Stát se učedníky – Pondělí, 31. srpna 2026
Otec Richard uvažuje o tom, jak Ježíšovo rozhodnutí jít na kříž odhaluje Boží solidaritu s utrpením:
Bolest a utrpení
Když se snažíme žít v solidaritě s bolestí světa – a netrávíme svůj život útěkem před nezbytným utrpením –, setkáme se s různými „ukřižováními“. Mnozí říkají, že bolest je fyzické nepohodlí, ale utrpení pramení z našeho odporu, popírání a pocitu nespravedlnosti či chybnosti, který s tou bolestí souvisí. Vím, že to pro mě platí velmi přesně. To je v té či oné rovině základní smysl utrpení a všichni se to učíme tou těžkou cestou. Zdá se, že bolest je cena, kterou platíme za to, že jsme lidmi, ale utrpení je obvykle dobrovolné. Kříž byl Ježíšovým dobrovolným přijetím nezaslouženého utrpení jako aktem naprosté solidarity s bolestí světa. Rozjímání nad tímto tajemstvím lásky může změnit naše životy.
Křesťanství je proměna k solidaritě
Myslím, že přijetí této výzvy k solidaritě s širší bolestí světa je tím, co znamená být „křesťanem“. Být Ježíšovým následovníkem vyžaduje velkou vnitřní svobodu. Jeho život je pro nás možností, volbou, povoláním a my máme naprostou svobodu říct ano, ne nebo možná. Nemusíme to dělat proto, aby nás Bůh miloval. O to je již postaráno. Děláme to proto, abychom Boha milovali také a milovali to, co Bůh miluje, a tak, jak Bůh miluje! Buď jsme pokřtěni „do jeho smrti“ a „vzkříšení“ (Římanům 6,3; Filipským 3,10–12), nebo je křesťanství z velké části pouhým systémem příslušnosti, nikoli systémem proměny, který změní svět.
K solidaritě je potřeba odvaha
„Ukřižovaný Bůh“, zosobněný v Ježíši, odhalil, že Bůh je vždy na straně trpících, ať už se nacházejí kdekoli, včetně zraněných a umírajících vojáků na obou stranách v jakékoli válce, i obětí i utlačovatelů tohoto světa; upřímně řečeno, to se líbí jen velmi málo lidem. Náš odpor vůči utrpení je dnes celým průmyslovým odvětvím, symbolizovaným snad naprostou mocí zbrojní lobby a trvalou válečnou ekonomikou ve Spojených státech, strachem z jakéhokoli sdílení zisku s chudými nebo potřebou neustálé zábavy. Možná proto někteří říkají, že základní ctností, z níž vycházejí všechny ostatní, je odvaha (cor-agere, čin srdce). Vyžaduje to nesmírnou odvahu kráčet v solidaritě s utrpením druhých, a dokonce i s naším vlastním. [1]
Učíme se od trpícího Ježíše
Pokud se Bůh nějakým způsobem podílí na lidském utrpení, místo aby ho jen pasivně snášel a pozoroval, mění to všechno – alespoň pro ty, kdo jsou ochotni kontemplativně „pohlížet“. Všechny pokorné, trpící duše se to učí od Boha, ale křesťanské Písmo to pojmenovalo a veřejně a dramaticky zjevilo v Ježíši.
Stáváme se novým stvořením
Sami to nedokážeme vůbec, ale pouze hlubokým ztotožněním se s Ukřižovaným a ukřižovaným lidstvem. Ježíš to pak činí v nás, skrze nás, s námi a pro nás. Pak se stáváme „novým stvořením“ (Galatským 6,15), pravým Ježíšovým učedníkem a zcela jiným druhem člověka. [2]
Prameny:
[1] Adapted from Richard Rohr, Eager to Love: The Alternative Way of Francis of Assisi (Franciscan Media, 2024), 21, 22–23, 24.
[2] Adapted from Richard Rohr, Things Hidden: Scripture as Spirituality (Franciscan Media, 2022), 202, 203, 223.
Image credit and inspiration: Jenna Keiper, CAC Environment, 2019-10-09, Photograph, CAC campus, Albuquerque NM. What does it look like to lay down burdens and die to ourselves while still on the path to becoming?