- 4. října Františkánský „festival“ v Praze vyvrcholení oslav osmistých výročí při celofrantiškánském setkání o svátku sv. Františka s pozváním k bratrům kapucínům, minoritům i konventuálům v bratrské františkánské pospolitosti i ve společné službě…
Evangelium do života a život do evangelia
Když Ježíš čelil rostoucímu tlaku – včetně tlaku ze strany svých přátel –, aby přestal vystupovat proti nespravedlnosti, Ježíš dal jasně najevo, že následování ho bude vyžadovat sebeobětování, nepohodlí a možná i nebezpečí. Jak mi to mohlo dříve uniknout? Možná právě tento nový způsob vnímání byl tím, co znamenalo „život podle evangelia“.
Moudrost v akci
Problém se neřeší v hlavě, ale v nitru, v celém těle (včetně hlavy, ale to přijde až později). To mám na mysli, když mluvím o riziku a skoku víry. Je to velmi františkánský přístup k životu. Svatý Bonaventura a Duns Scotus kladli lásku před poznání, pravděpodobně vycházejíce z Františkova vlastního bezhlavého skoku do života. Nejprve souhlasíme, že se odevzdáme, a pak pochopíme, ne naopak.
Život podle blahoslavenství
Cesta lásky může být trýznivá. Není to cesta pohodlí. Vyžaduje bdělost a kázeň, abychom mohli mluvit za ty, kdo nemají hlas, a odvahu přijmout důsledky zvonění, které prolomí kouzlo samolibosti. Přesto jsou plody takové činnosti sladké. Jsou to plané plody, které přinášejí hojnost – dost na to, aby nasytily celé království, a to přímo tady na zemi.
Výchova pláčem
Způsob pláče, pláče, je jiný než způsob napravování. Je jiný než pochopení. Proto často pláčeme, když odpouštíme. Přestal jsem se snažit hledat rýmy, důvody, vinu nebo to, kdo má pravdu a kdo se mýlí. Dualistická mysl jen chodí sem a tam a hledá ospravedlnění, hledá ten správný důvod, proč druhého člověka nenávidět nebo odmítat. Nikdy nenajdeme domovskou základnu. Teď už chápu, proč František tolik plakal