Duchovní cesta začíná zastavením, soustředěním se v Bohu, a časem se stává neustálou a nepřetržitou modlitbou, uctíváním a spojením s Božským ve vás, které probouzí vaše bytostné já…..
Dar ticha
Mnoho z nás se snaží duchovní proměnu nacpat do zákoutí života, který je už tak nezvládnutelný, místo abychom byli ochotni uspořádat svůj život tak, jak si to naše srdce nejvíce přeje. Myslíme si, že do proměny nějak náhodou spadneme.
Dar ticha
Ticho všemu předchází, vše podepírá a zakládá. Nemůžeme o něm uvažovat jen jako o náhodě nebo jako o něčem nepotřebném. Pokud se nenaučíme v něm žít, jít do něj, setrvávat v tomto odlišném fenoménu, ostatní věci – slova, události, vztahy, identity – se stanou spíše povrchními, bez hloubky a souvislostí. Ztrácejí smysl, a tak nakonec hledáme další události a situace, které musí stále více obsahovat stále vě
Základní praxe
Od nynějška už ani nezáleží na tom, zda jednáme, nebo rozjímáme, uvažujeme, nebo jednáme, protože obojí bude uvnitř Jednoho proudu, který stále a navždy miluje a uzdravuje svět. Křesťané by to nazvali samotným proudem života, který je Trojicí. „Žijeme, pohybujeme se a máme své bytí“ (Sk 17,28)
Proměňující síla lásky
Napsání vlastní modlitby nářku vám může umožnit vyjádřit slovy všechny pocity, které máte v souvislosti se smrtí vašeho blízkého nebo s národní či celosvětovou krizí, při níž přichází o život mnoho lidí. Může vám pomoci zůstat naladěni na pocity ztráty, strachu a hněvu, místo abyste vůči nim otupěli.
Uzdravení slzami
R.Rohr: V druhé polovině svého života jsem pochopil, proč svatí František a Klára tolik plakali a proč svatí mluvili o „daru slz“.
Společné truchlení
Když mi zemřela dcera, zažila jsem dvě věci. První byla, že nikdo nemůže vědět, čím právě teď procházím. Ale rychle za tím následovalo: „Ach, každý člověk, který kdy zažil smrt dítěte, to ví.“ A to se mi líbilo…Všichni patříme k sobě navzájem. Svým způsobem to bylo poprvé, kdy jsem se usadila v síti vzájemného bytí – kdy jsem si uvědomila, že sem patřím a že patříme k sobě navzájem.
Kolektivní nářek a zpověď
Litujeme, že Boží lid o mnoha z těchto věcí mlčí. Litujeme spoluviny církve na mnoha z těchto věcí.
Nářek je nezbytný, chceme-li zažít uzdravení, naději a proměnu.Pláč a pokání se zabývají otázkami srdce. Dláždí cestu k vnější změně.
Pláč uzdravuje
Tato generace je zaplavena čtyřiadvacetihodinovými zpravodajskými stanicemi, které přinášejí bolest světa do vašich obývacích pokojů. Přesto se zdá, že vaše životy v západních společnostech pokračují beze změny. Jste zaplaveni zprávami o katastrofách a smrti, přesto se i ve svém soucitu zdá, že jste vzdáleni a odtrženi od krutosti a hrůz, které se ve světě dějí…. Zapomněli jsme, jakým darem může být nářek….
Jobova odvaha procítit bolest
R.Rohr: Jsem přesvědčen, že lidé, kteří bolest hluboce citově neprožívají, nakonec ani hluboce nepochopí Jen díky tomu, že je Job ochoten cítit své emoce, je schopen se vyrovnat s tajemstvím ve své hlavě, srdci a nitru. Chápe celostně, a proto se jeho prožívání zármutku stává celistvým a svatým.