Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Věřím, že pocházíme od Boha a vracíme se k Bohu, ale potřebujeme změkčení srdce, abychom znovu viděli a našli cestu domů. Neznám žádný jiný způsob, jak srdce změkčit, než kombinací lásky a utrpení. Někde na této cestě, kvůli životním zkušenostem, se rozbijeme nebo zlomíme. Často ztrácíme cestu, ale v tajemství Boží milosti a milosrdenství je to právě toto rozbití, které se stává naší spásou, naší cestou k opětovnému objevování toho, co jsme kdysi „věděli“, ale „zapomněli“.
Pamatujme, že jsme Boží děti. Jak píše Howard Thurman: „[Kdokoli] to ví, je schopen překonat proměnlivost života, jakkoli děsivou, a dívat se na svět klidnýma očima.“ [1]
Kéž vy i já vidíme svět a všechny v něm klidnýma očima a kéž jednáme ve světě s laskavým srdcem, jako sůl a světlo. Amen.
Kristus je světlo, které lidem umožňuje vidět věci v jejich plnosti. Přesným a zamýšleným účinkem takového světla je vidět Krista všude jinde. Ve skutečnosti je to moje definice pravého křesťana. Zralý křesťan vidí Krista ve všem a ve všech ostatních. To je definice, která nás nikdy nezklame, vždy od nás bude vyžadovat více a nedá nám žádný důvod bojovat, vylučovat nebo odmítat kohokoli.
Živost, jak nás bude učit, je dar, který je díky Boží milosti dostupný všem. Nevychází z braní, ale z dávání, ne ze strachu, ale z víry, ne z konfliktu, ale ze smíření, ne z nadvlády, ale ze služby. Nenajdeme ji ve vnějších atributech náboženství – pravidlech a rituálech, sporech a skrupulích, chrámech a tradicích. Ne, pramení z našeho nejvnitřnějšího bytí jako fontána živé vody. Opojuje nás jako to nejlepší víno a tak mění život ze zklamání v hostinu. Toto nové světlo živosti a lásky nás otevírá k přehodnocení všeho – k návratu a k tomu, abychom se znovu stali jako malé děti. Pak můžeme znovu objevit svět s čerstvým, dětským údivem – vidět svět v novém světle, ve světle Krista.
Zatmění nám připomíná, abychom setrvali ve tmě, vychutnávali si ticho, přijímali stín – protože světlo přichází, vzkříšení je na cestě, transformace se odehrává, protože Bůh pracuje v tajnosti a v tichosti, aby nás stvořil znovu.
Světlo, které získáváme v temnotě, je vědomí, že ať už bylo místo temnoty pro nás jakkoli bezútěšné, nezemřeli jsme tam. Nyní víme, že život začíná znovu na druhé straně temnoty. Jiný život. Nový život. Po smrti, ztrátě, odmítnutí, neúspěchu život pokračuje. Jinak, ale pokračuje.
Zapomínáme, že temnota je vždy přítomna vedle světla. Světlo nejlépe poznáváme v kontrastu s jeho opakem – temnotou. Čisté světlo oslepuje; stíny jsou nezbytné pro naše vidění.
Východ slunce v příběhu o Velikonocích není jen denní doba, je to stav srdce. Východ slunce je prostor, kde noční obavy ustupují naději, kde cítíme pokoj ohledně naší smrtelnosti v dosahu univerzální pravdy, že láska trvá, a kde cítíme, jak světlo hřebenuje temné obzory srdcí, která jsme drželi zabarikádovaná.
McLaren: Všichni víme, že ve světě působí mnoho dalších příběhů, příběhů, které zraňují lidi, příběhů, které možná zranily každého z nás. Uvědomme si, že můžeme být v pokušení reagovat na tyto příběhy, které zraňují, způsobem, který v tomto [zraňujícím] příběhu pokračuje. Chvíli chovejme ve svém srdci modlitbu, prosbu, žádost o pomoc, aby naše životy nebyly vtaženy do příběhů, které zraňují, ale abychom žili na stálém kurzu příběhu, který uzdravuje.
Ať už proroci prorokují jakkoli, jejich poctivost se projevuje tím, že se vzdávají vlastního života jako svědectví a svědectví, když se staví na stranu zapomenutých a ztracených a hlasitě hlásají, že Bůh, který si je vědom jejich bolesti a cítí jejich utrpení jako [Boží] vlastní, nedopustí, aby tato bolest a utrpení pokračovaly.