Dobrá zpráva pro rozdělený svět- Pátek, 9. ledna 2026
Pokud nepůjdete k studni, nemůžete čerpat vodu. Musíte být přítomni a připraveni přijmout živou vodu, kterou Bůh tak velkoryse dává. Musíte jít ke studni!—Barbara Harris, Rozloučení
Na základě příběhu o Samaritánce u studny (Jan 4:5–29) episkopální biskupka Barbara Harris (1930–2020) popisuje, jak setkání s Ježíšem nabízí každému z nás příležitost rozhodnout se pro moudrost:
Bůh se chce dotknout našich srdcí
Myslím, že tento podivný příběh o ženě u studny nám dává jasné poselství, když stojíme na naší individuální [a kolektivní] křižovatce a přemýšlíme o životních rozhodnutích v marném světě, který není přítelem milosti; poselství pro nás, když se považujeme za vznikající lid Kristova království; poselství pro nás, když si jako žena u studny uvědomíme, že sice ještě nejsme tím, čím bychom měli být, ale díky Bohu už nejsme tím, čím jsme byli. Jsme jiní, protože Bůh se dotkl našich životů; jiní, protože si uvědomujeme, že se můžeme učit od všech Božích lidí, dokonce i od takových lidí, jako byla Samaritánka.
Když se setkáme s dobrou zprávou Ježíše, můžeme se rozhodnout účastnit se Božího království.
Po čem žízní mé srdce?
Přátelé, v tomto světě žízníme po mnoha věcech. Žízníme po penězích, moci, prestiži, postavení. Vkládáme do nich svou důvěru, možná se za ně dokonce modlíme. Ale stejně jako náš Pán stojíme na křižovatce v církvi i ve společnosti. Stále máme na výběr a otázka, kterou nám náš Pán klade, zní: „Žízníme po království?“
Materiální prostředky?
Ježíš se nás ptá: „Jsme spokojeni s dočasnými prostředky, které uhasí žízeň života: materiálními hodnotami tohoto světa, správnými kontakty, vhodnými referencemi, věcmi, kterým tato společnost přikládá takovou hodnotu, věcmi, které nikdy neuhasí žízeň vašich vyprahlých, suchých duší? Nebo žízníte po spravedlnosti, po míru, po osvobození všech Božích lidí?“
Po spravedlivé společnosti?
Toužíme po věcech, které vedou ke spravedlivé společnosti, jakou Ježíš prohlásil za království? Kdybychom dnes vydali své svědectví, zpívali bychom s žalmistou: „Jako jelen touží po vodních tocích, tak touží má duše po tobě, Bože“? (Žalm 42:1, BCP) Nebo bychom zpívali se staršími: „Slyšel jsem hlas Ježíše, který řekl: ‚Hle, zdarma dávám živou vodu; žíznivý, skloň se, napij se a žij!‘ Přišel jsem k Ježíši a napil jsem se z toho životodárného proudu; moje žízeň byla uhašena, moje duše oživena a nyní žiji v něm.“ [1]
Žízníme pro živé vodě pro naše srdce?
Máme žízeň po živé vodě, kterou Bůh skutečně obohacuje naše životy? Máme žízeň po království? Máme žízeň stát se skutečně věrnými křesťany, být více, než jsme? Každý z nás musí odpovědět sám za sebe. Máme žízeň po království? Ježíš trpělivě čeká na naši odpověď.
Translated with DeepL.com (free version)
Prameny:
[1] From the hymn, “I Heard the Voice of Jesus Say” by Horatio Bonar.
Barbara Clementine Harris, Parting Words: A Farewell Discourse (Cowley Publications, 2003), 39–40, 44–45.
Image credit and inspiration: Paul Macallan, untitled (detail), 2021, photo, Unsplash. Click here to enlarge image. Like this bright flower, the gift of contemplation and action brings us hope in the midst of painful reality.