Po pádu – Úterý, 10. února 2026
Dr. Brian Bantum reflektuje příběh Adama a Evy jako příběh, který nás zasvěcuje do svobody individuality a odlišnosti, v dobrém i ve zlém:
Adam a Eva
Když se vracím k příběhu pádu lidstva, stále v něm vidím část pýchy a arogance, kterou mě naučili vidět, když jsem byl mladým křesťanem. Adam a Eva touží být jako Bůh a hledají něco, co pro ně není určeno. Porušují Boží zákon, Boží spravedlnost. Ale ještě více než to vidím v příběhu o pádu naši sklon zaměňovat svobodu za individualitu. Vidím, jak jsme odcizeni svým tělům, skrýváme ty aspekty sebe sama, které nás odlišují od ostatních…
Abychom byli jako Bůh
Když nás Bůh stvořil, stvořil nás, abychom byli jako Bůh. Bůh chtěl, abychom milovali a byli milováni. Ale když někoho milujete, musíte si ho vybrat. Musíte si ho vybrat ve velkých i malých věcech. Abyste někoho milovali, musíte vidět, v čem je vám podobný a v čem se od vás liší, a musíte vidět, jak jsou jeho odlišnosti darem, způsobem, jak vám pomáhá vidět sebe, Boha a svět novým způsobem…
Strom svobody
V zahradě… Bůh strom [poznání dobra a zla] neskryl ani nepostavil za neproniknutelné zdi. Rostl mezi mnoha jinými stromy. Rodil ovoce a rostl jako každý jiný a tak stál před Adamem a Evou, před námi, jako znamení jejich svobody. Mohli jsme se rozhodnout nejíst a tím, že bychom nejedli, bychom vyznali Boha jako svého stvořitele, toho, bez kterého nemůžeme být.
Ve své svobodě a poznání jsme zaplatili strašlivou cenu:
Svoboda pryč od Boha
Ale ve své svobodě jsme, Eva a Adam, v tomto vztahu nezůstali. Netěšili jsme se ze stromů, které nám byly dány. Bereme, sekáme, trháme, bijeme, konzumujeme, zotročujeme to, co považujeme za své. Naše pojídání bylo nepatrným nakloněním té krásné svobody, pryč od Boha a pryč od sebe navzájem.
Svoboda skrýt se sami před sebou
Naší neposlušností se otevřel nový svět. Mohli jsme vidět. Had v některých ohledech nelhal; my lidé jsme pokračovali v dýchání, myšlení a milování. Ale něco se změnilo… S touto novou znalostí jsme již nemohli vidět požehnaný význam našich těl, našeho společného života. Znalost, kterou jsme získali, nás přiměla skrývat se, skrývat svá těla před sebou navzájem a skrývat se před Bohem…
Ale jsme stále děti Boží
Adam a Eva však zůstali Božími dětmi, jedinečnými stvořeními, s nimiž Bůh toužil přebývat, milovat je a být jimi milován. V tomto okamžiku jsme neztratili Boží obraz. Bůh nám neodepřel svého oživujícího Ducha a lásku, ale přesto se něco změnilo.
Translated with DeepL.com (free version)
Prameny:
Brian Bantum, The Death of Race: Building a New Christianity in a Racial World (Fortress Press, 2016), 44–48.
Image credit and inspiration: Abishek Rana, untitled (detail), 2020, photo, Unsplash. Click here to enlarge image. A serpent in a garden invites us to pause. We are reminded that maturing means discerning between venom and challenge. Can we step from innocence into experience—while being held in intimate relationship with God?