cizinci jsou bližní

Volba zůstat spolu

emigrantka v rodových předcích Josefa a Marie:
Rútina slova vystihují rozhodnost mnoha migrantů napříč dějinami. Opouští své rodiče, švagrovou i svůj lid. Rút pomůže Naomi obnovit její rodovou linii v Judsku mezi Židy. Vzpomínáme na Rút pro její smluvní závazek vůči tchyni a pro její odvahu migrovat, důvěřovat Bohu Naomi a začít nový život mezi novým lidem.

cizinci jsou bližní

Biblický příkaz

R.Rohr: Pokud naše láska k Bohu přímo neovlivňuje, a dokonce nemění to, jak se angažujeme v otázkách naší doby, ptám se, k čemu je dobré náboženství. „Řeči o Bohu“ se stávají neprůhlednou clonou, v níž vidíme spíše jen odraz sebe sama než nějaké pravé světlo.

busta Dr.Nosek - kostel Spořilov

Sborník pramenů ke studiu díla JUDr. FRANTIŠKA NOSKA

Pro dnešní dobu je pak dobrým vodítkem tato věta z Noskova parlamentního projevu před volbami roku 1929: Žádná strana se nesmí domnívat, že by bylo možno omezený stranický zájem stavět nad zájem celku a nekompromisně ho vnucovat všem ostatním. Běžně se totiž u nás lidé staví k volbám tak, že vyhrát musí jen ta „jejich“ strana, zatímco ostatní musí být na hlavu poraženi. Jenomže přesně takový přístup František Nosek odmítá. Pro něj je jediným ústředním smyslem politiky přispívat k obecnému dobru, zcela ve shodě se sociálním učením církve. A k tomu je nut- ná spolupráce aspoň části politických subjektů. V systému poměrného zastoupení je to nezbytné. (Jiří Zajíc)

Milost Boží

Radikální milost

úžas nad přítomností: Stávám se pozornou vůči kráse v běžných, každodenních aspektech svého života. Není nic lahodnějšího než můj první ranní šálek čaje; žádný zážitek není příjemnější, než když mě můj syn, nyní mnohem vyšší než já, obejme; žádný pohled mi nepřipadá úchvatnější, znovu a znovu, než bílá borovice, která stojí den co den za mým dvorem. (Novinářka Krista Tippettová)

Milost Boží

Již odpuštěno

Nadia Bolz-Weberová :
Jedenáct slov ke mně přišlo od… odvážím se říct od Boha? Možná to byla moje vlastní mysl, která našla záchrannou brzdu, ale nezdálo se mi, že by ta slova byla moje vlastní, protože to, s čím moje vlastní mysl obvykle přichází, zní mnohem blíž slovům „Přestaň být takový ufňukánek“ než těm, která jsem slyšela toho dne na kopci. Jedenáct slov: Co když už ti to všechno bylo odpuštěno?