František a přírodní svět – Středa, 7. října 2026
Brazilský teolog a filozof Leonardo Boff zdůrazňuje, jak František z Assisi vnímal prvky stvoření jako svou rodinu:
František bratr stvoření
[František] kráčel po skalách s úctou a s ohledem na Toho, který se nazýval skálou; odstraňoval šneky z cest, aby je lidé nepošlapali; v zimě dával včelám med a víno, aby nezemřely zimou a hladem… Příbuznost přesahuje lidské rozměry; je kosmická…
Bolest a smrt jsou jeho sestry
To, co zde pozorujeme, je jiný způsob bytí ve světě, zcela odlišný od toho, který charakterizuje modernitu, kterou jsme kritizovali. Ta se nad věci povznáší, aby je vlastnila a ovládala, zatímco svatý František je s nimi, miluje je a žije s nimi jako s bratry a sestrami doma. I pokud jde o úzkosti a bolesti, „nepovažoval je za bolesti, ale za sestry“. Samotná smrt je vítána jako sestra, která nás vede k životu. Františkánský vesmír není nikdy mrtvý, ani věci nejsou pouhým předmětem lidské chamtivosti či naházeny jedna vedle druhé bez vzájemných souvislostí. Vše tvoří velkolepou symfonii – a Bůh je jejím dirigentem. Všechny věci jsou živé a osobní; díky intuici František objevil to, co dnes víme empiricky, totiž že všechny živé bytosti jsou bratři a sestry, protože mají [téměř] stejný genetický kód. František tuto pokrevní spřízněnost prožíval mystickým způsobem. Všichni žijeme společně pod jednou rodičovskou střechou. Protože jsme bratři a sestry, milujeme se navzájem; násilí mezi členy rodiny není nikdy ospravedlnitelné. [1]
Hluboké vtělení
Sestra Elizabeth Johnsonová poukazuje na to, jak uvědomění si našeho příbuzenství se vším stvořením vede k „hlubokému vtělení“:
Tělo, v němž se Slovo Boží stalo konkrétním člověkem, je součástí stromu vyvíjejícího se života na zemi, který je zase součástí obrovského těla vesmíru….
Aby zachytil tento široký význam, vytvořil dánský teolog Niels Gregersen výraz „hluboké vtělení“. V teologii se tento pojem začíná používat k označení radikálního božského dosahu v Kristu skrze lidské tělo až do živé sítě organického života s jeho růstem a rozkladem, uprostřed širších procesů vyvíjející se přírody, které plodí a udržují život… Spasitelský Bůh se stal člověkem, který byl součástí širší lidské společenství, jenž sdílí membránu života s ostatními stvořeními, všechna stvořená z kosmické hmoty a zranitelná vůči smrti a rozpadu…
jsme spojeni s celým kosmem
Hluboké vtělení chápe Janovo evangelium tak, že sarx [tělo, hmota], jímž se stalo Slovo Boží, nejen spojuje Ježíše Krista s ostatními lidmi v rámci lidského druhu; sahá také za nás, aby spojilo vtěleného s celým vyvíjejícím se biologickým světem živých tvorů a s kosmickým prachem, z něhož jsou složeny. [2]
Prameny:
[1] Leonardo Boff, Cry of the Earth, Cry of the Poor, Phillip Berryman, trans. (Orbis Books, 2002), 210–211.
[2] Elizabeth Johnson, Creation and the Cross: The Mercy of God for a Planet in Peril (Orbis Books, 2018), 184–186.
Image credit and inspiration: Nina Plobner, untitled (detail), 2020, photo. Unsplash. Click here to enlarge image. The mystery of creation reveals itself most fully when we pause to notice something small and simple, like dew caught on a single blade of grass.