Není nic lepšího než být solí a světlem. Jak otec Richard mnohokrát řekl: „Nejlepší kritikou zla je praktikování dobra.“
Inspirováno Kristem
eilharda de Chardina (1881–1955): Bůh je „vtělený ve světě“. Všichni jsme společně „neseni v jednom světovém lůně; přesto je každý z nás svým vlastním malým mikrokosmem, v němž se vtělení odehrává nezávisle s různou intenzitou a odstíny, které nelze sdělit.“ Teilhard pevně věřil, že vše kolem něj „je tělem a krví Slova.
Naslouchání kázání přírody
Bůh není vázán lidskou domněnkou, že jsme středem všeho, a stvoření vlastně nevyžadovalo ani nepotřebovalo, aby mu Ježíš (nebo my) propůjčoval další posvátnost. Od prvního okamžiku velkého třesku příroda zjevovala slávu a dobrotu Boží přítomnosti. Ježíš přišel, aby žil uprostřed ní a těšil se ze života ve všech jeho přirozených variacích, a byl tak naším vzorem a příkladem. Dalo by se říci, že Ježíš je dar, který ctí dar.
Realitu nemůžeme obejít
Aundi Kolberová: Bůh nás však podle našich možností zve, abychom viděli, co je, abychom se mohli odnaučit všem nepravdivým vyprávěním, mít oči otevřené pro bezpečí a dobro a vstoupit do hlubšího a pravdivějšího příběhu. Drazí, nemusíme předstírat, že pouhá existence někdy nebolí. Bolí a bolí. Místo toho, aniž bychom tuto skutečnost obcházeli, jsme vyzváni, abychom se vydali směrem ke zdrojům, které nám umožní změkčit se v naději.
Základní důvěra
Aby se planeta a všechny živé bytosti mohly posunout vpřed, nemůžeme se spoléhat na nic menšího než na vrozenou původní dobrotu a všeobecně sdílenou důstojnost. Jen tak můžeme stavět, protože základ je pevný a sám o sobě dobrý. Jistě to měl na mysli Ježíš, když nám řekl: „Kopejte a kopejte hluboko a stavte svůj dům na skále“ (Lk 6,48).