Vznik sekulárního františkánského řádu v ČR
Jak jsem se seznámil se Sekulárním františkánským řádem
Bylo to v roce 1988, kdy se mi do rukou dostal opis Řehole. Byl na tehdy oblíbeném průklepovém papíře. Četl jsem ji stále dokola. Nejvíc mne zaujala věta „přecházet z evangelia k životu a ze života k evangeliu“ (Řehole 4). Další silná věta je v patnáctém článku Řehole: „ať vydávají svědectví svým životem a také odvážnými činy při prosazování spravedlnosti ve veřejném životě“. To v kontextu totality bylo docela provokativní. Smysl jsem plně pochopil až v listopadu 1989, kdy jsem vedl generální stávku v našem podniku.
Ke vstupu do řádu mě připravoval P. Metoděj Sládek, OFMcap. Jezdil jsem za ním každý měsíc do Třebíče. V červenci 1990 jsem s manželkou a dětmi zajel za ním do Fulneku a do jeho rukou složil profes. Za patrona jsem si zvolil sv. Vavřince z Brindisi.
Jak došlo k založení Sekulárního františkánského řádu v ČR
Začátkem roku 1990, ihned jak to bylo právně možné, zaregistroval br. Jiří Tůma Sekulární františkánský řád v ČR. V květnu tohoto roku byli sezváni všichni, kteří měli o tento řád zájem do Brna k minoritům. Nevím, kolik lidí se sešlo, ale vybavuji si, že kostel byl skoro plný. Byla ustanovena Prozatímní rada pod vedením br. Tůmy. Nastalo čtyřleté období vytváření struktury řádu. Vznikla jednotlivá místní bratrská společenství. Pracovalo se s prozatímním překladem Řehole, objevily se první františkánské brožury. Všude byla radost z nabyté svobody a z objevování sv. Františka. Zapojily se všechny tři První františkánské řády, i když samy měly co dělat s vlastní obnovou. Jmenovitě je třeba jmenovat jáhna Česlava Křížalu OFM, který neúnavně objížděl celou republiku a všem pomáhal.
Volební kapitula ve Žďáře nad Sázavou v roce 1994
V roce 1994 bylo možné uspořádat kapitulu, protože jednotlivá MBS byla schopna vyslat svoje řádně zvolené delegáty. Národním ministrem byl zvolen František Reichel, já jsem se stal jeho zástupcem. Bylo to radostné setkání, protože řád začal normálně pracovat. Kapitulu navštívil brněnský biskup Mons. Cikrle. Od kapituly jsme začali vydávat Zpravodaj (v papírové podobě a rozesílaný do všech MBS).
Zvolení do Senátu PČR
Na podzim 1997 jsem byl zvolen senátorem. Stal jsem se předsedou Klubu senátorů KDU – ČSL. Začal jsem dělat politiku naplno. Vyhodnotil jsem svoji situaci a rozhodl jsem se rezignovat na místo v Národní radě SFŘ. Zůstal jsem členem SFŘ a dle časových možností se zúčastňoval činnosti v řádu.
Místní bratrské společenství ve Žďáru nad Sázavou
Historicky u nás nikdy nebyl III. rád sv. Františka, ale bylo nás několik členů SFŘ z města i okolí (Přibyslav, Sněžné, Moravec). Požádali jsme o založení MBS Národní radu a se souhlasem brněnského biskupa bylo ustanoveno MBS při kostele sv. Prokopa. Bylo nás šest, někdy se přišel někdo podívat. Na setkání dojížděl br. Česlav. Když jsem nemohl, chodila na faru moje manželka. Protože jsem od roku 1990 do 1996 byl zástupcem starosty města, domluvili jsme se zastupiteli, vybrali nějaké peníze a nechali pro město vysochat od akademického sochaře Romana Podrázského z Přibyslavi sochu sv. Františka s Kristem. Uspořádali jsme malou konferenci o ekologii a sochu instalovali a požehnali. Socha stojí na horní části náměstí v blízkosti kostelíka Nejsvětější trojice. MBS působilo přes 10 let. Když členové zestárli a někteří zemřeli a nikdo nový nepřišel, společenství zaniklo. Zbývající členové se přesunuli do Jihlavy.
Aktivity řádu
SFŘ obnovil aktivity, které se nemohly za totality konat, nebo jen tajně. Byla to v prvé řadě každoroční pouť na Hostýn. Konala se slavnostní bohoslužba, noční adorace, setkání v Jurkovičově sále a odpolední křížová cesta. Národní rada využívala setkání ke svému zasedání. František Reichel organizoval pěší pouť z Levého Hradce na Velehrad (iniciátorem byl koncem 70 tých let kardinál Tomášek) a Pouť Prahou, která měla starobylou tradici. Každoročně jsme také jezdili ke hrobu dr. Františka Noska do Poříčí nad Sázavou, kde většinou celebroval některý z biskupů nebo představitelů františkánských řádů. Začali jsme se shromažďováním dokladů o životě dr. Františka Noska pro zahájení jeho beatifikace.
Vzdělávání členů zajišťovaly formační semináře v brněnském Petrinu, později rozšířené o setkání ministrů MBS.
Návrat do vedení řádu
V roce 2010 jsem byl požádán, zda bych nedoplnil Národní radu SFŘ za bratra formátora, který odstoupil. Již jsem nebyl v aktivní politice, tak jsem souhlasil. V tom období se dokončovaly oficiální překlady dokumentů a psaly národní stanovy. Běžely volby a vizitace MBS, tak jak má být. Na kapitule 2012 jsem byl zvolen národním ministrem a mým zástupcem se stal František Reichel. Nastalo nejnáročnější tříleté období mého působení v řádu. Velkou událostí v roce 2013 bylo zvolení papeže Františka. Vzpomínám na formační seminář o Františkově „programovém“ dokumentu Evangelii gaudium, kde jsem se snažil během několika hodin odpřednášet hlavní myšlenky. Dnes vím, že to byl zoufalý pokus, když papež František na tomto tématu pracoval celých třináct let.
Co mám od sv. Františka
Sv. František šel proti větru. Tehdejší papež byl nejbohatší a nejmocnější člověk. Představoval obraz bohatého a mocného Mesiáše jak jej chápali židé v Ježíšově době. Sv. František napodoboval chudého, ponižovaného a bezmocného Ježíše – Mesiáše. Sv. František nevytvořil novou nauku, ale když něco psal, větší část textu poskládal z vět evangelia. Bylo to v době, kdy texty evangelia nebyly mezi lidmi všeobecně známy. Sv. František hlásal a žil všeobecné bratrství. Nejen mezi lidmi, ale i s přírodou. I smrt měl za svoji sestru.
Co mi přinesl řád
Řehole SFŘ od Pavla VI je úkol II. vatikánského koncilu. Řád se stal laboratoří nové cesty církve: patří sem rovnost mužů a žen, důstojnost každého člověka, demokratické hlasování, postavení duchovních, kteří jsou „duchovními asistenty“, kteří o některých věcech nemohou rozhodovat. Svým způsobem je to příprava synodální cesty papeže Františka.
Jaké problémy se vyskytly?
Často to byly věci neočekávané. Když např. v jednom společenství zaznělo slovo „migrant“, jeden bratr dostal záchvat nenávisti. V jiném společenství řešili anulaci manželství a i zde vybuchla nenávist vůči těm, kterým byla anulace církevním soudem přiznána. Výčitky mám z doby, kdy jsem byl národním ministrem a v jednom společenství dokázala rada vyloučit snad 13 členů. Bylo to podle pravidel, rada hlasovala. Dnes vím, že hlasování platí v politice, ale v církvi je nad hlasování princip bratrství. I když jsem měl informaci, že tamní ministryně se chová „nějak podivně“, věc jsem osobně neprošetřil. V dalším společenství se probudila neukojitelná touha po majetku. S tím jsem si užil hodně trápení.
Nakonec jednu příhodu. V době mého vedení řádu se konala mezinárodní vizitace, kterou vedla osobně generální ministryně. Za několik měsíců jsem obdržel Závěrečnou zprávu z vizitace, kde se objevila věta, že jsem zatajil některé informace o činnosti řádu. Když jsem si tuto větu přečetl, byl jsem jako opařený, protože jsem si nebyl ničeho vědom a poctivě jsem odpovídal na všechny položené otázky. Šel jsem s tím za bratrem kapucínem. Když si to přečetl, začal se hrozně smát. Zeptal jsem se ho: „Co mám dělat?“ On odpověděl: „Nic“.
Bratr Česlav často říkával: „františkán si musí nechat ze sebe dělat legraci“.
Závěr
V roce 2015 jsem skončil ve vedení řádu, ukončil zaměstnání a šel do důchodu. Po tříleté zkušenosti jsem už neměl sílu se v SFŘ angažovat a zůstal jsem jeho prostým členem. Spolu s manželkou jsme přestoupili ze společenství v Jihlavě do Brna kvůli lepší dopravě. Již deset let se snažím odčinit svoji 25 letou malou přítomnost v rodině. Je velké dilema, jak skloubit rodinný život, politiku a sekulární řád.
V roce 2020 mi diagnostikovali mnohočetný myelom (někteří si možná vybaví z breviáře větu proroka Habakuka „kostižer mi vniká do kostí“) a od té doby jsem v péči hematoonkologů. Většinu aktivit jsem opustil, zůstaly mně jen včely. Držím se doma a jsem vděčný za každé online spojení. S manželkou se těšíme z každého dne, kdy je Pán s námi.