Zatmění nám připomíná, abychom setrvali ve tmě, vychutnávali si ticho, přijímali stín – protože světlo přichází, vzkříšení je na cestě, transformace se odehrává, protože Bůh pracuje v tajnosti a v tichosti, aby nás stvořil znovu.
Otázky, které přicházejí za soumraku
Světlo, které získáváme v temnotě, je vědomí, že ať už bylo místo temnoty pro nás jakkoli bezútěšné, nezemřeli jsme tam. Nyní víme, že život začíná znovu na druhé straně temnoty. Jiný život. Nový život. Po smrti, ztrátě, odmítnutí, neúspěchu život pokračuje. Jinak, ale pokračuje.
Dar temnoty
Zapomínáme, že temnota je vždy přítomna vedle světla. Světlo nejlépe poznáváme v kontrastu s jeho opakem – temnotou. Čisté světlo oslepuje; stíny jsou nezbytné pro naše vidění.
Zářivé světlo úsvitu
Východ slunce v příběhu o Velikonocích není jen denní doba, je to stav srdce. Východ slunce je prostor, kde noční obavy ustupují naději, kde cítíme pokoj ohledně naší smrtelnosti v dosahu univerzální pravdy, že láska trvá, a kde cítíme, jak světlo hřebenuje temné obzory srdcí, která jsme drželi zabarikádovaná.
Sedm příběhů: První část
McLaren: Všichni víme, že ve světě působí mnoho dalších příběhů, příběhů, které zraňují lidi, příběhů, které možná zranily každého z nás. Uvědomme si, že můžeme být v pokušení reagovat na tyto příběhy, které zraňují, způsobem, který v tomto [zraňujícím] příběhu pokračuje. Chvíli chovejme ve svém srdci modlitbu, prosbu, žádost o pomoc, aby naše životy nebyly vtaženy do příběhů, které zraňují, ale abychom žili na stálém kurzu příběhu, který uzdravuje.
Nepříjemné pravdy
Ať už proroci prorokují jakkoli, jejich poctivost se projevuje tím, že se vzdávají vlastního života jako svědectví a svědectví, když se staví na stranu zapomenutých a ztracených a hlasitě hlásají, že Bůh, který si je vědom jejich bolesti a cítí jejich utrpení jako [Boží] vlastní, nedopustí, aby tato bolest a utrpení pokračovaly.