Týden dvacátý devátý: Tanec temnoty a světla-Neděle, 13. července 2025
Otec Richard Rohr přemýšlí o duchovní proměně a metaforě přechodu z temnoty ke světlu:
Moudrá temnota je vždy přítomna vedle světla
Duchovní proměna je často chápána jako přechod z temnoty ke světlu. V jednom smyslu je to pravda, v jiném smyslu je to však zcela nepravdivé. Zapomínáme, že temnota je vždy přítomna vedle světla. Světlo nejlépe poznáváme v kontrastu s jeho opakem – temnotou. Čisté světlo oslepuje; stíny jsou nezbytné pro naše vidění. Existuje něco, co lze poznat pouze tím, že projdeme „noční plavbou po moři“ do útrob velryby, ze které jsme vyplivnuti na zcela nové pobřeží. Západní civilizace jako celek se nenaučila ctít moudrost temnoty. Namísto toho, aby učila cestě sestupu, západní křesťanství kázalo systém vítězů a poražených, „evangelium prosperity“. Jen málo křesťanů bylo naučeno uchovávat velikonoční tajemství smrti i vzkříšení.
všichni jsme směsicí temnoty a světla
V mnoha ohledech byl boj s temnotou neustálým dilematem církve. Církev chce existovat v dokonalém světle, kde žije pouze Bůh (viz Jakub 1:17). Nelíbí se jí stínová země naší lidské reality. Zdá se, že se všichni snažíme najít způsoby, jak se vyhnout tajemství lidského života – že jsme všichni směsicí temnoty a světla – místo toho, abychom se naučili, jak ho trpělivě nést až k vzkříšení, jak to udělal Ježíš.
Vykoupení utrpením – ne násilím
Neexistují dokonalé struktury ani dokonalí lidé. Existuje pouze boj o celistvost. Je to Kristovo utrpení (patior, „utrpení reality“), které spasí svět. Ježíš říká: „Vaše trpělivá vytrvalost vám zachrání život“ (Lukáš 21:19). Ukazuje nám cestu vykoupení utrpením namísto vykoupení násilím. Trpělivost pramení z našich pokusů udržet pohromadě vždy smíšenou realitu. Perfekcionismus v nás vyvolává pouze zášť a odsuzování. Vděční lidé se objevují ve správně definovaném světě, kde ani temnota není překvapením, ale příležitostí.
Básnířka Rosemerry Wahtola Trommerová zkoumá tanec mezi temnotou a světlem ve své básni
Před zimním slunovratem si vzpomínám:
I k tomu jsme se narodili,
k tomuto probuzení v temnotě, kdy nevidíme,
ale stále slyšíme šumění
větru v holých větvích, cítíme
tlukot svého srdce, vlnění
našeho břicha, jak se plní vypůjčeným vzduchem.
Strávila jsem život tím, že jsem se učila milovat
tyto beztvaré hodiny předtím, než nás najde světlo,
tyto stinné noci, kdy
se zdá, že se celé mé bytí rozprostírá za
postel, za pokoj, za domov,
za údolí, dokonce za celou planetu,
jako bych se rýmovala s temnotou kolem nás,
temnotou, která nás drží, temnotou, která obklopuje
celou tuto vířící spirálu galaxie.
Někdy cítím, jak ta nekonečná tma
volá k tmě uvnitř mě, jako by říkala:
„Pamatuj, pamatuj, odkud pocházíš,
pamatuj, co jsi.“ A tma
uvnitř mě jí odpovídá zpěvem. [2]
Translated with DeepL.com (free version)
Prameny:
[1] Adapted from Richard Rohr, The Wisdom Pattern: Order, Disorder, Reorder (Franciscan Media, 2020), 183–185.
[2] Rosemerry Wahtola Trommer, “Before Winter Solstice, I Remember,” A Hundred Falling Veils (blog), December 17, 2024. Used with permission. For more about the poet, see WordWoman.com.
Image credit and inspiration: Niko Tsviliov, untitled (detail), 2023, photo, Ukraine, Unsplash. Click here to enlarge image. Just as the moon dances with shadow and light, remaining herself throughout, we also dance with shadow and light, reflecting her wisdom rhythms.