaz lidových zemědělců v Čechách a Svaz hospodářských družstev čsl. uskuteční pracovní sjezd 21. a 22. prosince 1935 (Spálená 15). Duchovní konference v sobotu odpoledne: promluva Dr. Jana Urbana OFM, poté příležitost ke sv. zpovědi. V neděli se začíná mší sv. v kostele Nejsvětější Trojice, poté vlastní přednášky a debata. Témata boj o zemědělskou komoru a o poslání Svazu.

Odkaz JUDr. Františka Noska po smrti: Lidový hospodář 1936–40

1936

Prací na poli družstevním k sblížení politickému (č. 2, str. 1) Zpráva ještě z prosince mi- nulého roku. Pokus o politické sblížení hodnotově blízkých českých, moravských, slovenských i německy mluvících politických stran do bloku „srdcí a práce“. S odvoláním na Katolický sjezd a s podporou citace Alfréda Fukse posl. Šamalík činí ve Spálené ulici tento pokus, jak společná družstevní a svépomocná myšlenka může být základem pro politické spojenectví – proti hrozbám ze strany nacistické ideologie.

Vánoce sv. Františka z Assisi (č. 2, str. 2) Jde o vzpomínku na Dr. Františka Noska –františ- kána, který „první vánoce neprožívá mezi námi“. Vánoce v Grecciu!

Přání i posl. Dr. Noskovi (č. 3, str. 2) Ze Slovenska přišlo do Spálené ulice vánoční a novoroč- ní přání zemřelému: někdejšímu ministrovi pošt tím projevila svou vděčnost „poštovní akcesist- ka“): nedolehlo k ní, že Dr. Nosek zemřel, vděčnost však smrti nezná.

Do katolických rodin obraz Dr. Noska (tamtéž) Družina Svaté Kláry sídlící rovně ve Spálené 15 činí inzertní nabídku čtenářům.

Následuje připomenutí knihy, jejíž autor Williams se věnuje životu prvotní církve a poukazuje na to, že již učedníci Ježíšovi měli zažitou zkušenost z tehdejší Palestiny ve sdružování se ke spo- lečné práci jako rybáři. Zmrtvýchvstalý Ježíš je tak postaven na piedestal i družstevní myšlenky. Nový sedlák (redakční úvodník), (č. 5, str. 1) Dr. Noskovi je přičítána zásluha za proměnu životních hodnot nové generace soukromě hospodařících rolníků: sedlák – družstevník si uvědo- muje sílu spolupráce, solidarity, vzájemnosti, vzdělávání. Jde o překonání úzké individualistické mentality dřívějších sedláků, nevraživě pohlížejících na úspěchy souseda, a vytvářející sociální

přehrady. Jde o aktivizaci ve veřejném životě, o přihlášení se k účasti i na politice. Jde o zrod no- vých vůdčích osobností na venkově. Jde o proměnu katolické vesnice. „Jak by se radoval zesnulý Dr. Nosek z této změny. Tak on tomu učil. Tak to od mladého křesťanského rolnictva žádal. K tomu novému nazírání vedl. Nový katolický sedlák – toť nejvyšší dílo velikého českého Terciáře.“

Veřejná práce ve světle víry (Jožka Zálesák), (č. 5, str. 1) Sloupek na titulní straně: Mladý účastník exercicií má před sebou nové číslo časopisu SKM Dorost a je pln radosti nad touto du- chovní událostí. Mládež vychovaná ve věčných pravdách a v úctě k Eucharistii jistě nezklame.

„Mnozí snad řeknou, že exercicie a veřejný život nemají nic společného a že nelze je stavět vedle sebe. Chybí nám duchovní náplň života. Chápeme práci ve veřejném životě jako věci čistě vnější, bez nějaké vnitřní spojitosti.“ Autor se raduje ze zprávy, že na poutním místě Křemešník byl za- koupen dům pro konání duchovních cvičení. Vyzývá všechny čtenáře k podpoře „Matice Křemeš- nické“, která si klade za cíl toto středisko po přípravu mladých vybudovat. Nejde o nic menšího než o mravní obrodu národa. O vrácení Krista bloudícímu lidstvu, jeho pokoj, lásku a mír. „To se nám podaří jen tehdy, budeme-li duchovně čistí, poctiví a spravedliví. Nesmíme se vyčerpávat ve vnější činnosti a zapomínat, že tato musí prýštit z vnitřního náboženského života. Musíme žít duchovním životem a všechnu práci v rodině, v obci, ve společnosti, v životě veřejném, vše mu- síme chápat a konat se stálým pohledem na Boha a jeho věčné zákony, a nic nesmíme od nich oddělovat. Čím budeme ctnostnější a dokonalejší v životě duchovním, tím svědomitější budeme i v životě veřejném.

Máme krásný vzor v našem zemřelém ministru Fr. Noskovi, který pracoval skrytě, nenáročně, poctivě, ne pro svou slávu a prospěch, ale všechnu svou práci podřídil zákonům Božím. Práci veřejnou chápal jako apoštolát – službu potřebnou lidem, jako službu národu a státu. Veškerou svou práci konal pod zorným úhlem věčnosti.

Tak i my, jeho žáci a stoupenci, musíme jít za jeho příkladem. Náš život musí prosvítit a posvě- covat i práci veřejnou. Mnozí nahlíží na práci veřejnou jako na řemeslo a soudí, že ve veřejné práci je ledacos dovoleno, co v soukromém životě by se zdálo jako nečestné, že v politice je to přípust- né. Tak však nepohlížíme na práci veřejnou my katolíci. Naší devizou musí býti poctivost, sprave- dlnost a pravda musí vládnout i v životě veřejném. Není jiné mravouky pro život soukromý a jiné mravouky pro život veřejný… Musíme i ve veřejném životě jednati čestně, poctivě, neslibovat, co nemůžeme splnit, nehledat ve veřejném životě svou slávu, nedat na vnější úspěchy, ale ve všem hledat větší čest a slávu Boží. A mít na mysli prospěch celku, prospěch a dobro národa. Našemu slovu nesmí býti cizí slovo „oběť“.

Mnohdy naše práce skončí nezdarem, tu však nesmíme věšeti hlavu a skládati ruce v klín, ale musíme hledati síly a energii k další práci v exerciciích a v Eucharistii. Kristus musí být naším vůdcem: Cesta – Pravda – a Život.“

(Poznámka: Jazyk a duchovní úroveň textu vedou k domněnce, že podpis je literární pseudo- nym, že autorem je děkan pelhřimovský a přítel Dr. Noska František Vaněk. Asi nechtěl přímo horovat pro Matici Křemešnickou, která jistě vznikla z jeho iniciativy.)

Poslední přednáška Dr. Frant. Noska (č. 7, str. 1) Burzovní rada a přítel Chudáček (podle značky) vzpomíná s ročním odstupem na setkání se zemřelým při jeho cestě do Plzně-Doudlevce. Dojímá ho, s jakým přemáháním již špatného zdravotního stavu Dr. Nosek absolvoval tuto po- slední přednáškovou cestu.

Nejmilejší dílo Dr. Noska (č. 16, str. 1) Ředitel Karel Nepraš píše k ročnímu úmrtí Dr. Noska. Fotografie ještě z jeho pohřbu: výkrop provádí velmistr křižovníků Vlasák a františkán Dr. Jan Ev. Urban. Jde o „Družinu svaté Kláry“. Tu Nosek založil 19. listopadu 1928 k františkánskému vý- ročí a shromáždil zde řadu spolupracovníků na poli charity. V posledních letech Družině věnoval nejvíce své péče a lásky. K založení došlo ve Spálené 15 v Praze, v sídle Svazu, ale praktická podo-

ba díla se projevila až po zakoupení tří domů (č. p. 395, 396, 508) v Litomyšli, a v nich – za spo- lupráce s místním farním kaplanem Dr. Josefem Důrkem a sestrami Boromejkami – vznikl domov pro staré a opuštěné lidi. Tamní „Domov sv. Kláry“ záhy po založení nestačil zájemcům. Dr. No- sek se osobně účastnil projednávání přihlášek s postiženými lidmi, měl pro ně slova útěchy a po- vzbuzení v jejich útrapách. Sotva se rozběhl domov v Litomyšli, došlo k založení dalšího Domu v Březnici (ve spolupráci s děkanem P. Dudou). Díky štědrému daru nejmenovaného církevního hodnostáře mohl být zakoupen zámek v Nasavrkách a upraven na působiště Laického apoštolá- tu sv. Františka. Další podobné působiště pro Laický apoštolát se podařilo zřídit v Hostomicích pod Brdy, díky spolupráci s P. Chlumským, se kterým Dr. Noska spojovala i spolupráce pro SKM. K návštěvám těchto zařízení využíval Dr. Nosek svých vzácných volných chvil, a považoval je za ty nejšťastnější; do Hostomic jezdíval i se svou rodinou. Domek s dvorkem a zahradou slouží sestrám Apoštolátu dosud (1936).

Mimořádnou zásluhu si Dr. Nosek a jeho Spolek sv. Kláry získal v Kbelích u Prahy, kde nebyl ani kostel (tehdy zde žilo 5 tisíc obyvatel – nejbližší kostely byly ve Vinoři a na Proseku). Těch věřících bylo asi 10. Za pomoci záložny „Velehrad“ z Prahy se podařilo koupit a předělat stodolu uprostřed obce na kapli se zahradou a hřištěm a v domku vedle sídlo Apoštolátu III. řádu a ma- teřskou školku s dětskou besídkou. S přičiněním P. Jana Ev. Urbana OFM – za jehož duchovním vedením lze tušit všechny tyto aktivity Dr. Noska, se zde začaly konat pravidelné nedělní boho- služby a kaple byla vybavena vším potřebným pro liturgii. Došlo k duchovní obnově celé obce, sa- nací manželství, křtům. Četné účasti na bohoslužbách; dokonce i z řad vojáků z blízkého letiště. Pietním aktem Dr. Noska a Družiny sv. Kláry došlo k obnovení kaple sv. Kláry v Troji. Třeš- ňovka s kaplí byla na 50 let státem propůjčena Družině, zachráněna před zchátráním (nová stře- cha, nová věž, nová okna). Neděli co neděli zde slouží mše sv. františkáni a obyvatelé Troje jsou Dr. Noskovi vděční za tuto možnost, jakož i služby sester III. řádu. Bylo vysloveno mnoho po- chybností o těchto aktivitách Dr. Noska, ale dnes, po jeho smrti, zařízení slouží a jsou příslibem

i pro budoucnost.

Příklad života (Biskup Dr. Šimon Bárta), (č. 16, str. 1) Ve sloupku na titulní straně čísla při- pomínajícího výročí úmrtí Dr. Noska píše biskup své „laudatio“ na zemřelého. Motto v úvodu (od Boř. Benetky) je oslovující: „Smrt Dr. Františka Noska otevřela nám dosud uzavřenou knihu jeho života.“ V té knize Noskova života čte biskup „příklad k následování“. Politik, který sloužil jako služebník Boží, ne pro svou slávu před lidmi. Politik, který byl i vzorem jako manžel a otec rodiny, a to v krátkých časech rodinného štěstí, stejně jako v nesení křížů, které na jeho rodinu dopadly, v předčasné smrti jeho synka i v bolestném umírání jeho ženy. Biskup oceňuje velikost této vzác- né ženy, šlechetnost její duše. (V jeho chvále lze číst platnost moudrého výroku, že za každým velikým mužem stojí veliká žena.)

Hrst výroků o Dr. Noskovi (č. 16, str. 3) „Dr. Nosek patřil k nejsvědomitějším poslancům a patřil k onomu nepříliš četnému výboru v Parlamentu, kteří k činnosti zákonodárné měli plnou kvalifikaci“ (posl. Fr. Světlík).

• „Smrt Noskova, třebaže byla těžkou ztrátou pro jeho díla i pro jeho přátele, přece vykonala mnoho dobrého, kdyby v duši každého, kdo ho znali, nebo alespoň viděli a slyšeli o jeho díle, kdyby v duši všech těch lidí se zachytila aspoň jiskérka z toho plamene, kterým plápolalo jeho srdce. Potom by mezi námi vymizelo mnoho zla, mnoho sobectví, a na jejich místě by se usíd- lila ona láska, která udivovala; ale přece málo lidí nadchla k následování“ (Boř. Benetka).
• „Dr. Noska charakterizuje: málo slov, mnoho činů. Spolehlivost a věrnost. Pracovitost a skrom- nost. Zbožnost a vlastenectví. Pozbyli jsme v něm vzácného člověka, vzorného politika, nepře- konatelného katolíka“ (posl. Dr. Mayr-Harting).

• „Dr. Nosek dával vždy svou práci do služeb vyšších, nadzemských, Dr. Nosek zachraňo- val čestnost doby. V době všeobecného úpadku morálky zůstal čistý jak sluneční paprsek“ (Msgre Fr. Vaněk).

Jak Dr. Nosek před dvaceti lety řešil sociální otázku (č. 16, str. 4) Uprostřed války pořádala Česká liga akademická cyklus přednášek o sociální otázce. Užaslým studentům rozvíjel tu seni- or (poznámka: promoval r. 1910, tedy 6 let předtím) Dr. Nosek problémy, o nichž slyšeli poprvé v životě. Jeden z tehdejších posluchačů listuje ve svých zápiscích z té doby a obdivuje, s jakou jasnozřivostí Dr. Nosek už tehdy viděl do těchto problémů. Teprve nyní, po vydání papežských encyklik, je mnohým z nás zřejmé, že on měl o nich jasno už tehdy. Nosek používal historické metody a charakterizoval jednotlivé stupně vývoje od otroctví, feudální reglementace na křesťan- ských základech až k soudobému liberalismu. Poučení z historie dovedl aplikovat na problémy, které sužují hospodářství dodnes a vedou k sociálním nesvárům. Škoda, že tu Dr. Nosek nemohl mezi námi pobýt dalších dvacet let, kolik dobra mohlo vzejít z jeho veřejného působení.

Růst osobnosti Dr. Františka Noska (J. K.), (č. 16, str. 5) Základem, z něhož vyrůstala No- skova osobnost, je hluboká víra. To si musíme nejdříve uvědomit, chceme-li pochopit jeho dílo a jeho charakter. Nebyla to víra jen citová, nýbrž opravdu uvědomělá, zdůrazňovaná a posilovaná ustavičným studiem, a právě proto přinášela takové krásné ovoce. Zbožnost, jak si ji přinášel ze svého domova do studií a do života, pudila jinocha toužícího po poznání co nejširším, pronik- nout co nejdříve ku podstatě věčné pravdy… proto bral do rukou duchovní a apologetické knihy, hroužil se do rozjímání, a není ani divu, že nebezpečí mladých let lehce zažehnal.

Když Dr. Nosek po vyčerpávající práci v parlamentě a po vysilujících přednáškách přicházel do svého domova, byla to zase duchovní díla, z nichž čerpal novou sílu. Poněvadž byl oprav- dový, nespokojil se ani v této věci polovičatostí, a každý, kdo ho slyšel mluvit, byl hned udiven hlubokými znalostmi teologickými a filosofickými. Ve svých sociálních a hospodářských řečech, ve svých polemikách, v projevech při různých příležitostech, prostě nikdy nezapomínal na základ náboženský. Byla v tom jednota života a myšlení, tak charakteristická pro celou jeho osobnost.

Víra dává člověku dvě neocenitelné vlastnosti. Čím je víra hlubší a opravdovější, tím jsou ty vlastnosti křesťanštější. První z nich je mravní, druhou je zostřený pohled na věci pod zorným úhlem věčných a neměnitelných zásad, na kterém buduje stavbu, jíž je život. Víra učí ještě i něče- mu jinému, totiž milosrdenství, a víra je základem, ze kterého vyrůstá láska… Dr. Nosek vroucně věřil. I vroucně miloval… Nejde jen o lásku k chudým, nýbrž o lásku ke každému člověku vůbec. I v tom jeho stereotypu: „Račte dobrotivě uvážit“… je láska, milosrdenství, trpělivost… v trpěli- vém snášení příkoří jeho láska mohutněla.

Jeho jméno bral vážně, jako povinnost, jako pouto spojující křesťana s jeho jménem. František z Assisi byl jeho patron, ten, který se nejvíce připodobňoval Kristu. Dr. Nosek, který měl důvěr- ný vztah ke svému patronu a který byl františkánským terciářem, napodoboval svého patrona v lásce. Nebylo to povrchní, byla v tom i jednota jednání a myšlení… ctil sv. Alžbětu Duryňskou, blahoslavenou Anežku… láska se obětovala v činy… Muž, který všecko rozdal, který s úsměvem, vlídným slovem a pohlazením dával chudým podporu jako duchovní a duševní stravu myšlenky lidem na přednáškách, v kursech… to chtěl a to činil. Ti, kteří to proto dělali, že si byli vědomi výsostné pravdy, že na dvou základech lásky k Bohu a lásky k bližnímu stojí evangelium, musí na nich stát život každého opravdového křesťana.

Středem života věřícího musí být oltář, středem života Dr. Noska byl skutečně oltář. Naše jed- nání je proto často málo plodné, protože se mu nedostává posvěcení oltáře. Dr. Nosek miloval chrám Páně, miloval mši svatou a živil se eucharistickým chlebem. Dr. Šimon Bárta, biskup čes- kobudějovický, o něm řekl: „Prozřetelnost, která řídí osudy jednotlivců a národů, chtěla nám v zemřelém před oči postavit vzor katolického pracovníka, politika na vinici Páně. Byl v Pánu

zemřelý Dr. Nosek vpravdě ozdobou a vzorem lidového poselstva v našem Národním shromáž- dění. Byl vzorným příkladem, jak máme pracovati pro růst Království Kristova v našem národě.“ Dr. Jan Ev. Urban, který byl jeho zpovědníkem v posledních letech života, byl nucen nad jeho hrobem vyznat, že v něm odešel ze světa člověk, osobnost veliké výšky a služebník všech, a to ve- likou láskou.

Noskova práce na pražské periferii (č. 16, tamtéž) Fotografie kaple v Troji jako ilustrace z děl Dr. Noska na pražských předměstích. Kromě této kaple a díla ve Kbelích (viz již publ. článek), se Dr. Nosek zapsal nezapomenutelně stavbou kostela bl. Anežky na Spořilově. Spolek Dílo bla- hoslavené Anežky, který založil, se zasloužil díky Noskovým iniciativám dále o zakoupení po- zemků na stavby dalších kostelů: v Kobylisích, na Žižkově, v Hrdlořezích a Strašnicích. K areálu saleziánů v Kobylisích s kostelem sv. Terezičky byl Dr. Nosek inspirován ve Španělsku, kde vi- děl vzdělávací centrum jezuitů pro mladé. Článek vyvrací pověsti, že pozemek zde byl darován.

„Dílo“ jej splácelo i s úroky Moravské bance, která za veliký pozemek zaplatila téměř půl milionu korun. Šlo pouze o slevu na ceně vůči obvyklým cenám, po dohodě s majitelem statkářem Ženíš- kem, a to díky koupi pozemku jako celku. Realizace této výstavby podobně jako několika dalších se už iniciátor akvizic pozemků nedožil.

Družstevní zprávy: Noskův odkaz, Dědictví Dr. Fr. Noska (Jos. Chudáček), (č. 16, str. 4) Jménem lidového peněžnictví autor vděčně vzpomíná zemřelého a vyzvedá jeho zásady pro ve- dení záložen. Zejména pak to, že část zisku má být věnována našemu milému Bohu – charitě. Také mírný úrok pro dlužníky a jistota pro vkladatele, že o své úspory nepřijdou, byly a zůstanou hodnotami odkázanými Dr. Noskem lidovým záložnám. V těžkých časech je životní vzor zemře- lého tím nejlepším odkazem.

Rada Plodinové burzy Josef Chudáček píše přímo o dědictví Dr. Noska. Jde o dědictví duchov- ní, neboť jinak je všeobecně známo, že Dr. Nosek zemřel zcela chudý, bez jakýkoliv pozemských statků. Toto dědictví však den ode dne stoupá. Pravda, je mnoho těch, kdo se s Dr. Noskem stý- kali, a řada z nich může dosvědčit, že až do smrti bude na ně tento styk blahodárně působit, nejen na jejich smýšlení, ale i na jejich konání. Ale mnoho je těch, kdo se za života s Dr. Noskem nikdy nesetkali, a mnoho bude těch, kteří po nás přijdou, aniž by ho živého viděli a slyšeli. A při- pomíná mi na mysl, že jest povinností nás, kteří jsme s ním spolupracovali, zachovati pokolení nynějšímu i budoucímu, to velké duchovní dědictví, jež nám Dr. Nosek zanechal. Sta a tisíce lidí bude tím přiváděno k Bohu a k lásce k bližnímu.

Autor navrhuje, aby všechny podniky, na jejichž zrodu a vedení se Dr. Nosek podílel, založily sdružení pod názvem „Dědictví Dr. Františka Noska“. Je to tak správné, protože on viděl v druž- stevnictví naplnění křesťanské lásky k bližnímu… Toto dědictví se má stát majetkem nejen zaklá- dacích institucí, ale majetkem přístupným všem, nynějším i budoucím.

To si představuje takto: Především jde o to, abychom pokud možno podrobně poznali život Dr. Noska po všech stránkách. Vždyť i nám, kteří jsme s ním spolupracovali, mohlo mnoho z jeho života uniknout. Čerpat z tohoto životopisu by samo o sobě bylo málo. Jde o to, proměňovat my- šlenky Dr. Noska ve skutek, když on sám to nemohl dokončit, jsa Bohem uprostřed práce odvo- lán… V tomto díle mají pracovat především ti, kdož se na realizaci družstevní myšlenky podílejí. Řekněme si upřímně a otevřeně, protože kdyby ti, kdo mají vést družstva a celý družstevní život, opustili družstevní křesťanské zásady Noskovy, pak jejich činnost, i kdyby byla provázena zářivý- mi vnějšími úspěchy, nemá před Bohem žádné ceny.

Dr. Nosek chápal práci v družstevnictví jako službu Bohu a z příkazu božího jako službu křes- ťanské lásky k bližnímu. Musíme tudíž viděti i v tomto dnešním družstevním lopotění, kdy již tělo a duch těmito starostmi umdlévá, službu boží, a tím se v těchto nesnázích síliti. Dr. Nosek vždy usiloval o dokonalou znalost věci a v tom nelitoval ani námahy, ani peněz.

A konečně další známkou jeho činnosti byla obětavost až k sebeobětování. A tím je dán pro- gram „Dědictví Dr. Fr. Noska“. Především bude nutno dbát na náboženskou výchovu a dokonalý život podle náboženství všech těch, kdo v družstevnictví pracují. Jak činovníků družstevních, tak úřednictva… Takoví družstevníci budou působit blahodárně na všechny, s nimiž se v životě hospodářském i veřejném setkají. A i to bude plod „Dědictví“.

Dr. Nosek vždy dbal o to, aby družstevnictví a všemu tomu, co s tím souvisí, dokonale rozu- měl. Odborné vzdělávání všech… toť další úkol „Dědictví“. Mezi úřednictvem i mezi družstevníky máme mnoho těch, kteří se studiem, vlastním vzděláváním, kursy dopracovali značných vědo- mostí a kteří prací v hnutí získali cenné zkušenosti. Dr. Nosek se vždy rád podělil o to, co věděl a znal, a je nám tak vzorem i v tomto ohledu: jak využívat všeho toho, co jednotliví členové znají a čím disponují k prospěchu všech. Ale nám půjde o to, abychom získávali i nové znalosti a zku- šenosti a zřídili k tomu účelu při „Dědictví“ studijní ústav družstevní. Zájemci o další studium by se vzdělávali ve speciálních otázkách hospodářských a sociálních a využívali i zahraničních zkušeností na tomto poli. A to – v duchu Noskově – ne pro nějaký okamžitý osobní prospěch, ale opět jako službu boží a službu bližním. Nastala by tu jakási mobilizace všech duchovních sil naší velké družstevní rodiny. Prostředků k tomu je mnoho: studium odborných knih i časopisů, ankety mezi družstevníky doma i v cizině, návštěva různých kursů, škol. Pak ovšem bude násle- dovat praktická část činnosti, tj. využití těchto vědomostí ve prospěch družstev i bližních. Autor na závěr vyslovuje přesvědčení, že tato nastíněná myšlenka bude přijata a uskuteční se.

Ženská hlídka – vzpomínáme – Hela Švehlová… (č. 16, str. 14) 17. dubna to bude rok, co do- tlouklo zlaté srdce pana ministra m. s. Františka Noska. Pracoval pilně, skromně a nenáročně… jako jeho duchovní vůdce sv. František z Assisi. Nic mu nebylo obtížné, všechno ochotně vykonal a s vrozenou jemností stíral slzy svých bližních a podle svých sil i pomáhal.

Pán Bůh s láskou shlížel na svého obětavého služebníka Františka. Těžké kříže vložil na jeho bedra, ale on nezareptal, nýbrž s odevzdáním do vůle boží tiše je nesl. Když úmrtím jeho milé sestřičky, později milovaného synáčka a předobré choti krvácelo jeho srdce, pokorně zašeptal:

„Je to vůle Boží…“ Znovu se vzchopil a v krásných přednáškách uplatňoval své vznešené ideály. Nešetřil se, čímž těžká nemoc upoutala jej na lůžko. Trpělivě snášel bolesti, ale neustal ve své činnosti. Kreslil si plány, co všechno ještě vykoná pro svého Spasitele. Pán Bůh však usoudil jinak. Z pilné práce – od hluboké nedoorané brázdy povolal jej k sobě. Nebýti jeho nadlidského úsilí, mohl zůstat zachován životu i své jediné dcerušce. Avšak pro dobro bližních nešetřil své síly a padl v nejlepším věku jako čestný bojovník, aby v nebesích vzal od Krista Krále věčnou odmě- nu… Což jeho odkaz – Lidové peněžnictví – není jeho jediným velkým pomníkem, který si posta- vil již za života? Tehdy, když zakládal Lidové peněžní ústavy jakoby prodchnut vizí budoucnosti, dobře pochopil, jaký dalekosáhlý budou míti význam. Proto vzpomínáme s úctou jeho šlechetné duše i činů, za něž se nechal mnohdy od nepřátel křižovat.

Odešel náš velký vůdce. Před rokem, právě v pašijovém týdnu, dotrpěl Golgotu svého života, aby se svým Spasitelem, jehož nadevše miloval, slavil v nebi radostné Vzkříšení… Jeho duch však stále dlí mezi námi a síliti nás bude v krutém životním zápasu. Bude nám vůdčí hvězdou, abychom statečně přešli přes vzešlá nepřátelská úskalí… To bude pak naše nejkrásnější Vzkříšení. Dlouháť je paměť člověka spravedlivého (č. 17, str. 1) Sloupek na titulní straně listu je ci- tací z parte, ze smutečního oznámení o úmrtí Dr. Noska před rokem. Autor (podle dikce bych tipoval na Msgre Fr. Vaňka) píše, že ten výrok platí po roce víc než tehdy: jeho památka zjasněla, nezapomíná se na něho. Věrní přátelé při svých cestách poblíž Poříčí nad Sáz. nezapomínali se stavit u jeho hrobu. V modlitbě jim byl tak blízko, jako by se měli co nejdříve zase vidět. V Lid. hospodáři se objevují stále vzpomínky na zemřelého, spontánní a vřelé. Ještě více mluví za něho jeho dílo, které za tak krátkou dobu vykonal (26. dubna by mu bylo 50 let). O jeho podnicích se

v listu stále psalo. „Kolik mladých nadšených duší získal Dr. Nosek navždy! Byly ještě jiné obory činnosti, politické, hospodářské a tiskové, které nebyly dosud plně zhodnoceny. I na to dojde, celý životopis bude jednou napsán, ne proto, aby pravda vyšla najevo, nýbrž proto, aby mohl býti na- podoben život služebníka Božího Františka, ministra a terciáře. Dr. Nosek nikdy o světskou slávu nestál. Ač mu v dobách, kdy byl ministrem, byly tiskové orgány strany k dispozici, nikdy nedo- volil, aby se mu v nich jakkoliv podkuřovalo. Teprve po smrti jeho, kdy tolik jeho přátel se hlásí k jeho odkazu, vydali jsme jeho obrázky s modlitbičkou, pak pohlednice a větší obrazy do našich záložen a družstev, aby naši mladí měli stále před očima jeho krásný vzor.

Hrob jeho v Poříčí není opuštěn. Je pečováno o jeho úpravu a architekt Cuhra vypracoval krásný návrh na jeho pomník. Je prostý, jak to žádá i prostý hřbitov, i ten, kdo ve františkánském hábitu na něm odpočívá. Vedle prosté žulové desky vyrůstá kovaný kříž, jakoby držený sepjatými dlaněmi, a kříž místo korpusu nese eucharistické paprsky jako kolem monstrance. Prostota i lás- ka k eucharistickému Tělu Kristovu, které zesnulý tak často přijímal, snoubí se šťastně na tomto projektu, který bude brzy proveden.

Letos poprvé vykonáme nehlučnou pouť k hrobu Noskovu. Vás všechny, kteří s námi vzpo- mínáte na milého Dr. Noska, prosíme, abyste vzpomínali na něj v modlitbách. Ti pak, kterým dobrodiní prokázal jakoukoli formou, ať dají, mohou-li, za něj a jeho rodinu sloužit mši svatou.

Mnozí jsou zvědavi, co je s jeho dceruškou. Je to už sekundánka. Chodí do reálného gymnázia Školských sester sv. Františka na Král. Vinohradech a dobře studuje. Poručníkem jejím je posl. Dr. Novák, starosta Svazu. Bydlí ve starém bytě se svou tetou a strýčkem, kteří ji její sirobu hledí zpříjemnit, jak mohou. Existenčně je o ni postaráno.“

————————————————–

SKM Benešov vzpomene výročí úmrtí Dr. Noska 17. dubna t. r. v Poříčí nad Sázavou. V 10 ho- din mše svatá a po ní u hrobu pietní vzpomínka.

Jdi, Františku, vybuduj můj stánek Frant. Maria Horák: K prvnímu výročí úmrtí Dr. Fr. No- ska. (č. 17, str. 2) Autor popisuje známou událost z legend o svatém Františkovi z Assisi, včetně jeho pozdějšího pochopení, že Spasitel od něho žádá i něco víc než opravu jedné kapličky. Že jde o práci na záchraně celé Církve. Teprve v závěru činí paralelu k životu bratra Františka Noska, který charakterizuje jako budovatelský a zachraňovatelský. Mladý Nosek po důkladné odborné přípravě na univerzitní dráhu byl po válce Ukřižovaným povolán k následování. A on jako muž význačných kvalit a světového rozhledu poslechl volání a dal se v oběť zápasu o duše, v době kri- tické pro Církev. Tehdy nejvíce byl ohrožen stánek Boží, tehdy vrcholil zápas o duše. Nosek rozvi- nul program, jal se ho propagovat a obhajovat. Bylo to 12. února loňského roku (1935) na snad po- sledním pražském projevu Dr. Noska. Tehdy autor článku předsedal schůzi křesťanských dělníků z Hradčan. A Dr. Nosek, již vážně nemocný, mluvil s obtížemi přes tři hodiny a proudy moudrosti a víry kanuly z jeho rtů.

„Ale co bylo nejkrásnější na celém plodném životě a blahodárném působeni Dr. Noska, to bylo to, že tak cele pochopil volání Ukřižovaného: ‚Jdi, Františku, vybuduj stánek můj, kterému hrozí spadnutí‘ a že se také tímto příkazem řídil, do posledního dechu svého, do odletu krásné, veliké jeho duše k Pánu všech.“

26. dubna by bylo Dr. Noskovi 50 let (č. 18, str. 1) Redakční úvodník na titulní straně listu s fo- tografií hrobu Dr. Noska (ještě bez pomníku). „Nezapomínáme a nezapomeneme na něho, proto- že vzpomínání na jeho příkladný život je nám nevyčerpatelným zdrojem poučení a povzbuzení… Dr. Nosek rozdával za živa a rozdává i po smrti. Máme celou velkou skříň jeho korespondence. O všech svých akcích vedl záznamy tím způsobem, že zakládal do fasciklů kopie své rozsáhlé

korespondence. Probíráme se tímto materiálem a roste před námi jeho osobnost. Ti, kdo ho měli rádi, neměli ho rádi proto, že byl ministrem, nebo proto, že měl vliv… Měli ho rádi pro jeho oso- bu. Měli ho rádi i tenkrát, kdy byl v nemilosti, a mají ho rádi i po smrti… Pán Bůh povolal Dr. No- ska v nejlepších letech, aby jeho památka plně zářila všem, kdož se k jeho odkazu hlásí.“

Vzpomínali jsme na † Dr. Františka Noska (č. 18, str. 2) Družstevníci, spolupracovníci a přáte- lé vzpomínali na zemřelého Dr. Noska 17. dubna 1936. V Praze u Františkánů mší svatou, kde hlav- ním celebrantem byl velmistr křižovníků Dr. Josef Vlasák, v Poříčí pak správce vikář vdp. Tichý. Do Poříčí se vypravila deputace, aby k hrobu dala čerstvé květiny. V Praze byla schůze družstev- níků a Ústřední záložny lidové, mluvil starosta Novák a redaktor Krlín. Večer se ještě jednou sešli především pražští přátelé Dr. Noska, promluvil jeho duchovní vůdce Jan Ev. Urban OFM.

Oslava † ministra Dr. Františka Noska v Klatovech (tamtéž, str. 4)

Družstevní zprávy: Vzpomínka na Dr. F. Noska v Prachaticích + kytička vzpomínek (č. 19) Skupinová fotografie z valné hromady Lidové záložny; 56 účastníků má uprostřed velký portrét zemřelého). Vzpomínka venkovana z Holičska na návštěvu Dr. Noska (a J. Nováka) v jeho rod- né obci a u něho doma. Politik a starosta Svazu objížděli r. 1929 kraj postižený větrnou smrští. Dr. Nosek si hospodyni řekl o hrníček podmáslí. To prý někdy odmítne i žebrák. Když Dr. Nosek zemřel, vybavil si jeho návštěvu a jeho zjev: milého, prostičkého, upřímného… Proto vzpomínku dává na papír.

Podle německého vzoru? (č. 47, str. 1) Redakční úvodník, jímž se Lidový hospodář stále více vymezuje proti republikánům – agrárníkům, které viní z hledání vzorů pro řízení hospodářství v nacistickém Německu i ze snah o nastolení diktatury. „V diktatuře není třeba důvěry ani pře- svědčování, tam platí jen diktát, karabáč a poslušnost.“ Předmětem kritiky je dotazník k veřejné- mu průzkumu na venkově vypracovaný Min. zemědělství (v rukách agrárníků)

Vzorem republikánů – Hitler! (č. 49, str. 1) Jde o dopis čtenáře posl. Ing. J. K.

Družstevní práce a Eucharistie (č. 51) Podepsaný Vojtěch z Podkrkonoší píše obsáhlou a fun- dovanou obhajobu potřeby duchovního ukotvení ideje družstevnictví – a tím nejhlubším ukotvením je sám Ježíš v Eucharistii. I u vědomí toho, že mnohým se bude jeho názor zdát „upřílišněným“.

Kristus Pán a zemědělci (č. 52, str. 2) Vánoční číslo k Narození Páně přináší celostránkový výběr citací z evangelií, v nichž Pán Ježíš používá v podobenstvích obrazů ze života zemědělců. (Poznámka: Přesvědčivé! Co ale v časech, kdy zemědělci skoro zmizeli?)

1937

Družstevnictví nejaktivnější složkou křesťanského hnutí lidového (č. 2, str. 1) Hospodář- ská svépomoc a veřejný život je novým podtitulem „Lidového hospodáře“. Redakční úvodník refe- ruje o výroční schůzi Svazu hospodářských družstev a cituje z projevu starosty Dr. Josefa Nováka. Oceňuje novou nebojácnou generaci katolíků, která „nefňuká nad útiskem ani se nespokojuje s neplodnou kritikou, nýbrž pracuje a získává křesťanskému řádu nová území“. Je to výsledek nesčetných kurzů, škol, školení, schůzí za uplynulých 8 let. Jde o základ i politické aktivity křes- ťanů, jde o podchycení zájmu mladých z SKM. Peněžní síla lidové družstevní obce roste. V zemi se schyluje k těžkému vnitřnímu boji.

Proč nás stále tepou? (č. 3, str. 1) Úvodník konstatuje, že republikáni – agrárníci – stále útočí na Lidového hospodáře a družstevní hnutí drobných zemědělců. Stojí za nimi zájmy velkostatká- řů, kteří dodávají obilí po desítkách vagónů, a mají v agrární straně politickou podporu.

Posvěcení pomníku † Dr. F. Noska (č. 15, str. 2) Oznámení pro členy obce lidových záložen a družstev: v neděli 18. dubna 1937 se v Poříčí nad Sázavou koná odhalení a posvěcení pomníku zemřelého Dr. Františka Noska. Mše sv. v 11 hodin, po ní u pomníku Dr. Noska na hřbitově: a) Zpěv,

b) promluva Dr. Jana Ev. Urbana OFM, kvardiána v Hájku u Prahy „Život a dílo Dr. F. Noska, c) od- halení pomníku a jeho posvěcení, d) projev rolnického syna a předsedy SKM v Čechách Františka Novotného za katolickou mládež, e) projev Aloise Soukupa, rolníka z Černiče za katolické zeměděl- ce a Svaz lid. zemědělců v Čechách, f) projev Dr. Josefa Nováka za družstevní obec lidových záložen a hospodářských družstev. „Přijďte všichni, kdož jste Dr. Noska znali a vážíte si jeho odkazu!“

Postavili jsme pomník Dr. Noskovi (č. 16, str. 1) Redakční úvodník čísla listu plně věnované- ho památce Dr. Noska. „Trvalý, ba nezničitelný pomník si Dr. Nosek postavil v našich srdcích… z příspěvků našich dopisovatelů je dokladem, kolika duším byl posilou, kolika lidem vzorem a vůdcem… Bude třeba jeho životopis napsat… pramenů bude dost… ne všechno může jít ještě dnes na světlo, co musel překonávat, co se mu stavělo do cesty, když začal s Dílem blahoslavené Anežky a s Domovy sv. Kláry, s akcí prozatímních svatyň na periferii, co vše musel překonávat jako politik… Aby nám bylo rozuměno… vydáváním životopisu Noskova nám jde jen o větší čest a slávu Boží, a nic jiného. Dr. Nosek nikdy neodplácel zlým za zlé, a my, kteří se k němu hlásíme, nemáme jednat jinak. Nosek naučil chápat smysl slova jsem křesťan – v životě soukromém, ve- řejném – i v politice. Nerozuměli mu mnozí, za blázna ho považovali (jako současníci považovali za blázna sv. Františka), ale on se ničím nedal vyvést z rovnováhy. Dlouho nemohl pochopit, že lidé, kteří se hlásí ke katolicismu, nebo dokonce za něj politicky bojují, mohou nekřesťansky žít, nekřesťanských metod užívati atd. Ale pak se naučil bráti lidi tak, jak jsou. Učil nás lidi po- znávati. A co je pro veřejný život nejdůležitější – rozpoznat lidi. Naši družstevníci a čtenářská obec Lidového hospodáře jsou seznamováni s duchem ministra Noska. Díky Bohu, pomalu se mu přibližujeme!

Sejděme se v neděli u hrobu Noskova a obnovíme všechny ty dobré úmysly, které zesnulý mezi námi šířil. Postavíme v srdcích svých kříž, na němž jako v slunci monstrance zářit bude Eucha- ristie a odkaz Noskův – láska k Bohu a bližnímu.

Velká fotografie pomníku na titulní straně listu a pod ní inzertní nabídka na možnost objed- nání hlubotiskových portrétů Dr. Františka Noska ve třech velikostech (malý lístek, pohlednice, obraz 30 x 44 cm).

Noskova spravedlnost k pracujícím (tamtéž, str. 2)

Na praktickém příkladu venkova o žních vysvětluje Dr. Nosek princip „rodinné mzdy“ (jak se objevil v encyklice QA). Ale i všude jinde by zaměstnavatel měl přihlížet nejen ke kvalifikaci pracovníka, ale i k početnosti jeho rodiny tak, aby i při dalším přírůstku příjem odpovídal jejich potřebám, aby mohli klidně a spokojeně žít. V praxi uvedl tento princip v život v tiskárně ČAT ve spolupráci s ředitelem d. p. P. Stanislavem Benešem. I tiskem vydali „Platové schéma“ jako zářivý příklad pro kolektivní vyjednávání nejen u katolických zaměstnavatelů, ale vůbec. Autor článku („Rojarius“) doporučuje schéma k prostudování v ústředí katolického dělnictva (pp. posl. Petr, tajemník Nepraš) a jeho užití pro sjednávání kolektivních smluv.

Sedmnáctý duben (tamtéž)

Den, který způsobil ránu v našich srdcích a bolest obci družstevníků… odešel nám neohro- žený bojovník, státu dobrý zákonodárce. Jak zranila ta zpráva nás, kteří jsme ho milovali a jeho

směrnicemi se řídili. Byl nejen vůdcem, ale i ukazovatelem věčných pravd Ježíše Krista. Tisícům našich přátel bez rozdílu věku, inteligence, majetku radil a pomáhal, byl jim vzorem a majákem, který osvětloval jejich životní cesty. Sama Boží Prozřetelnost ho poslala, aby katolický lid neza- bředl do chyb minulosti.

17. duben bude mezníkem a my každý rok budeme dělat bilanci práce a ptát se, zdali konali jsme vše tak dobře, jak nás to Dr. Nosek učil a nám ukazoval. Jak by se zaradoval s námi, kdy- by viděl naše krásné výsledky, kdyby viděl elán mladých, které on vychovával a jimž věnoval nej- více času a lásky, s jakým zápalem se činí v naší družstevní práci. Jakou radost by měl z našeho

„Lidového hospodáře“. Padne-li strom, teprve vidíme jeho velikost… Čím větší odstup od jeho smrti, tím větší je Dr. Nosek, tím více ho obdivujeme a tím více žijeme z jeho odkazu.

Poslední práce Dr. Františka Noska (Josef Chudáček, tamtéž)

Autor aktualizuje svou předchozí reportáž o návštěvě Dr. Noska na ustavující schůzi kostelní- ho spolku v Plzni Doudlevcích. Dr. Nosek tehdy po přednášce o sv. Alžbětě Duryňské rozdal všem návod na sestavení případných dědických odkazů a poslední vůli. Paní Alžběta P. Odkázala poté 100 000 Kč na uvedený záměr. Dr. Nosek byl již tehdy mrtev, ale jeho slova působila dál. Následu- je úplné znění textu „posledního pořízení“, sestaveného do nejmenších právních i náboženských podrobností. Tato poslední práce Dr. Noska byla zároveň i jeho „posledním pořízením“ – odkázat již neměl co, zemřel zcela chudý.

Ve stopách Noskových (Frant. Maria Horák, č. 16) Jak čas letí… už jsou to dva roky. Cituje Msgre Fr. Vaňka o Dr. Noskovi jako muži, který do našeho století sobectví a neupřímnosti za- bloudil… Byl naším vůdcem. Autor v myšlenkách putuje po místech spojených se zemřelým: Kar- línský kostel, kde se téměř denně sytil Chlebem života. Karlínský byt (tehdy Komenského třída 14) jako svědek jeho hrdinského utrpení, odkud jeho duše putovala do nadehvězdných stanů. Jungmannova ul. a kostel P. M. Sněžné s jeho rakví před oltářem. Poříčský hřbitov, kam doputoval za svou chotí a synáčkem.

Vděčnost zavazuje… I v touze, že budeme jeho spolupracovníky v zápolení pro pokřesťanštění národa a státu… Že budeme napodobovati jeho ve všem tom, pro co on žil. V hloubce nejryzejší víry, v odevzdanosti do vůle Boží. V hrdinském snášení utrpení. On, muž tak měkkého, předob- rého srdce, a přece když stanul nad rakví, v níž odpočíval kus jeho štěstí, ať to byla manželka, nebo dítě, nebo sestra, neperlily se slzy v jeho oku, ale i v těchto chvílích žil plně starostmi o cizí, o to, aby ničeho nepostrádali. „Bůh dal, Bůh vzal, budiž jméno Páně pochváleno.“ To vyčetl jsem z jeho tváře plné majestátního klidu, plné odevzdanosti i ve chvílích, kdy srdce muselo krváceti z tolika ran…

V lásce ke všem musí nám býti vzorem. Nejednou jsem s ním mluvil o politikovi z jiného tá- bora, o lidech, kteří Dr. Noskovi osobně dovedli ublížiti jen pro jeho nadšené Credo. A s jakým vzácným, povzneseným taktem dovedl i o nich hovořiti… Je nám vzorem v lásce, která se dovede obětovati pro cizí a jejich blaho, o odstranění jejich drobných i velikých jejich starostí bez ohledu na vlastní pohodlí, bez ohledu na vlastní já!

Poslední vzpomínka na Dr. Noska (č. 16) Účastník kurzů SKM K. David se nevěnuje ani tak obsahu přednášek, jako osobnosti přednášejícího samotného. Získával si pozornost a úctu poslu- chačů již tím, jaký byl, co z něho vyzařovalo. V paměti mu už navždy uvázla věta Dr. Noska z jeho proslovu o vývoji křesťanské politiky po válce, který na okraj kritického vyjádření k jednomu z aktérů té doby řekl mladým důrazně: „Ani vy nesmíte nikdy lhát.“

Dr. Nosek „kuchařem“ (č. 16), rubrika „U rodinného krbu“ Humorně laděný fejeton o ne- úspěšných kuchařských pokusech zemřelého, o jeho smíření se s vlastní neschopností v tomto

směru – i o pokorném spokojení se skromnou náhradou vařeného jídla, v podobě toho, „co dům dal“. Jako hostitel – opět v nepřítomnosti manželky – se přesto snažil o vlídnou pohostinnost, ačkoliv vrcholem jeho „kuchařského umění“ byl šálek čaje…

„Sladká“ vzpomínka na Dr. Noska (č. 16) Dr. Nosek pravidelně navštěvoval obchody se slad- kostmi, jejich klientem býval nejčastěji ke konci týdne. Nakupoval dobroty pro domovy stařenek, dětské kolonie, besídky na periférii. Nejednou se přímo v prodejně setkal s některou ze sester pracujících v těchto zařízeních a ta pak odcházela s velkým balíkem pro své svěřence. Reagoval ale i na náhodné kupující, chudá matka s dítětem, stařenka jím byly osloveny, a prodavačka do- stávala pokyn připsat to na jeho účet. Přišel starý dráteník – žebrák, a dostal korunu. A tak přišel i následující týden ve stejnou dobu, nebo si na osvědčeného dárce počkal. Zvykl si. Když se do- zvěděl, že stůně, pravil: „Aby mu dal Pánbůh zdraví.“ Po zprávě o smrti Dr. Noska odcházel se slzou v oku. „Ba, slzelo tehdy víc lidí.“

Dr. Nosek a kniha. Malé obrázky ze života velkého člověka (tamtéž) Činnost Dr. Noska byla všestranná; mladí ho znali především z jeho přednášek. Při nich často zdůrazňoval roli dobré knihy. Takových přednášek vykonal po Čechách bezpočet. Nebyl to jen apoštolát slova. Na ka- ždý kurs s sebou přinášel balík knih, které účastníkům rozdával. A nebyly to nějaké brožurky, ale cenné knihy. Ty přicházely do knihovniček mladých. A pokud nemohl všechny knihy přivézt s sebou, nechal si od organizátorů kurzu sepsat adresy zájemců a knihy poslal poštou. Nikdy ne- zapomněl dodržet, co slíbil, byť by šlo o věc sebenepatrnější. Zabýval se úmyslem umožnit levné vydávání knih pro mládež, nejen tu z SKM, ale i stojící mimo. Leč už k tomu nedošlo. Dr. Nosek pamatoval velkými knižními dary i pro dětské kolonie, aby děti v případě špatného počasí mohly se posilnit duchovní četbou. Knihy daroval i do spolkových domů a exercičních knihoven. Peníze do knih šly do velkých částek. Dr. Nosek byl muž činu, knihy kupoval a daroval, spíš než aby po- řádal schůze o jejich důležitosti.

Muž činu (Fr. B. Vaněk – č. 17, titulní strana)

Msgre Fr. B. Vaněk, děkan pelhřimovský a jeden z nejbližších spolupracovníků Dr. Noska, píše své duchovní zamyšlení nad osobností zemřelého. Mnoho krásného bylo při svěcení pomníku řečeno… Volí to nejkrásnější, co řekl zpovědník Dr. Noska (Jan Ev. Urban OFM): Byl to muž činu. Ano, zcela ve stopách Spasitelových, o němž bylo psáno: začal činiti a učiti. Napřed činil. Naše doba stůně na nadbytek slov, ať už řečených, nebo psaných. Nikdy se tolik neřečnilo, nikdy se tolik papíru nepotisklo, ale po slovech, bohužel, nenásledují činy.

A klíč k úrodě, k úspěchu Noskových činů? Byl to muž modlitby. „Beze mne nic nemůžete činiti,“ řekl Spasitel, a Nosek nic bez něho nečinil. V kanceláři našeho děkanství mělo duchoven- stvo celého vikariátu schůzi a za řečníka byl pozván Dr. Nosek. A mluvil ke kněžím víc o věcech Božských než pozemských a zapaloval ohněm lásky k Bohu naše kněžská srdce. A po jeho řeči mi pošeptal jeden „spolubratr“: Ani spirituál, ani klášterník by nedovedl tak povzbuzovati, posvěco- vati svou řečí jako tento laik! A proč ten jeho úspěch, proč to jeho vítězství? Následuje svědectví posluhovačky z kuchyně. Když odtud vycházela – a on ji neviděl – zahlédla, jak stojí před dveřmi kanceláře a dělá tři kříže, spíná ruce, modlí se, a když se domodlil, zase udělal tři kříže, a teprve pak zaklepal a vešel.

Byl to muž eucharistie. „Pojďte ke mně všichni, kteří pracujete a obtíženi jste, a já vás občer- stvím.“ Na to slovo nezapomínal a denně se občerstvoval v Karlíně Chlebem života, občerstvoval se denně i na cestách. Měl mít ministr Nosek veřejnou schůzi u nás v Národním domě v 10 hodin. Od 9 hodin byl na mši svaté, svatě přijímal, eucharistickému půstu dával přednost před tělesným občerstvením.

Byl to muž důvěry v Prozřetelnost Boží. V roce 1926 mu byl svěřen úkol nadlidský, aby za- chránil loď, která už byla potopena, jen stožár vyčníval nad hladinou. Zdála se být záchrana ne- možná, každý podobný pokus námahou šílence. Ale on ji zachránil. Když paže umdlévaly, hlava klesala, zašeptal: Není možno, aby Bůh dopustil takové neštěstí na katolickou církev, nedá, nedá zahynout. A zase nezlomnou důvěrou v Prozřetelnost Boží posilněn, napíná síly, pracuje celé dni, měsíce, roky, až si oddychl našinec v celé republice – „Zachráněna!“

Byl to muž činu, protože to byl muž srdce. Oslňoval univerzálním vzděláním, vědomostmi teo- logickými, historickými, sociologickými, liturgickými, ale žádné ovoce by nepřinesly, kdyby Bůh nezúrodňoval jeho srdce. O něm platilo, že neví levice, co dá pravice. Ať dával chudým, nebo sta- věl základy dobročinných domů (sv. Kláry), domů Božích (na periférii Prahy). A tím ohněm sv. lásky zapaloval i srdce svých nejbližších. Chudá rodina, které posílala a nosila neznámá paní, se najednou divila, že dáma nepřichází. Nemohla, protože zemřela. Jeho paní zemřela. Že stopy, které tu zanechali, jsou podobné stopám chudého svatého Františka, do jehož roucha řeholního se dal obléci Dr. Nosek do rakve?

Byl to muž činu, ale jen proto, že to byl muž modlitby, eucharistie, důvěry v Prozřetelnost Boží, muž srdce a čistých rukou… Jestliže se právem říká o našem století, že je hmotařské, pak zvěčně- lý pan ministr Dr. Nosek, muž činů, velkých a svatých, zachraňoval čest našeho století. Té chvály jeho činy nepotřebují. Ale my jich potřebujeme, jejich příklad. Jako u jeho pomníku se rozcházejí paprsky na všechny strany, příklad jeho činů svítí nám všem, všem bez rozdílu, a tak jasně, jako zazářil nám všem nad jeho hrobem 18. dubna, tak asi jako zářil v duši opodál stojícího sirotka, jeho dcerky Anušky.

Družina Noskova u jeho hrobu v Poříčí, č. 17, tamtéž)

Dr. Nosek řekl starostovi Svazu poslanci Dr. Josefu Novákovi: „Byli jsme přece jenom pěkná družina.“ Ta se rozrostla za dvě léta ve větší počet než při jeho pohřbu. Na pouhé oznámení bez agitace přijely jen z Prahy tři autokary, mnozí přijeli osobními auty, vlakem, větší část pěš- ky. Mládež SKM ve svérázu a s prapory, jednoty Orla z Čerčan a Benešova, naši družstevníci a mnoho význačných jednotlivců. Hlavním celebrantem byl Dr. Urban OFM, koncelebrovali míst- ní děkan Tichý, Msgre Vaněk, duchovní z Humpolce, Vršovic, Trhových Svin. I vzdálené okresy vyslaly početné deputace… Po mši svaté se účastníci odebrali ke hrobu Dr. Noska, nad nímž zářil nový kříž… Krása pomníku vynikla až na místě samém. Také kamenické práce byly provedeny se svrchovaným vkusem. Nápis na pomníku hlásá: „Zde očekává vzkříšení tělo Dr. Fr. Noska (*24. 4. 1886 – †17. 4. 1935), terciáře sv. Františka, čsl. ministra a poslance, jenž zbožností, du- chem pravdy, spravedlnosti a lásky ukázal cestu mnohým.“ A nad hrobem jeho manželky pod ci- tátem „Ženu statečnou, kdo nalezne,“ čteme:

„Anna Nosková (*10. 7. 1883 – †18. 7. 1934), věřící průvodkyně muže, vzorná matka, trpitelka ve smír srdci Božímu, dcera sv. Františka se svým synem Františkem.“

Pozdravný telegram min. Šrámka (č. 17, tamtéž) Text krátkého a v porovnání s ostatními připomínkami osobnosti Dr. Noska poněkud formálního pozdravu účastníkům poutě do Poříčí.

A ještě za Dr. Noskem (č. 19, titulní stránka) Mladý rolník (František Hynek) dojatě vzpomí- ná na dvě setkání se zemřelým. Okresní sjezd SKM v Lažovicích, kde Dr. Nosek mluvil k mladým o povinnostech člověka k Bohu a o povinnostech ES-KÁ-MÁ-Ka jako průkopníka Božího člověka. Odpoledne při požehnání se přednášející modlil růženec s ostatními. Poté dav opouštěl kostel. Dvě shrbené stařenky si vyměňovaly dojem ze setkání: ministr, a tak zbožný, nestydí se klečet v kostele. To by mohl být mnohým u nás příkladem.

Na schůzi v Milevsku Dr. Nosek celé dvě hodiny mluvil, vykládal, učil. „A zde jsem vám přine- sl knihy.“ Knihy putovaly z objemné aktovky do natažených rukou posluchačů. „Na koho se ještě nedostalo?“ Šest osm rukou se zvedlo. „Prosím adresy.“ A hbitě psal do zápisníku a radost mu sálala z očí, že takový zájem je o to. A přece musel sám platit, co zde dával. Po schůzi sedlák – mu- drlant, většinou kritický, řekl: „Už jsem slyšel hodně, ale takhle jsem ještě neslyšel nikoho. Víte, chlapci, to srdce umí při jeho slovech tát. Ráno jsem ho viděl v kostele u sv. přijímání.“ To byla tvůrčí podstata síly Dr. Noska. „Muž činu,“ řekl otec Urban. Já bych dodal: „Učitel křesťanů.“

Ještě k Noskovu tiskovému apoštolátu (Jan Janoušek, č. 19) Článek uvádí nejoblíbenější autory (Jón Swenson, T. Tóth, Gerelyová), jejichž knihy Dr. Nosek rozdával mladým po tisících a kterým připravoval cestu do knihkupectví „U zlatého klasu“.

Směrnice naší svépomocné družstevní práce (č. 24) Lidový hospodář je ústředním orgánem Svazu hospodářských družstev československých a Svazu lidových zemědělců v Čechách. Progra- mový text už svými mezititulky ukazuje na hodnotovou orientaci listu: Otázka zemědělské ren- tability. Pozitivní prací podle encyklik proti totalitě. Starost o menší rolníky je předním úkolem. Lidová strana je politickým zastřešením k hájení jejich zájmů v zákonodárné i výkonné moci. Naše péče o venkovskou mládež – jde o budoucnost venkova.

Jak mohlo zmizet 50000 vagonů obilí? (č. 27) „Obilní monopol“ zřízený vládou tři roky předtím k regulaci trhu s obilím je obcházen a zneužíván. Dr. Feirabend napsal do republikán- ských „Družstevních novin“ o tomto problému, který nazývá mravní aférou řízeného hospodář- ství. „Lidový hospodář“ je skeptický k jeho morálnímu apelu – protože „jde o lidi, kteří položili srdce ke statkům tohoto světa a z ničeho si svědomí nedělají“.

Fr. Vaněk navštívil 21 Lidových záložen (č. 31) Předseda poradního sboru Lidových záložen a děkan pelhřimovský vykonal – v doprovodu předních funkcionářů – vizitaci po jižních a zá- padních Čechách. Referát o jednotlivých městech je doplněn fotografií z Klatov, kde blízký přítel a spolupracovník Dr. Noska dostává vyšlechtěný karafiát nesoucí jméno zemřelého.

Republikáni obnovují boj proti našemu družstevnictví (č. 33) Politická scéna se vyhrocuje, lidoví hospodáři (a Lidová strana) jsou ideově blíže levici, socialistům demokratickým a národ- ním. Republikány – agrárníky vnímají kriticky pro jejich tíhnutí ke krajní pravici a německému řízenému hospodářství.

Slavnostní svěcení křížů a otevření nových úřadoven Lidové záložny v Prachaticích (č. 34)

Zástupce Ústřední záložny lidové, pokladník Janoušek v promluvě po církevním obřadu vzpo- míná zásluhy Dr. Noska.

Msgre Fr. Vaněk papežským prelátem (č. 38) Vysoké církevní vyznamenání v podobě papež- ského jmenovacího dekretu předal oceněnému biskup českobudějovický Dr. Šimon Bárta. Článek zmiňuje bohatý okruh aktivit děkana pelhřimovského: homiletický časopis Kazatelna a jeho lite- rární činnost, založení Chrámového družstva Pelhřimov, dlouholetá činnost v revizních a kontrol- ních orgánech Svazu hosp. družstev i Lidových záložen.

Několik slov o katolickém družstevnictví (č. 41) „Není druhého hnutí na světě, které by během posledního desetiletí získalo takového rozmachu a takového počtu stoupenců… My v Čechách měli Dr. Noska, který svou nekonečnou obětavostí, úslužností a pokorou získal tisíce následovníků a dal základ katolickému družstevnictví… Vštípil nám do paměti, že družstevnictví je služba celku, že veliké dílo svépomocné práce spočívá z tisíců drobné oběti jedinců, kteří pracují nenáročně, nelitují času, nečekají uznání a nečekají odměny. Pracují z lásky k veliké myšlence semknutí hospodář- sky slabých jedinců v silný hospodářský celek. Ze soukromého majetku se stal majetek sociální… Na rozdíl od podniků kapitalistických není úkolem družstevnictví rozmnožiti společný majetek, družstevnictví směřuje pouze k hospodářskému zajištění společného majetku, a výsledek společné práce, společných starostí, obětí a námahy je rozdělován zpět v podobě různých výhod pro členy.“

Dvě slova jsou důležitá: služba a součinnost. Jde o pravou, hospodářskou demokracii: všichni mají stejná práva, stejné ceny, ze společného majetku požívají stejné výhody. Vzniká nový hos- podářský řád.

„Družstevnictví je předzvěstí nové, lepší doby, pro niž připravuje příští generaci. Aby družstvo mohlo dobře prosperovat, potřebuje uvědomělé členy, kteří mají porozumění pro družstevnictví a solidaritu. Družstevníci se však nerodí, družstevníky je třeba vychovávat. Je morální povinností každého člena, aby vysvětlil sousedovi, jak a co… je zrádcem družstevní myšlenky ten, kdo se do- mnívá, že práci udělá jiný, kdo chce výhody a uhýbá se povinnostem, podkopává práci druhých.“ Třetí slovo – k službě a součinnosti – je svornost.

Vzpomínka na Dr. Noska (č. 42) „Byly to chvíle požehnané, když tento Bohem omilostně- ný státník, všemi uznávaný odborník a pravý demokrat zavítal do okresu jilemnického. Poprvé v roce 1929 v roce svatováclavském, když byl hlavním řečníkem sjezdu SKM v Jilemnici, další návštěvy pak byly na několika konferencích. Poslední v roce 1933. Přišel z nádraží v blátě pěšky, aniž čekal na povoz, který měl přijet později. Svojí prostotou si získal všechny, když promlouval k zúčastněným se svým typickým „prosím pěkně“ a uváděl posluchače na cestu k lepšímu životu. Mládež si ho velice vážila. Nevyžadoval si pro sebe hlučně ani jinak titul vůdce, ale naším vůdcem byl. Byl to vzor, který musel být následován. Jsme hrdi, že tento muž, tichý a pokorný

před Bohem i v utrpení svém, poctil svou návštěvou kraj pod horami (Vš).

1938

Holé ruce sedláka a vysoká hra boháčů. Meziobchod největším škůdcem zemědělce i kon- sumenta (č. 1, titulní strana) Kriticky laděný úvodník, a to z pozice malorolníka a spotřebitelů: velkozemědělci, velkoobchod, zpracovatelský a potravinářský průmysl v rukách republikánů – agrárníků musí poskytovat dividendy a ukrajuje si z konečných cen nepřiměřeně velký podíl. (Poznámka: Dnes by byly užity termíny „oligarchové“ a „řetězce“.)

Buďme družstevníky celými (č. 1, násl. str.) Apel je reakcí, receptem na výše popsanou situaci: malorolníci mají podporovat svá družstva a záložny, rozšiřovat své řady (v množství hos- podářsky slabých je síla).

Škola Dr. Noska (č. 5, rubrika „Nová brázda“) „Abychom se více sblížili s duchem Dr. Noska, rozhodli jsme se založit řádnou školu, která ponese jeho jméno… Jsme vedeni snahou, aby pro- gram se co nejvíce blížil tomu, jak on sám postupoval v nesčetných kursech, zvláště pro SKM, v letech 1928–34. První běh je plánován na 21.–27. února 1938. Přihlášky je třeba posílat na ad- resu Svazu (Spálená 15, P1) s doporučením farního úřadu nebo katolického spolku. Následují stanovy školy: účelem je výchova mladých v duchu Noskově – výchova v uvědomělé, obětavé pracovníky v katolickém hnutí, zvláště se zřetelem na otázky hospodářské, sociální, družstevní a státoobčanské. Každoročně proběhne aspoň jedna týdenní škola (na úrovni Svazu) a několik několikadenních kursů na úrovni okresů. Zakládajícími korporacemi jsou: Svaz lidových záložen v Čechách, Svaz hospodářských družstev československých, Hospodářská jednota v Praze, Ná- rodní pojišťovna v Praze, Zemské sdružení lidových absolventů hospodářských škol v Čechách, Ústřední záložna lidová v Praze. Další právnické i fyzické osoby se mohou stát zakládajícími členy po složení příspěvku 500 Kč. V „Kuratoriu“ školy jsou P. Dr. Jan Ev. Urban OFM jako duchovní

rádce, dále starosta Dr. Josef Novák, pokladník ÚZL Jan Janoušek a několik dalších vedoucích osobností (Štěpán Nešpor, Karel Nerad, Ing. Cuhra…). Pán Bůh žehnej dobrému dílu!

Duše vesnice stůně (č. 5) Sloupek o rozkladných silách na vesnici, a to již na úrovni základ- ních škol. Boj o duše dětí v konfliktech zájmů politických stran a jejich ideologií, mezi dětmi sedláků a „čeledi“.

Družstevnictví a politika (č. 5, násl. str.) Rozkladné síly zasahují i do družstevnictví. Roste nevraživost, nenávist. Nerozhoduje tolik poctivost, charakter, vzdělání, ale „stranická legitima- ce“. V důsledku toho upadá obecní samospráva, obce se zadlužují. Družstva jsou na tom podob- ně. Před 40 lety to byli hlavně kněží, kteří zakládali „raiffeisenky“. Pak přišel boj pod heslem „kle- rikálové z raiffeisenek“. Politické strany se začaly věnovat družstevnictví, došlo na přetahování členů. Lidovým záložnám a hospodářským družstvům soutěž prospěla. Dokonce zaujatost a zášť republikánů – agrárníků se pro ně stává reklamou. Demokracie a soutěž brání vzniku diktatury politické i hospodářské.

Posílení Lidových záložen (č. 5, tamtéž) Z rozboru hospodářských výsledků je vidět, že zá- ložny prosperují. To si článek chválí, a úspěch přikládá heslu zvěčnělého Dr. Noska: „Vklada- telům bezpečnost, dlužníkům mírný úrok a z čistého zisku něco Pánu Bohu.“ Lidové záložny v uplynulém roce věnovaly různým charitativním organizacím 6 650 000 Kč.

Škola Dr. Noska (č. 6) První běh „Školy Dr. Noska“ má připraven následující program:

• 2. Zahájení v přednáškové síni „Studium Catholicum“ (františkáni u P. M. Sněžné):

„Dr. Nosek vzorem mladým katolíkům“ (otec Urban OFM)

„Svět v Božím řádu. Důkazy jsoucnosti Boží“ (otec Urban OFM)

„Přehled národního života do r. 1848“ (Dr. Ant. Novák)

„Předpoklady rentability malého rolníka“ (prof. Kopecký) Večer: „Obrazy ze života Dr. Noska“ (Jan Janoušek)

• 2. „Člověk v Božím řádu“ (rektor Msgre J. Beran)

„Přehled národního života 1848–1918 (Formánek)

„Vývoj družstevnictví v Českých zemích“ (Jos. Chudáček)

„Úkoly a činnost družstevních korporací“ (Dobeš)

„Zahradnictví, ovocnářství, včelařství, drůbežnictví v malém podniku“ (Ing. Cuhra) Večer: Vzpomínání na Dr. Noska

• 2. „Účast katolíků na výstavbě Čsl. republiky (Dr. Doležal)

„Zásah pojišťovnictví do života XX. století“ (centr. ředitel Sklenář)

„Lidové peněžnictví v rámci finančního hospodářství státu“ (řed. Nerad) Odpoledne: zájezd do Kbel (stanice Laického Apoštolátu a prohlídka tiskárny)

• „Prostředky náboženské obrody – Katolická akce (otec Urban OFM)

„Funkce katolíků v samostatném státě“ (posl. Jos. Novák)

„Poslání zemědělských odborů“ (přednosta Dobeš)

„Láska k člověku – Miluj Boha!“ (P-J. Hrubý SJ)

Odborné přednášky o pícninách, dobytkářství, veterinární ochraně. Zájezd do Poříčí nad Sázavou k hrobu Dr. Noska

• 2. „Mezinárodní situace“ (posl. kanovník Msgre Světlík)

„Spořádaná katolická rodina – základ státu“ (P. L. Škarka SJ)

„Literatura a venkov“ (Dr. Peřich, spisovatel Jan Čep)

• 2. Mše svatá a závěr školy s udílením osvědčení Posluchači měli každé ráno v 7 hodin příležitost ke mši svaté.

Po absolvování 1. běhu „Školy Dr. F. Noska“ (č. 10), (Uprostřed skupinová fotografie 40 účast- níků). Kurs byl velice zdařilý… Kdosi prohlásil, že to byly na půl exercicie a na půl odborný kurs. A to bylo snahou pořadatelů: dát mladým lidem výhled do celého života, jehož základem je jasné poznání pravd náboženských, a pak pohled do otázek hospodářských, sv. Františka. Nejživější debata k přednášce Dr. J. Nováka o hospodářské akci katolíků v rámci našeho hnutí. Exkurse byly rovněž důležité: akciová tiskárna Kbely, továrna na umělé tuky Sana v Hloubětíně, Stanice Apoštolátu sv. Františka, který koná obětavě své dílo v domě zakoupeném Družinou sv. Kláry z iniciativy Dr. Noska.

Dále si účastníci prohlédli úřadovny všech korporací v sídle Svazu (Spálená 15). Nejmilejší byla cesta do Poříčí ke hrobu Dr. Noska. V kostele vikář Msgre Tichý měl požehnání pro účastníky školy a ti pak v průvodu s kyticí rudých květů – znamení lásky – šli ke hrobu. Jejich vroucí mod- litbou a dobrovolným slibem pracovati v intencích Dr. Noska byl tento zájezd ukončen. V neděli potom slavnostní mše sv. u Františkánů, kdy všichni společně přistoupili ke sv. přijímání, byla zakončením celé školy. Po snídani a závěrečném slovu Dr. Nováka nastalo loučení účastníků s pořadateli i jednoho s druhým. I tito mladí chtějí být „pěknou družinou“, každý ve svém kraji, ale všichni v intencích Dr. Noska.

Hrst dojmů z Noskovy školy (č. 11, „Nová brázda“)

První večer.

V noclehárně je 80 lůžek pro mladé muže, a všechna jsou obsazená. Větší část jsou Češi, Slováci, Němci, kteří přijeli do Prahy na hokejová utkání. Chystáme se ke spánku a sálem zní naše modlitba. Trochu udiveně hledí na nás ostatní, ale mlčí. Nikdo se ani slovem neodvážil nás vyrušit, jen kdosi šeptá svému sousedovi „To jsou nějací Moraváci.“ A tu se z houfce slovenských studentů, kteří tu jsou se svým profesorem, po chvilce váhání několik jich skloní kolena a spojí svou modlitbu s naší.

Zpola exercicie

Od první přednášky Dr. Urbana, jejíž každé slovo bylo jako základní kámen, až k posledním přednáškám P. Škarka a Ing. Cuhry, v nichž nám tito ukázali, jak aplikovat náboženské skuteč- nosti v životě rodinném a státním, rozvinul se před námi obraz křesťanského života ve své plnosti a kráse. Ani přednášky odborné tento obraz nerušily, ba naopak jej doplňovaly. Tak, jak to činil Dr. Nosek.

Neznámý svět

Pro většinu mladých venkovanů šlo o první návštěvu Národního divadla. Smetanova opera Tajemství jim otevřela oči i sluch do světa vyšší kultury.

Kristus na periferii

Nejhlubším snad dojem jsme si odnesli ze stanice Laického apoštolátu III. řádu sv. Františka ve Kbelích. My, kteří žijeme na venkově třebas značně narušeném po stránce náboženské a mrav- ní, těžko si představujeme duchovní poušť pražské periferie, tohoto misijního území… tu v srdci země svatováclavské vidíme totéž co… čteme o odvážných misionářích v pohanských zemích Afriky… a ani si neuvědomujeme bolestnou hloubku této skutečnosti. Teprve osobní zážitek ote- vře oči i srdce. Jen Bůh ví, kolik je za čísly o nových křtech skryto sebeobětování těch prostých bratří a sester Laického apoštolátu, kolik modliteb a práce posvěcené láskou k Bohu a duším ubohých bratří. Málo se o této práci ví, a přece je daleko důležitější než spousta prázdných oslav a manifestací. Jaký to příklad pro nás, kteří chceme pracovat na díle obrody venkova. Viděli jsme již mnohé slavné chrámy pnoucí se do závratné výše, v nichž je sneseno k oslavě Boha to nejkrás- nější, co člověk vytvořil. Ale nikde snad necítili jsme přítomnost Krista Pána tak živě jako tam ve kbelském kostelíku – upraveném ze stodoly!

Byli jsme přece jen pěkná družina

Klubovna ve Svazu ve Spálené ulici. Sedíme, kde se dá, i na schodech u dveří. My, kteří jsme Dr. Noska znali, můžeme potvrdit, vše co slyšíme. Těm mladším otvírá se pohled do života velikého křesťana, příklad strhující k následování… Ano, zde je Kristus chudý a pokorný, je mezi chudými.

Navštívili jsme místo posledního odpočinku Noskova, tichý hřbitov v Poříčí… krásný kříž, pro- stý jako život toho, který tu odpočívá. Až v hlubině duše dojati vzpomínáme modlitbou a písní svého učitele. Mnohému se zarosily oči… a všichni cítíme, jak památka jeho zavazuje. Dr. Nosek ožívá před námi i ve vzpomínkách mnoha přednášejících, a někteří přímo prohlašují chvíle s ním strávené za nejkrásnější ze svého života… Památku takovou nechali nám jen velicí služebníci a přátelé Boží – světci. Dr. Nosek za života nepochopený, tím jasněji září po smrti svým příkladem a jeho družina roste a sílí.

Společenství srdcí

Bylo to opravdové společenství srdcí, co jsme prožívali v 1. běhu Školy Dr. Noska. Byli jsme jako jedna rodina, naše společenství se nerozplynulo naším rozchodem, ale že po celý život bu- deme spojeni pouty stejné lásky a stejné snahy (elda).

Před třemi roky zemřel Dr. Frant. Nosek (č. 16) Ve středu před velikonočními svátky před tře- mi roky zemřel náš nezapomenutelný Dr. Fr. Nosek. Netoužil po dlouhém životě pozemském, protože se příliš zahleděl k poslednímu cíli a toužil po životě věčném. Byl tu necelých padesát let, ale práce tu po sobě zanechal jako člověk stoletý. Je to až neuvěřitelné, jakou vyvinul činnost jako politik, jako družstevník a co krásných skutků vykonal na poli náboženském.

Jsme dlužni dáti veřejnosti Noskův životopis. Dali jsme výzvu, aby nám byly zaslány vzpomínky na Dr. Noska. Materiálu k jeho činnosti máme dost. Dr. Nosek si dělal od všech důležitých podání průklepy. Ale chceme zachytit Dr. Noska ve styku s lidem, na schůzích, konferencích atd. Něco se již sešlo, ale chceme toho míti více. Dr. Nosek bude stále růst, protože jeho doba teprve přichází. Budeme v něm mít ochranný kryt proti všem bouřkám životním, a proto musíme jeho život znáti.

10 let lidového peněžnictví (č. 17, titulní strana) Před deseti roky byla založena Ústřední lidová záložna a Dr. Nosek pustil se houževnatě do zakládání okresních lidových záložen. Dnes – po 10 letech – s uspokojením můžeme říci, že dílu Noskovu bylo požehnáno. Na třetí výročí Noskovy smrti byli svoláni činovníci, aby vyslechli referáty vedoucích činitelů (Msgre Fr. Vaněk, J.M. velmistr Vlasák, posl. Dr. Jos. Novák, ředitelé Nerad a Havel). Msgre Vaněk se cestou zastavil na Noskově hrobě. Řekl: žijeme z jeho myšlenek, z jeho modliteb, z jeho práce. Proto i na naší práci spočinulo požehnání Boží.

Po stopách Dr. Noska. Dr. Jan Ev. Urban OFM, duchovní rádce zemřelého, nakreslil ve své před- nášce dva světy, ve kterých se pohybujeme. Ač se zdá, že světem vládne hmota – peníze a suro- viny – přece je pravda, že je to myšlenka, duchovní síla, která vládne světu. Člověk je součástí hmotného světa, ale hmota je u něho zvládnuta duchem. Duch je vyšší realitou, a hmota je tu jen potud, pokud je tu duch. Tyto dva světy představují problém života a člověka vůbec. Problémem vyrovnání těchto dvou světů je umění žít. Na oživení veleducha min. Fr. Noska můžete tento pro- blém mít za vyřešený. Proč stal se Nosek osobností tak významnou? Urovnal v sobě tento problém a zharmonizoval hmotný a duchovní řád. Bůh byl mu nejvyšší realitou veškerenstva. To jasně pochopil Dr. Nosek, a ukazoval, jak u něho převládá duchovnost nad hmotou. Hospodářství a pe- níze mají sloužit duchovnímu řádu. V tom je vzorem i nám kněžím a družstevníkům. Nesmíme zapomínati, že užívání hmoty musí býti úměrné řádu. Duch je svobodný, hmota není svobodná. Dr. Nosek je duchovním otcem, který musí stále v nás žít. V každém z nás musí tato idea žít.

To je velký zákon, to omezení svobody, která se stala anarchistickým individualismem. Kult u nás se vystupňoval až ve svobodu i (nečitelné)… A přece, jen dobro je absolutní hodnotou.

Zřekněme se osobní svobody a řekněme, že nechceme býti přáteli zla, ale ztělesněním dobra. Po vzoru Noska. Může býti naším kompletním vzorem i v životě osobním i vnějším, můžeme sledovat jeho křesťanskou osobnost. Dal životu náplň takovou, že hmota není pán ani v životě du- chovním, ani v životě hospodářském. Musíte býti především lidmi, kterým zisk nesmí býti vším, ale dobro. Vykonaný dobrý skutek může vám větší radost způsobiti než zdařilý zisk. To vám musí býti křesťanskou samozřejmostí, abyste nedávali pohoršení… Žádné chytráctví vás nesmí ovládat. Naopak! Žít stále v milosti Boží, to je plnost křesťanství. A růst stále duchovně. Hmota musí slou- žiti. Nespokojujte se s tím, že neděláte zlo. To nestačí. Je třeba, abychom v době maximálního zla snažili se o maximální dobro. Musíte své životy vésti tak, abyste z té práce vaší co nejvíce dobra vydobyli. Produkce dobra našich podniků musí růst. Podporujte všecko dobré.

Dr. Nosek byl tak proniknut realitou dobra, že ani na okamžik neztrácel při hmotném pod- nikání konečný cíl – sloužit pokorně Bohu. Zduchovňoval hmotu. Vždy více a lépe a vy musíte v té věci za ním jít.

Musíte úzkostlivě a pečlivě zkoumat, zda vám neuniká někde příležitost k dobru. Svědomí si z toho svého podnikání dělat jako ministr Dr. Nosek. On byl přitom v oboru finančním odbor- níkem nad pomyšlení vynikajícím! To mnohé mate. Je bludem, že člověk sloužící Bohu nemůže rozuměti věcem hmotným. Boží řád je jiný. Musíme proniknouti do světa hmotného, abychom ho posvětili řádem duchovním. Harmonie obou řádů je v plánu božím. To pochopil Dr. Nosek, a pro- to tak dobře a odborně dělal i hmotné věci. Lidé sloužící Bohu mají být ve svém oboru dokonalej- šími než lidé světa. Ty pudí jen hmota, sláva chvilková, nás Bůh, Nejvyšší Dobro, Pravda, Krása.

Tři myšlenky si odneste domů. Pokuste se o návrat k plnosti křesťanského života, jak se o to kdysi pokusili humiliáni. Byl to řád. Nebylo by na místě utvořiti duchovní obec, aby nás poji- lo něco více než služba technická? Jednota k ideálům věrnosti Dr. Noska, řád nesloužící zlatému teleti, ale Bohu, jakousi pospolitost Dr. Noska.

Dr. Nosek byl člověkem ducha, často přijímal Tělo Páně. Tím vám dal příklad. Z potřeby srdce musíte přijímat eucharistický chléb, abyste duchovně rostli.

Pan biskup budějovický obdivoval často, jak Dr. Nosek znal svaté Otce. I vy musíte si osvojit znalost náboženských snah, odborně se školit i v náboženském životě. Studujte, chcete-li růst a stát se následovníky Dr. Noska. Jen tak rozrazíte materialistické chápání hmoty lidí bezbožných.

J.M. prelát F. B. Vaněk poděkoval Dr. Urbanovi za jeho slova. Ani jedno nebylo marné. Dr. No- sek opravdu ve všem myslil na Boha. Před každou schůzi se modlil.

Ředitel Karel Nerad referuje o Lidových záložnách. Dr. Nosek 27. 5. 1930 dal lidovým záložnám ideové směrnice. Naše víra jsou katolické záložny. Vy jste směrnice přijali. Ale byli také mnozí z našeho katolického života, kteří se postavili proti. Vykládali, že se více dokáže, když se pení- ze soustředí do Prahy a odtud se vrhnou na určité úseky. Zisk měl být jedinou směrnicí. I sama liberální „Přítomnost“ se toho polekala. Prý mají katolíci hájiti jen kulturní statky. Byl to blud, o kterém mluvil Dr. Urban.

1. listopadu 1930 napsal Dr. Nosek v „L. H.“, že význam lidových záložen přesahuje daleko svými směrnicemi rámec hnutí. Posláním našich ústavů je proniknouti i tam, kde není možné proniknouti politicky ani kulturně. Máme zkušenosti, že družstevní službou se získává stoupe- nec jiných politických směrů pro naše hnutí. Získává se nábožensky a často i politicky. Služba hospodářská a principy družstevní získávají širší a širší vrstvy.

Dr. Nosek otevřeně se postavil proti těm z našich řad, kteří nechtěli tomuto druhu práce ro- zuměti. „Peníze ať pracují tam, kde byly schráněny. Systém sběren je nezdravý, protože se musí zapůjčovat na vysoké procento. Duch sběren je duchem nezodpovědnosti. Funkcionáři Lido- vých záložen jsou vedeni k odpovědnosti.“ Takto nás Dr. Nosek školil. Dobře nás školil. Dnes tu spojíme po deseti letech jako zdravé a silné hnutí, které jde dál, i po jeho smrti. Musíme však

jíti dále i v duchu Noskově, jak to formuloval Dr. Novák: „Pán Bůh dává požehnání, do chléva však nezahání.“

Musíme jít do hloubky – když Zákon z r. 1933 znemožňuje zakládání nových ústavů. Katolíků je většina v republice. Těch 340 mil. Kč v Lidových záložnách neodpovídá této síle… Když nemů- žeme rozmnožovat počet lidových záložen, tak se můžeme radovat z růstu vkladů.

Byli jsme mecenáši, ač naši stoupenci jsou kastou chudých. Nemáme špičku bohatých. Ale i z mála dáváme Pánu Bohu hodně. Množíme radost. Vzpomínáme dnes 3. výročí úmrtí Dr. Noska. I jemu uděláme radost, když jeho směrnic ve všem se budeme přidržovati.

Prelát F. B. Vaněk:

Přes dva miliony věnovaly Lidové záložny za 10 let své činnosti Pánu Bohu. A přitom jsme nijak neoslabili rezervní fondy.

Posl. Dr. Jos. Novák:

V neklidné době a mezinárodní situaci jde o to, abychom se nestali vazalem Německa.

V domácí politice finanční usilují republikáni (Dr. Pimpr) o prodloužení platnosti zákona o zá- kazu zakládání nových ústavů. Naopak, chtějí nutit záložny k fúzím. Nedáme se, máme zdravé finance. Držme se směrnic a zásad Dr. Noska.

Ne socialismus, ale křesťanství rozřeší sociální otázky (č. 19, titulní strana) Polemika s článkem posl. Stivína v „Právu lidu“, který ve všech vzpourách proti církvi v minulosti vidí sociální boj. Šlo o hnutí náboženská, středověký člověk viděl svět jinýma očima než marxistický materialismus. „Sv. František a jeho žebravé řády ukazují, že církev si našla sama lék, a to účinný, k odpoutání se od statků tohoto světa. A sv. František tu byl dříve než Hus nebo Luther. Církev se starala (a dosud stará) o chudé lépe než socialistické strany, které dovedou dělat dobrodince ze státních prostředků. Nic je to nestojí a socialističtí vyšinulci dovedou býti tak dobře nesociální jako liberálové.“

Noskův dům ve Volárně (č. 40) Jde o budovu Kampelíkovy záložny (přiložena fotografie), která byla 13. září 1938 slavnostně předána svému účelu. Slavnost začínala mší svatou, pokračo- vala průvodem obcí, obřadem posvěcení kříže, který byl pověšen do nové úřadovny. Následoval proslov starosty Svazu posl. Jos. Nováka. Záložna má v obci dvacetiletou tradici, 85 členů, 300 ti- síc Kč vkladů. Dosavadní úřadovna v místním hostinci již nestačila. Proto byl postaven nový dům nazvaný na paměť budovatele katolického družstevnictví „Noskův dům“. Slavnost byla zakonče- na státní hymnou a chorálem „Svatý Václave“.

Pan censor se zlobí (č. 42, titulní stránka dole) Vybílili nám poslední číslo důkladně, a ne- bylo proč. To, co nám bylo zastaveno, se za několik dní dalo číst v Telegrafu a Večeru. Snad bude tentokrát hodnější.

Bez Boha nelze řídit stát (č. 44) Kritika odnáboženštění po pádu Rakouska a převratu, během

1. republiky, ale též soudobých tendencí hledat záchranu v „zákonu půdy“, jak to činí článek ve „Venkovanu“.

Závažná jednání katolických zemědělců a družstevníků (č. 44) V neděli 23. října 1938 sešli se zástupci a delegáti hnutí v Praze. „O změnách národního státu“ promluvil prof. Kopecký, který podal zevrubnou informaci o ztrátách území, půdy, odhadovaných výnosů zemědělských plodin a jejich průmyslového zpracování, jakož i o otázce potravinové soběstačnosti po Mnichovu a od- tržení Sudet. Posl. a starosta Svazu Dr. Josef Novák měl obsažný referát „Do nového politického života“. Ani husitství, ani Bílá hora nevedly ke ztrátě národních hranic, k tomu došlo až nyní. Pro- hráli jsme jako politický národ úlohu, která nám byla před 20 lety dána. Nedovedli jsme z menšin udělati státní národ. Nepovedlo se nám to ani u Němců, ani u Slováků. Ze Slováků jsme udělali národ, na 30 miliard Kč z historických zemí jsme dali na Slovensko, a přece jsme nezískali lásku Slováků. Něco jsme nedovedli. Bourali jsme Rakousko a bourali jsme kladné hodnoty i ve vlast-

ním státě. Ale i bez těchto chyb těžko bychom byli vyvázli. Stali jsme se jako malý národ obě- tí revize versailleského míru. Na nás se vybilo napětí mezi státy nasycenými a nenasycenými. Hladové státy dravě se domáhaly smazání mírových omezení a pak šly dále. Poražené Německo a Maďarsko reklamovaly pro sebe právo na sebeurčení… Němce něco popadlo… mluví o životním prostoru a jsou odhodláni táhnout.

Neviděli jsme dobře, protože Bůh ranil slepotou lidi pyšné, o jeho milost a požehnání nestojící. Připjali jsme se k západní mrtvole… Kopli nás jako psa, který z povinnosti upozorňuje na lupiče… Nic nepomohl kult Masarykův, nic legionáři a skvělá armáda, nic naše věrnost ke smlouvám, nic ochota národa obětovat krev za demokracii, právo a spravedlnost.

Je to vážná výstraha národu… Je to akt lásky a milosrdenství božího. Bůh nás tu jistě chce mít na přímluvy našich svatých patronů. Máme tu splnit jakousi úlohu a národ byl podroben zkoušce a utrpení. Aby se v něm očistil a byl schopen poslání své splnit.

A nyní o věcech vnitřních. Jsme svědky všestranného útoku na politické strany. Má býti utvo- řena jedna národní strana. Nechci ani připomínati, jak blízko má tento projekt k totalitě a dikta- tuře. Ne strany, ale lidé v nich rozhodují. Přetření firmy tady nepomůže. A základní věcí zůstává, že nesmí býti ohrožena svoboda. V totalitních státech nesmí býti opozice a lidé jsou zavíráni už proto, že mají jiný názor než vůdce. Musíme tedy zachovat svobodu Církve i svobody občan- ské. Z těchto důvodů odmítáme tzv. všenárodní politickou koncentraci.

Poslanec Dr. Novák obhajuje existenci křesťanské politické strany skutečně věřících. Nehodlají se připojit ani k občanskému, ani k dělnickému bloku. Je třeba nejméně tří stran… Podrobuje kritice demokracii 1. republiky. Strany převzaly marxistickou ideologii, že strana je pánem všeho, majetku, práce, rozumu. Kdo se nepodrobí, bude rozdrcen… Strany si postupně vytvořily úřed- nickou byrokracii, a poněvadž to stálo peníze, opatřovaly si je všelijak, strany se postupem času staly diktaturami bez diktátorovy odpovědnosti… Tyto metody musejí zmizet.

Katoličtí zemědělci a družstevníci, zástupci 52 okresních svazů a 550 družstev, jsou živou a vlastní organizací strany a přejí si, aby lidová strana přebudovala se na zdravý politický tábor katolíků českých.

Po debatě byla přijata rezoluce, která je voláním po reorganizaci lidové strany tak, aby byla plně uplatněna demokracie a i ve vedení strany aby byl vyjádřen stavovský charakter křesťanské- ho hnutí lidového. V rezoluci se hlásí k myšlenkám papežských encyklik.

Hospodářská rada křesťanského hnutí (č. 46, titulní strana) Snaha o znovuvybudování stá- tu v omezených podmínkách si vyžaduje součinnost všech tvůrčích sil národa. Hospodářské a od- borové organizace křesťanského hnutí vytvořily společnou Hospodářskou radu. Křesťanský duch hospodářské a sociální spravedlnosti, jak je formulován v encyklikách velkých papežů Lva XIII., Benedikta XV., a Pia XI., je základem, ideovou platformou pro Radu. Tu vytvořily tyto korporace: Svaz katolických zemědělců, Ústředí křesťanských odborů, Svaz lidových živnostníků a obchod- níků, Lidový svaz poštovních zaměstnanců, Svaz lidových železničářů, Ústředí zaměstnanců ve- řejné správy, Zemský spolek katolického učitelstva.

Kult zlatého telete (č. 47, titulní strana) Redakční článek je věnován židovské otázce. Distan- cuje se od pronásledování židů v Německu i jinde v Evropě. Antisemitismus se však šířil i u nás. Článek se snaží přijít na kloub kořenům antisemitismu. Staví na statistických údajích demografie Československa, Uvádí podíl židovského obyvatelstva v jednotlivých zemích (od 14 % na Podkar- patské Rusi až k 1 % v Čechách). Židé se hlásí k české národnosti z jedné čtvrtiny, k německé jen 12 %, 57 % k národnosti židovské. Obchodem se zaměstnává polovina židů (křesťanů pouze 12 %); v advokacii je plná polovina židovského původu, v lékařství 34 %. V této nerovnoměrnosti článek hledá zdroje antisemitismu. Demokracie dala možnost plně se uplatnit židovskému etni- ku, židé jdou tam, kde se dají vydělat peníze. V tom vidí jakousi jejich kletbu. Nejde o lakotu.

Oni nedovedou rozházet peníze jako křesťané. I mecenáši mezi nimi jsou. „A přece je nikdo nemá rád.“ (Poslední věta je ovšem již přihlášením se k antisemitismu – poznámka LM).

Budou jen dvě strany (č. 48) Minulý týden došlo k tomu, před čím L. H. ještě nedávno horlil: ke sjednocení do pouhých dvou politických stran. A Lidová strana se přidala do Strany národní jednoty (s republikány, nár. soc., nár. sjednocením i fašisty) – tedy „napravo“. Národní strana pracujícího lidu – levice – spojila sociální demokraty s komunisty – ale tak, že komunistická strana byla rozpuštěna (poměr jejich mandátů byl 36 : 25 ve prospěch soc. dem). V této situaci na téže titulní straně má sloupek název: Budeme dělat svatováclavskou politiku. To se objevilo i v Provolání celé Strany národní jednoty. Ve vládním prohlášení sice přímo ne, ale i tam je řeč o výchově a víře v tomto smyslu. Sloupek si tedy pochvaluje, že poprvé v historii republiky tomu tak je. Distanc od Masarykovy 1. republiky je tu již explicitní. Interpretace je následující: K tomu- to vývoji jsme byli donuceni okleštěním svých historických zemí. Znovu jsme se stali součástí Svaté říše římské národa německého (?). (Poznámka – LM:“Třetí říše“ stojící na novopohanství odsouzeném papežskou encyklikou z předchozího roku měla dát nyní prostor pro pokřesťanštění národního života (?)).

Našim družstevníkům (č. 48, násl. strana) Jde o hlas dovnitř hnutí. Vedoucí činovníci si uvě- domují, že zlomová situace staví před hnutí nesnadné překážky. Zdůrazňují křesťanské základy hnutí: jeho budoucnost se rodí „ve zpovědnicích“. Varují před tím, že i v nové politické konstelaci může pokračovat odpad od Boha a víry (který vedl k národní pohromě). A tak i v této situaci se dovolávají odkazu Dr. Noska: „My, katoličtí družstevníci, nejlépe víme, že například zemřelý Dr. Nosek pro každé vážnější rozhodnutí hledal svou moudrost ve sv. zpovědi.“ „Zdá se to dnes jaksi nepřirozené, jakoby to nepatřilo do dnešního světa, ale jak jinak by vypadaly i naše věci, kdybychom se naučili říditi a měřiti svá rozhodnutí a svou práci pod zorným úhlem zpovědnice. Hledali bychom pak ne sebe, ne časný prospěch a úspěch, ale spravedlnost božího světa… Na díle Dr. Noska vidíme, že i přes změny doby a poměrů má jeho práce a dílo pečeť trvalé platnosti, že jí dává opodstatnění i směr. Nám, kteří jsme se dobrovolně přihlásili, že dál poneseme jeho odkaz, stačí, když si řekneme: pojďme a následujme ho! Následujme ho v cíli i v plnění.“…Čekají nás mnohé starosti… Tyto chvíle budou po nás žádat pevnost a jasný pohled… Jde o to, komu bu- dou peníze katolické sloužiti. Zda zájmům katolickým, nebo proti nim. Nestačí dělat to, co dělají druzí. Dlouho jsme byli na hospodářském poli popelkou, a byl to opět Dr. Nosek, který ukázal ka- tolickým družstevníkům pravou cestu… Jde o to, aby peníze nebyly cílem, ale prostředkem. Právě to byl cíl Noskův, a to musí býti pobídkou a vzpruhou do nové práce a posilou v boji. Lze s jisto- tou počítati, že budou sofisticky předkládány zájmy vyšší, národní jednota a hospodářská obnova státu. Nikdo si tolik nepřeje, aby náš stát byl zdravý a silný, jako my, ale právě proto nesmíme do- pustiti, aby práce konané za tímto cílem desítky let utonula v záplavě hesel, polopravd i lží, jichž je dnes kolem nás tolik. Náš stát nepotřebuje, aby se veškerá moc soustředila v jedněch rukou nebo v rukou několika jedinců, ale potřebuje, abychom jej všichni skutečně milovali, aby nám každé jeho zřízení bylo svaté, a především, aby nám byl svatý jeho majetek.

Všem lidem v republice musí být jasné, že se musíme vystříhati hříchů, jež nás přivedly k naší národní katastrofě, ale stejně musí náš lid vědět, že jej k požehnání, do lepších let, nepři- vedou hříšníci.

Naše družstva vznikla z obětavé práce, a proto naše práce musí zůstat mimo diskusi. O druhé se nehodláme starat, ale pro sebe si reklamujeme, aby nám každý dal pokoj a nechal nás praco- vati na svém… Nechceme svou hospodářskou silou, prací po léta budovanou, zaplatiti nákladné paláce druhých. Cesta Prahou i zemí poučí, koho a co máme na mysli. Odmítáme proto všechna hesla, jež na pohled vypadají jako pěkně vyzrálá jablíčka, ale uvnitř mají červa chamtivosti a vůle po moci.“ (Poznámka: jde o duchovně silné prohlášení, které není podepsáno. To je již také vý-

povědí o době. Podle ducha stati a odkazů na Dr. Noska lze soudit na autorství jeho duchovního vůdce otce Urbana.)

K otázce sjednocování družstev (č. 49, str. 2) V rozhlase i v novinách běží kampaň, členové bývalé agrární strany tomu říkají „odpolitizování družstev“. Má jít o splynutí katolického druž- stva lidového s hospodářským družstvem agrárníků. „Lidové“ neznamená, že naše družstva děla- la politiku. Nových klientů jsme se neptali, ke které straně patří. Za „politické služby“ jsme nedo- stávali subvence. Naopak, byli jsme znevýhodňováni Ministerstvem zemědělství a Zemědělskou radou při živelných pohromách. Co práce, námahy, obětí stálo vybudování družstva. Začínalo se bez schopných úředníků, bez vhodných prostor, členové představenstva či dozorčí rady ručili vlastním majetkem při sjednávání úvěrů pro družstvo.

Ti, kteří si vzali do hlavy, že jsou absolutními vládci venkova, by se nerozmýšleli zabírati to, co jiní vybudovali, a že zmatek po národní katastrofě k tomu považují za vhodnou příležitost… Družstva vznikla za stejných zákonů pro všechny… ke sjednocování může docházet jen z vlastní vůle. Náš stát si nemůže dovolit jednostranné zákonodárství, které by bylo namířeno proti jed- něm, nemůže si dovolit ničit hospodářsky prospěšná zařízení.

Vyjádření činovníka lidového družstva z okresního města končí takto: V zájmu družstevníků i v zájmu zemědělců mohou být a budou v našem městě dvě družstva. Kdo by to znemožnil, udě- lal by z družstev úřady a vrhl by zemědělce zpět na pospas spekulantů.

Boj o vládu nad peněžnictvím (č. 49, str. 3) Podle článků psaných moravskými agrární- ky mají být malé a střední záložny pohlceny těmi velkými, městskými. Jde o uchvácení moci nad lidovými záložnami. Plán počítá se dvěma centrálami, pro záložny s ručením omezeným a pro Kampelíkovy záložny (s ručením neomezeným). Dosavadní Ústřední jednota hosp. druž- stev a Ústředí lidových záložen v Praze, Brně by zanikla. Také živnostníci se podobným změnám brání. Mlčochův časopis „Moravský deník“ z 27. listopadu (1938) vyzývá živnostenské záložny, aby s nikým o žádném slučování nejednaly a pracovaly klidně dál jako dosud a aby odmítli lidi, kteří se schovávají za hesla a vyhrožují diktátorskými choutkami.“ (Poznámka: Rudolf Mlčoch byl také ministrem, v nové – Beranově – vládě se už pro výšeuvedené názory neobjevil. Jde o shodu příjmení, o příbuzenském vztahu se mnou nevím – L. M.)

Násilná likvidace zdravých záložen není možná. Ani slučování není možno prováděti proti vůli zúčastněných… Bylo by to hazardérství. Funkcionáři našich Kampelíkových i Lidových záložen budou klidně a věrně pečovati o své záložny jako doposud u vědomí, že tím prokazují cenné služ- by svým občanům v obvodu své působnosti, celému státu i katolické věci.

Poradní sbor Lidových záložen k aktualitě hospodářského a peněžního podnikání (č. 49, tamtéž) Po svém zasedání zveřejnil následující Resoluci.

Vítáme veškeré snahy směřující k tomu, aby obnova národního, mravního i hospodářského života v druhé republice udála se na základech křesťanských. Jen tak bude náš stát zdravým a vnitřně silným. Jako katolíci budeme ze všech sil k tomuto cíli účinně pracovati.

Při budování našeho hospodářského života zůstávají stejné úkoly, pro které byly budo- vány Lidové záložny. Zásady našeho zakladatele ministra Dr. Františka Noska svaté paměti:

„Vkladatelům bezpečnost, dlužníkům mírný úrok, vysokou mobilitu a z čistého zisku také něco Pánu Bohu“ plně platí a naše záložny je vzorně plní.

Proto všichni funkcionáři, členové, vkladatelé Lidových záložen zůstanou svým ústavům věrni a budou k jejich rozvoji dále pracovati. Upozorňujeme, že by nikdo nemohl nutiti ka- tolické křesťany k tomu, aby své úspory ukládali nuceně do ústavů spravovaných lidmi, kte- ří se křesťanskému životu odcizili a jejichž praxe jest v rozporu s nazíráním katolických vkladatelů. Katolíci nemohli by klidně snášet, aby zisku dosahovanému z jejich vkladů bylo

zneužíváno pro podporu institucí přímo protikatolických. Musí proto trvati na dobrém svém právu míti také peněžní ústavy vlastní.

Jako ústavy vnitřně zdravé, požívající plné důvěry, mají Lidové záložny své plné oprávnění, po- kud zásady křesťanské morálky nebudou veškerým peněžnictvím všeobecně přijaty a zachovávány.

Za Poradní sbor Lidových záložen Msgre Fr. Vaněk, papežský prelát, předseda.

Nová vláda jmenována, předsedou je Rudolf Beran (č. 50, titulní strana)

Začali jsme s Pánem Bohem v katedrále, za zpěvu svatováclavského chorálu. „Než nesmíme si myslet, že náš národ se už upřímně hlásí ke křesťanské tradici. Za Rakouska se ze strany vlády dělala ještě větší náboženská gesta, a uvnitř nebylo nic.“

Neničme vybudované družstevnictví (č. 50, rubrika Družstevnictví) Staré přísloví „kon- kurence je zdravá“ se v praxi plně projevuje i v družstevnictví. Nám rolníkům nesmí býti brána možnost volného uvažování a rozhodování. Družstva dnes jsou pro rolníky (Jarka Z.).

Ještě k otázce sjednocení družstev (č. 51) „Družstevníkům“, kteří se domnívají, že teď při- šla jejich doba a mluví o zbytečnosti jedněch družstev, skromně připomínáme, že řežou větev, na které sami sedí… Domnívají se, že přišla doba k ovládnutí ostatních… Jsme ale ve státě práv- ním… Nová strana Národní jednoty má v programu solidaritu a ochranu přirozených práv každé- ho. Věříme, že tento program bude plniti, i když půjde o družstva. Kdyby tak neučinila, ztratila by důvěru všech.

Jdeme do nového života (Dr. Jos. Novák, posl. NS, starosta Svazu hosp. družstev čsl., č. 52, titulní strana)… Jde o systém, který se nazývá autoritativní demokracií, v němž ale jest položen důraz na první slovo nového názvu… Příští život ve státě nebude růžový, bude velmi tvrdý.

Nové formy hlásí se ke stavovským principům, které označil Svatý Otec jako základ organiza- ce hospodářského života. Pracujme proto, aby při budování nového družstevního života zásady křesťanské služby našly uplatnění co největší.

1939

Vzít rozum do hrsti (č. 1 ale z 29. 12. 1938 – ještě jako Lidový hospodář, titulní strana) Ne- opičme se po cizině. Hlavně my katolíci. Svatý Otec (Pius XI.) tolikrát zavrhl to, co hlásá v mnoha směrech fašismus, a nacismus a osud katolické církve v Německu není daleko od postavení církve v Rusku. Při přestavbě státu na zřízení stavovské vybudujme nejprve stavovské organizace, země- dělské komory a selskou samosprávu. A jak se tato bude zabíhat, budou postupně přetvořována i ostatní zřízení. Nový hospodářský řád se nevybuduje za několik měsíců.

S chutí do nové práce (č. b1, rubrika Družstevnictví) O vývoji a stavu politického a hospo- dářského sjednocování promluvil v Praze (ještě 22. 12.) na konferenci družstevních pracovníků a výboru Svazu katolických zemědělců starosta posl. Dr. Jos. Novák. „K mnohému jsme donuco- váni svým mocným sousedem… my jsme na tom hospodářsky stále lépe než Německo a může- me jít svou cestou… Dělá si naděje na možnosti vývozu zemědělských přebytků do Německa…

ve sjednocování družstev se nevymykáme spolupráci za předpokladu, že bude všem stejně mě- řeno. „Lidový hospodář“ bude vycházet jako dosud… i za změněných poměrů bude plnit své poslání jak v ohledu náboženském, tak v ohledu hospodářském.“

Během následné debaty ze všech projevů vyzařovala láska k našim družstevním podnikům.

Žádáme ochranu sv. Václava (č. 2, titulní strana už jako „Hospodář“, ale nahoře s logem kříže).

Nelze jít zpět (č. 2, sloupek, tamtéž) Článek už obhajuje „autoritativní demokracii“ – musíme se učit myslet v nových kategoriích… liberalistická demokracie francouzského typu se přežila… a u nás se zvrhla ve vládu stran, vlastně vládu několika matadorů, kteří nenesli žádnou odpovědnost…

„Katolíkům, kteří se domnívají, že druhá republika bude katolická, upřímně to vymlouváme. Kde by se ta katolicita vzala? Změnili se lidé? Není rozumné domáhat se státního nátlaku ve vě- cech kulturních.“ Článek končí dávkou optimismu – průmyslu se daří, máme šikovné dělníky.

Neberte lidem to, co si svépomocně vybudovali (č. 2, rubrika Družstevnictví) Vláda zvýšila družstvům daň z obratu o 100 % (předtím byla zvýhodněna), chce rušit konsumní družstva (vadí jí nejvíce „Včela“… Družstevnictví je národohospodářský princip, který zatím jediný dovedl čelit převaze bankokracie a velkoprůmyslu. Proč ničit tento svépomocný a prosperující instrument hospodářský? Totéž platí o peněžním družstevnictví… „Vezmeme-li lidu důvěru k těmto svépo- mocným podnikům, pak tu důvěru již nikdy vice nezískáme.“

Sedlák zavěsil kříž do škol (č. 3, titulní strana) V druhé republice došlo k návratu křížů do škol… Většina je proti změně proklamované vládou… A my ani nechceme, aby se někdo přetvařoval, aby nevěřící učitel předstíral, že věří… Nám by stačilo, kdyby se k náboženství stavěl positivně… kdyby se pokřtěný k víře přiznal…„Pracovat pro Boha je milost.“

První krok (č. 4, sloupek na titulní straně) Předseda vlády (Rudolf Beran) se chce vracet k tradici svatováclavské. Tuto víru, tuto tradici nelze žádným ministerským nařízením naroubovat v pustá srdce…

Více opravdovosti (č. 5, sloupek na titulní straně) Zakládali jsme si na sociálních zákonech… ale skutek utek. Němci v obsazených územích ihned nutí zaměstnavatele, aby pro své zaměstnan- ce stavěli přiměřené příbytky a obydlí – uvedli v život to, co v zákoně už dávno bylo, o důsledné provádění se nikdo nestaral…Poněvadž šlo o mocné tohoto světa, o to míti, nebo nemíti jejich přízeň… Lidový hospodář svého času kritizoval poměry nemyslitelné a neudržitelné, které exis- tovaly na mnohém velkostatku.

K sjednocování záložen a družstev (č. 5, Družstevní rubrika)… O družstvech se nelze roz- hodovat bez zemědělců… Venkovu nestačí jedna raiffeisenka. Násilné slučování nemůže přinést nic dobrého.

Škola Dr. Noska (č. 9, „Nová brázda“) Dr. Nosek byl přítelem a učitelem mládeže. Chceme i nadále pokračovati v jeho snaze, dáti mládeži křesťanskou výchovu a dáti jí poučení pro život praktický. Letošní II. běh „Školy dra Noska“ v těchto těžkých dobách bude vám zdrojem poučení a síly. Bude se konat v místnostech „Studia catholica“ (u P. M. Sněžné) od 27. 2.–5. 3. 1939). Při- hlášky posílejte do Spálené 15, P2. Kuratorium „Školy dra Noska“.

Po skončení Noskovy školy (č. 11) Účastníci školy navštívili Chrám sv. Víta a sv. Jiří na Praž- ském Hradě, modlili se u hrobů českých patronů. Pak navštívili Loretu a knihovnu Strahovského kláštera a hrob sv. Norberta. Exkurse byla do Odkolkových mlýnů a pekáren. Přednášky: o katolic- ké obnově venkova (přednosta Dobeš), o principech křesťanského státu (starosta Dr. Jos. Novák). Nejvíc ceněna přednáška o Katolické akci P. Dr. Jana Ev. Urbana, duchovního otce Noskovy školy, pro podněty a posilu pro práci na venkově. Dále přednášky Ing. Kunce o výsledcích výzkumu v zemědělství a Ing. Cuhry o zemědělské práci na statku. Ke škole se již ustavila tradice návštěvy

hrobu Dr. Noska v Poříčí nad Sázavou. Zde se konala křížová cesta, sv. požehnání a pobožnost nad hrobem velkého učitele vedená Msgre vikářem Tichým, místním knězem. Jedna večerní de- bata o četbě na venkově (za účasti redaktora Vyšehradu prof. Skoumala). Poslední pracovní den přednášel P. Adolf Kajpr SJ o mravní povinnosti občana ve státě. Ministerský rada Michl pak o ak- tuálním zřizování zemědělských komor. Odpoledne pak přednáška o nových vnitřních poměrech ve státě (Dr. Formánek). Večer s diapozitivy a přednáškou M. Hubáčkové „Život ženy zemědělce“. V neděli ráno promluva Dr. Urbana a společné sv. přijímání v kapli sv. Václava u sv. Víta.

V místnostech Národní kavárny pak byli účastníci školy před rozloučením odměněni novou kni- hou „Dr. Nosek mladým“.

Na rozloučenou (č. 11, rubrika Družstevnictví) Účastník „Školy Dr. Noska“ Němeček píše: … Loučíme se s milou Prahou, se svými učiteli a se vším, co nám krásného přinesla „Škola Dr. No- ska“. Rozjíždíme se do všech koutů naší vlasti. Máme se stát apoštoly velikého díla – navrátit lid vesnicím a vesnice Bohu. Dále máme roznášet učení, které od Dr. Noska přejali ti, kdo nás do Prahy zavolali. Veliký, těžký a odpovědný je to úkol. Živým slovem i příkladem máme býti ostatním. Nevím, jsme-li dost dokonalí a schopní. Ale chceme vždy bráti si za vzor Dr. Noska, člověka skromného, málo známého, a přitom tak velikého, jak jsme ho poznali ze slov řečníků, hlavně P. Dr. Urbana i jiných. Jdeme s chutí do práce za náboženskou obrodu vesnice a Bůh nám pomůže, že nezklameme.

Družstevnictví za nových poměrů (č. 14, rubrika Družstevnictví)… Družstvo jde dál jako strážce zemědělské svobody a zemědělských práv na život… Vyskytlo se mnoho samozvaných individuí, kteří chtěli přejímati družstevní podniky do vlastní správy, ač k tomu neměli ani práva, ani schopnosti… Tyto osoby však byly odkázány do patřičných mezí nařízeními, že nikdo nemá práva o své vůli dosazovati komisaře a zabírat soukromý majetek…

Všichni do jednoho tábora (č. 15, 6. dubna 1939, sloupek na titulní straně) V neděli byl vyhlášen program Národního souručenství. Strana Národní jednoty a Národní strana práce se rozešly a vyzývají své stoupence, aby vstoupili do Národního souručenství… Nic jiného nám nezbývá. Národ musí žít a neohlížet se zpět na to, co bylo. „V programu Národního souručenství jsou uplatňovány zásady, jichž se katolíci v politice domáhali: národní pospolitost, sociální spra- vedlnost a křesťanská mravnost. Ta třetí zásada měla by býti na prvním místě, protože z křesťan- ství vyrůstá obětavá láska.“

„Jinonárodní autoritativní a totalitní strany mají ideový program podložený touhou po moci, uplatnění, rozšíření životního prostoru; my musíme jej podložit jen opravdovostí mravní.“ Slyše- li jsme tolikrát, že vedoucí tradicí bude idea svatováclavská (ve smyslu, „že nedáme zahynouti nám ni budoucím“). Profesor Pekař rozuměl tradici svatováclavské jinak… Je mu výrazem touhy po nadpřirozeném posvěcení, po nebeském autorizování citu a vědomí národního… V tomto chá- pání myšlenky národní jako otázky mravní, jako programu práva, spravedlnosti a nenásilí jsou hodnoty, jež odpovídají stále reálným požadavkům přítomnosti.“

Dr. Nosek mladým (č. 15, „Nová brázda“) Uvedení knihy připravené Janem Janouškem ke 4. výročí úmrtí Dr. Noska (foto titulní strany knihy s portrétem Dr. Noska, kresbou S. Doleža- la, jak ji známe z reprintu knihy). Jde o iniciativu Družiny sv. Kláry, sbírku vybraných projevů či článků Noskových, „kvítků františkánské krásy“. Po jejich přečtení chápeme, proč si Dr. Nosek zvolil sv. Františka, Chudáčka Božího, za svého Vůdce… Vstoupil-li do družiny sv. otce Františka, vepsal na první stránku svého díla lásku, která v družině sv. Františka dosud hoří plamenem, který v ní sv. František zažehl. Sjednotiti lásku k Bohu a lásku k bližním pod jedno srdce, to se podařilo právě v té prosté, nevyumělkované duši Františkově. Smrt jest tečkou našeho vezdejšího života. Až k ní svobodně píšeme běh svého života, svých skutků, jimž svobodná vůle sice pone- chávala plnou volnost vůle naší, ale které jsou u duše křesťanské… řízeny základními pravidly.

Jsou to pravidla jednoduchá, prostá, jimž naučí se dítě už ve škole a která stačí po celý život. Zemře-li proto někdo v našem středu, člověk, který se nepokoušel ani ta pravidla reformovati, ani přizpůsobovati svým osobním zálibám… vynikne v plné kráse… regule jeho života byla pros- tá, jednoduchá jako u toho dítěte. Ta prostota, ta jednoduchost jsou v naší společnosti ve sku- tečnosti ta nejzřetelnější rozdělovací a rozpoznávací znaménka. Smrt Dr. Noska otevírá dosud uzavřenou knihu jeho života. Zachytili jsme letmo jeho zájem o mladé. Byl to zájem nesobecký, apoštolský zájem vychovatele a františkánského milovníka. Mladí na Dr. Noska nezapomenou, nezapomenou na něho ani jeho vrstevníci. Je nám oporou i v těchto těžkých dobách.

Družstevnictví v Protektorátu (č. 16, str. 2) Usiluje se o politickou jednotu národa… Dnes musíme lidi oceňovat podle jejich charakteru (ne podle stranické příslušnosti). Většina lidí v pa- desátičlenném výboru… jmenovaném státním presidentem na návrh předsedy vlády… jsou nepo- psaným listem. Tak rozumíme provolání představenstva Ústřední jednoty hospodářských druž- stev v Praze (Ústředí agrárních družstevních podniků), jež bylo otisknuto v nedělním „Venkově“. V provolání se zdůrazňuje, že družstevní organizace pracuje soběstačně po stránce hospodářské, sociální i kulturní, a plní tedy zcela své národní poslání. I židovskou otázku dovedli družstevníci již dávno úspěšně vyřešit. (Poznámka: hospodářská družstva byla vícekrát v listu zmiňována jako obrana proti spekulantům se zemědělskými vstupy i produkty, a v těch často viděli občany židov- ského původu.) Poněvadž jsme také družstevníci, můžeme potvrdit většinu údajů provolání… Měl je však podepsati Centrokooperativ nebo Ústřední jednota. Tu kulturní práci v družstevní obci totiž větší měrou děláme my, jak o tom svědčí i náš Hospodář.

Nařízení o slučování družstev (č. 18, rubrika Družstevnictví) Výklad nového zákona č. 111 Sb. z 6. dubna 1939 – bez komentování. Tedy jak postupovat při slučování, zániku, vzniku nových družstev.

Sjednocování družstev (č. 20, rubrika Družstevnictví) Vláda pověřila ministra zemědělství, aby provedl sloučení družstev, jmenovitě těch agrárních a lidoveckých, v součinnosti s Centroko- operativou. Provádějí se revize… „Kdyby se někde užilo moci a násilí nebo politické kliky, stáhli by se družstevníci zpět a byla by poškozena věc… Družstevníci byli rozvážní lidé, politicky málo angažovaní a při dobré vůli se snadno domluví.“

Jubileum velikého státníka (č. 21, sloupek na titulní str.) Oslavný článek k narozeninám Oliviera Salazara, portugalského ministerského předsedy a „úplného diktátora“. Ten byl po gene- rálském puči povolán už r. 1927. Jde o zjevné vyjádření sympatií k portugalské podobě fašismu (už v tom roce 1927 proti němu „žido-zednářské“ kruhy vyvinuly ty nejprudší útoky). „Přesto popularita a láska k němu v zemi rostly.“

Katoličtí družstevníci před novými úkoly (č. 33, rubrika Družstevnictví) „První družstevní korporace zvané spořitelní a záložní spolky nebo raiffeisenky se budovaly v sídlech far. Čeští katoličtí knězi v nich viděli nejlepší cestu k hospodářské emancipaci venkovského lidu, a proto vahou celé své autority se těmto družstevním útvarům postavili v čelo. Přemohli tak nedůvěřivost venkovského lidu ke všemu novému a dali pevný základ celé družstevní obci zemědělské…

Začátkem tohoto (20.) století… se objevuje strana zemědělská, vybudovaná popíračem Boha a všeho nadpřirozeného Alfonsem Šťastným z Padarova, ovládla Ústředí raiffeisenek v Praze… s heslem „klerikálové z raiffeisenek“ a katolickým zemědělcům po nedodržení slova tehdejších vládců agrární strany nezbylo než postaviti se na vlastní nohy a založiti Svaz hospodářských družstev v Praze. Hlavním úkolem po převratu bylo uhájiti hospodářskou neodvislost stoupenců lidové strany proti náporu republikánské strany, která pomocí družstev a záložen, jež ovládala, chtěla ochromit rozvoj katolického hnutí zemědělského. Byly to těžké a nerovné boje, které vše- ovládající nejsilnější politická strana v bývalé republice proti katolickým družstevníkům vedla. Jen krajní obětavost a neoblomná věrnost našich lidí způsobila, že Svaz hospodářských družstev

se udržel a v boji nepadl). (Článek dál vidí v událostech kolem Mnichova a 15. března okolnosti, jež by měly vést k odstranění přehrad mezi příslušníky českého národa.)

„I když se na mnoha místech uplatňují lidé a způsoby starého kvasu, přece jsou staré politic- ké strany nenahraditelně pryč. Rozkládaly národ na desítky směrů, živily boj bratra proti brat- ru, podporovaly nesvornost. Z tohoto stavu musí družstevníci vyvodit důsledky a hledat cesty ke společné práci. Na Moravě už ke spojení došlo, v Čechách je k němu blízko… zásadou spojení je dobrovolná spolupráce, aby v každém okrese bylo jen jedno (skladištní) družstvo… Aby všich- ni členové dosavadních družstev mohli do nového družstva jít s chutí jako do svého.

Někde ovšem jsou povýšená stanoviska silnějších a mluví o pohlcení slabších. Je to družstev- níků nedůstojné – takoví lidé nepochopili úkoly doby… Někde se zase budou těžko loučit s dosa- vadním družstvem, ale radost a obětavost vše překonají.

Družstevnictví dobře obstálo v míru i ve válce (č. 42, rubrika Družstevnictví) Úvaha nad hezkým článkem o družstevnictví od K. Vlčka v Lidových novinách. Tento hospodářský řád předpokládá přeměny lidské povahy, které se projeví v otupení individualistického egoismu. Družstevní hnutí nepotlačuje úplně přirozený a vrozený egoismus. Ono ho pouze tlumí a usměr- ňuje… zde působí etický moment, altruistická tendence. Náprava se projeví především převýcho- vou a myšlenkovou jednotou.

Technické výzkumy ovládly hmotu, ale zanedbaly přitom ducha, porušily řád, smysl pro op- timální dimense zajišťující nejlepší využití hospodářských možností. I nyní družstevní funkce dopomáhá vydatnou měrou k uskutečnění humanizace hospodářského života… Malozemědělský charakter našeho podnikání dává meze ekonomickému užití strojů… V USA a Anglii mají druž- stevní instituty, které se těmito otázkami zabývají. J. Fourier je autorem výroku: „Vše, co povstane z přinucení, prozrazuje nedostatek ducha.“ Svépomocné družstevnictví potvrzuje tento výrok, ale v opačném směru. Družstevní hnutí je od počátku hnutím sociálním, svépomocným, soli- dárním… Naše zemědělství nemá ve střední Evropě příkladu, za svůj pokrok děkuje především svému vyspělému družstevnictví.

U hrobu Dr. Fr. Noska (č. 44, „Nová brázda“) Mladí přijeli do Poříčí nad Sázavou na kolech a s tvářemi ještě zardělými se pomodlili u hrobu Dr. Noska… Co vzpomínek se nám vyrojilo… čteme si nápis na pomníku. Ano, byl to služebník všem podle Evangelia. „Vidím jej v duchu, jak svému hostu čistí ráno boty – jako ministr, jak leze pod registraci – aby nalezl doklad, který někdo žádá… jak v noci ošetřuje svou nemocnou ženu a ráno nastupuje v Parlamentní úsporné komisi – svěží a neúnavný… Vidím jej v práci ve Svazu, když pro nesvědomitost jiných musel zachraňovat tonoucí… Vidím jej na mnoha schůzích – dělnických, akademických, mládeže i ze- mědělců – vždy přesného, vždy připraveného, vždy důkladného a milého. ‚Zdali v nás nehořelo srdce naše, když k nám promluvil?‘ – jak bylo napsáno. Ale nad to vidím ho každé ráno u sv. Ig- náce nebo u P. Marie Sněžné, přistupujícího ke Stolu Páně, třebas v 5 hodin ráno, měl-li někam odjeti. Zde byl zdroj jeho činnosti.“

Trochu, chvíli na přímluvnou modlitbu: neboť – „jak by mohl nepomáhati na věčnosti ten, kte- rý tak pomáhal – ale časně – jak mohl“. Není nám jí třeba i dnes, do změněných poměrů? A není nám všem třeba jeho ducha – ducha pravé služby a lásky – do změněných poměrů v družstevnictví? Zemědělské družstevnictví v Čechách je sjednoceno (č. 47, rubrika Družstevnictví) Z naří- zení Ministerstva financí (z 10. listopadu 1939) jsou všechny lidové záložny a hospodářská druž- stva přičleněny k Ústřední jednotě… nechť k ní mají stejnou důvěru, jakou měly ke Svazu. Zpráva

končí výzvou k loajální spolupráci.

Jednotná obec zemědělského družstevnictví (Dr. Josef Novák, starosta Svazu hospodář- ských družstev v likvidaci, člen představenstva Ústřední jednoty, č. 50, titulní strana,

7. 12. 1939)

„Jak jste mohli připustit sloučení družstevních svazů. Je mi do pláče, že ztrácíme to, co jsme plných 30 let tak těžce budovali.“… Chápu smutek mnoha přátel, i když jej nesdílím… Ke sloučení nás nutí povinnost k národu… Všechna usnesení se stala jednomyslně, nešlo o nějaké spolknutí, ale splynutí dvou směrů, podle jejich síly… do nových orgánů byli zvoleni i naši představitelé… Může se někde stát, že vznikne rušivý tón… tak je to při každém velkém díle.

„Pán Bůh nás chránil po celou dobu naší práce družstevní, za okolností těžkých, a nedo- pustí, abychom byli postiženi na majetku nebo na cti. Buď mu za to chvála a dík.“

1940

Valná hromada Ústřední záložny lidové v Praze (č. 7, rubrika Družstevnictví) Mezi obvyk- lými řečníky se již objevil starosta Ústřední jednoty hospodářských družstev Ing. Klindera. Po- chválil, povzbudil k jednotě. Volby potvrdily dosavadní funkcionáře ÚZL (Vlasák, Novák, Vaněk). Služebníci neužiteční jsme (č. 16, titulní strana) „Těchto slov Písma užíval Dr. Nosek, když někdo před ním oceňoval nějaký jeho zdařilý podnik. Pokorně, františkánsky vždy vzdával dík Pánu Bohu a sebe opomíjel… Řada jeho plánů ztroskotala pro neporozumění, pro lenost, dokonce pro zlou vůli. Máme celý hřbitov fasciklů z Noskovy pozůstalosti, neuskutečněných,

zmařených plánů, které bylo možno realizovat a které by mnoho dobrého přinesly.

Tak máme příklad – mapku se zakreslenými pozemky a objekty na pražské periferii, které bylo možno tehdy získat… Po letech s velkými oběťmi dělá totéž Chrámová matice. Kolik peněz a kolik času mohlo být ušetřeno.

Totéž platí o prázdninových osadách. Jen tři se podařilo Noskovi vybudovat. Dnes vláda a soci- ální instituce uvolňují velké obnosy, aby se mohla dětem měst poskytnout o prázdninách rekreace.

Otázka rodinné mzdy, Noskem svého času vypracovaná a politickými kruhy zmařená, zraje a bude uskutečněna jako pilíř nového sociálního řádu a populační politiky.

Vezměme kult svatých… ministr politik budil nepochopení, když mluvil o sv. Albětě Duryň- ské, sv. Janu Nepomuckém…“ Zpolitizovaní katolíci nepochopili, že duchovní kořeny nábožen- ského života musejí být živeny a síleny, nemá-li zjalovět hnutí, které se opírá o křesťanský názor světový. Dnes kult svatých jde celým národem. Málokdo ví, že Dr. Nosek opatřil na svatováclav- ský film 1,5 milionu Kč, jen aby toto dílo mohlo býti provedeno. Kolik dobrých knih zakoupil Dr. Nosek pro SKM…

Otiskujeme pěknou Raisovu básničku o dobrém tátovi, který myslil jen na své děti, a nikdy ne na sebe. Takovým starostlivým otcem byl Dr. Nosek, kopal, oral, hroudy třískal, ani slovem nezastýskal. Přeorával tvrdý český úhor, vyoral hlubokou brázdu na našem českém poli.“

(Ilustrační foto zachycuje Dr. Noska jako radioamatéra, patrně v rozhlase, který mu podléhal jako ministrovi.)

Poznámka: Vedle článku je fotografie Adolfa Hitlera, který se dožívá 51 let. Text pod portrétem si slibuje od jeho vítězství ve válce sjednání pořádku v Evropě a doby míru a blahobytu pro ně- mecký národ – i pro nás. Jméno Dr. Noska tak mohlo být zneužito k projevu zjevné kolaborace. Přispěla k tomu i blízkost dat úmrtí jednoho a narozenin druhého (17. a 20. duben).

Chceme udržovat a šířit dědictví † Dr. Františka Noska (č. 16, str. 2) Článku vévodí velká fotografie „Dr. Fr. Nosek se svou chotí Annou“.

„Kdo žil zde pro Boha a bližní, jak přikazuje zákon Boží, nezemřel… To platí i o Dr. Noskovi. Nevzpomínáme na něj proto, že byl poslancem, ministrem, finančním odborníkem… ale pro to, co jako člověk udělal dobrého. Jeho úřad, to byla hřivna, s kterou hospodařil tak, aby nebeskému Hospodáři mohl s radostnou duší počet klásti.

… Byl omilostněnou duší. Každý, kdo s ním přišel do styku, poznal, že jedná s mimořádným, řekl bych zvláštním člověkem. Spravedlivý člověk cítil van milosti Boží, cítil požehnání, které spo- čívalo na všech jeho podnicích, konaných jen a jen pro větší čest a slávu Boží. Kolik duší Nosek přivedl k hlubšímu duchovnímu životu, kolika se stal vzorem. Jaké bohatství, jaké dědictví nám ten chudý terciář zanechal.

Budeme je nejen udržovati v paměti, nejen zachovávati, nýbrž šířit v celém národě. Je to duch katolické obnovy, duch apoštolátu, jemuž jsme zasvětili svůj časopis. Hroutí se státy, přestavuje se sociální pořádek, mizí politické stranictví, ale nesmí zmizet láska k nesmrtelným lidským du- ším, které je nutno vést ke spáse. Je jediné měřítko pro opravdového křesťana: Dobré je jen to, co prospívá ke spáse duše, byť šlo i o takové hodnoty, jako je samostatnost státní, svoboda národní. Nepřispívají ke spáse duší, neplní své poslání a zanikají.

Vzpomínka na milého Dr. Noska nás převede přes strázně doby, bude nás sílit v denních trampotách a bude nám připomínat stále slova Písma: Co platno člověku, kdyby celý svět získal a na své duši zkázu utrpěl.“

Zářně působil příklad Dr. Noska (č. 16, „Nová brázda“) Autor listuje v „Dorostu“ a dospívá ke zprávě o pracovním kursu SKM v Německém Brodě. Konal se v listopadu 1928 a účastnilo se ho 320 delegátů z Horácka. Odtud je vzat i titul článku, zářně působil příklad páně ministrův… Cestou z Prahy jsme jeli v uzavřeném oddílu 3. třídy. Dr. Nosek odpovídal neúnavně na otázky, objasňoval vše od základu… V sobotu po večeři pozval účastníky ze vzdálenějších okresů, kte- ří přijeli dříve, ke společné duchovní četbě… Četl ze životopisů svatých, mluvil o důležitosti du- chovní četby v rodinách. Končilo se večerní modlitbou.

Neděle ráno před mší svatou byly zpovědnice obležené, ke společnému sv. přijímání šlo 105 kursistů, první k mřížce poklekl Dr. Nosek… Obdiv ke zbožnosti ministra se šířil do vesnic Horácka. „Zde byl pramen a základ lásky mládeže k Dr. Noskovi. On šel mezi mládež, byl jí rádcem, pomocníkem, šel jí příkladem. Měl mládež opravdu rád. Jí obětoval svůj volný čas, ne- pohodlí vlaku, únavu a námahu tělesnou, za ni se modlil. Kolik peněz mládeži (v různé formě) věnoval, to zůstane utajeno. Šlo o velké částky, o několik set knih a časopisů. V paměti věčné zůstane spravedlivý.“

Staří a mladí (František Nosek, č. 16, rubrika „U rodinného krbu“) „Staří mají povinnost, aby nezapomínali, že mladším lidem přibývá let, právě tak jako těm starším, a že tito mladí lidé dospěli v mladé muže a někdy již také muže zralého úsudku a také i určitých zkušeností, zatímco je starší někdy trochu prostomyslně považují stále jenom za „chlapce“. Z těch důvodů je tak důleži- té, aby naši starší spolupracovali s láskou a pochopením se zúčastnili pracovních konferencí SKM, aby je povzbuzovali k vytrvalému překonávání překážek a poznání jejich obohacovali vlastními svý- mi zkušenostmi.“ (Vedle fotografie „Dr. Nosek se svými dětmi“ – patrně ještě předškolního věku.)

Lidové záložny pět let od smrti svého zakladatele Dr. Františka Noska (č. 16) Článek do- kumentuje úspěšný rozvoj záložen na číslech o jejich obratu, rezervních fondech atp. Postaveno bylo 21 nových záloženských domů, 26 nových úřadoven bylo otevřeno v pronajatých prosto- rách. Pro úředníky lidových záložen a jejich rodin byl založen Noskův penzijní nadlepšovací fond při Ústřední záložně lidové. „Dát část čistého zisku účelům dobročinným patří již k obvyklým bodům denního pořádku bilančních schůzí našich záložen. Životní vzor Noskův a jeho zásady

jsou a zůstanou programem naší práce! Naše záloženské hnutí by ztratilo důvod své existence, kdyby se od nich odchýlilo. Svatá památka Dr. Noska žije v myslích mladých jeho následovníků a ti ji ponesou věrně jako nezadatelný odkaz do příštích dob.“

U hrobu Dr. Noska (č. 17) Zádušní mši sv. sloužil vikář Msgre Tichý za účasti zástupců ÚZL, Hospodáře, Svazu katolických zaměstnanců, SKM a následná pobožnost u samotného hrobu po mši svaté se stala již součástí tradice.

J.M. biskup českobudějovický Dr. Šimon Bárta zemřel (č. 18) Sympatizant díla Dr. Noska zemřel na začátku května (1940).

Družstevnictví je křesťanskou službou bližním (č. 18) Na valné schůzi již za odbor slouče- ných kampeliček a záložen promluvil Ing. Klindera. Mluvil přátelsky, ale bylo patrné, že mluví za tu „silnější“ z obou sloučených stran. Také Dr. Jos. Novák v proslovu slibuje loajalitu a spolu- práci v Ústřední jednotě; teprve v jeho proslovu zazní křesťanská argumentace z titulku článku.

„Mnozí z vás nevíte, že křesťanství mělo od počátku charakter družstevní, svatí apoštolové, rybá- ři, kteří se shromáždili kolem Krista, tvořili vlastně družstevní organizaci. A právě že tito lidé byli zvyklí na spolupráci, práci ve prospěch celku, byli nejlépe uzpůsobeni k tomu, aby se stali šiřiteli učení Kristova mezi národy. Jedním z hlavních příkazů evangelia je křesťanská láska k bližním… Zemědělec… pomáhá Pánu Bohu při tvůrčí činnosti boží, proto je Bohu nejblíže.“

K jubileu padesáti let od založení první kampeličky (č. 25) Došlo k tomu ve Rtyni v Podkr- konoší. Bylo třeba překonat několik překážek. 1) Nedůvěru – té se čelilo neomezeným ručením,

2) nedostatek rolníků ochotných převzít odpovědnost – vzali to tedy na sebe kněží a kaplani – mnohé kampeličky jsou dosud (1940) na farách. Roku 1896 vznikla Ústřední jednota, r. 1908 byly zavedeny povinné revize.

„Požehnání spořitelních a úvěrních spolků pro českou vesnici a její hmotné povznesení je nesmírné. Odstraněna byla úroková lichva, která do těch dob vysávala všechnu mízu našeho venkova. Peníze na venkově ušetřené byly zachovány opět pro potřeby venkova. Finanční síla úvěrních spolků umožnila přes centralizaci vybudování hospodářských družstev… Je jen třeba, aby úspory našeho venkova nebyly zanášeny do ústavů cizích, ale bezpečně uloženy v domácích kampeličkách a záložnách, které 50 let českému zemědělství tak účinně slouží.“

Tisková akce Hospodáře (č. 39) Ke svátku svatého Václava byla vydána brožurka „Obilí k věč- nému životu“, která je oslavou eucharistie. Duchovní počin je spojen s připomenutím předplat- ného s přílohou složenek…

Židé všude rozleptávali (č. 50, titulní strana) Nepodepsaný článek je neskrývaným antise- mitismem.

Plníme odkaz Dr. Noska (č. 50) „Když na paměť 700. výročí smrti sv. Františka (1926) spo- luzakládal Dr. Nosek „Družinu sv. Kláry“ (tím druhým byl otec Urban OFM), již tehdy uvažoval o trvalém zajištění a finanční podpoře činnosti tohoto spolku. Dary dobrodinců na rozrůstající se činnost nedostačovaly a podpora peněžních ústavů zde nebyla… Ze vkladů učiněných katolíky by bylo spravedlivé, aby odpovídající podpora šla i na kulturní účely katolické… Proto Nosek od r. 1927 a 28 razí heslo, že peníze katolíků mají býti spravovány v ústavech vedených katolíky. Mezitím budovala Družina sv. Kláry, Dr. Noskem jako předsedou vedená, domy pro staré ženy, útulky pro děti a prázdninové kolonie. Získává domy v Litomyšli (Domov sv. Kláry pro staré ženy), vedený sestrami sv. Františka. Dále jde do Březnice, kde zřizuje dům pro dětský útulek; díky dobrodincům dočasně působí v Hostomicích a v Nasavrkách. V jubilejním roce svatováclav- ském získává dvě jubilejní dětské prázdninové kolonie pro SKM: ve Dvorku u Přibyslavi a v Jílo- vicích; ty slouží též jako náhradní exerciční domy. R. 1940 je zřízena další prázdninová kolonie

ve vilce ve Skalici u Litoměřic.

To už ÚZL podporovala tyto projekty – jednak přímou finanční podporou, jednak pomocí při získávání úvěrů. Šlo o systém ukládání účelových vkladů, aby úvěr mohl být co nejlevnější. Vkladatel vložil prostředky na určitý účel a zaručoval se, že je bez vážné příčiny nevyzvedne. Ty pak sloužily jako záruka pro poskytnutí levného úvěru. ÚZL si účtovala jen to, co musela platit vkladateli – tedy pracovala v těchto případech bez jakéhokoli zisku.

Dílo bylo smrtí Dr. Noska vážně oslabeno, ale jeho duch zde zůstal. Družina sv. Kláry dál plní své poslání. Počty žadatelů v Litomyšli nemůže uspokojit. Ve Kbelích bylo za 5 let 136 křtů do- spělých i dětí, 171 návratů do církve, 19 sanovaných manželství. Duch Noskův projevoval se také v přípravě a organizování exercicií. Letos v Příbrami se tyto konaly pro vedoucí úředníky a funk- cionáře lidových záložen a záloženská obec tyto aktivity podporuje.“

I šetrnost je ctnost (Fr. B. Vaněk, č. 50)

„Nedostatek víry je nevěra, její nadbytek je pověra. Obojí je hřích. Uprostřed mezi nimi je víra – a to je ctnost.

Nedostatek šetrnosti je rozmařilost, nadbytek její je lakomství. Obojí je hřích. Uprostřed mezi nimi je šetrnost – a to je ctnost.

Všechno přílišné zvrací se v neřest – je zásada katolické morálky. Ale aby šetrnost měla cha- rakter křesťanské ctnosti, má být také spojena s činěním dobrých skutků. Zvěčnělého minis- tra Dr. Noska jsem nikdy neviděl pít velké pivo, chodil slušně, ale jednoduše oblečen. Šetřil, aby mohl co chvíli chudým studentům vtisknout do ruky bankovku, aby mohl zakládat útulky, lidumilné ústavy a nakupovat na periferii stavební místa pro budoucí kostely. Aby mohla jeho paní chudé rodině položit tajně košík se živobytím za dveře a tajně zmizeti. ‚Aby levice nevěděla, co dává pravice‘ (Mt 6,3).

Stavitel a mecenáš Josef Hlávka šetřil, aby mohl odevzdati velké jmění na Českou Akademii a v ní položit základ české kultuře. Šetření nám vystavělo Národní divadlo, šetrnost vystavěla tisí- ce kostelů a vyzdobuje jejich oltáře a interiéry sochami, obrazy, paramenty, zvony. Šetrnost nám vystavěla nepřehledné řady lidumilných ústavů, sirotčinců, útulků pro přestárlé, hluchoněmé, slepé, pro duševně zatížené a šetrnost je svými dary udržuje při životě.

Jenom šetrnost. Ne rozmařilost.“

(Poté uvádí tři příklady ze života: 1) obchod s drahými kožešinami a s pokušením bohaté dámy k rozmařilosti, 2) rozmařilé rodiny, jež narození potomka marnotratně slavila a dál rozma- řile žila, až se s ním ještě kaplan Vaněk po letech setkal v pelhřimovském chudobinci a starobinci, a 3) konečně případ lakoty nerespektující zápal plic a vedoucí nakonec k předčasné smrti.)

„Šetřete, ale – jak dával příkazy zvěčnělý Dr. Fr. Nosek Lidovým záložnám – z čistého zisku také dejte něco – chudým a Pánu Bohu!“ O takové šetrnosti ujišťuje Písmo sv.: Dávají ze svého, a přece bohatnou (Přísl. 11,24).

Poslední článek preláta Msgre Františka B. Vaňka, děkana pelhřimovského a zakladatele „Chrá- mového družstva“, je proložen fotkami – portréty osobností spojených s odkazem Dr. Františka Noska: velmistra křižovníků Vlasáka, ředitele Ústřední záložny lidové Karla Nerada, Dr. Josefa Nováka, člena ředitelství Ústřední záložny lidové a předsedy správní rady Národní pojišťovny, a Vojtěcha Havla, ředitele měšťanského pivovaru a předsedy Lidové záložny v Českých Budějovi- cích.

Za výběr a redakci textů odpovídá bratr Irenej. V Kostelci nad Černými lesy, advent L. P. 2023

JUDr. František Nosek

v meziválečném katolickém družstevnictví a lidovém peněžnictví

1)  Ministr pošt – zemědělským družstevníkem!?

15. ledna 1928 se koná v Praze ve Spálené ul. 15 Valná hromada Svazu hospodářských druž- stev. Ta mění stanovy Svazu, který se stává výlučně ústředním řídícím a kontrolním orgánem pro jednotlivá družstva. Výklad změny stanov podává překvapivě ministr pošt. Nicméně k tako- vému úkolu je František Nosek nejvýš povolán svou předchozí zkušeností poslance Národního shromáždění, kde léta hovořil ke svým kolegům legislativcům za předkladatele nových záko- nů. Je to však poprvé, co se objevuje jako člen předsednictva Svazu, tedy jako „družstevník“. Proč to? – ministr a „druhý muž“ v Lidové straně přebírá tuto roli? Jako vrcholný politik Lidové strany tu není sám: poslanec Josef Novák ve Svazu přebírá dokonce výkonnou funkci.

Lidová strana se podílí na vládě „panské jednoty“, ale o svou voličskou základnu na venkově musí tvrdě zápasit se svými koaličními spojenci, politicky silnějšími agrárníky – republikány. A agrárníci se svým heslem „Venkov jedna rodina“ nutí lidovce k tomuto kroku, k potřebě více se angažovat ve prospěch hospodářských, životně důležitých zájmů svých voličů. Těmi jsou menší rolníci, kteří jsou pod tlakem hospodářsky silnějších sedláků a statkářů a kteří hledají oporu ve sjednocení a svépomoci. Rok 1928 je obratem v již dlouhé tradici katolického družstevnictví (ona Valná hromada je již 18. v pořadí), ke sdružování pod družstevní myšlenkou docházelo v českých zemích již před 1. světovou válkou, za Rakouska. Osobností Dr. Noska a jeho družiny vzdělaných a zapálených spolupracovníků dostávají tyto snahy novou úroveň odbornou i du- chovní a mezinárodní, evropský rozměr.

2)  Národohospodář vládních rozpočtových politik – zakládá lidové záložny?

Také „Věstník zemědělských družstev československých“ dostává nejen nový název, ale i no- vou podobu. Předchozí „Věstník“ byl užitečným informátorem o akcích jednotlivých družstev a praktickým rádcem drobných zemědělců v širokém spektru zemědělské „praxeologie“ – pěs- titelství, šlechtitelství, chovatelství atp. S pověřením Dr. Noska a jeho dlouholetého druha z Par- lamentu a věrného přítele Dr. Josefa Nováka věnovat se této sféře zájmu Lidové strany se časo- pis „Lidový hospodář“ stává navíc programovým a ideovým tištěným médiem (brzy týdeníkem). Dr. Nosek má za sebou zkušenost zpravodaje rozpočtového výboru Parlamentu, později i výboru úsporného, je vzdělaným národohospodářem a legislativcem. Lidový hospodář přináší pravidelně vzdělávací články o stavu hospodářské, obchodní a měnové politiky státu. Zkušený makroeko- nom vstupuje najednou do podnikové sféry, dává mikroekonomii družstev a záložen široký roz- hled a své důvěrné znalosti právní stránky podnikání užívá k zakladatelské činnosti, která ekono- micky i kulturně pozvedá český venkov. Nejen samotné vesnice, ale jim blízká okresní města mají postupně svá vlastní hospodářská družstva a své lidové záložny.

V letech, kdy ze sousedního Německa docházely zprávy o rostoucím antisemitismu – a začí- naly mít vliv i u nás, katoličtí družstevníci Noskovy školy se od antisemitismu jasně distancovali. Viděli své snažení na poli lidového peněžnictví jako ekonomicky a morálně čisté řešení problému lichvy, spojované často se židovskou menšinou. Systém zhodnocování kapitálu svou vnitřní logi- kou vyžaduje stálý ekonomický růst (v modelech harmonického růstu je úroková míra rovná míře

růstu systému). „Lichvářský systém“ umožňuje úrok i ve stacionární ekonomice; ovšem za cenu postupné koncentrace majetku do rukou lichvářů – ožebračením dlužníků. V tom – a ve vzrůs- tající majetkové nerovnosti s tím spojené, viděli Noskovi žáci kořeny antisemitismu. Rozšiřování jejich záložen dávalo šanci na odstranění problému.

Zde je tedy najednou platforma, která otevírá prostor pro promýšlení vize a koncepce katolic- kého družstevnictví, výměnu zkušeností, vzdělávání a výchovu mladé rolnické generace. A pro- tože díky Dr. Noskovi a jeho druhům jde o aktivity založené na víře v náboženském slova smyslu, jde vlastně o spiritualitu svého druhu, o duchovní zakotvení věřícího křesťana – zemědělce –

„ve světě“, v jeho každodenní práci.

V časopise je samostatná rubrika „Družstevnictví“ či „Družstevní idea“. „Lidový hospodář“ je stejnou měrou orgánem lidových záložen a kampeliček a lidové svépomocné peněžnictví má ještě delší tradici než družstevnictví v zemědělském hospodaření. Ještě než dojde k zániku Li- dového hospodáře za protektorátu, stačí si připomenout 100 let od první „kampeličky“ ve Rtyni v Podkrkonoší. V družstvech i lidových záložnách na venkově byli „pionýry“ a iniciátory často ka- toličtí kněží. Jedním z nejbližších spolupracovníků Dr. Noska se stal děkan pelhřimovský Mons. a později i papežský prelát P. Vaněk, ten založil „Chrámové družstvo Pelhřimov“ ještě dřív, než se Dr. Nosek začal věnovat i tomuto úseku. Ještě v závěru 30. let se v Lidovém hospodáři uvádí, že díky této kněžské angažovanosti v řadě vesnic sídlí lidová záložna na faře. Jak již bylo řečeno, družstva i svépomocné peněžnictví měly společný důvod vzniku: potřebu chránit ty ekonomicky slabší venkovany vůči těm silnějším, kteří svého majetku často užívali ke spekulaci, útlaku a li- chvě. Obě instituce si potřebovaly získat teprve důvěru lidí: a kněží chápající jejich situaci těmto

„novotám“ poskytli svůj „reputační kapitál“; tehdy ještě značný. Vždyť kněz byl často ve vesnici jediný vzdělanec. A je příznačné, že to byly tyto duchovně silné kněžské osobnosti, které podrže- ly po 1. světové válce katolickou církev, která tolik utrpěla „aliancí trůnu a oltáře“.

3)  Vzdělaný městský katolík – laik zachraňuje venkov pro církev

Lidová strana opírající se o tuto voličskou základnu učinila pověřením Dr. Noska touto další sférou aktivit důležitý personální akt: neměla nikoho lepšího. V čele strany stál kněz – politik Jan Šrámek, a tak se tato politická strana otevřeně hlásila ke katolicismu, i v čase, kdy k tomu bylo třeba odvahy. A nemohlo jít jen o honbu za voličskými preferencemi. Bylo třeba vrátit ka- tolictví ryzost víry a těm pořád ještě matrikovým věřícím vydat svědectví i v praktickém životě. Vzdělaný laik Nosek dal stranou své ambice směřující k univerzitní dráze a cele se oddal tomuto poslání: o Církev mu šlo v první řadě (a o politickou stranu jen tehdy, pokud se držela evangelia). To, co mohlo být pro pragmaticky uvažující politiky jen vedlejším produktem – tedy vrátit venkov Bohu a církvi – bylo pro Noska tím hlavním.

A tomu nebylo na překážku ani to, že Dr. Nosek byl „městské dítě“, narozen byl v Chrudimi – kde i studoval a maturoval na gymnáziu, a v důsledku překládání jeho otce zažil již v dětství i jiná místa, ale jeho otec, inspicient finanční stráže, sloužil vždy ve větším městě. A od studií na Práv- nické fakultě v Praze – byl Nosek doživotně „Pražákem“. Nicméně s venkovem zkušenost měl: jako „lufťák“ jezdil už od mládí do Poříčí nad Sázavou a i s rodinou pak pobýval o letních prázd- ninách v podnájmu na selské usedlosti. A již to, že za místo posledního odpočinku své matky, sestry, posléze i syna a manželky zvolil hřbitov v Poříčí nad Sázavou, je důkazem, že tato vesnice mu přirostla k srdci.

4)  Hospodářství a peníze ve službě evangeliu

Jinou věcí je, že ministr, člen vlády vytížený náročnou službou přijal další úkol. A ten mu zabí- ral nejen čas, ale svým způsobem mu znesnadňoval i jeho roli ministra ve vládě vedené agrárníky:

byl vládním koaličním spojencem, ale pokud jde o voličskou základnu – soupeřem, konkuren- tem silnějšího spojence. Nosek však nebyl člověkem „partajní povahy“. Vždy mu šlo o společné dobro. A Lidový hospodář je toho dokladem. Je obdivuhodné, co František Nosek na tomto poli dosáhl během pouhých sedmi let, jež mu byla dopřána. Statistiky nově založených družstev a li- dových záložen, růst členské základny a hospodářských čísel Svazu, zřízení vlastní banky, to vše nevypovídá o tom nejdůležitějším. Dr. Nosek postupně budoval celou koncepci a vizi katolického družstevnictví a lidového peněžnictví založeného na evangeliu.

5)  Učitel a vychovatel mladých hospodářů – družstevníkem se člověk nerodí

Charisma, které z bratra Františka Noska vyzařovalo, mělo nadpřirozené účinky: on, člověk z města, se stal miláčkem katolické venkovské mládeže organizované ve Sdružení katolické mlá- deže (SKM). Pro toto dílo si získal srdce mladých, po jeho smrti byla založena „Noskova škola“, která v několika málo ročnících, jež jí doba umožnila, svým vzdělávacím a výchovným progra- mem znamenala zárodky nového hospodářského řádu, nově pojaté ekonomie (národního hospo- dářství) jako vědy spojující racionalitu s evangeliem, vědu, která nejen přestala být náboženské- mu pohledu na svět nepřátelskou, ale naopak: národní hospodářství prosvětlené darem víry se dávalo do služeb duchovních a peníze v něm sloužily člověku a společnému dobru. Šlo o „revo- luci“ i ve spiritualitě rodiny sv. Františka: františkán peněžníkem, a dokonce bankéřem, ale zcela nového ražení: Zásadu sv. Františka „nestarat se o peníze o nic víc než o prach, po němž bratři šlapou“ pojal český František o 700 let později tak, že peníze svěřené jemu bližními jsou mu svaté, pro něho samého „nedotknutelné“. A tak, jak poté hodnotili jeho druhové, miliony mu procházely rukama, a ty ruce zůstávaly krystalicky čisté. „Kdo s čím zachází, tím také schází“ – je přísloví lidové moudrosti, a dnes ještě víc než před sto lety dochází k odhalování lidských selhání těch, kdo ve své profesi zacházejí s penězi. „Příležitost dělá zloděje“ je jiná lidová moudrost po- ukazující na slabosti narušené lidské přirozenosti. František Nosek sám etiku svého podnikání staví na hloubce své vlastní náboženské víry a etice ctností založené na Kristu a sv. Františkovi učí nejen funkcionáře katolických podniků, ale mladou katolickou generaci, do níž skládá své naděje na nový hospodářský řád.

• Praxe ekonomie „bližního jako sebe sama“ předchůdcem „Františkovy ekonomiky“ dnes Jak již bylo naznačeno, první česká družstva a lidové záložny vznikaly již za Rakouska 19. sto- letí, a tyto instituce byly nejprve součástí Obchodního zákoníku, teprve později došlo k jejich samostatné zákonné úpravě. František Nosek nebyl rozhodně prvním katolíkem na tomto poli. Dokonce ani v rodině sv. Františka nebyl prvním, kdo peníze dával do služeb chudým; v Itálii, kde františkánství mělo svůj původ, jsou hrdí na tradici „Monti di Pieta“ svépomocných lidových záložen zřizovaných františkány jako záchranu chudých před morem lichvy. František Nosek však tyto myšlenky realizoval v první polovině 20. století v již politickém systému parlamentní demokracie a v časech rozvinutého kapitalistického hospodářství a dal jim svým praktickým pro- vedením podobu „nové ekonomie“ sloužící novému společenskému řádu – ve který jeho stoupen-

ci ve světle víry uvěřili.

Papež František přišel s vizí „Františkovy ekonomie“ a svolal do Assisi mladé z celého svě- ta, aby je nadchl pro toto „obrácení“ ve světě hospodářství. Říká: „Je nutné změnit způsob myšlení a dát duši ekonomice. Chceme ji takovou, která přináší život, nikoliv smrt, takovou, která přitahuje, je inkluzivní, ne vylučující, exkluzivní, lidskou nikoliv odlidštující, takovou, která pečuje o životní prostředí a nedrancuje ho.“ Čtenář, který překoná počáteční nedůvěru a začte se do vybraných článků a pasáží z „Lidového hospodáře“, zjistí s úžasem, že nejde jen o snění a přání papeže, které bylo otcem jeho myšlenky, že podobná ekonomika již u nás

existovala, a to skoro před sto lety. Díky Bohu a díky jeho věrnému služebníkovi českému Františkovi z Chrudimi.

7)  Dr. Nosek inspirací pro ekonomiku budoucnosti – aby vůbec byla

Prvorepublikový politik a národohospodář Nosek je dnešnímu světu prakticky neznámý, zdá se být zapomenutý i pro vlastní stranu. V „paměti národa“ je družstevní myšlenka překryta jak její násilně prosazovanou podobou za minulého režimu, tak ekonomickou silou dnešního korporát- ního nadnárodního podnikání; svépomocná úvěrová družstva byla sice v 90. letech obnovena, ale utrpěla ztrátou důvěry, a dnes v bankovním systému nejsou žádnou „štikou“, spíš akvarijní rybkou. Takže „pro svět“ to vypadá na uložení odkazu Dr. Noska do historického archivu.

Boží pohled je ovšem jiný. Svatost života a skutků není nikdy zapomenuta, ani když před svě- tem utrpěly prohru. Tak je biskup Antonín Maria Klaret uctíván jako svatý, přestože jeho sociální dílo na Kubě – které již v polovině 19. století mělo podobné charisma lidového hospodaření a pe- něžnictví pro rolníky jako to Noskovo – a tehdy to „prohrálo“ s vládnoucím otrokářstvím. Před Bo- hem není zapomenuto dílo bratří jezuitů na dnešním pomezí Paraguaye, Brazílie a Argentiny –

„reducciones“ – redukce, osady a misie, které dopadly podobně. Doložit, zdokumentovat, že bratr František Nosek byl svým dílem služebníkem božím, má tak svůj nepominutelný význam.

Ale nejen to. Jeho charisma, myšlenky a vize se v prvních desetiletích 21. století stávají překva- pivě aktuálními v dnešním katolickém sociálním myšlení. Hnutí Focolare založené před 80 lety sestrou Klárou Lubichovou (vzešlou ze 3. řádu sv. Františka) zkouší již delší dobu nevyšlapané cesty „ekonomie společenství“. Při hodnocení výsledků prvých dvaceti let konstatoval italský ekonom Luigino Bruni, že ekonomie společenství potřebuje pevnější institucionální formu, a její nejbližší podobou je staré dobré družstevnictví. Jeho o generaci starší kolega Stefano Zamagni (donedávna prezident Papežské akademie společenských věd) vědecky pracuje na myšlenkovém dědictví františkánství pro hospodářské dějiny. Tito dva byli papežem Františkem pověřeni být rádci a mentory celosvětového setkání mladých v Assisi na téma „Francesco economy“ – tedy eko- nomiky inspirovaná svatým Františkem. Mezinárodní rada SFŘ svou prezentací „Finance a SFŘ“ míří podobným směrem: nejde jen o hospodaření v řádu, ale o postoje křesťana a životní styl

„ve světě“, v němž se bez peněz nelze obejít.

V dnešní světové ekonomické teorii se objevují nové školy: „ekonomie důvěry“, psychologie a experimentální ekonomie prokazují, že dnešní ekonomie není hodnotově neutrální, vychovává, ale k individualismu a sobectví. Škola „ekonomie a štěstí“ zase potvrzuje, že právě tato výchova ke štěstí nevede. Ekologická ekonomie zase vede k respektu k přírodě, k potřebě počítat s „amor- tizací přírody“. Tyto školy tedy připravují půdu pro „obrácení“ samotné ekonomie jako vědy. Sebezájem jednotlivce je přirozený a potřebný – lidé, kteří nemají rádi ani sebe, spadají pod jed- nu z diagnóz psychiatrie. Mít ale rád jen sám sebe je cesta od Boha a od bližních: Noskova idea

„ekonomie bližního jako sebe sama“ míří na největší slabinu moderní ekonomie jako vědy: její vyhraněný individualismus a výlučný zájem o sebe sama (self-interest). Je-li člověk narušené při- rozenosti ponechaný sám sobě, stává se horším. A pokud je samotným ekonomickým vzděláním v sobectví ještě podporován – a to potvrzují empirické studie na několika amerických univerzi- tách – pak se celá kultura podnikání mění na království bůžka mamonu. František Nosek svou vizí a praktickým předvedením její životnosti ukazuje cestu z krize ekonomie jako vědy a z krize kultury, v níž peníze ovládají člověka. Jak zdůrazňuje Noskův duchovní vůdce Jan E. Urban, obje- vem jeho penitenta je obrácení kauzality, radikální změny mentality, v níž peníze a hospodářství slouží člověku a jeho duchovnosti.

8)  Jak může odkaz Dr. Noska rezonovat v širším kontextu národohospodářské vědy

To, že družstevnictví a svépomoc v peněžnictví a úvěrování nejsou jen věcí hospodářských dějin, se snaží doložit následující seznam publikací. Jde jen o výběr a jen o publikace v češtině. Ve světové literatuře (v angličtině) existuje samostatná škola „labour-managed economy“ (tedy ekonomika řízená zaměstnanci), a v té mimochodem zaujímá klíčové místo ekonom českého původu Jaroslav Vanek (Vaněk), který působil v USA na Cornell University. Jeho učebnice me- zinárodního obchodu byla nějakou dobu nejužívanější. V 60. letech minulého století se nadchl pro samosprávní ekonomiku tehdejší Jugoslávie a vypracoval dvoudílné dílo věnované tomuto hospodářství. Nejprve shromáždil doklady o hospodářských dějinách družstevnictví a poté vy- pracoval kompletní mikro- i makro- ekonomii hospodářství založeného na „hospodářské demo- kracii“, v níž má každý zaměstnanec při rozhodování jeden stejný hlas. (U nás mnohem známější a o generaci mladší prof. Jan Švejnar se na stejné univerzitě vědecky etabloval právě na škole

„labour-managed economy“.)

Profesor Vaněk prodělal „vědeckou konverzi“, jako křesťan – katolík se svou vědou dostal do konfliktu se svou vírou. Byl to právě obchod, který se mu „zprotivil“ tím všudypřítomným tlakem (push, to push) na zákazníka, aby víc a víc nakupoval (množstevní slevy, časově omezené slevy, „akce“, reklama svádějící a povzbuzující žádostivost). Setkal jsem se s panem profesorem několikrát. Neargumentoval zrovna sv. Františkem, ale jeho křesťanský pohled na byznys tomu byl blízký. Jeho kolegové v Americe byli přesvědčeni, že „Vanek se zbláznil“. Pravda, byl o své pravdě na stáří až umanutě přesvědčen, takže diskuze s ním byla skoro nemožná. Ale bláznem byl především „pro Krista“, tím, že měl odvahu jít a argumentovat proti hlavnímu proudu.

Literatura

1. Němcová, L. (ed.): Vybrané kapitoly z českého družstevnictví. Družstevní asociace ČR, Praha, 2001.
2. Feierabend, L.: Zemědělské družstevnictví v Československu do roku 1952. Nakl. Stehlík, Vo- lary, 2007 (angl. Originál, 1952).
3. Družstevnictví pro 21. století. Pražská škola alternativ, – Sborník 05, Ekumenická akademie, Praha, 2012.
4. Mlčoch, L.: Ekonomie důvěry a společného dobra. Karolinum, Praha, 2006.
5. Mlčoch, L.: Chudoba a radost v čase nadvlády peněz nad člověkem. Česká církev mezi minu- lostí a budoucností. Perspektiva františkánské spirituality. In: Ambros, P.: Nouze, chudoba, bohatství. Výhledy do postrestituční epochy církve. Refugium Velehrad-Roma, Olomouc, 2015, str. 204–231.
6. Mlčoch, L.: Člověk a ekonomie: k čemu nás vybízí sv. Otec. Dr. František Nosek a Ludvík IX., sborník z konference k 80. výročí úmrtí Dr. Františka Noska…, SFŘ, 2015.
7. Slavíček, J.: Spotřební družstvo Včela mezi podnikáním a politikou v letech 1905–1938 aneb pevnost proletářů v Praze. Studie 4/2019 Národohospodářského ústavu Josefa Hlávky, Nadace Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových, Praha, 2019.

9)  Několik závěrů ze studia Noskova „Lidového hospodáře“

Díky fondu Národní rady SFŘ, zřízeného na základě štědrého sponzorského daru Miloslava Müllera a jeho manželky Ludmily, našich „sourozenců“ v řádu, a díky obětavému rešeršnímu úsi- lí Mgr. Pavla Waltera, doktorandského studenta historie na KTF v Praze, se podařilo zdokumen- tovat prakticky vše, co se v nejširším kontextu týkalo díla Dr. Noska na tomto poli. Z cca 1 tisíce stran fotokopií časopisů (a jejich elektronické podobě v PDF) pak redakční prací byla vybrána ta nejdůležitější fakta, v rozsahu cca 100 stran, z praktických důvodů ve dvou souborech:

František Nosek a „Lidový hospodář“, Lubomír Mlčoch, redakce rešerší z let 1928–35, 58 stran, archiv Národní rady SFŘ, 2023

Odkaz JUDr. Františka Noska po smrti: „Lidový hospodář – Hospodář“, Lubomír Mlčoch, redakce z rešerší z let 1936–40, 40 stran, archiv Národní rady SFŘ, 2023

Studium pramenů o životě Dr. Františka Lva Noska, nejdříve v jeho politické činnosti (v Parla- mentu a vládě ČR) a nyní díky „Lidovému hospodáři“ i k hospodářským aktivitám v družstvech a záložnách, jen potvrdilo již dříve formulované sociální a etické poselství jeho života z víry jako bratra z III. řádu sv. Františka (viz literatura ad 5/ str. 229–231). Jde o stručné shrnutí, kte- ré pro jeho výpovědní hodnotu znovu reprodukuji:

1. Práce je oslavou Boha a službou bližnímu, v práci obětujeme své síly, snahy, námahy a bolesti. To platí pro každého, od ženy – matky v domácnosti – až po podnikatele, od posledního pope- láře až po politika či státníka. Kdo chce být v čele, ať je služebníkem všech.
2. Rodina je církví v malém a základní buňkou každé spořádané společnosti. Jí mají hospodářský systém, stejně jako politika místní i celostátní, sloužit a ji mají chránit.
3. Cíle hospodářského i politického systému musejí být v posledku povahy duchovní: jde o vytvá- ření takových společenských podmínek, v nichž by se dařilo spáse duší.
4. Ti, kdo vedou, ať už v hospodářství, či v politice, mají lidi jim svěřené pozvedat profesně, kul- turně, morálně i duchovně. Pravý vůdce vede spolupracovníky k Bohu.
5. Zvláštní péči je třeba věnovat slabým a zranitelným, starým a nemocným, dětem a mladým lidem, na jejichž mravní výchově životně závisí budoucnost národa.
6. Důvěryhodnost každého člověka, zvláště pak toho, na nějž je upřen veřejný zájem, je nedělitel- ná: platí jen jedna morálka, v rodinném životě, v podnikání i v politice.
7. Soukromý zisk podnikatele či politika nesmí být nikdy na úkor společného dobra: jinak jde o věrolomný úklad proti základům státu.
8. Peněžnictví a bankovnictví musí poskytovat vkladatelům jistotu, dlužníkům mírný úrok a z čistého zisku také povinný díl Bohu a potřebným bližním. Peníze jsou určeny k dobru lidí a ke skutkům křesťanské lásky. Tam, kde se zpronevěřují těmto duchovním cílům, mění se na modloslužbu bůžku mamonu, kterou Hospodin Bůh netrpí.
9. Člověk by si měl pokorně uvědomovat, že původcem krásy stvořeného světa je Bůh; proto by neměl ničit to, co by sám vytvořit nedokázal.
10. Od Boha pochází všechno, co máme: i naše manželka/manžel a naše děti. Proto bychom měli být připraveni je Bohu odevzdat, stejně jako svůj vlastní život, bude-li to jeho vůle. Život žitý z víry vede k důvěře, že Bůh našim bližním i nám samotným může dát takové dobro, jakého my bychom nikdy nebyli schopni.

(Toto „Desatero“ Františka Noska bylo formulováno pro výroční konferenci hnutí „Křesťan a práce“ na Velehradu (2012). O rok později – v „Roce víry“ bylo prezentováno na společném semi‑ náři se Společností pro etiku v podnikání ve Farním domě při kostele sv. Cyrila a Metoděje v Praze‑

‑Karlíně, kde byl František Nosek farníkem třicet let, jako student, poslanec i ministr, až do své smrti v roce 1935).

10)  Několik inspirací z díla Dr. Noska pro dnešek a zítřek

Především je třeba předeslat: několik z nás (SFŘ) se v 90. letech pokusilo o realizaci katolic- kého družstevnictví i svépomocného úvěrového družstva, také jako investiční privatizační fond v kupónové privatizaci (Concordia). Experiment se nezdařil.

Zkušenost „Concordia Invest“ (už desetiletí „v likvidaci“ bez šance na onu likvidaci) ukáza- la, že lidové peněžnictví nelze zavádět tam, kde chybí někdejší opěrné systémy důvěry a kde je právní řád nefunkční. „Concordia Credit“ padla za oběť legislativním požadavkům na velikost podniku – která by měla být zárukou důvěryhodnosti klientů (?). Dnešní pokusy o lidové peněž- nictví katolíků by musely obsáhnout zřejmě celé diecéze a v dnešní „církvi diaspory“ by budování struktur důvěry bylo dost nesnadné. Ačkoliv bez vzájemné důvěry mezi námi se církev budouc- nosti neobejde, a to o peníze rozhodně nejde, aspoň ne „v první řadě“…

Zkušenost to byla trpká, ale cenná. Zátěží prošly i naše vzájemné vztahy, a snad i díky spo- lečné spiritualitě – a jistě díky Bohu – v té zkoušce obstály. To jistě nestačí k uspokojení, ale není to zase tak málo. Tolik pro čtenáře dalších řádek.

1. Situace dnešních menších zemědělců je těžko srovnatelná s tou meziválečnou. Především je jich málo, jsou vzácní. Prostředky komunikace v digitálním věku jsou však naopak neskonale dokonalejší. Rodinu hospodařící na Sušicku máme mezi sebou. Otázka zní: je možné dnes svépo- mocí, solidaritou a sdružováním „těch malých“ čelit ekonomickým tlakům doby a něco se naučit z „Noskovy školy“?
   1. Jako spotřebitelé si můžeme všimnout na jižních plodech a zelenině značky COOP. V řadě evropských zemí soukromým zemědělcům slouží taková obchodní družstva. Ve Švýcarsku, kde se díky celní ochraně daří držet tradiční zemědělské usedlosti, si soukromí zemědělci zřídili celostátní síť COOPů, která prodává jejich produkty, a čelí tak mezinárodním řetězcům. „Ekono- mická demokracie“ svými hodnotami může být blízká i sekulárním františkánům v těchto ze- mích. Šlo by prostřednictvím Mezinárodní rady SFŘ zjistit kontakty a „navázat družbu“?
   1. Ještě před 35 lety bylo ve většině vesnic JZD. Po transformaci a restitucích dnes vládnou, a. s. a, s. r. o. hospodařící často na pronajatých pozemcích. Přesto jsou JZD, která přežila, ač jim doba nepřála. Nevím, zda je nějaký výzkum hodnot a motivací v těchto družstvech, kdysi zakládaných pod mimoekonomickým tlakem, a nyní dále hospodaří v podmínkách ekonomické svobody. Ve- dou je snad křesťané? Nebo „bývalí komunisté“? Misijní úsilí církve na synodální cestě by v nich mohlo vidět „cílovou skupinu“. Mohlo by se ukázat, že synové světa jsou k sobě někdy prozíra- vější a mají dál práci na své vesnici (a na svých polích).
   1. Alternativní způsoby hospodaření jsou také spojeny se snahou o ekologické hospodaře- ní. Na FSS MU v Brně založila nedávno vyznamenaná profesorka Hana Librová studijní obor, který „předběhl“ Laudato si’. Tituly jejích knih vypovídají samy: Pestří a zelení, Vlažní a váha- ví, Rozumní a věrní. Dr. Naďa Johanisová se svým přírodovědným vzděláním tu reprezentuje

„ekologickou ekonomii“ (a ona je překladatelkou výše uvedené monografie Ladislava Feieraben- da). Mohlo by jít o naše „odloučené zelené bratry“, zejména tam, kde argumentují ve prospěch udržitelnosti života a přírody. Prvorepublikoví katoličtí družstevníci Noskovy školy neměli ještě s ekologií problém: hnojilo se chlévskou mrvou, v řepařských oblastech vápennými kaly, kte- ré byly odpadem při výrobě cukru; na hromádkách kalů na poli už druhý rok rostl plevel – jak si ještě jako kluk pamatuji. Ale příklon dnešních ekologů k družstevnictví má i svůj vnitřní důvod v logice hospodaření a toho si byli vědomi již v Noskově škole. Vědomě chtěli jít „nekapitalistic- kou cestou“. Systém zhodnocování vloženého kapitálu je veden logikou rozmnožování majetku, zatímco „úkolem družstevnictví je pouze hospodářské zajištění společného majetku, a výsledek společné práce, společných starostí, obětí a námahy je rozdělován zpět v podobě různých výhod pro členy“ („Několik slov o katolickém družstevnictví – Lidový hospodář č. 41/1937).

JUDr. FRANTIŠEK NOSEK „VZDĚLÁVACÍ A VÝCHOVNÁ ČINNOST“                                                                  245

Sekulární františkánský řád

• Postrestituční církev má u nás dnes svou odpovědnost za vrácené pozemky a lesy farností, řádů a diecézí. Pronájmem akciovým společnostem se této odpovědnosti nezbaví. „Noskova škola“ byla jakousi katolickou spiritualitou, zvláštním církevním hnutím „ve světě“. Tehdejší hospoda- ření církevních velkostatků vnímali tito družstevníci většinou kriticky; pokud jde o jejich službu církvi. Nabízí se promýšlení (a promodlení) nové vize, jakéhosi „benediktinství pro 21. století“, s využitím zkušeností historií odsouzené františkánské „Noskovy školy“. To by znamenalo výcho- vu nové mladé generace, profesionálně vzdělané, hluboce věřící a láskou ke Stvoření nadchnuté. Bláznovství pro Krista. Alternativou je pokračování po cestě, kterou nám Stvoření nebude už dlouho tolerovat. Náš stoletý františkán otec Benedikt Holota říká: lidstvu zbývá jen jedna cesta: zduchovnění. A papež František varuje: času není nazbyt.

Lubomír Irenej Mlčoch, Kostelec nad Černými lesy, leden–únor 2024.