Ať už Jeremiáš prošel jakoukoli vnitřní zkušeností, která proměnila jeho teologii, musíme mu dovolit, aby plně proměnil i tu naši. Je to pohyb od vnějších znaků sounáležitosti k vnitřnímu náboženství „srdce“ (Jeremiáš 32,39-41), kterého si Ježíš tolik váží. Prostě se zcela přesuňme mimo jakoukoli představu odplaty nebo trestu, jak radostně slibuje, jako rámce toho, jak se uskutečňuje Boží spravedlnost!


