Padesátý týden: Benevolentní vesmír
Františkánská sestra a vědkyně Ilia Delio nachází důkazy o benevolentním vesmíru v evolučních změnách poháněných láskou:
Energie Boží lásky se stala podstatou existence
Říkáme-li, že „Bůh je láska“, znamená to, že jméno Bůh odkazuje na božskou energii lásky, která je dynamická, vztahová, osobní a sjednocující. Bůh dělá to, co Bůh je – lásku. Místo toho, abychom Boha vnímali jako oddělenou bytost nad světem, můžeme říci, že energie lásky je podstatou existence. . . . Kde je energie přitažlivosti, sjednocení, generativity1 a života, tam je Bůh. . . .1)překl.: přesunutí zájmu mimo svou osobu
Bůh je stále nový v lásce, a tak je stále nový i svět
Bůh je jméno osobní božské lásky vznikající v evoluci, jak se vědomí stává komplexním a osoby se spojují: „Kde jsou dva nebo více shromážděni v mém jménu, tam jsem já uprostřed nich“ (Mt 18,20). Evoluce odhaluje novost Boha, protože láska se vždy vyjadřuje v nových vzorcích vztahů. . . . Dynamická pramenná plnost božské lásky znamená věčnou novost světa; Bůh je stále nový v lásce, a tak je stále nový i svět. Řecký filozof Hérakleitos kdysi řekl, že „nelze dvakrát vstoupit do téže řeky“, což znamená, že změna je životu vlastní; každý čin v sobě nese bytostnou novost. . . . Božská láska není řekou stojaté vody, ale plným pramenem přetékající lásky, lásky, která se věčně probouzí k novému životu. [1]
Delio se snaží smířit dobrého a milujícího Boha se stále přítomným utrpením ve světě:
Proč existuje tolik zla? Opouštíme Lásku – Boha- kvůli malým bůžkům
Není pochyb o tom, že utrpení a násilí je v životních štěrbinách mnoho, ale utrpení není trestem pomstychtivého Boha. Bůh nás neopouští; my Boha opouštíme tím, že… utíkáme za malými bohy. Bůh žije hluboko v nás jako střed lásky, ale my často [tento vnitřní střed] odmítáme a necháváme se strhnout malými bohy moci, úspěchu, postavení a bohatství, vším, co si sami vytváříme. . . . Teodicejská otázka nezní, proč Bůh dopustí, aby se dobrým lidem děly špatné věci, ale proč Boha tváří v tvář utrpení opouštíme. Je-li Bůh láska, pak je naše jediná skutečná naděje v Bohu, protože naděje je otevřenost lásky nekonečným možnostem a novému životu. . . . Tento Bůh lásky se objevuje v Ježíši z Nazareta, v Bohu, který se radikálně zapojuje do nepořádku světa, aby byl Bohem pro nás. . .
Ježíš nás žádá, abychom zůstali Bohu blízko
Mít víru v Boha bezpodmínečné lásky znamená uvědomit si, jak je nám Bůh důvěrně blízký. Tak blízko, že zapomínáme na Boží přítomnost. Ve své době byl Ježíš ponořen do kultury plné násilí, konfliktů a úzkosti. Věděl však také o hlubší pravdě skryté pod povrchem lidského soudu, totiž že tento rozbitý, úzkostný svět je prošpikován Bohem. Žádal nás, abychom měli víru, abychom věřili, že Boží vláda je mezi námi a v nás. [2]
Translated with www.DeepL.com/Translator (free version), mezinadpisy si dovolil vložit překladatel
Prameny:,
[1] Ilia Delio, The Unbearable Wholeness of Being: God, Evolution, and the Power of Love (Maryknoll, NY: Orbis Books, 2013), 74, 76–77.
[2] Delio, Unbearable Wholeness, 83, 84.
Image credit: Benjamin Yazza, Untitled – Sandia Mountains (detail), 2022, photograph, Albuquerque, used with permission. Jenna Keiper & Leslye Colvin, 2022, triptych art, United States. Click here to enlarge photo.
Image inspiration: when i began photographing birds during the pandemic it was meant to fuel a creative need. as i continued it began to fuel a life need, a missing connection to nature. i not only felt a need to see different birds but to see the change in nature around me. a connection to my own heritage – wondering again and again if my ancestors roamed the same fields, came across the same animals or took meditation in the same plots. —Benjamin Yazza (photographer), Albuquerque, New Mexico