Co děláme s Biblí? Neděle, 25. ledna 2026
Otec Richard Rohr nás vybízí, abychom četli Bibli a hledali v ní vnitřní prožitek namísto autoritativních odpovědí:
Bůh je jiný
Úžasným zázrakem biblického zjevení je, že Bůh je úplně jiný, než jsme si mysleli, a mnohem lepší, než jsme se obávali. Parafrázuji slova evolučního biologa J.B.S. Haldanea o vesmíru: „Bůh není jen podivnější, než si myslíme, ale podivnější, než si dokážeme představit.“ [1] Bůh není špatnou zprávou, ale ve skutečnosti nesmírně utěšující a dobrou zprávou.
Bůh je milosrdný, milostivý, věrný, odpouštějící a vytrvalý v lásce
To je to, co Walter Brueggemann ve své knize Theology of the Old Testament (Teologie Starého zákona) nazývá „krédo pěti adjektiv“, které se v hebrejských písmech neustále opakuje: Tento Bůh, kterého objevil Izrael – a Ježíš – je důsledně vnímán jako „milosrdný, milostivý, věrný, odpouštějící a vytrvalý v lásce“. [2]
Náboženství je spíše dogmatické a rituální
Trvalo nám dlouho, než jsme vůbec začali uvažovat o tom, že by to mohla být pravda. Jediní lidé, kteří skutečně vědí, že je to pravda, jsou ti, kteří upřímně hledají, modlí se a často trpí. Mimo vnitřní zkušenost jsou to jen další pět zbožných slov. Mimo naši vlastní vnitřní zkušenost s tímto druhem Boha zůstane většina náboženství pouze rituální, moralistická a dogmatická.
Božská moudrost vyvěrá postupně z Písma
Pokud věříme v inspiraci a důvěřujeme, že Duch vedl posluchače a pisatele Bible – ale jako všechny lidské věci „skrze temné sklo“ (1 Korinťanům 13:12), necháme se vést. Budeme věřit, že v této sbírce knih, kterou nazýváme Biblí, se vyvíjí zásadní božská moudrost. Mezi těmito vyvíjejícími se myšlenkami se prolíná to, co jsem nazval „velkými tématy Písma“.
Vzkříšený Ježíš je milující
Když se dostaneme k vzkříšenému Ježíši, není se v Bohu čeho bát. Ježíšův dech je ztotožňován s odpuštěním a božským šalom (Jan 20:20–23). Pokud je vzkříšený Ježíš konečným zjevením podstaty Božího srdce, pak žijeme v bezpečném a milujícím vesmíru.
Náš vnitřní život může vyvěrat z Písma
Ale není to tak, že by se Bůh změnil, nebo že by hebrejský Bůh byl jiným Bohem než Bůh Ježíše. Je to tím, že rosteme, jak procházíme biblickými texty a prohlubujeme své zkušenosti. Bůh se nemění, ale naše připravenost na takového Boha se mění pomalu. Pokud zůstaneme u textu a budeme se věnovat svému vnitřnímu životu s Bohem, naše schopnost přijímat Boha se zvýší a prohloubí. Pokud čteme Bibli pouze s cílem najít určité závěry, abychom mohli rychle uklidnit své „falešné já“, náš duchovní růst se zastaví. Stane se z nás také spíše toxická osoba pro sebe i pro ostatní.
Poznání je postupné
Stejně jako nás Bible provází mnoha fázemi vědomí a dějin spásy, trvá nám dlouho, než překonáme svou potřebu být dualističtí, soudící, obviňující, strachující se, vinící, egocentričtí a orientovaní na zisk. Text v útrapách odráží a mapuje naše vlastní lidské útrapy a ilustruje všechny tyto fáze z Bible. Nabízí zralé i nezralé reakce na téměř vše – a my se musíme naučit rozpoznat rozdíl.
Translated with DeepL.com (free version)
Prameny:
[1] J.B.S. Haldane, Possible Worlds and Other Essays (Chatto and Windus, 1927), 286. The original quote read: “Now, my suspicion is that the universe is not only queerer than we suppose, but queerer than we can suppose.”
[2] Walter Brueggemann, Theology of the Old Testament: Testimony, Dispute, Advocacy (Fortress Press, 1997), 216.
Adapted from Richard Rohr, Things Hidden: Scripture as Spirituality (Franciscan Media, 2022), 5, 7–8.
Image credit and inspiration: Image credit and inspiration: Paréj Richárd, untitled (detail), 2021, photo, Unsplash. Click here to enlarge image. Our relationship with the Bible may shift—sometimes clear, sometimes mysterious—yet still holding the promise of a greening, growing thing.