Po pádu – Středa, 11. února 2026
Rev. Dr. Ruth Patterson se zasazuje o mír a smíření v Severním Irsku. V časopise CAC ONEING charakterizuje naši životní cestu jako návrat k poznání Boží lásky a přijetí:
Rozhodli se jít vlastní cestou…
Mýtická moudrost starověkých lidí nám připomíná pocit úžasu na počátku času, kdy vše bylo nevinné a nic ještě nebylo zraněno. O zahradu se starali žena a muž. Žili v harmonii mezi sebou i se stvořením. A každý den chodili s Bohem v chladném večeru, v době intimity a společenství. Adam a Eva netušili, o co přijdou, když se rozhodli jít svou vlastní cestou.
…kombinací lásky a utrpení
Je to cesta každého z nás, že? Věřím, že pocházíme od Boha a vracíme se k Bohu, ale potřebujeme změkčení srdce, abychom znovu viděli a našli cestu domů. Neznám žádný jiný způsob, jak srdce změkčit, než kombinací lásky a utrpení. Někde na této cestě, kvůli životním zkušenostem, se rozbijeme nebo zlomíme. Často ztrácíme cestu, ale v tajemství Boží milosti a milosrdenství je to právě toto rozbití, které se stává naší spásou, naší cestou k opětovnému objevování toho, co jsme kdysi „věděli“, ale „zapomněli“. Uvědomujeme si touhu po ráji, stesk po domově, který ví, že jediná cesta zpět vede přes zbavení se majetku, bez extáze, bez nevědomosti. Trochu jako poklad ukrytý v poli nebo drahocenná perla…
Trhliny a rány umožňují cestu světlu
Tato touha nevyhnutelně vede k vyhnání z falešného ráje a k pouti, která vede cestou zbavení se majetku. Taková cesta není pro slabé povahy, ale pro ty, kteří jsou, slovy Leonarda Cohena, ochotni zapomenout na svou dokonalou oběť. Začínají vidět, že trhliny jsou darem. Rány z cesty umožňují prosvítat světlu. Změkčení srdce vítá rozmanitost, kterou jeho Stvořitel prohlašuje za dobrou. Z nejistoty, nevědomosti, zranitelnosti a otevřenosti se stávají dárci milosrdenství, tvůrci míru, nositelé světla. S nimi je vždy více…
A návrat k Bohu
Cesta zpět do ráje, prostor mezi „ztraceným rájem“ a „znovuobjeveným rájem“, místo, kde žijeme své životy, může být místem velké lásky a velkého utrpení, nově nalezené pokory a úcty. Může to být také návrat k úžasu… k pohybu nebo tanci sounáležitosti a stávání se. Je to místo, kde se smějeme, pláčeme a zpíváme. Je to místo, kde riskujeme, že si sundáme boty. Je to místo stále rostoucího uvědomění. To je cesta, na které „nejsme“ a po které my, a dokonce i já, můžeme tančit s radostí. Jak to bylo na počátku, tak je to nyní a tak to bude navždy. Amen.
Translated with DeepL.com (free version)
Prameny:
Ruth Patterson, “Pink Rabbits and Dispossession,” ONEING: Innocence 3, no. 2 (2015), 25, 26, 27. Available in print and PDF download.
Image credit and inspiration: Abishek Rana, untitled (detail), 2020, photo, Unsplash. Click here to enlarge image. A serpent in a garden invites us to pause. We are reminded that maturing means discerning between venom and challenge. Can we step from innocence into experience—while being held in intimate relationship with God?