Třicátý třetí týden: Křesťanství je živá tradice-Neděle, 19. října 2025
Jsme součástí živé tradice činu a kontemplace, jsme lidé, kteří překročili hranice teorie a žijí tuto moudrost ve svém každodenním životě. Vytvoření světa, kde má všechno své místo, bude skutečně vyžadovat hnutí takových lidí. —Richard Rohr
Otec Richard Rohr sdílí svou naději, že Duch Svatý bude i nadále formovat církev do živé, vyvíjející se tradice:
Růst křesťanství
Křesťanství ještě nedosáhlo svého konečného růstu a proměny. Sám Ježíš nás vybízí, abychom vyndali věci z naší „komory“ plné víry a rozlišili, co je podstatné, když říká: „Každý učedník království je jako hospodář, který vytahuje ze své komory věci staré i nové“ (Matouš 13:52).
Živá víra
Nechceme, aby se církev nebo křesťanská tradice staly starožitnictvím, které pouze uchovává staré věci. Chceme stavět na starých věcech a umožnit jim, aby byly užitečné v různých dobách, slovnících a kulturách. Chceme, aby naše víra byla stále nová, aby mohla promlouvat k duším, které jsou živé a právě teď potřebují pomoc! Jinak víra, kterou si tak vážíme, přestane fungovat a nebude moci plnit svou úlohu, kterou je obracet naše srdce k Bohu a k sobě navzájem. [1]
Křesťanský životní styl
Věřím, že je možné, aby se křesťanství posunulo směrem k následování Ježíše, které má mnohem více společného se životním stylem než s vírou. Nechceme zůstat institucí zaměřenou na určitá slova a psaní oficiálních dokumentů. Nemůžeme zůstat církví posedlou udržováním moci a iluzí nevinnosti.
Křesťanské vědomí
To, co dnes křesťanství potřebuje, je mnohem větší než pouhá strukturální reorganizace. Je to revoluční změna v samotném křesťanském vědomí. Je to změna mysli a srdce prostřednictvím neustálého působení Ducha svatého. Pouze taková zásadní změna vědomí – čerpající z hlubin Velkého oceánu lásky – přinese trvalé ovoce.
Učení o kontemplaci
Věřím, že učení o kontemplaci je naprosto klíčové pro přijetí křesťanství jako živé tradice. Pokud se spokojíme se starými vzory zvyků a reakcionářského myšlení, jakýkoli nový jev, který se objeví, bude jen další z mnoha reforem v křesťanství, které charakterizovaly celou naši historii. Hnutí se rychle a předvídatelně rozdělí na neprospěšné dualismy, které se navzájem staví proti sobě, jako katolíci nebo protestanti, intelektuálové nebo emocionálové, feministky nebo patriarchálové, aktivisté nebo kontemplativci – namísto nádherného holismu Ježíše, plně kontemplativního způsobu, jak být aktivní a zapojený do našeho trpícího světa.
Kráčet spolu vpřed
Můžeme být vděční a spokojeni, že se naše historické církve a denominace starají o podstruktury a nadstavby křesťanství. Někteří k tomu mají dar a povolání, ale většina ne. Naše církve nás vyškolily, zakotvily a vyslaly na tuto radikální misi. Budeme šťastně stát jednou nohou v našich mateřských církvích, ale máme ještě něco jiného, co musíme udělat, a další místa, kde musíme také stát. Nemáme čas se od něčeho odvrátit. Chceme kráčet vpřed a vedle sebe. [2]
Translated with DeepL.com (free version)
Prameny:
[1] Richard Rohr, “A Transcultural Teaching,” Daily Meditations, October 30, 2019.
[2] Adapted from Richard Rohr, “Emerging Christianity: A Non-Dual Vision,” Radical Grace 23, no. 1 (2010): 3.
Image credit and inspiration: Jesús Boscán, untitled (detail), 2021, photo, Venezuela, Unsplash. Click here to enlarge image. Movement, like blood through our veins, carries us deeper into the mystery of God—ever flowing, expanding, and reshaping our understanding as we learn and embody the teachings—just like a living Christianity.