Třicátý sedmý týden: Od nadvlády ke společenství-Pondělí, 8. září 2025
Právě ty části těla, které se zdají být nejslabší, jsou nepostradatelné.—1 Korinťanům 12:22
Jak důmyslně obcházíte Boží přikázání, abyste zachovali své vlastní tradice! —Marek 7:9
Otec Richard Rohr zkoumá různé způsoby chápání a používání moci:
Dobrá a zlá moc
Výše uvedené citáty jsou dvě jemné pasáže z Písma, které, jak doufám, ilustrují jak dobrou, tak špatnou moc. V první z nich Pavel povzbuzuje svou komunitu, aby chránila a ctila ty, kteří nemají moc. Ve druhém Ježíš kritizuje náboženské vůdce za zneužití tradice k posílení své vlastní moci.
Moc nad druhými
Pokud sledujeme zprávy, pracujeme v komisi nebo pozorujeme některá manželství, vidíme, že většina lidí se otázkami moci nezabývá dostatečně. Když jsme nezažili nebo nevěříme v „vnitřní sílu“, kterou nám dal Bůh, buď se moci bojíme, nebo ji nadměrně uplatňujeme nad ostatními. Trvalé struktury „moci nad“, jako je patriarchát, nadvláda bílé rasy a neomezený kapitalismus, omezovaly moc většiny jednotlivců tak dlouho, že je těžké si představit jinou cestu. Pouze velmi postupně dochází k bezzištnému využívání moci, sdílení moci nebo dokonce benevolentnímu využívání moci – v církvi, politice nebo rodinách.
Ochranná moc a nadvláda
Dobrá moc se projevuje v tom, co Ken Wilber nazývá „hierarchie růstu“ [1], které jsou potřebné k ochraně dětí, chudých, celého přírodního světa a všech těch, kteří nemají moc. Špatná moc spočívá v „hierarchie nadvlády“, ve kterých je moc používána pouze k ochraně, udržení a prosazování sebe sama a své skupiny na úkor ostatních. Hierarchie samy o sobě nejsou ze své podstaty špatné, ale jsou velmi nebezpečné pro nás i pro ostatní, pokud jsme neprovedli svou duchovní práci.
Moc k růstu lásky
Martin Luther King Jr. definoval moc jednoduše jako „schopnost dosáhnout cíle“ a trval na tom, že by měla být využívána k růstu lásky a spravedlnosti. Napsal: „Je to síla potřebná k dosažení sociálních, politických nebo ekonomických změn. V tomto smyslu je moc nejen žádoucí, ale i nezbytná k naplnění požadavků lásky a spravedlnosti.“ [2]
Bezmocní mohou učit růstu
Hlavní myšlenkou Bible, od Genesis po Zjevení, je její velmi přímá kritika zneužívání moci. Od samého počátku Bible podkopává moc nadvlády a učí nás jinému druhu moci: bezmoci samotné. Bůh je schopen použít nepravděpodobné postavy, které jsou tak či onak vždy nešikovné, nepřipravené a neschopné – v jistém smyslu bezmocné. V Bibli je spodní část, okraj nebo vnější strana privilegovanou duchovní pozicí. Proto je biblické zjevení revoluční a dokonce podvratné. Takzvaní „malí“ (Matouš 18:6) nebo „chudí v duchu“ (Matouš 5:3), jak je nazývá Ježíš, jsou podle něj jediní, kteří se mohou učit a „růst“. Bezmocnost se zdá být Božím výchozím bodem, stejně jako v dvanáctikrokových programech. Dokud nepřiznáme, že „jsme bezmocní“, skutečná moc nebude uznána, přijata ani hledána.
Translated with DeepL.com (free version)
Prameny:
[1] Ken Wilber, The Integral Vision: A Very Short Introduction (Shambhala, 2018), 68.
[2] Martin Luther King, Jr., Where Do We Go from Here: Chaos or Community? (Harper and Row, 1967), 37.
Adapted from Richard Rohr, Things Hidden: Scripture as Spirituality, rev. ed. (Franciscan Media, 2022), 89–90, 94–95.
Image credit and inspiration: cal gao, untitled (detail), 2021, photo, Unsplash. Click here to enlarge image. We move—from “I” to “we”—honoring each other’s gifts, sharing skills with reverence, and weaving our strengths into a whole greater than any one alone.