Padesátý týden: Benevolentní vesmír
Otec Richard se s vámi podělí o to, jak nám víra, naděje a láska umožňují podílet se na laskavé povaze vesmíru:
Probudit v naší přirozenosti víru, naději a lásku
Víra, naděje a láska jsou od samého počátku zasazeny hluboko v naší přirozenosti – jsou vlastně naší přirozeností jako Božích dětí (Římanům 5,1-5; 8,14-17). Tuto základní identitu však musíme probudit, umožnit a rozvíjet tím, že jí řekneme vědomé ano a budeme z ní čerpat jako ze spolehlivého a absolutního zdroje.
Jde o svobodné rozhodnutí se k důvěře
Naše „ano“ takto implantované víře, naději a lásce hraje v božské rovnici zásadní roli. Na lidské svobodě záleží. Záleží na nás. Musíme se rozhodnout důvěřovat realitě a dokonce i své tělesnosti, což nakonec znamená důvěřovat sami sobě. Jak mohou lidé, kteří nedůvěřují sami sobě, umět důvěřovat komukoli nebo čemukoli vůbec? Důvěra, stejně jako láska, je z jednoho kusu.
Objevit v sobě prapůvodní obraz Boha, kterým jsme
V praktickém řádu nacházíme svou Původní dobrotu, obraz Boha, kterým jsme, když dokážeme objevit a vlastnit víru, naději a lásku, které jsou v nás hluboce zasazeny:
- Důvěra v samotnou vnitřní soudržnost. „Všechno to něco znamená!“ (Víra)
- Důvěra, že tato soudržnost je pozitivní a směřuje k něčemu dobrému. (Naděje)
- Důvěra, že tato soudržnost mě zahrnuje, a dokonce mě definuje. (Láska)
Zdravé náboženství sdílí přesvědčivý a přitažlivý základ lidské dobroty a důstojnosti
To je základ duše. To, že jsme schopni takové důvěry a odevzdanosti, je objektivním základem lidské dobroty a svatosti. Je třeba si ji téměř den za dnem znovu vybírat, abychom nesklouzli k cynismu, hře na oběti a vytváření obětí nebo k sebelítosti. Žádná filozofie ani vláda, žádný zákon ani rozum nám tento postoj nemohou plně slíbit ani nabídnout, ale evangelium ano a může. Zdravé náboženství sdílí přesvědčivý a přitažlivý základ lidské dobroty a důstojnosti a ukazuje nám způsoby, jak na tomto laskavém základu stavět.
Jde o vrozenou původní dobrotu a všeobecně sdílenou důstojnost
Stvoření k obrazu Božímu (Genesis 1,26-27) dává každému člověku stejnou a přirozenou důstojnost. V každé době a kultuře jsme však svědky regresí směrem k rasismu, sexismu, homofobii, militarismu, ableismu (přesudek vůči postiženým) a třídnímu přístupu. Tento vzorec mi říká, že pokud nebudeme vnímat důstojnost jako něco, co je dáno univerzálně, objektivně a od počátku Bohem, budeme si my lidé neustále myslet, že je na nás, abychom o ní rozhodovali. Naše tragické dějiny však ukazují, že jedné skupině nelze svěřit, aby rozdělovala důstojnost a důstojnost jiné skupině. Naše kritéria bývají sebereferenční, a tudíž značně předpojatá, a bezmocní a znevýhodnění vždy prohrávají.
Je potřeba začít s pozitivní vizí a pokračovat s velkorysostí a nadějí
Aby se planeta a všechny živé bytosti mohly posunout vpřed, nemůžeme se spoléhat na nic menšího než na vrozenou původní dobrotu a všeobecně sdílenou důstojnost. Jen tak můžeme stavět, protože základ je pevný a sám o sobě dobrý. Jistě to měl na mysli Ježíš, když nám řekl: „Kopejte a kopejte hluboko a stavte svůj dům na skále“ (Lk 6,48). Když začneme s pozitivní vizí, s hlasitým „ano“, je pravděpodobnější, že budeme pokračovat s velkorysostí a nadějí, a máme mnohem větší šanci skončit s ještě větším „ano“, které bychom nazvali „vzkříšením“.
Translated with www.DeepL.com/Translator (free version), mezinadpisy si dovolil vložit překladatel
Prameny:
Adapted from Richard Rohr, The Universal Christ: How a Forgotten Reality Can Change Everything We See, Hope for, and Believe(New York: Convergent, 2019, 2021), 66, 67, 68.
Image credit: Benjamin Yazza, Untitled – Sandia Mountains (detail), 2022, photograph, Albuquerque, used with permission. Jenna Keiper & Leslye Colvin, 2022, triptych art, United States. Click here to enlarge photo.
Image inspiration: when i began photographing birds during the pandemic it was meant to fuel a creative need. as i continued it began to fuel a life need, a missing connection to nature. i not only felt a need to see different birds but to see the change in nature around me. a connection to my own heritage – wondering again and again if my ancestors roamed the same fields, came across the same animals or took meditation in the same plots. —Benjamin Yazza (photographer), Albuquerque, New Mexico