František a přírodní svět – Čtvrtek, 8. října 2026
V každém svém díle umělec velebil Umělce; cokoli nalezl ve stvořených věcech, vztahoval k Stvořiteli.—Tomáš z Celana o Františkovi z Assisi
Otec Richard uvažuje o tom, jak František a Bonaventura chápali přírodní svět jako místo, skrze které se učíme svědčit o Bohu a milovat Ho:
Svatý Bonaventura – Bůh září skrze stvořené věci
Svatý Bonaventura (1221–1274) učil, že abychom se dopracovali k lásce k Bohu, musíme začít tím, že budeme milovat ty nejskromnější a nejjednodušší věci, a odtud se pak posunout výš. „Učiňme svůj první krok při výstupu na samém dně a představme si celý hmotný svět jako zrcadlo, skrze které můžeme přejít k Bohu, jenž je Nejvyšším Tvůrcem,“ napsal. A dále: „Nejvyšší moc, moudrost a dobrotivost Stvořitele září skrze všechny stvořené věci.“ [1]
Kontempluj nad krásou přírody
Nakonec buď milujeme všechno, nebo existuje důvod pochybovat o tom, že milujeme cokoli. Tuto jedinou lásku a jedinou krásu popisovali mnozí středověcí teologové a další jako „Velký řetěz bytí“. Poselství znělo, že pokud nedokážeme rozpoznat božskou přítomnost v jakémkoli článku tohoto řetězu, celý posvátný vesmír se rozpadne.
Stvoření – ať už jde o planety, rostliny nebo pandy – nebylo jen předehrou k lidskému příběhu Bible. Přírodní svět je sám o sobě dobrým a dostačujícím příběhem, pokud se jen naučíme nahlížet na něj s pokorou a láskou. To vyžaduje kontemplativní praxi, při níž na dost dlouho zastavíme svou zaneprázdněnou a povrchní mysl, abychom mohli spatřit krásu, připustit pravdu a chránit přirozenou dobrotu toho, co je – ať už nám to přináší užitek či potěšení, nebo ne. [2]
básník Murray Bodo – dobrota člověka vychází z ticha
Františkánský básník Murray Bodo poukazuje na Františka jako na kontemplativní vzor pro modlitbu se stvořením:
František zaujal své místo mezi stvořeními a s úctou a v modlitbě chválil Boha spolu s nimi. Věřím, že dobrota našich gest vůči světu kolem nás a naše vděčnost za něj do značné míry závisí na hloubce ticha, z něhož tato gesta vycházejí.
Naslouchej v tichu o samotě
Stejně jako u svatého Františka se i my pouze v tichu a samotě učíme vidět, naslouchat a s úctou reagovat na stvoření, která se liší od našich rušných a hlučných já…. Pouze ticho osamělého pozorování a naslouchání napraví to, co se dnes proměnilo v násilné využívání a zneužívání krásy a úrodnosti samotné země, která nás živí, podporuje a vede….
rozjímání v tichu vede k moudrosti
Umbrijská slova pro to, co země činí, jsou sustenta („živí“) a governa, což v jednom překladu znamená „vede“, „ukazuje cestu“ a „plodí“, což dohromady znamená „přináší“. Tato tři slovesa vyjadřují, co pro nás tiché rozjímání znamená a co nám přináší: živí nás, vede nás a plodí porozumění a moudrost.
Takové tvrzení nemohu dokázat, ani to nechci, neboť by to byl jen další argument. Mohu vás pouze požádat, abyste to zkusili, zažili a pocítili. To je to, co dělal svatý František ve své době a na svém místě. A v něm začalo něco růst, pomalu, jako rostlina. [3]
Prameny:
[1] Bonaventure, The Soul’s Journey into God 1, 9–10 (Paulist Press, 1978), 63.
[2] Richard Rohr, The Universal Christ: How a Forgotten Reality Can Change Everything We See, Hope for, and Believe (Convergent Books, 2019), 57–58.
[3] Murray Bodo and Susan Saint Sing, God’s Love Song: The Vision of Francis and Clare (Franciscan Media, 2024), 122–123.
Image credit and inspiration: Nina Plobner, untitled (detail), 2020, photo. Unsplash. Click here to enlarge image. The mystery of creation reveals itself most fully when we pause to notice something small and simple, like dew caught on a single blade of grass.