Matka mnoha lidí
Vzory kontemplativního života 20. století – Pondělí, 20. července 2026
Otec Richard vyjadřuje svou hlubokou úctu a obdiv k Misionářkám lásky, komunitě sester založené Matkou Terezou (1910–1987) v Kalkatě v Indii:
Radost misionářek
V roce 1988 jsem strávil tři dny ponořen do života, ducha a pastorační činnosti komunity Misionářek lásky Matky Terezy v mateřském domě v Kalkatě – rok po její smrti. Naše společná práce skončila 1. října, v den svátku její patronky, svaté Terezie z Lisieux (1873–1897). Všech více než čtyři sta členek místní komunity se vrátilo na tento den učení, modlitby a oslav ve stylu chudých. Bylo to pravděpodobně to nejbližší, k čemu se kdy dostanu, aby jsem si představil, jaké musely být ty první idylické dny pro rané františkány: naprostá radost v Ježíši a jeho evangeliu, chudoba, která je téměř trapná, ale krásná, a nezpochybnitelná víra v to, co znamená tvůj život a v to, co děláš.
Radost z žití v nejistotě
Díky této zkušenosti jsem konečně poznal „konzervativní“, ale plně soudobou formu řeholního života, které jsem mohl důvěřovat. Sestry nebyly strnulé; byly to spíše prostě oddané ženy. Nepotřebovaly jistotu, odpovědi ani pořádek, jak to vidíme u většiny tradicionalistických hnutí na Západě. Ve skutečnosti byly ochotné žít bez jistoty, s velmi málo odpověďmi na své otázky mysli i srdce a uprostřed téměř naprostého nepořádku. Všechny v jednotě – hodinu za hodinou – s Bohem. Žily tou úžasnou a vzácnou kombinací naprosté ukotvenosti a neustálého riskování, která vždy charakterizuje pravé evangelium.
Radost z touhy po proměně od Boha
Sestry neztrácejí čas tím, že by něco napravovaly, kontrolovaly nebo dokonce potřebovaly pochopit, co je na ostatních lidech špatného. Místo toho vkládají veškerý svůj čas a energii do toho, aby je Bůh proměnil. Z tohoto proměněného místa slouží a nesou bolest světa, o které jsou přesvědčeny, že je to bolest Boží. To je ta syntéza na komunitní úrovni, kterou neustále hledám. Setkal jsem se s ní u mnoha jednotlivců, ale téměř nikdy ve veřejné a společenské podobě.
Boží dar
Nevěřím, že životní styl Misionářek lásky odpovídá na všechny otázky, ani že jsou svatější než mnozí jiní křesťané, které jsem potkal. Přesto se skrze ně zjevuje radikální a naprosto jasný Boží dar. Dokonce jsem se odvážil zeptat jedné z vedoucích na jednu z nejčastějších kritik Matky Terezy: „Proč se Matka nevyjádřila proti sociální nespravedlnosti? Proč neupozornila na zlé systémy a zlé lidi, kteří ničí chudé?“
Setry jsou nástrojem lásky a smíření
Odpověď byla klidná, okamžitá a z první ruky. Matka Tereza cítila, že kdyby se postavila na jednu stranu nebo se stala radikální aktivistkou, nemohla by být tím, čím jí Ježíš řekl, aby byla – láskou ke všem a pro všechny. Říkala, že kdyby začala napomínat a poukazovat na „hříšníky“, nemohla by pro ně již být nástrojem lásky a smíření. Stejně jako její patronka Terezie z Lisieux „jejím povoláním v církvi bylo být láskou“. Věděla, že jejím hlavním poselstvím musí být její samotný život.
Prameny:
Adapted from Richard Rohr and Friends, “A Passage through India,” Contemplation in Action, (Crossroad Publishing, 2006), 123–125.
Image credit and inspiration: John Mccann, untitled (detail), 2017, photo, Unsplash. Click here to enlarge image . The path of contemplation is lined with the great exemplar trees—those who have gone before—practicing contemplation and action in unique and interconnected ways.